Láska, manželství a šest tipů, aby obojí vydrželo ideálně navěky

Zatímco láska prý hory přenáší a podle nenapravitelných romantiků „se prostě stane“, zkušenosti mluví trošku jinak. Jakmile jsou osobnosti a párové zvyky příliš nekompatibilní, i ta nejkrásnější zamilovanost podlehne rychlé zkáze. Jak si zajistit, aby láska a manželství vydržely co nejdéle? Ideálně je se problémům vyvarovávat, než pak řešit jejich následky. A to můžeme už při volbě partnera, ale i za trvání vztahu. Jak na to?

Vezměte si podobného „utráceče“. Když se zaměříme vlastně „jen“ na spokojenost v páru, ta nikdy pořádně nenastane, když jeden z páru chorobně šetří a druhý zase utrácí. A to na škále nemůžeme nutně spojovat jenom dva extrémy. Jiné návyky a chování když dojde na finance, umí přinést do vztahu hodně dlouhodobé frustrace. Dokonce páry, které se dostanou do dluhů společnou zálibou v utrácení peněz (které nemají), jsou vztahově spokojenější, než ty, kde by jeden utratil a druhý ušetřil. O tom, jak takové páry fungují ve společnosti a jaký dávají příklad, to už je jiná věc. Pravdou ale je, že lidé umí být šťastní pouze rukou společnou a nerozdílnou, takže i společné dluhy a krize se jim přečkávají líp než dlouhodobé neshody.

Mějte hodně, hodně sexu. I když se vám nechce. Pokud jste vy, váš partner nebo oba trošku neurotičtí, máte hodně stresu a potýkáte se například se změnami nálad (což všeobecně vede ke zhoršení „kondice“ manželství), je sex nejvhodnějším řešením. Málokdy při něm narazíte na nějaký konflikt názorů (za předpokladu, že jsou preference za ty roky vztahu už vyjasněné) a uspokojení přichází v mnoha formách – od té psychické až po různé úrovně té fyzické. I když to teď není zrovna nejsexuchtivější období, držte pravidelnost, držte frekvenci. Vyplatí se to. Tolik uvolněného napětí a ventilace stresu nepřináší vlastně žádná další společná aktivita.

Používejte „děkuji“ a „my“. Některé věci v páru jsou prostě samozřejmostí. Třeba nákup, to, že vám manžel sem tam něco podá, vy jemu zase pomůžete, zkrátka normální každodennosti. A my tak nějak všichni vespolek předpokládáme, že není třeba poděkovat, protože bychom to pro drahou polovičku udělali taky a naprosto automaticky. Ale „děkuji“ má magický efekt – dává druhému pocit docenění. A to je víc, než bychom čekali. Stejně tak podstatné je v řeči používat (a ideálně to tak i myslet) slova, jako jsou my, naše atd. Protože já, můj a ty, tvůj zní těžko jako pár.

Připravte se. Negativní emoce a hodnocení partnera rostou společně s časem, který spolu stráví. Po dvou letech vás rozhodně bude stát více přemáhání vydržet manželovo hlasité chřoupání u televize a po deseti letech se to stane tématem pravidelných hádek. Je normální, že míra negativních emocí mezi partnery stoupá, s tím nic neuděláme, je třeba to brát jako fakt.

Buďte tvrdí. Partnera máte vedle sebe proto, že si vážíte jeho názorů, postojů a hodnot. I proto, že je váš partner člověk, kterému stoprocentně důvěřujete, můžete si navzájem dovolit být k sobě kritičtí. Nemyslíme samozřejmě urážlivý způsob komunikace, ale objektivní kritiku. Co jiného by nás mělo víc motivovat ke změně, než je partnerův názor, že je něco špatně? Všechno má své meze a hranice, stejně tak se nesmí nic přehnat. Ale být konstruktivně kritický se může vyplácet.

Je to těžká práce. Vztah není živ jen z historie. Láska, která vydrží, má jen málo společného s vášní až obsesí, kterou si s dramatickou láskou někteří lidé pletou. Cit, který je v dlouhodobém a úspěšném vztahu, není jen tak darem z nebes. Je hodně podmíněný společnými novými zážitky, které jsou nezbytné pro psychické i chemické pouto mezi partnery. Je třeba o vztah pečovat, nebrat ho jako automatiku a vyvíjet úsilí na jeho upevňování. Vztah musí být pro oba partnery prioritou, kdykoliv začneme upřednostňovat já před my, je něco špatně. Ale platí to samozřejmě oboustranně!