Zobrazit přihlášovací formulář

Jak může vizualizace pomoci s řešením problémů

  • Publikováno:
Jak může vizualizace pomoci s řešením problémů

Lidská mysl je zvláštní věc. Dá se s ní pracovat mnoha způsoby a často umíme svou psychiku ovlivnit sami více, než bychom čekali. Když je člověk ve stresu, potýká se s problémy, trápí se, nemůže spát, trpí úzkostmi a tak dále, často slyší a čte rady, jak se soustředit na pozitivní aspekty svého života, netrápit se problémy zbytečně a tak dále... Realita je ovšem velmi často úplně jiná. Naučte se techniku, díky které můžete uklidnit nejen sebe, ale i své blízké. A dokonce i děti.

Situace, kdy se vám večer honí hlavou tisíce problémů a nepříjemností, prožíváte situace, které se vám staly ten den, týden, měsíc nebo klidně i před několika lety znovu a znovu, myslíte na potenciální nebezpečí, která vám život může přinášet... to známe asi všichni. A pod tíhou hnutí pozitivního a produktivního myšlení se ještě k tomu všemu můžeme cítit, jako bychom selhávali – a to jenom proto, že nejsme schopni vyčistit si hlavu od problémů. Často to vede k tomu, že se snažíme tvářit, jako by se nic nedělo, a své negativní pocity si necháváme pro sebe.

S problémy se dá pracovat, i když o nich nemluvíte

Může se stát, že jste došli k přesvědčení, že vaše problémy nestojí za řeč. Nebo že nikoho nezajímají. Nebo jste je už s lidmi řešili tolikrát, že otevírat to znovu by vám přišlo bezohledné. A pak se stává, že nemůžeme usnout, že se ztrácíme ve spleti vlastních myšlenek, hlava nám po ulehnutí bzučí, přes den nejsme schopni se zrelaxovat nebo být v prostředí bez stimulů. Často si pouštíme televizi, rádio, hudbu nebo cokoliv nás donutí nemyslet na to, co nás straší.

Toto není příjemná situace. Ovšem jednou z terapeutických, koučovacích a relaxačních metod je metoda vizualizace problému. Ne tedy to, že bychom na něj mysleli v intenzivnějších obrysech, ale že si ho „odložíme k řešení“.

Neexistuje jedno řešení, ale metodologie je pořád stejná. Když si lehnete do postele a ne a ne usnout, zkuste si představit, že problém píšete na papír a papír ukládáte na zavřené místo, kam se ale můžete kdykoliv vrátit. Čím podrobnější představa, tím lepší výsledek, zkuste do vizualizace zapojit všechny možné smysly, ať je představa co nejrealističtější.

Nic nevysvětlí techniku tak, jako popis lidí, kteří ji používají.

Představuju si, že píšu o svém problému na ruční papír, takový, ze kterého pak udělám ruličku, převážu ji provázkem a zapečetím. Snažím se formulovat problém vždy do co nejméně slov, třeba ´myslím, že mého syna něco trápí ve škole, a zatím se mi s tím nesvěřil´ a tak dále. Píšu tuší a takovým tím perem, jak jsme s ním kreslili ve výtvarné výchově. Na závěr papír vysuším tak, že na něho foukám, smotám, zapečetím, ruličku vložím do imaginární plechovky, tu zavřu a postavím jakoby na poličku. Všechno samozřejmě jen v hlavě... Někdy takových plechovek může být klidně i deset, ale většinou v průběhu jejich tvoření usnu.

Jana, 44

Metodu vizualizace mi poradila jedna koučka na prvním ukázkovém (a zároveň našem posledním) sezení. Dost jsem si ji přizpůsobil, nevím, jestli se to tak dělat má, každopádně to ale funguje. Sednu si za stůl a na starém psacím stroji píšu na tenký průklepový papír. Úplně cítím, jak se mé prsty odírají o ty staré klapky s písmeny. Když mám dopsáno, vytáhnu papír (i s tím zadrnčením válečku na stroji), podkládám ho, vložím mezi listy velkého bloku. Když mám hotovo, vezmu blok, dám ho do šuplíku a ten zamknu. I když k tomuto závěrečnému aktu se dostanu málokdy, tolik se zaberu do představování si prostředí, že prostě usnu.

