VTÍPKY

Věra S. (MAZLÍČCI) ID 80185

mimibazar.cz/stejskalova

Oblast: Praha

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 21.9.2007

Naposledy: 30.6.2021 19:32

Aktualizace: 24.10.2018 20:58

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 149

VŠECHNY FOTOGRAFIE 902
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 2

RECEPTY 2

NÁVODY 2

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

O ŽENÁCH

U soudu:

Žalobce: Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?
# >
# ># # # # # # Babička: No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a
# >
# ># hřálo,tak
# >
# ># # jsem
# >
# ># # # # # se
# >
# ># # # # # # posadila na lavičku.
# >
# ># # # # # # Po chvilce šel kolem mladík, takový pohledný,a sedl si ke mně.P o
# >
# ># # minutě
# >
# ># # # # # se
# >
# ># # # # # # přisunul blíž a vzal mne kolem ramen.
# >
# ># # # # # # Žalobce: Bylo vám to nějak nepříjemné?
# >
# ># # # # # # Babička: Ne, vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem ještě
# >
# ># byla
# >
# ># # # # # mladá.
# >
# ># # # # # # Soudce: A co bylo dál?
# >
# ># # # # # # Babička: Potom mi začal jednou rukou rozepínat halenku, a když
# >
# ># jsem se
# >
# ># # # # # # bránila,tak mi druhou
# >
# ># # # # # # začal sunout pod sukni ke kalhotkám. Když už se mně tam málem
# >
# ># # # # # dotknul,pustil
# >
# ># # # # # # mne a zakřičel:
# >
# ># # # # # #
# >
# ># # # # # # "Apríl..!"
# >
# ># # # # # #
# >
# ># # # # # #
# >
# ># # # # # # Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!
# >

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

Brečela jsem smíchy......

Poslala nám čtenářka...
# # # >
# # # > Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak
# # # > po každé nevyzuté
# # # > > návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto
# # # > bez milosti
# # # > > vyhodím
# # # > každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje.
# # # >
# # # > Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno
# # # > mi manžel
# # # > > oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni
# # # > zastaví jeho
# # # > > šéf.
# # # > ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo
# # # > být v
# # # > > pořádku a
# # # > nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí
# # # > žádnou
# # # > > chybu.
# # # > A taky jsem se chtěla vytáhnout…
# # # >
# # # > Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku
# # # > syčela voda
# # # > > na
# # # > domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně
# # # > před obědem
# # # > > dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako andílci.
# # # > Ovšem
# # # > > jen
# # # > do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly
# # # > hlasitým
# # # > > vřískotem
# # # > a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů.
# # # >
# # # > Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když
# # # > v tom se
# # # > > ozval
# # # > u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v domnění,
# # # > že je to
# # # > > manžel, houkla přes rameno: „Vyzout a uklidit boty! Já to po tobě,
# # # > ty
# # # > > dobytku,
# # # > uklízet nebudu.“ Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových
# # # >
# # # > > ratolestí,
# # # > když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel,
# # # > ale
# # # > > starší
# # # > elegantní pán v obleku. „Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám
# # # > zde počkat na
# # # > > vašeho pana manžela.“
# # # >
# # # > Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá
# # # > jako
# # # > > rajče
# # # > jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit
# # # > dítka,
# # # > > než
# # # > zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu,
# # # > a ten se
# # # > > slovy,
# # # > že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal.
# # # >
# # # > Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem
# # # > asi úplně
# # # > > vypnula
# # # > mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo
# # # > divné, proč
# # # > > šéf tak
# # # > vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první chvíli vůbec
# # # > nic závadného na
# # # > > jeho
# # # > porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět
# # # > myšlení
# # # > > naskočilo,
# # # > bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na
# # # > to stát
# # # > > a tupě
# # # > zírat na stůl před šéfa.
# # # >
# # # > Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s
# # # > kačenkou, na
# # # > > něm
# # # > místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky
# # # > i maso, a to
# # # > > celé
# # # > rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách.
# # # > Když mi stud
# # # > > dovolil
# # # > zvednout oči k panu „Nejvyššímu“, byl v obličeji rudý jako rak od
# # # > zadržovaného
# # # > smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem
# # # > se mu
# # # > > sápala po
# # # > talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda, odmítl.
# # # > Tou
# # # > > polévkovou
# # # > lžící tu „šlichtu“ snědl a ještě zdvořile poděkoval.
# # # >
# # # > Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani
# # # > slovo. Já mu
# # # > > to
# # # > vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel
# # # > s hlavou v
# # # > > dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já
# # # > už viděla
# # # > > miláčka ve
# # # > frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela.
# # # >
# # # > Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech
# # # > stavbách
# # # > > v
# # # > širokém okolí.
# # # > Šéf prý to líčil na poradě takhle: „Zazvoním, otevřou se
# # # > dveře, a než
# # # > > stačím
# # # > pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda
# # # > mě donutila
# # # > > zůstat
# # # > a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno vysvětlilo s tím,
# # # > že
# # # > > dobytek
# # # > nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd.
# # # > Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání
# # # > – asi
# # # > > abych
# # # > paní domu neupatlal ubrus – polívkovou lžíci – nejspíš abych
# # # > si příborem
# # # > > neublížil – a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným
# # # > obědem. Fakt
# # # > > jsem
# # # > chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako,
# # # > a že mě
# # # > > tou
# # # > lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak
# # # > bych dostal
# # # > > dudana a
# # # > skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k
# # # > Martinovi!
# # # > > Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!“
# # # >
# # # > Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby – když u nás obědvali
# # # > – neodpustili
# # # > > narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele, chlapi,
# # # > už jsem
# # # > > velkej,
# # # > dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by nebylo? A už od
# # # > dveří řvali:
# # # > > „Já
# # # > vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!“
# # # >
# # # > Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám
# # # > dobytkem.
# # # >
# # #
# # #
# # #

KOMENTÁŘE (9) poslední: 6.5.2009, 18:50 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

MIMIAUKCE.cz