Pořádek v cukrech, pořádek v těle

Cukry jsou poslední dobou velké téma, a to jak ve zdravé výživě, tak v medicíně, hubnutí nebo fitness. Kromě toho, že stojí za celou řadou nežádoucích efektů na tělo a psychiku, zároveň je nezbytně nutně potřebujeme k tomu, abychom měli energii. Ve vysoké míře způsobují přibírání, ale také bolesti kloubů, náchylnost k zánětům, předčasné stárnutí pleti a potíže s ledvinami. Jak jich nemít moc ani málo? A čemu se jejích konzumací nebo naopak vyhýbání se jim vystavujeme?

Ať se orientujeme

Když mluvíme o „cukrech“, mluvíme o několika kategoriích vlastně téhož. Můžeme se setkat s názvy cukry, sacharidy, karbohydráty (většinou v publikacích vycházejících z angličtiny. V ní se cukry souhrnně označují zkráceninou „carbs“)– to vše označuje stejnou skupinu látek, která se dále dělí na:

• Jednoduché cukry, monosacharidy: fruktóza, glukóza, maltóza, sacharóza, ale pozor – i laktóza (poslední tři zmiňované jsou tzv. oligosacharidy – cukry složené z dvou až deseti monosacharidů. Mají vesměs podobné vlastnosti.)
• Složené cukry, polysacharidy: Škroby a vláknina.

To, co našemu tělu dodává energii, je ten nejjednodušší cukr – glukóza (hroznový cukr). Mozek a červené krvinky se bez glukózy prostě neobejdou (a my bez mozku a červených krvinek také ne). Pokud glukózy (resp. jakýchkoliv cukrů) přijímáme málo, tělo začne proces glykogenolýzy – tvorbě glukózy z glykogenu, který je jako nouzová zásobárna energie uložený v játrech (podobně působí na naše tělo kofein). Jakmile vyčerpáme glykogen, přijdou na řadu tukové zásoby ale zároveň také bílkoviny ze svalů – při dlouhodobém hladovění nám tedy neopadává jen tuk, ale také svalová tkáň, která ztrácí na objemu i efektivitě.

Jenomže neustávající adekvátní příjem glukózy si doopravdy zajistit nemůžeme. Proto potřebujeme, aby byla do těla uvolňovaná postupně. Od toho máme polysacharidy, které se na glukózu a ostatní látky musí metabolismem štěpit. Polysacharidy nejsou (na rozdíl od jednoduchých cukrů) sladké. Jsou to škroby, takže je najdeme v bramborách, pečivu, těstovinách, rýži nebo luštěninách.

Přirozený cukr versus ten přidaný

Obecně by měly sacharidy (včetně jednoduchých cukrů) tvořit 50 – 60 % složení naší potravy. Pokud si chcete spočítat gramy, použijte pro výpočet svou váhu. Cukrů bychom měli přijímat cca 4 - 6 g na kilogram hmotnosti denně (80 kg jedinec tedy okolo 400 g cukrů). Jenomže existuje cukr, který je v potravinách přirozeně, a pak cukr, který je do nich přidáván.

Přirozené monosacharidy, tedy sladké cukry, se vyskytují především v ovoci a mléčných výrobcích. Ty přidané jsou pak samozřejmě ve sladkostech a všem, co je mnohosložková, vyrobená, sladká potravina. Jenomže pak je tady jedna záludnost. Cukrem se ve výrobcích „light“, ze kterých byl odstraněný tuk, nahrazuje chuť, kterou jim tuk dodával. Tak je proto možné, že v dobré víře kupujete sýry, pomazánky, jogurty atd. bez tuku, které jsou napěchované cukrem. A to je ten tuk možná trošku lepší varianta.

Největším zdrojem přidaných cukrů jsou především slazené nápoje – ty nezasytí, tudíž nemáme pocit, že přijímáme nějaké živiny. Sodovky, džusy, ale také například pivo (obsahuje maltózu a alkohol) je proto dobré z pitného režimu prostě vyřadit. Velké množství přijatého cukru (energie) totiž nestihneme zpracovat a uložíme ho jako tukovou zásobu na horší časy.

Co se stane, když je cukru moc

Vzhledem k tomu, životní styl nás dotlačil na hranu zdraví, začínají se víc a víc u všech skupin obyvatel projevovat snahy „žít zdravě“. K tomu by měla patřit také významná redukce příjmu cukrů (ale ne zas moc velká – tělo je prostě potřebuje. Pokud je nemá, vyčerpává zdroje primárně určené k něčemu docela jinému.)

Vlastnost cukru, o které se tolik nemluví, je to, že slouží jako „potrava“ pro infekce, váže se na tuky, které drží pokožku pružnou a způsobují její předčasné stárnutí – mimo jiné také vrásky. Zhoršuje také zánětlivé projevy akné. Strava bohatá na přidané cukry zvyšuje riziko deprese, způsobuje poruchy rozmnožovacích orgánů, častější kvasinkové infekce, zvýšené riziko artrózy a zhoršení filtračních schopností ledvin. Často způsobuje obezitu a ta, kromě diabetu druhého typu, také mnoho, mnoho, mnoho dalších komplikací.

Cukry bychom neměli vynechávat, ale jejich příjem si co nejvíc hlídat. Zvlášť příjem těch přidaných, které se v potravinách nevyskytují přirozeně.