Kamil, 52

Metodu vizualizace používám, když se potřebuju rychle uklidnit. Ve chvíli, kdy mě někdo nebo něco vytočí, v duchu si situaci vyfotím a držím v ruce papírovou fotku. Tu rázně zmuchlám, klidně i roztrhám, a hodím do koše. Zabere to jenom pár vteřin, ale hlava se mi pročistí.

Jarka, 36

Proč to funguje?

Asi už máte zhruba představu, jak má taková technika vizualizace vypadat. To pro vás nejvhodnější prostředí a způsob si najdete sami, nebojte se, vaše podvědomí vám v pravý čas vygeneruje ten správný obrázek. A proč to vlastně funguje?

Když máme problém, který nás trápí, často nás trápí především to, že nad ním nemáme kontrolu. Nebo máme, ale je to moc náročné, složité a těžké. Díky takovýmto vizualizacím se uklidňujeme tím, že si dopřáváme pocit kontroly, transformujeme problém materiální podoby a s tou zacházíme, jak je nám libo. Další z výrazných relaxačních aspektů této techniky je, že nám ve skutečnosti odvádí myšlenky jinam, aniž bychom měli špatný pocit z toho, že problém ignorujeme. Pokud ho napíšeme, musíme si rozmyslet, jak ho formulovat. Představujeme si prostředí, zapojíme do vnímání smysly a tak dále. To, že se věnujeme takto mentálně vlastně neškodné činnosti, uklidní naši mysl podobně, jako by to zvládl například sport (jen z toho nemáme tolik fyzických benefitů).

Pokud víme, že jsou to všechno problémy řešitelné, které závisí na čase, naší vůli nebo ostatních lidech, samozřejmě nemá smysl se jimi trápit. Jenomže se trápíme a často jsou tyto starosti horší než samotný problém. Pokud chcete uklidnit splašenou hlavu, zkuste si představovat, přes jaké překážky vlastně skáče, dát jim tvar a vykázat je na to správné místo.

Jak na děti

Pokud jsou vaše děti úzkostlivé, můžete s nimi metodu vizualizace využít také, i když na děti platí vizualizace doslovnější.

Naše Klárka nastoupila do první třídy a neměla ve škole moc kamarádů. Byla z toho velmi úzkostlivá, bolelo ji břicho, nemohla spát, budila se brzo ráno, zvracela. Nebylo to poprvé, co takhle reagovala na stres, a věděli jsme, že je jen otázkou času, kdy se uklidní. Do té doby jsem ji ale nechtěla dopovat žádnými prášky ani chodit po doktorech, takže když nezabíral meduňkový čaj, vyzkoušela jsem techniku, kterou mi poradila kamarádka. Koupila jsem pytlíček skleněných kuliček a každý večer jsme si je rozložily na podlaze. Někdy mě u rituálu Klárka chtěla, jindy ne. Říkaly jsme jim trablmarbl (trouble marbles), tak jsem Klárku naučila i nová slovíčka do angličtiny :-). Každou potíž, kterou Klárka měla, představovala jedna kulička. Vždycky kuličce pošeptala, co ji trápí, kuličku jsme pak vzaly a zamkly do speciální kasičky. Přesvědčila jsem Klárku, že když jsou její bubáci zamčení, nemůžou ji přes noc trápit, nebude jí špatně a tak dále. Časem se Klárka naučila dělat to automaticky, než šla spát – myslím, že jí velmi pomohl už jenom ten samotný rituál. Zabralo to jako mávnutím kouzelného proutku.

Žaneta, 39

Nikdo se nechce trápit, každý má raději pozitivní emoce než ty negativní. A tak když nabídnete řešení, byť je chatrné a logicky nemůže fungovat, mysl se ho chytí a s povděkem přijme uklidňující placebo.

Je ovšem vždy na nás, abychom rozpoznali, kdy zvládneme svou mysl ukočírovat sami, kdy to tzv. přejde, a kdy už je zaděláno na vážnější psychické obtíže. Vizualizace je velmi efektivní berlička, nicméně nám pomáhá přečkávat náročnější období, zvládat úzkostné stavy, ale sama o sobě nic neřeší. Řeší jen průvodní jevy stresu nebo vážnějších stavů (například depresí nebo úzkostí). Za vyzkoušení ale každopádně stojí – a to stoprocentně! Nechte působit své podvědomí, uvidíte, jak jste kreativní.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku