I. Syndrom polycystických ovarií: nenápadný, ale přítomný.

Naší společností hýbe jeden velmi nepříjemný trend. Problémy s početím má stále více a více párů, a to i v mladším věku. Mezi jinými příčinami je tady syndrom polycystických ovarií, tedy PCOS. Jeho nebezpečí není ani tak v tom, že by se nedal léčit, ale v tom, že se na něj dlouho nemusí přijít. Má totiž spíše vágní než exaktní projevy na našem těle a bez speciálního vyšetření o něm nemusíme ani vědět. Navíc, když ho sami od mládí vlastně maskujeme.

Na syndrom polycystických ovarií se většinou u ženy přijde, až když se snaží otěhotnět – a nedaří se to. Do té doby je totiž běžné, že žena užívá hormonální antikoncepci, která projevy PCOS vlastně tlumí. Mezi tyto projevy, které by nám dříve mohly přijít podezřelé, patří nepravidelný menstruační cyklus, akné, vypadávání a rychlejší maštění vlasů, nadměrné ochlupení, přibírání na váze. Jenomže v pubertě, kdy si většina dívek chodí pro antikoncepci, jsou toto všechno projevy „normálních hormonálních změn“ a dají se svést na přechod od dívky k ženě. A tak se často antikoncepcí na čas „zakonzervujeme“ a po jejím vysazení se dostaví teprve v plné dávce problémy, které vlastně ani tak nesouvisely s pubertou, jako s polycystickými vaječníky.

Co je to PCOS

Bohužel, tento syndrom je doposud poněkud záhadou. Je do jisté míry dědičný, vliv má ale také okolí, náš životní styl a metabolismus inzulínu. Polycystické vaječníky bývají o něco větší, je na nich více folikulů a mají zesílený obal. Z polycystických vaječníků se neuvolňují vajíčka, nedochází tedy k ovulaci. Z neuvolněných vajíček se stávají malé cysty, některé z nich ale mohou vyrůst i na několik centimetrů.

Aby se stanovila diagnóza, musí platit minimálně dvě z následujících tří kritérií (ESHRE/ASRM 2003, zdroj):

• Průkazné ultrazvukové vyšetření, je stanoven minimální počet přítomných cyst za minimálního souhrnného objemu. Toto vyšetření však mže zkreslovat hormonální antikoncepce.
• Projevy nadměrné produkce mužských pohlavních hormonů – hyperandrogenismus. Mezi ty patří vypadávání vlasů, akné, nadměrné ochlupení a/nebo ochlupení na nezvyklých místech (brada, podbřišek...), přibírání v oblasti břicha, hrubší hlas...
• Anovulační cykly – cykly, kdy chybí ovulace, nepravidelná menstruace.

Ženy trpící PCOS mají často nadváhu až obezitu a snažit se zjistit, co je příčina a co následek, je jako známý spor o vejce a slepice. Bohužel, všechny tyto příznaky včetně cyst můžou způsobovat i jiné příčiny, než je PCOS, které je nezbytné vyloučit.

Riziko PCOS

To zdaleka nesouvisí jen se ztíženou reprodukcí, která ovšem není vyloučená. PCOS souvisí také se zvýšenou hladinou inzulinu v krvi, která pak vede k rozvoji diabetu druhého typu. Ženy s PCOS jsou také častěji postižené srdečními chorobami, kornatěním tepen a cévními mozkovými příhodami, mají riziková těhotenství a vyšší riziko spontánního potratu, jsou náchylnější k depresivním a úzkostným stavům, k nádorovým onemocnění endometria (výstelky dělohy) a tak dále.

Léčba

Standardně se přistupuje k léčbě jednotlivých oblastí, které PCOS zasahuje – k projevům nadbytku mužských pohlavních hormonů, k léčbě anovulačních cyklů, k léčbě zvýšené hladiny inzulinu, popřípadě k chirurgickému zásahu k úpravě vaječníků.

Léčba zahrnuje jak medikamentózní léčbu, invazivní zákroky, ale také systémová opatření. A protože si PCOS zahrává s hladinou našich hormonů, má vliv vlastně na vše – od toho, jak vypadáme, po to, jak se cítíme. A co pro sebe můžeme při této diagnóze udělat my sami, to se dozvíte v druhém díle článku o tomto syndromu.