Co nejhoršího provádíme svým očím?

Naše maminky nám všem říkaly, že nemáme sedět moc blízko k televizi, že to kazí oči. Stejně tak číst při slabém světle. Ve světle posledních výzkumů se ukazuje, že to oči ani tak nekazí, jako unavuje. Pak se vyspíme a hotovo. Nicméně v naší každodenní rutině je spousta věcí, které našim očím škodí doopravdy.

Kdo má citlivé oči, ví, jak snadno se podráždí. A když si vyřadíme z provozu oči, moc toho neuděláme. Infekce, podráždění, záněty... To všechno riskujeme, pokud se nás týká alespoň jeden z následujících bodů.

Používáme stále stejné pouzdro na kontaktní čočky. Znáte ty malé kastlíky, do kterých na noc nebo v případě delší nepotřeby ukládáme v roztoku kontaktní čočky, aby nám nevyschly? Tak přesně ty bychom měli měnit kvůli množení bakterií zhruba každé tři až čtyři měsíce. Z podobného důvodu bychom měli také měnit řasenku mnohem častěji, než jak je tomu běžně. Ve tmě a vlhku se množí bakterie, které nám následně mohou do oka zavléct nepříjemné infekce.

Mneme si oči. Pokud nosíme precizní make-up, pravděpodobně se nás to tolik netýká, ale při „no-make-up dnech“ často neodoláme a sem tam si oči promneme pořádnou silou. Je to uspokojivý pocit, zhruba jako škrábat komáří kousanec. Ale taky podobně nežádoucí. Velkým tlakem na oči si můžeme způsobit popraskání drobných žilek v oku – to samo o sobě nijak škodlivé není. Větší problém je kontakt rukou a očí a tedy i potenciální zavlečení bakterií a virů.

Saháme si do oka neumytýma rukama. Úzce to souvisí s předcházejícím bodem – neumyté ruce znamenají riziko transferu špíny, bakterií a virů. Ačkoliv oči mají slzy jako obranný mechanismus, na některé věci prostě nestačí. Když si musíme oko protřít, měnit kontaktní čočky a podobně, tak vždy s čistýma rukama.

Trháme si řasy. Jestli jste se nad tímto bodem pozastavili, byli byste překvapení, jak častý symptom úzkosti, nervozity a stresu vytrhávání řas je. Jakékoliv poškození řas ale nutí tělo reagovat, oko často zarudne, a jelikož potřebuje více dezinfikovat, více slzí. Řasy jsou přirozená ochrana oka před nečistotami a okolními vlivy (jako například počasím), když si je poškodíme, oko reaguje.

Čočky čistíme vodou. Nebo hůř – slinami. Sliny a voda obsahují prvoka Acanthamoeba, který může způsobit infekci v oku - acanthamoebovou keratitidu, zánět rohovky - a klidně i permanentní slepotu. Tento prvok se vyskytuje tam, kde jsou vodní usazeniny (například kohoutky, odtoky, sifony...) a teplá voda má ještě větší riziko jeho výskytu. Proto je třeba na čištění čoček používat vhodné desinfekční přípravky.

Plaveme bez brýlí. No jo, plavecké brýle nejsou nic slušivého, ale pro naše oči jsou darem z nebes. Bazény jsou plné bakterií, na které ani chlór nestačí. A i když nemusí způsobovat nic moc naší pokožce, našim očím dozajista ano. Chlór naše oči zanechává s nepříjemným řezáním, ale bakterie, pot, moč a další nevábnosti veřejných koupališť také nejsou nic příjemného.

Neustále používáme kapky do očí. Kapky proti zarudnutí očí paradoxně mohou způsobit, že jsou naše oči ještě červenější. Tyto kapky totiž zmírňují krvetok v očních žilkách, ale při nadměrném a pravidelném používání si na to naše oči mohou zvyknout – a když je nic nezastaví, budou červenat a červenat. Zahrávat si s dilatací není úplně bezpečné a návrat k normálnímu stavu, taková oční „odvykačka“, může chvíli trvat. Pokud máte suché oči, není od věci navštívit lékaře – ten zjistí příčinu a nasadí vhodnou léčbu nebo doporučí vhodné změny.

• Bod na závěr – až moc často si oči nechráníme proti mechanickému nebo UV poškození. Pokud pracujeme se dřevem, kovem nebo chemikáliemi, je třeba nosit ochranné brýle. Stejně tak na sluníčku – na něm nám nechrání jenom zrak, ale také oční okolí. Tato citlivá kůže je náchylná na vznik vrásek, tak i proto bychom sluneční brýle neměli nechávat doma!