 | Vladimíra P. (pv74) ID 84449, mimibazar.cz/pv74 (23.8.2022, 8:05) | Dobrý den, to je mi moc líto a vím úplně přesně, jak se cítíte. My takto přišli už o 4 kocourky a řeším pokaždé stejně dilema. Bydlíme u rušné cesty, tak většinou skončí pod koly auta. Jenže dcera miluje kočky, je ze ztráty velice smutná, tak ji vždy podlehneme. U nás je to stejné, číča je buď doma nebo venku, se dcerou v posteli, prostě společník. Také si říkám, že příště pořídíme raději pejska, ale je to větší závazek, musíte jej chodit venčit a che to prostě víc času. Kočka je více samostatná. Přeji ať smutek brzy přebolí.
ODPOVĚDĚT |
|
| Erika T. (Erika001) ID 58557 (21.8.2022, 22:07) | Dobrý den, ráda bych se touto cestou vyplakala.
V pátek nám náhle odešel do nebe náš kocourek Čertík.
Začnu úplně od začátku. Přesně před dvěma lety jsem dostala za úkol sehnat černého kocourka pro našeho dědu. Shodou okolnosti se právě v ten den kolegovi narodilo šest koťátek. V ten stejný den jim jejich kočičí maminku srazilo auto. I přes to se jim podařilo všech šest koťátek odkojit na umělé výživě. Asi za dva měsíce jsme si černé koťátko přijela. Než jsme je dědovi odvezli, měli jsme je doma pár hodin. Takovou malou, velmi chlupatou, černou kuličku hned jsem říkala: Vždyť ty jsi takový malý Čertík“, která za námi šla všude tam, kam jsem šli a pak mi usnul dceři v klíně. V tu chvíli jsem věděla, že i po tak malé chvíli se nám s ním bude těžko se loučit. Když jsme ho nesli k dědovi, dcera hrozně plakala, že ho nedá. Každý den za ním chodila víc a víc.
ODPOVĚDĚT |
 | Erika T. (Erika001) ID 58557 (21.8.2022, 22:08) |
Manžel řekl, že kočku u nás doma jen přes jeho mrtvolu. Ale pak holky nechodily do školy z důvodu Covidu a najednou si ho holky přinesli od dědy jednou na dvě hodiny, jednou na celé odpoledne a pak přes noc, no a pak už byl náš.
Jelikož neměl kočičí mámu, byl velmi fixován na lidi. Postupně jsme si zamilovali úplně všichni a samozřejmě největší kámoš byl s manželem. Byl více méně domácí kocour, ale chodil ven. Nešel dál, než k pár sousedům. A to ho právě stálo život. Byl velice dominantní, vůbec se nebál ostatních zvířat, natož psů. Jenže se nám naproti přistěhovala rodina s pitbulem. Ve čtvrtek, v den jeho druhých narozenin, ho v náručí přinesla sousedka, že ho jejich pitbul pokousal. Nejprve jsem byla na ni hrozně naštvaná, že má vůbec odvahu, ho k nám nést, když ho jejich pes pokousal, ale nyní jsem ji hrozně vděčná, že neumíral někde venku a sám.
ODPOVĚDĚT |
| | Erika T. (Erika001) ID 58557 (21.8.2022, 22:09) |
Hned jsme jeli na veterináře, zprvu do tak zle nevypadalo, ale i po injekci se nelepšil a tak jsme v pátek jeli znovu. Pořád jsme doufali v zázrak, ale večer už jsem věděla, že je zle. Měli jsme ho v ložnici, aby měl klid, když se cítil tak zle, ale pak tak poplakával, že jsme si ho vzali v obýváku a on na chvíli otevřel oči, usmál se na nás a pak vydechl naposledy…….., prostě se s námi loučil.
Všichni jsme hrozně buleli, bylo to srdcervoucí. Druhý den jsme se s ním krásně rozloučili, připravili mu jeho oblíbenou deku a uložili ho na zahradě, aby nám byl stále na blízku.
ODPOVĚDĚT |
| | | Erika T. (Erika001) ID 58557 (21.8.2022, 22:09) |
Vím, že si spousta z Vás řekne, co řešíte, vždyť to byl jen kocour……
Ale pro nás ne. On si nám prostě našel a byl to člen rodiny. Za tu krátkou dobu, co s námi byl, nám dal tolik lásky, jako by někteří lidé nedokázali dát za celý život.
Prožíváme teď velmi smutné chvíle. Všude ho vidíme, jak spal na gauči, s holkama v posteli, všude nám asistoval, na zahradě, při vaření a u spoustu dalších činností. Už nikdy ráno nezaklepe na dveře a nebude nás vítat, když přijedeme z práce, prostě už nikdy ho neuvidíme. Samozřejmě vím, že čas je lékař, ale mladší dcera celé dny jen pláče až mám o ni strach.
ODPOVĚDĚT |
| | | | Erika T. (Erika001) ID 58557 (upraveno 21.8.2022, 22:31) |
Zprvu jsem řekla, že již další kočičku nechceme, nic nám Čertíka nenahradí, měl jedinečnou povahu a vzhled. Ale když vidíme tu zhroucenou dcerku, tak jediným řešením bude nový mazlík. Jen teď stále přemýšlíme, že když si pořídíme kočičku, zase bude chodit kolem baráku a hrozí ji spousta nebezpečí. Nebo jestli by nebylo lepší si pořídit nějakého malého pejska, který by nám všem zase dělal radost.
Chtěla jsem Vás poprosit, zda máte taky někdo takovou zkušenost, jak jste to řešili.
Všem, co jste si můj příspěvek přečetli až do konce, z celého srdce děkuji.
ODPOVĚDĚT |
| | | | | Andrea K. (Sabinne) ID 7978 (29.8.2022, 11:55) |
Milá Eriko, moc mě mrzí, že jste o kocourka přišli.  nebyla to "jen kočka", byl to kamarád, člen rodiny. My jsme kdysi přišli o kocourka také, přejelo nám ho auto. Syn byl malý a úplně nešťastný z toho, že kocourek není. Pořídili jsme tedy nového, nechali jsme ho vykastrovat, ale ven už ho nepouštíme, je jen doma. Teď mu bude 13 let a syn, teď už skoro plnoletý, ho miluje.
na původní příspěvek již bylo v tomto vláknu 5x odpovězeno |
|
nebyla to "jen kočka", byl to kamarád, člen rodiny. My jsme kdysi přišli o kocourka také, přejelo nám ho auto. Syn byl malý a úplně nešťastný z toho, že kocourek není. Pořídili jsme tedy nového, nechali jsme ho vykastrovat, ale ven už ho nepouštíme, je jen doma. Teď mu bude 13 let a syn, teď už skoro plnoletý, ho miluje.