Krize středního věku aneb Když si muž začne klást otázky

Zrychluje se všechno. Celý život, kariéra, informace, přístup k hmotným i nehmotným statkům. Ale také například nástup „středního věku“ a s ním spojené obávané krize. Není výjimkou, že dnes muži do třiceti stihnou to, co se kdysi zdálo jako sen i do padesáti, možnosti jsou nepřeberné a už jen vybrat si, kterou využijeme, z nás často vysává velké množství energie. Krize středního věku potká v životě drtivou většinu mužů. A její následky si odnášejí oni, zdraví, rodina i přátelé.

I když v našich slovnících a ani povědomí nejsou zakořeněné pojmy andropauza nebo, chcete-li, mužská menopauza, vězte, že tento fenomén je skutečný. Nicméně se od krize středního věku liší, teoreticky spolu nesouvisí, ale vzájemně se jejich příznaky mohou ovlivňovat.

Krize středního věku je ve zkratce dojem ujíždějícího vlaku. Muž začíná bilancovat a hodnotit, co se mu v první třetině až polovině života povedlo, nepovedlo, čeho dosáhl a čeho dosáhnout chtěl, jak si život představoval a jaká je realita. Často dochází k panice, že to, co chtěl, už nestihne. Muž si začne všímat „upadajícího“ zevnějšku, ztráty fyzické síly a vytrvalosti. Dostaví se negativní sebeobraz a s ním spojená panika z nutnosti s tím vším něco dělat.

Nejjednodušší cesta? Nevěra

Nedostatek vlastního pozitivního hodnocení muži často kompenzují obdivem, který přichází z vnějšku. A ruku na srdce, toho se mu doma po několikaletém vztahu už pravděpodobně tolik nedostává, rozhodně ne toho nekritického. Okolo čtyřicátých narozenin začnou být nevinné fórky na rostoucí bříško, padající vlasy nebo jen povzdech nad nedostatečným sexuálním apetitem na velmi, velmi tenkém ledě. Protože muž to všechno vidí taky.

Když začne být věk problém, je třeba z něj udělat výhodu. A to se nejsnadněji daří s výrazněji mladší partnerkou – milenkou. Protože pak je kvalifikací pro obdiv už věk sám o sobě. Ale je to řešení? Systémové nikoliv, často používané bohužel ano.

Práce, vzhled a nemoci

Mezi hlavní příznaky krize středního věku patří velká orientace na úspěch a uznání okolí – a to až nezdravá. Všechno to začíná nezřetelnou, ale zato všudypřítomnou, únavou, špatnou náladou, bezdůvodným vztekem (většinou na nejbližší okolí) a obecnou nudou. Pak si muž začne všímat svých nedostatků a věcí, v čem se s mladšími nemůže rovnat. Nezřídka začne cvičit, obmění šatník, sem tam se mu povede něco extravagantního. Třeba neuváženě koupit sportovní auto, motorku, nebo si nechat udělat tetování. Přijde vám to úsměvné a tak nějak jako z filmu? Bohužel, není. Mezi zahánění nepříjemných pocitů může patřit také například častější popíjení nebo výměna společnosti přátel. Za mladší.

Paradoxně a protichůdně snaze být co nejmladistvější, začínají se objevovat přehnané starosti o vlastní zdraví. Z muže se stává hypochondr, každý neduh si žádá diagnózu, nikoliv názor, že „je to věkem“.

Změna je život

Muže začne otravovat jeho manželka nebo partnerka, se kterou je už nějakých dvacet let. Protože zestárla, zatímco on ani o den! Ztrácí se v představách co by kdyby, často nemůže spát, utápí se v představách, kde mohl být, kdyby (doplňte sami), nebo naopak nejistotou, co bude, co má dělat, komu a s čím se svěřit, jak na ta přibývající léta a propastný rozdíl psychického a fyzického věku vyzrát.

Na všechno toto se ovšem dá dívat pozitivně (i když je to těžké, zvláště pro zmíněné partnerky a manželky). Krize středního věku je přerod hodnost, přeskupení priorit v životě. A to není snadné pro nikoho. Střední věk si žádá velkou toleranci ze strany okolí, ale po zdárném překonání krize nabere život většinou zábavnějších otáček. A že na nevěře je pro stávající vztah i něco dobrého, je taky pravda, která není až tak známá. A co konkrétně? Můžete si přečíst v našem dřívějším článku o renesanci vztahu po nevěře.