VTÍPKY - tak trochu jiný Vánoční dárek- dlouhé, ale stojí to za to :-)))

HRY

tak trochu jiný Vánoční dárek- dlouhé, ale stojí to za to :-)))

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná
# manželka. "Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"
#
# Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na
# zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že
# nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně
# jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to
# bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala, že s
# tebou se místo do ráje dostanu leda tak do prdele!"
#
# "Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo
# na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.
#
# "A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce
# spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:
#
# "Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak
# padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.
#
# " Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou
# pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.
#
# "Času máme dost,
#
# otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám."
# uzavřel jsem.
#
# Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou?
#
# Vraceli jsme se
#
# z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání
# krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už
# takovej cit v noze. Nebo že by únava?
#
# Však uvidíme.
#
# Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem
# se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.
#
# Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru,která se
# držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto
# rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a naulici ani noha.
#
# To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je
#
# To tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky,čumíš co
# kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"
#
# Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.
#
# To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,ona by
# zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na
# celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na
# zahradu .....
#
# Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.
#
# Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na
# začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
#
# "Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po
# německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna..
#
# To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, svýrazem šílence v
# očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem
# se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou.
#
# Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři,
# kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a
# předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.
#
# Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního
# blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.
#
# Blik!
#
# Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.
#
# To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a
# celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína se koukala z okénka a
# nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od
# času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní
# vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše vrátilo téměř do normálu.
#
# Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanej tím, že ještě
# nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit
# něco hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už
# dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo
# dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře,
# s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako
# nikdy před tím.
#
# Moje němčina
# stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát
# pokuta ve výši dvacet euro - při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž
# zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl
# připoutanej bezpečnostním pásem!
#
# Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do
# vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní ježíšek a
# má milá Kateřina se posere ....
#
#

Vložil(a) Lidka V. (veveřice 1) ID 24363 | zobrazit další vtípky

<< sociálně právní systém v ČR- bohužel pravdivý | tak trochu jiný Vánoční dárek- dlouhé, ale stojí to za to :-))) | opět jeden blonďatý :-))) >>

nahlásit

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