5 nenásilných cest, jak učit děti zacházet s penězi

Pamatujete si ještě na doby, kdy jste si spořili do kasičky každý drobný penízek? Kdy vám pětikoruna od babičky na přilepšenou přišla jako hotový poklad? A pamatujete si také, jak jste peníze z pokladničky potom utráceli? Protože finanční návyky (i když se nejedná ještě o žádnou zodpovědnost nebo horentní sumy) vznikají u dětí okolo nástupu na základní školu. A proto je to věk, který je třeba podchytit a dát dětem do života jednu z nejlepších věcí vůbec – finanční zodpovědnost.

Stejně, jako všechno ostatní – co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš. A opět stejně, jako na všechno ostatní, mají i na finanční zodpovědnost a jakýsi „ekonomický management“ obrovský vliv rodiče. A jak tedy na to?

Jděte příkladem. Všichni víme, že děti jsou jako houby, nasají do sebe úplně všechno, co vidí, slyší a můžou napodobovat. A to, co nechceme, to si vezmou za své jako první (jenom si vzpomeňte, slovo „babička“ prostě ne a ne vyslovit, ale jakmile zaslechnou *****, mají ho ve slovníku okamžitě). Takže pozitivní model a dobrý příklad je hlavní. Na denní bázi by se děti rodině měly setkávat s rozumným přístupem k penězům – plánováním nákupů s rozpočtů na ně, šetřením respektive neutrácením za zbytečnosti a podobně.

Myslete na budoucnost. Dnes už je relativně běžné s prvním kapesným pořídit dítěti také první bankovní účet. Tak proč k němu nepřidat i spořící? Můžete slíbit, že to, co si za měsíc našetří, vy zdvojnásobíte. Také stanovte přísné podmínky, k čemu jsou peníze na spořícím určeny, dělejte si společně každý měsíc „uzávěrku“, debatujte nad příjmy a výdaji. Tip Mimibazaru: Pokud chcete, aby vaše dítě mělo lepší šanci s penězi vycházet a také nějaké našetřit, stanovte kapesné na týden, ne na měsíc. Měsíc je přece jen velmi dlouhá doba na plánování.

Zapojte děti do rodinných financí. Samozřejmě nemyslíme hypotéky, investice a podobně. Ale plánování nákupů, placení nájmu, služeb, internetu a tak dále, to jsou věci, o kterých by děti mohli vědět. A s některými i pomoct. Co takhle zkusit naplánovat na jeden den jídelníček s omezeným rozpočtem? Ať si potomek srovná své představy a nároky s realitou. A peníze můžete přepočítávat třeba na Lego nebo na zmrzliny.

Nechte je čekat. Pokud vaše ratolest vznese požadavek na něco, co by doopravdy chtěla, není úplně vhodné pořídit to druhý den. Když jste si kupovali rodinné auto, taky to nešlo ze dne na den. Schopnost si počkat na něco, co chtějí, oceníte především s nástupem puberty. Můžete si navrhnout systém šetření na konkrétní věc, můžete vymyslet větší zapojení v domácích pracích, můžete motivovat. Můžete ukázat, že vždy je to něco za něco, ale že při dodržení podmínek a trpělivosti cíle dosáhnou.

Nechte děti dělat chyby. Znáte to. Děti chtějí všechny své peníze utratit za hračku, o které vy už dopředu víte, že je bude bavit jenom chvilku a pak poletí do kouta do propadliště dějin. I když vás to bude stát hodně psychických sil, nechte je. Ať si pocit, jaké to je, utratit všechny peníze za „úplnou blbost“ vyzkouší, dokud ta „blbost“ stojí jen pár korun. Vědomí, že se nemají na koho jiného zlobit než na sebe, že nemůžou na nikoho hodit vinu za to, že najednou nemají peníze, si zapamatují.