Starší a velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal ke dveřím. Byl dobře živený a podle pěkného obojku a čistého kožichu bylo zřejmé, že má dobrou péči. Přátelsky vrtěl ocasem a s hloupoučkým nebo spíš psím oddaným výrazem přišel až ke mně a nechal se pohladit po hlavě.Celý šťastný, že jsem ho neodmítl se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu po schodech vedle mě a když jsem mu doma nabídl pamlsek, pouze ho očichal, lehnul si na koberec do kouta a téměř okamžitě usnul. Asi za hodinu se postavil, oklepal a znovu přátelsky zavrtěl ocasem a odkráčel ke dveřím. Pustil jsem ho ven. Na druhý den se opakovalo totéž. Znovu na mě čekal přede dveřmi, šel dovnitř na stejné místo a v koutě zase asi hodinu spal. Tak to šlo po několik týdnů...až mi to nedalo a na kus papíru jsem napsal vzkaz, který jsem připevnil k obojku: "Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa. A jestlipak víte, že skoro každé dopoledne přijde váš pes ke mně domů a hodinu tu spí?" Následujícího dne měl pes na obojku tuto odpověď : "Jmenuje se Rusty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, z nichž dvěma nejsou ještě ani 3 roky ... Chce si jenom odpočinout a chvíli se vyspat. Mohla bych zítra přijít s ním?"