Strach z toho, co nám utíká, aneb Syndrom FOMO

Strach z toho, o co přicházíme, že nám něco uniká. To je syndrom FOMO, aneb zkratka z anglického výrazu fear of missing out. Pokud jsme v životní fázi, kdy budujeme významné kontakty, utváříme svou pozici v životě a digitální technologie nám nejsou cizí, patříme do nejohroženější kategorie. Tento syndrom má podobné příznaky, jako úzkosti, a způsobujeme si ho jednou z nejrozšířenějších forem nelátkové závislosti. Jak? No přece sociálními sítěmi.

Sdílení našeho života a sledování životů ostatních na sociálních sítích s sebou nese sice mnohá pozitiva, navážeme kontakty s lidmi, se kterými bychom se neviděli, všem jsme blíž a na dosah, otevírají se nám obzory poznávání… ale je toho prostě moc. Valí se na nás záplava informací a zážitků, až to vypadá, že my sami vlastně nemáme dostatečně kvalitní a pestrý život. Nestravujeme se v moderních restauracích, nevíme o posledních trendech, necestujeme tak, jak bychom „měli“. A nejhorší na tom je, že jsme s tím byli na nějakou dobu spokojení!

Než jsme objevili, kolik dětí mají naše spolužačky, a jak šťastné mají rodiny. A ti, kteří děti nemají, zase cestují po světě, mají skvělé práce a nádherné bydlení. A mezitím vidíme zprávy o dietách, autech, která si nemůžeme dovolit, o tom, jaké jsou krásy České země i celého světa, které nás doteď nenapadlo objevovat. A tak trávíme čas na internetu, na sociálních sítích, aby nám alespoň nic neuteklo, když už nemáme „nic“ vlastního.

Pozlátko sociálních sítí

 Jenomže pozor. Sami známe proces, který předchází opublikování příspěvku. Pečlivě volíme jak situaci, tak načasování a barevný filtr. Proč? Protože chceme tu realitu, která zdaleka není tak vzrušující a naplňující, obrazně i doslova přibarvit. A tak to, co my sami konzumujeme, když se na zdi sítí díváme, je přikrášlená realita těch nejlepších a nejfotogeničtějších momentů ostatních. A prizmatem toho poměřujeme sami tu svou. Spoustu momentů jsme si zvykli natáčet, místo abychom je prožívali. Spoustu vzrušujících okamžiků livestreamujeme, než abychom se soustředili na to, co se doopravdy děje.

Nejedná se ale jen o sociální sítě. Na internetu se toho děje tolik, že nám často připadá zůstat informovaní, než třeba… jít spát. A tak nám tato forma netolismu, nelátkové závislosti, začíná nabourávat jak psychické, tak fyzické zdraví.

Před internetem

FOMO je syndrom, který v odborných kruzích není zdaleka ničím novým. Světem psychologie, ale také marketingu, rezonuje už léta. Problémem všudypřítomnosti internetu je, že se k nám dostávají informace, které bychom normálně v takovém množství neměli šanci zjistit. Teď víme o všech manželstvích, které uzavřeli naši bývalí partneři, o všech zemích, které navštívily spolužačky, dětech, které nejsou nic než učiněný poklad, dovolených, knihách a vzdělávání, autech, domech, špercích, zásnubách… zní vám to povědomě? FOMO nám velí nejen to všechno vědět, ale také se tomu „vyrovnat“. Chceme být stejně obdivovaní, milovaní a uctívaní, jako naše instagramové modly.

Příznaky FOMO

Jsou podobné, jako u obecné úzkosti. Patří mezi ně obecné neurotické chování, jako je okusování nehtů, svědění kůže, nervozita, dušnost, zrychlený tep, v práci a v životě pak nepozornost, odkládání úkolů, neschopnost se soustředit… prostě něco, co je tak neuchopitelné a zaměňované s „obyčejným“ stresem, že si často neuvědomíme, že jde o problém závislosti.

• Jako u všech závislostí, je třeba zjistit, jestli se o závislost jedná. Jak? Svou „drogu“ pokusně vysadíme. Zkuste si to sami – na týden, dva, měsíc… používat internet jen k získávání relevantních informací (například kdy nám jede tramvaj nebo co hrají v kině) a na sociální sítě zapomenout. Zkusit si neodpovídat na všechny zprávy hned, třeba mít od devíti od večera vypnutá data i wifi. Polilo vás horko jenom při té představě? Možná to není dobrá zpráva.

Co když je to nad naše síly?

V případě, že sociální sítě převzaly vládu nad naším životem a my se cítíme bezcenní, nedostateční a podprůměrní, máme pro vás překvapení. Nemůžou za to sociální sítě. Nejistota a neštěstí se usídlily někde hluboko v nás a my se v něm jen utvrzujeme tak, že si představujeme, jak ostatní žijí své životy lépe. V takovém případě si zaděláváme na depresi nebo jiné psychické abnormality. Návštěva odborníka – psychologa, je na místě. Nezapomeňte na citát, který pronesl americký herec Will Smith.

„Příliš mnoho lidí utrácí peníze, které nevydělali za věci, které nepotřebují, aby udělali dojem na lidi, které nemají rádi“

Přesně k tomu nás ale FOMO nutí. Žít život tak, aby se líbil ostatním, ne tak, abychom s ním byli spokojeni my sami. A nad tím je třeba se zamyslet.