Zobrazit přihlášovací formulář

Úzkosti – povaha nebo nemoc?

  • Publikováno:
Úzkosti – povaha nebo nemoc?

O depresích, depresivních stavech a souvisejících problémech toho bylo napsáno hodně. Ale úzkosti, to je něco jiného. Úzkost je opomíjená příbuzná deprese, její příznaky často zaměňujeme s nesympatickými povahovými rysy, které okolí třeba otravují, ale konkrétního člověka vyloženě sužují. Jak poznáme úzkostnou poruchu, jaké jsou její typy a jako poměrně překvapivé symptomy, které můžeme pozorovat?

Nejdříve je třeba si udělat pořádek v pojmech. Úzkost je normální psychický stav, který prostě některé situace vzbuzují a dokonce ji vyžadují (pomáhá nám identifikovat hrozbu). Zato nemoc, úzkostná porucha, to je něco jiného. Při úzkostných poruchách vyhodnocujeme jako nebezpečí až moc věcí a strachy nám brání v normálním životě. Nejhorší bohužel je, že to, co nás v případech úzkostné poruchy paralyzuje, ostatní vyhodnocují slovy: „Co blázníš, vždyť se nic neděje.“ A teoreticky mají pravdu, jenže…

…probát se k úzkostné poruše

Vlastně na skoro jakoukoliv nemoc, mají i na úzkostnou poruchu vliv nejvíce následující faktory:

  • Biologická predispozice (dědičnost)
  • Vliv okolí během vývoje (rodina, přátelé, okolní podmínky)
  • Stres, psychická zátěž (dlouhodobé neuspokojivé vztahy atd.)
  • Jiná onemocnění (například hormonální nerovnováha, menopauza, některé léky)

Na stres reaguje špatně skoro každý z nás, takže symptomy jeho prožívání vlastně s nikým nekonzultujeme. A že večer nemůžeme spát? Vždyť při takové kopě problémů, kdo by se nám divil. Že nám občas hodně intenzivně bije srdce, potíme se a cítíme vnitřní neklid? A kdo ne?

…jenomže shodou mnoha okolností je možné, že to, jak prožíváme stres, tak úplně normální není. Než přejdeme k obvyklým, ale i neobvyklým symptomům, musíme si úzkostné poruchy rozdělit. Mezi úzkostné poruchy patří všechny fobie. Od strachu ze tmy po agora- nebo sociální fobii (kterou mimochodem v nějaké formě trpí až polovina lidí. I kdyby se mělo jednat „jen“ o potíže mluvit na veřejnosti). Další z řady jsou obsedantně kompulzivní poruchy (například chorobná potřeba uklízet), panická porucha, která se projevuje krátkými, ale o to intenzivnějšími návaly úzkosti (často si myslí, že mají infarkt). Mezi další patří například posttraumatická stresová porucha (třeba po autonehodě), generalizovaná úzkostná porucha a smíšená úzkostně depresivní porucha. Poslední dvě zmíněné jsou důvodem, proč se „úzkosti“ neberou často ve společnosti zas tak vážně. Když máme strach z pavouků, prostě na ně reagujeme nepřiměřeně a nikdo, ani ten, kdo takovým strachem netrpí, se tolik nediví. Ale když cítíme úzkost, strach a obavy „jen tak“? To vlastně nikomu nevysvětlíme. Jen a pouze lékaři.

Symptomy dlouhodobé

Všechno samozřejmě záleží na tom, jakým typem úzkostné poruchy kdo trpí, ale obecně se dají jejich projevy připodobnit k projevům deprese. Patří mezi ně únava, otupělost, špatné soustředění, ztráta energie, neklid, změny ve spánku, ve stravování, špatná paměť, bezmoc, nerozhodnost, vnitřní neklid…

Symptomy akutní

Při akutním návalu úzkosti se můžou vyskytovat následující symptomy. Nemusí se jednat jen o panickou poruchu, ale také například v případě vystavení předmětu fobie (otevřenému prostranství, letu, větší skupině lidí…). Bušení srdce (silné a někdy arytmické), potíže s dechem, návaly horka, pocení, akutní potřeba na záchod, zvracení (nebo pocity na zvracení), zalykání se.

Symptomy… nečekané

  • Ledové ruce a nohy. Při úzkostech jsme vlastně v permanentním napětí, v permanentním očekávání útoku nebo útěku. Tělo jede proto v režimu, který zásobuje nejdůležitější orgány a periferiím se prokrvení nedostává.
  • Vyrážky z čistého nebe. Pokud jste nikdy netrpěli na ekzémy, začervenání nebo vyrážky, může být jejich objevení se varovným signálem. Může za to kortizol, kterého je vaše tělo při neustálém stresu více než plné.

„Předtím, než jsem se začala léčit pro úzkostnou poruchu, jsem šla k lékaři s nevysvětlitelnými svědivými boulemi na hlavě, které se zničehonic objevovaly a zase mizely. Nebyla jsem schopná vysledovat jejich příčinu, myslela jsem na různé alergie atd. Pan doktor hned svedl řeč na stres a dobrali jsme se vysvětlení.“

Alena, 36

  • Fantomové zvuky. Slyšíte zvonek u dveří a nikdo tam není? Často jste přesvědčení, že vám zvoní (nebo i vibruje telefon), a on nic? Rozhodně to může být znamení, že je na vás úzkosti až moc.
  • Časté zívání. Speciálně lidé s generalizovanou úzkostnou poruchou a s panickou poruchou často rychleji a mělce dýchají. Nemluvíme přímo o hypoventilaci, ale něčem jí dost podobném. Takové dýchání dává mozku signál, že se nám pravděpodobně nedostává dechu, a proto nutí tělo k dlouhému, klidnému a plynulému nádechu, což je v tomto případě zívání.
  • …plyny. Úzkostní lidé často polykají více vzduchu během jídla, protože jí rychleji a méně soustředěně, více vzduchu ale do zažívacího traktu dostávají také kvůli častému lapání po dechu a zalykání. A vzduch pak někudy musí ven.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie