Pekl jsem koláč. Předpekl jsem základ, vytáhl z trouby, namazal náplní a vrátil dopéct. Šel jsem něco dělat, za deset minut jsem se vrátil, otevřu troubu… a koláč tam nebyl. Kromě mě nebyl nikdo doma!
Pomalu a opatrně jsem troubu zavřel. Pak jsem ji znovu otevřel. Koláč tam stále nebyl. Opakuju si v duchu všechny známé příznaky schizofrenie. Pak se mi vybavila dětská říkanka: „Čert to vzal, ochutnal a zpátky dal“. Pro každý případ odcházím z kuchyně, abych nepřekážel… Vracím se, otevírám troubu. Koláč tam není.
Nevím už proč, šel jsem k zrcadlu… Zdá se, že zevní příznaky žádné nemám…
Vyťukal jsem na Google „z trouby zmizel koláč“. Je mi jasné, že to k ničemu nebude. Štípl jsem se do ruky. Reakce normální. Říkám si: „Marťas, jsi dospělý, chytrý muž! Kam se ten koláč mohl propadnout?“
Pomyslel jsem na sousedy. Třeba je zlákala vůně koláče. Na balkon je otevřeno… Vyšel jsem na balkon. Ne. Tam se nikdo nedostane.
Jdu zpátky do kuchyně. Jsem úplně mimo. Bůhvíproč se mi vybavila „Akta X“… mimozemšťani dychtící dostat můj koláč do svého talíře … Začal jsem se hystericky smát. Vypil jsem sklenici vody. Otevřel jsem myčku, abych tam sklenici postavil. Z myčky se na mě vytřeštěně díval koláč. Dvířka od trouby jsou hned vedle… Asi bych si měl vzít dovolenou…
Doufám,“ ptá se lékař pacientky, „že od té doby, co vám musel zaplatit bolestné, vás manžel už nebije?“ „Nebije, pane doktore, ale mám takový divný pocit, že si na to šetří. Vždycky, když přijdu domů, tak se po mně zuřivě podívá a vztekle hodí do pokladničky dvacku!“
Pán hlidač hlída v zoo a všimne si že u výběhu s vlky je nějaký pán a hází po vlkovy kamením tak se ten hlídač ptá toho pána pane co vám to zvíře udělalo???A ten pán na to no mě nic ale ta bestie sežrala červenou karkulku!
Tři synové opustili domov a každý si šel po svém… Když se společně vrátili domů, chlubili se dary, které dali své stárnoucí matce. První řekl: “Postavil jsem pro mámu velký přepychový dům.” Druhý řekl: “Poslal jsem mámě nejnovější Mercedes i s řidičem.” Třetí se usmál: “Trumfnul jsem vás. Pamatujete si, jak máma ráda četla Bibli? A víte také, že teď moc dobře nevidí. Poslal jsem jí pozoruhodného papouška, který recituje Starý i Nový zákon. Mnichům ve sboru to zabralo 12 let, než ho to naučili. Je jediný svého druhu. Stačí, když mu máma poví číslo kapitoly a verše a papoušek ho odříká.” Brzy nato matka poslala svým synům děkovné dopisy: “Miltone”, psala prvnímu synovi, “dům, který jsi mi postavil je příliš velký. Žiji pouze v jednom pokoji, ale musím uklízet celý dům.” “Geralde,” psala druhému synovi, “jsem příliš stará na to, abych někde cestovala. Většinu času travím doma a tak zřídkakdy Mercedes používám, navíc, řidič je tak hrubý!” “Nejdražší Donalde,” psala třetímu synovi, “ty víš přesně, co tvé matce udělá největší radost. To kuře bylo vynikající.”
inzerce
