Proč „Opatrně!“nefunguje

Je úkolem i údělem každého rodiče dávat pozor na své dítě. Miminka a batolata máme pod neustálým dohledem, učíme je, jak objevovat, ale zůstat v bezpečí. Jak děti rostou, vyžadují a dostávají přirozeně mnohem více svobody a my nad nimi ochrannou ruku ani bdělé oko neudržíme dvacet čtyři hodin denně. A tak se z fráze „Opatrně!“ stane vlastně takové zaklínadlo, které pronášíme vždycky, než našeho drobečka spustíme z dohledu. Jenomže tohle zaklínadlo nefunguje. Proč?

Instinktivní upozorňování dítěte na to, aby si dávalo pozor, máme zakódováno hluboko v kořenech rodičovství. Říkáme „Buďte opatrní!“ svým dětem když jdou po chodníku vedle cesty, než přejdou přes přechod, když jsou u bazénu, jdou s kamarády ven. Říkají ji učitelé, když vypouštějí děti na přestávku, babičky a dědečkové, když jdou s dětmi do lesa. Vždycky je za ní dobrá záměr – aby se dítě nezranilo nebo se nedostalo do jiné patálie.

Opatrný dobrý den

Co se ale stane, když se to s jednou frází přehání? Zkuste si představit – když jdete do obchodu a prodavačka vás pozdraví slovy „Dobrý den“. Je vaše první myšlenka taková, že vám doopravdy přeje dobrý den? Ne, je to jen pozdrav, společenský úzus, slova, zvuk. A to samé se může stát s upozorněním a dobře míněnou radou – buď opatrný.

Je tady ale ještě jedno riziko, byť ne tak časté. Váním rčením o opatrnosti můžeme své děti přesvědčit o tom, že nebezpečí se skrývá všude, že by se měly všeho obávat a raději se nepouštět do větších akcí. Tak jako tak, vždycky je dobré být konkrétní.

Děti si neuvědomují zdaleka tolik rizik jako dospělí. A to je velmi dvousečné. Na jednu stranu jim to dává odvahu, potřebu a schopnost objevovat svět, na stranu druhou je to potenciálně vystavuje nebezpečí. A tak musíme spoléhat často na pud sebezáchovy, výchovu a selský rozum.

Nevarovat, vést

Dítě potřebuje mnohem více informací, ideálně vysvětlit na příkladu, na konkrétní situaci. Když jde po chodníku nebezpečně blízko cesty, upozornění, aby bylo opatrné, může znamenat všechno od zakopnutí přejetí autem. Vysvětlete, jak to myslíte. „Nechoď tak blízko u cesty, může zakopnout, spadnout do silnice a tam tě může přejet auto.“ Popřípadě jakkoliv jinak to myslíte. A věřte, že takové upozornění bude dítěti dávat mnohem větší smysl.

Alternativy

Samozřejmě nepokryjeme všechny situace, kdy by mělo být dítě opatrné. Ale nabízíme vám několik málo alternativ, jak varovat konkrétně, specificky a užitečně.

• Soustřeď se na to, co děláš.
• Dávej pozor na ostatní lidi, nevrážej do nich, vyhýbej se jim (například v supermarketu).
• Prosím tě, popojdi pomalu a opatrně blíž ke (mně, výtahu, tátovi...).
• Ta hračka (kámen, kmen, cokoliv) vypadá těžká, myslíš, že ji uneseš?
• Rozhlédni se kolem, než ten kámen odhodíš! Ať někomu neublížíš nebo něco nezničíš.
• Neběhej s těmi nůžkami v ruce, mohl bys zakopnout a spadnout na ně.
• Neběhej u hrany bazénu nebo tam, kde je mokro. Mohla by ti podklouznout noha.
• Dávej pozor na svoje kamarády, možná nebudou tolik opatrní.
• Pokud se ti balón zakutálí na cestu, neběž pro něj, zavolej někoho dospělého.
• Pokud se ti nelíbí něco, na co nebo s čím si tví kamarádi hrají, řekni jim to – nemusíš s nimi být za každou cenu.
• Nespěchej, jdi hezky svým tempem.
• ...a tak dále. Jistě najdete spoustu příhodných vysvětlení, co „Opatrně!“ konkrétně znamená.

Nebojte se. A klidně je nechte sem tam si rozbít nos. Někdy je zkušenost lepší než naše varování. Nezapomeňte si pak ale s dítětem promluvit o tom, co a proč se stalo.