Jak poznáte, že vaše dítě už je dospělé

Znáte to, nebo to brzy poznáte. Je jedno, jestli je vašemu dítěti třicet, čtyřicet nebo šedesát, jako rodič máte pořád dojem, že potřebuje vést, poučovat (v tom nejlepším slova smyslu) a že za ně máte v jistém smyslu zodpovědnost. Ano, proti těmto pocitům se nedá bojovat, a když to nepřeháníte, je všechno v nejlepším pořádku. Ale známky dospělosti se začínají objevovat i před tím, než vaše dítě dosáhne středního věku. Co stojí za povšimnutí?

Sem tam se zeptají oni VÁS, jak se máte. V případě dětí je to vždy jen o nich. Dítě se vás málokdy zeptá, jak bylo v práci, jestli se máte dobře, odpočinuli jste si po víkendu nebo si byli zasportovat. Jakmile se ale „něco“ stane, začne si dítě uvědomovat, že jeho rodič zdaleka není jen institucí, ale lidskou bytostí se vším všudy. Často se to stává s odchodem na vysokou školu, kdy nejste v každodenním kontaktu a ne všechno, co bylo, je automatické i teď. Ale častěji se to stane o trošku později…

Už nemáte „rodinný tarif“. Spousta věcí spojených s dospíváním souvisí s penězi. S penězi, které dětem nedáte, ale které si vydělají. A mobil je první věc, kterou si dítě může tak nějak platit samo. V dnešní době neomezených tarifů je dobré vědět, že neomezený neznamená bezplatný. Jakmile platíte z jednoho účty telefony pouze pro mámu a tátu, asi vám začaly děti dospívat.

Nejste chodící bankomat. Jednoho dne to nastane. Doby, kdy z vás puberťák loudil dvě stovky na kino, jsou pryč. První známky dospělosti jsou, když si dítě platí samo zábavu. Další stupeň, když bydlení (a případně auto a podobně). A ten nejvyšší je, když přijdete na návštěvu a zjistíte, že mu v domácnosti nic nechybí.

Jdete na narozeninovou večeři… a vaše dítě zaplatí útratu. Další stupeň předchozího bodu, tak podstatný, že si zaslouží samostatnou pozornost. Jedna věc je, když je vaše dítě schopné se kompletně postarat o sebe. Ale úplně jiná věc je, když mu zbude nejen na zábavu, ale i pro vás. A dobrá rada pro všechny rodiče, které to potkalo poprvé – nechejte dítě útratu (cokoliv, nákup, dárek…)    zaplatit. Ani nevíte, jak je na to před vámi hrdé.

Neobviňují vás ze svých špatných rozhodnutí. Uvědomují si vlastní zodpovědnost za své mentální, emocionální i finanční zdraví. Udělali jste všechno podle nejlepšího vědomí a svědomí, abyste je vychovali dobře. Teď už je to na nich a oni to moc dobře ví. Stejně tak ví, že co se stalo, nedá se odestát, a i když by vám určitě mohli nějaké chyby vyčítat, ví, že o nich víte a mrzí vás ještě více než je. Nehledají výmluvy pro rozhodnutí, která dělají dnes.

Změnily se prázdninové tradice. Respektive prázdniny přestaly existovat a nastoupily dovolené. A už ne společné dovolené. A když, tak si obě strany uvědomují, jak vzácný čas si navzájem věnují. A tady je kladen velký nárok na rodiče dospělého dítěte – uvědomit si, že vaše dítě svůj volný čas musí a chce distribuovat mezi více lidí, které miluje. A že má pocit, že s vámi času strávilo dost.

Nesnaží se vás „napravit“. Všimli jste si, kolik dětí považuje koníčky, práci a chování svých rodičů za svoji starost? Jednou ze známek dospělosti vůči vám je i to, že děti začnou naprosto plně respektovat, že vás třeba doopravdy baví se celé odpoledne dívat na naučné pořady nebo ty kurzy patchworku nebo malování na hedvábí. Uvědomění si, že cokoliv dělá rodiče šťastnými, je v pořádku, je velký krok. A tak se z kritiky stane respekt. Hodně zásluh na tom má i vlastní práce a rodina, kdy vaše dítě konečně alespoň částečně pochopí to vyčerpání a nárok na vlastní klid, které vy s nimi zažíváte už –cet let.