Zobrazit přihlášovací formulář

Poporodní splín, deprese, psychóza? Hlavně je nepodcenit

  • Publikováno:
Poporodní splín, deprese, psychóza? Hlavně je nepodcenit

Jsou témata, o kterých se ví, ale moc se o nich nemluví. Protože na narození miminka, zvlášť toho prvního, je přece všechno krásné! Nemusí to být ale úplně pravda. Žena je připravená na bolest, která ji čeká na těle, ale málokdy počítá s tím, že ji po porodu nečeká ta pověstná euforie, ale dny, týdny a v nejhorším případě i měsíce depresí, špatné nálady, úzkosti, strachů a únavy.

Drtivá většina žen se po porodu setkala s hodně, hodně špatnými psychickými stavy. A valná většina z nich o tom nikomu neřekla. Protože přece nechcete znít nevděčně, že ano? Co když žena na otěhotnění čekala dlouho, v těhotenství zářila štěstím a najednou nemá radost? Zní to jako něco, s čím se úplně světu svěřovat nechcete. Proto taky sousta žen, které se s poporodním splínem potýká, uvažuje, jak je možné, že nezná nikoho, kdo by to měl také tak. Tím celý problém nabývá na rozměrech.

Tři stupně problému

Maminky mohou zažívat po porodu vlastně tři časově i intenzitou rozdílné stavy. Všechny ale souvisí s hormonálními změnami, které se v těle dějí, především pak s prolaktinem, hormonem, který reguluje laktaci. A že hormony s našimi náladami umí pěkně zamávat, to se každá žena utvrzuje skoro celý život co měsíc.  

  • Poporodní splín, poporodní blues. Tento problém nastupuje okolo čtvrtého dne po porodu a spontánně vymizí mezi druhým a třetím týdnem. Smutek, vztek, pláč, špatné sebehodnocení, pocit selhání, nejhorším příznakem je pravděpodobně neschopnost cítit a prožívat intenzivní lásku k miminku.
  • Poporodní deprese. V tu se může poporodní splín rozvinout. Její začátek souvisí s hormonálními změnami, takže může nastat po porodu, ale také například poté, co přestane maminka kojit nebo se jí dostaví první menstruace. Její příznaky ovlivňují jak psychiku, tak fyzický stav maminky. Patří mezi ně nespavost a když už, tak je spánek provázený nočními můrami, strachy, obavy, úzkosti, nechutenství, únava, nespokojenost s vlastním vzhledem, často nenávist vlastnímu tělu a s ní spojená nechuť k sexu. Mezi ohrožující faktory patří také odmítání vlastního dítěte, neochota se o něj starat nebo mít kontakt.
  • Laktační psychóza, poporodní psychóza. Tady už mluvíme o závažném a často životy ohrožujícím psychickém onemocnění. Příznaky jsou velmi individuální, ale obecně platí, že žena není schopná se o dítě postarat, často ani nechce, dokonce může mít tendence dítě obviňovat a chtít mu ublížit. Mluvíme také o dezorientaci, výjimečně se mohou objevit také halucinace, bludy, paranoia.

Kdo je v ohrožení

Existují skupiny žen, které jsou náchylnější k rozvoji psychických poruch po porodu. Jde především o ženy, které mají historii duševního onemocnění, před otěhotněním někdy trpěly depresemi, úzkostmi nebo jinými stavy. Stejně tak je rozvoj těchto poruch dáván do souvislosti s nadužíváním alkoholu nebo drog. Mezi další faktory patří například problémy s otěhotněním, ženy, které jsou příliš mladé, nebo naopak je jejich věk na dítě pokročilý, ženy, které se potýkají s náročnou životní situací – problémy s partnerem, financemi nebo jinými sociálními aspekty.

Co dělat?

O poporodním splínu je třeba mluvit. S rodinou, neuzavírat se do sebe, snažit se bojovat i s tou malinkou špetičkou sil, které nám po porodu zbyly. Je třeba si hlídat spánek, stravování, nutit se k pohybu, ale i ke správnému jídlu. Dobré je mít kolem sebe (nebo si vytvořit) síť jiných maminek, žen, se kterými si můžete vyměnit zkušenosti, které poradí a díky kterým zjistíte, že v tom nejste sama.

Velmi důležité je uvědomit si, že miminko neznamená konec vašeho života. Neznamená to, že žena přestala být ženou a stala se výhradně matkou. Je potřeba důvěřovat partnerovi a nechat ho se o dítě starat, klidně i několik hodiny, zatímco si uděláte čas sama pro sebe.

  • Se závažnějšími formami pomůže lékař. Pokud tyto psychické stavy přetrvávají i po třetím týdnu od porodu, není na co čekat. Lékař vám může diagnostikovat problém, který se dá řešit jak pomocí léků, tak systematické terapie. Nebojte se o svém problému mluvit, je to pro dobro vás, vašeho dítěte i celé vaší rodiny.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku