Prosím, které pracujete v této oblasti, o zkušenosti. Děkuji moc.
 | Soňa V. (fresh7) ID 501225 (21.9.2015, 21:35) | Souhlasím s názorem paní Dany. Já v oboru pracuji 14 let, tuto práci mám ráda, vidím v ní smysl. Jestli chcete podrobnější info, klidně napište.  
ODPOVĚDĚT |
|
 | Lenka T. (marektu73) ID 292507, mimibazar.cz/marektu73 (21.9.2015, 14:58) | Moje bývalá paní bytná za dob studií takto zvládla takto pracovat rok a půl. Měla předpoklady- empatická, nic ji jen tak nerozhodilo, nepříjemní uvrčení dědoušové, kteří trpěli tím, že již se o sebe nedokáží postarat ji nechávali zcela klidnou, neustále se všemi trpělivě rozmlouvala, usmívala se, měla univerzální odpověď na všechny neduhy ...bohužel tuhle práci neustála po fyzické stránce. Byť to byla "herdek" baba, masérka, co měla páru, po roce a půl odešla marodit a málem se z ní stal ležák. Odnesla to záda. Měla na starost téměř výhradně ležáky a byla na ně sama. Takže nejen psychika, ale i fyzička je podmínkou...
ODPOVĚDĚT |
|
| Mirka M. (Bludimíra27) ID 523535 (21.9.2015, 13:58) | pokud máte nějaké dotazy klidně mi napište...
Pracuji v oboru již několik let. ![[A]](//img-new.mimibazar.cz/h/bc/i/17.gif)
ODPOVĚDĚT |
|
 | dana n. (danca60) ID 403468 (21.9.2015, 13:41) | Já pracovala na této pozici cca 5 let. Je to hezká práce, pokud k tomu máte "vlohy". V DD, kde jsem pracovala to vůbec nebylo takové, jak píše paní Romana. U nás to bylo spíš naopak. U nás staří lidé "rozkvétali"  Zahořklí lidé, co s nikým nechtěli ani promluvit, chodili najednou do společnosti ostatních, Znovu začali dělat ruční práce, Začali chodit ven na procházky, přestali se stydět za své "nedostatky stáří", protože viděli, že takoví jsou tam prakticky všichni... Hodně záleží na prostředí a zavedeném režimu, jaký v zařízení je. Jistě že jsou i smutné situace, které k životu patří, ale s tím se musí počítat a tam opět záleží na lidech, kteří jsou kolem něj. Pokud jsou ostatní ošetřovatelé nastaveni, na nakrmit, přebalit, dát do postele a tečka, tak tam to je  , ale pokud jsou usměvaví, vstřícní, pro klienty by udělali první poslední... tam je radost pracovat a j
ODPOVĚDĚT |
 | | dana n. (danca60) ID 403468 (21.9.2015, 13:42) |
a já to štěstí měla
ODPOVĚDĚT |
| | Romana V. (omina) ID 13137, mimibazar.cz/omina (22.9.2015, 5:50) |
To jste mě špatně pochopila, já myslím, že tuhle práci nemůžou dělat lidé, kteří by k tomu neměli vztah. Moje maminka říká, že tohle není práce, ale poslání. Takhle k tomu přistupují, také s nimi tvoří různé výrobky, chodí na procházky, do divadla, opékají apod. Já to myslela tak, že tohle není když to řeknu humpolácky porodnice, tady to není běh na dlouhou trať a ti lidé opravdu už nikde nepokračují... Snad jsem to trochu vysvětlila. 
ODPOVĚDĚT |
| | | | dana n. (danca60) ID 403468 (22.9.2015, 14:19) |
Asi teda mám zcela jinou zkušenost, než vy... u nás to bylo prostě "jinak"... k nám přicházeli mj, i lidé tak říkajíc v pospedním tažení a dostali se z toho kolikrát tak, že se vraceli domů a přišli zpět třeba za x let, kdy už chtěli mít svůj klid, nemít žádné starosti... , nebo jezdili domů na víkendy a přes týden byly v DD. K nám chodili lidé i na zotavenou. Není tedy pravda, že jak člověk přijde do DD, nutně to je konečná. Občas se podařilo i lidi upoutané na vozíků skutečně rozchodit... učinit je soběstačnějšími - to na jejich psychiku působí opravdu hodně....(Myslím, že hodně také u nás dělalo to, že to je katolický DD, kde pracují i řádové sestry - ta atmosféra je tam prostě jiná .)
ODPOVĚDĚT |
|
| Romana V. (omina) ID 13137, mimibazar.cz/omina (21.9.2015, 13:06) | Dobrý den, moje maminka pracuje jako pečovatelka v domově důchodců. Dělá to třetím rokem a dle toho co vypráví, já osobně bych to nemohla dělat. Smrt tam vidíte skoro každý den, protože tam už žádné pokračování není... Jsou tam i těžké případy - dementní, Alheimer apod. Jsou to prostě velké děti, které na vás opravdu visí a berou vás jako svou rodinu. Jen pro příklad jeden pán pořád za maminkou v noci chodí, že hledá manželku( ta už je 10 let po smrti), ať mu ji pomůže najít anebo naopak jiná paní, že jí nedávají vůbec najíst a že od rána neměla v puse jídlo apod.
Musíte být i hodně psycholog, abyste je nerozhodila a dokázala je uklidnit. Je to jen zlomek z toho, co musí pečovatel dělat, samozřejmě koupete, přebalujete, pícháte inzulín, dávkujete prášky, krmíte - ty co už nemůžou sami nebo stříkačkou podáváte tekutou stravu, apod. Pokud by Vás ještě něco zajímalo, klidně napište.
ODPOVĚDĚT |
| Luděk K. (ludas22) ID 168315, mimibazar.cz/ludas22 (21.9.2015, 14:41) |
Popsala jste to naprosto přesně.
Pracovala jsem v DD 11 let na ležácích. Noční jsme sloužily ve 3, na 5 pater-3 patra ležáků, 2.patra chodích. Sice to bylo do revoluce, ale tolik se toho zas nezměnilo.
Samozřejmě člověk musí mít tu práci rád, jinak ji nemůže dělat. Zažila jsem za ty roky hodně lidí, kteří to psychicky "nedali".
ODPOVĚDĚT |
|
![[A]](http://img-new.mimibazar.cz/h/bc/i/17.gif)
Zahořklí lidé, co s nikým nechtěli ani promluvit, chodili najednou do společnosti ostatních, Znovu začali dělat ruční práce, Začali chodit ven na procházky, přestali se stydět za své "nedostatky stáří", protože viděli, že takoví jsou tam prakticky všichni... Hodně záleží na prostředí a zavedeném režimu, jaký v zařízení je. Jistě že jsou i smutné situace, které k životu patří, ale s tím se musí počítat a tam opět záleží na lidech, kteří jsou kolem něj. Pokud jsou ostatní ošetřovatelé nastaveni, na nakrmit, přebalit, dát do postele a tečka, tak tam to je 
, ale pokud jsou usměvaví, vstřícní, pro klienty by udělali první poslední... tam je radost pracovat a j
