Ze života boubelky....
PONDĚLÍ: Můj milý deníčku. Jsem tlustá jako prase. Celulitida se vyhla jen dvěma místům mého těla a těmi jsou prsa a obličej. Bojím se odpovědi na otázku, jestli je to proto, že je to prostě technicky neproveditelné a nebo proto, že mě to teprve čeká...Můj úžasný manža opět před mými roztomilými kilečky prchnul do Mexika a ikdyž tvrdí, že je to pracovně, já si o tom myslím svoje:-) Před týdnem jsem se rozhodla, že vrazím do ruky foťák naší osmileté dceři a společně s našim (skoro tříletým synem) se nechám vyfotit v mírně poodhalených pózach a pošleme taťkovi fotečky, jak moc nám to sluší. Opravdu nevím, jestli se dají všechny plochy mojí pomerančové kůže přisuzovat ŠPATNÉMU světlu. Co jsem až do toho osudného dne netušila bylo, že když se mírně ohnu, moje celulitida na břiše se jako by zázrakem změní v záhyby, které se až nápadně podobají jedné rase psa. Ano, šarpej je to....Z dvaceti fotek, které jsme to kritické odpoledne udělali, jsem pět vyřadila hned, protože dceři se asi při pohledu na mé "krásné mladé pružné tělo" smíchy třásla ručička a byly "mázlé". Ty ostatní jsem tak ořezávala a ořezávala, až mi zbyla jedna a na té byl jen syn a půlka mojí hlavy. Usoudila jsem, že tímhle "pseudouměním" nemá smysl obtěžovat e-mailového poštovního holuba a smazala jsem i ji...Však manža stejně ví, co má doma, tak proč ho ještě strašit...
ÚTERÝ: Po ranní sprše jsem neprozřetelně prošla kolem dlouhého zrdcadla a upřímně jsem propadla depresi. Jsem tak bachratá, že už mi jsou malé i náušnice. Náladu mi obvykle spolehlivě zlepší nákupy a tak jsem popadla děti, oděla se do svátečních tepláků (které mi ještě před rokem byly roztomile volné a dnes z nich mám elasťáky) a vyrazila do supermarketu. Jako by to ty potvory tušily, všude na mě číhaly figurky Mikulášů a čertů za neodolatelnou cenu "zaplať dva a třetího máš zdarma...". Je pravda, že původně jsem měla v úmyslu nakoupit ovoce a zeleninu a před blížícím se obdobím chřipek nadopovat sebe i děti vitamíny. Pak jsem ale změnila názor a za vydatné podpory dětí jsem postupně vršila do košíku tatranky, čokošky, gumové medvídky a oříšky. Když už jsem byla skoro u pokladen, vzpomněla jsem si na tvrdou skutečnost, že přece od zítřka už NEŽERU. Chtěla jsem se svým dosavadním způsobem stravování rozloučit stylově. Čtyři chlebíčky se šunkou na salátu a litr přeslazeného svařeného vína říznutého punčem jistě dokonale poslouží pro rozloučení na úrovni... Zítra mi přijde poštou steper a proteinová dieta na 10 dní a tak je třeba dát tělu to nejlepší, aby mělo sílu bránit se obezitě. Večer si lehám do postele s myšlenkou, že manža jistě dříve než za 10dní zpět nepřiletí a tak se mezi tím seznámím s tou zázračnou dietou a steperem. Ani po osmi letech manželství nemusí být u všeho a ikdyž mi tvrdí, že se mu pořád líbím, zpocená,funícící a šlapající na té úžasné mašince si snad nemůže připadal SEXY ani Angelina Jolie...Ikdyž ta potvora byla určitě i při porodu upravená, dobře nalazená a sotva z ní Ti tvorečci vyšli, neměla ani deko navíc :-)
STŘEDA: I zaměstnanci České pošty sdílí názor, že nic se nemá přehánět a tak mi PROZATÍM doručili jen proteinovou dietu. Balící papír trhám netrpělivě jako dítě obal vánočního dárku. Ještě jsem ani pořádně neprostudovala návod a už cítím, jak mi kila zázrakem mizí a mé tělo se zpevňuje. Od rána jsem nic nejedla. Jednak proto, že je kombinace chlebíčků a svařáku docela sytá a jednak proto, že jsem opravdu chtěla být striktní a řídit se návodem, aby byl výsledek co nejúčinnější. Pokyny pro "hubnutí chtivé" mi na dnešní ráno předepsaly 40dkg žitného chleba (je součástí balíčku), 100g šunky a 200g kedlubny. O másle nic nepíšou a protože jsem vzorná, dusím se tím chlebem se šunkou a zapíjím to vodou bez bublinek. Doktorka Kateřina by na mě byla hrdá. Prohlížím si se smíšenými pocity obsah balíčku, který by mě měl zasytit na 10 dní a studuji jednotlivé rozložení porcí za den. Na svačinku mi návod povoluje výživnou tyčinku-příchuť jogurt. Upřímně přiznávám, že je výborná, na to, jak je trapně zdravá:-) Připomíná mi to dětství - cukrem nabitý sojový kmen (pro ty mladé a socialismu neznalé - dnešním ekvivalentem je třeba tyčinka Kinder). Nedůvěřivě studuji složení a tiše žasnu - minimum tuku, samé zdravé cukry a proteinů, že by to s nadšením jedl i Rocky. Už se nemůžu dočkat, co můj nový jídelníček "naservíruje" na oběd... Bože, rajská polévka v sáčku.Od dítěte nesnáším cokoli červeného, protože se mi to pojí s traumatickými vzpomínkami na hovězí maso, které bylo vždy součástí rajské omáčky. Bylo suché, tuhé, bez chuti a rostlo mi v hubě. Prostě se mi při pomyšlení na rajsou polévku hnusem rolují ponožky.... Ale pozor, asi jsem dospěla a vyzrála.... tohle není tak hrozné. Dokonce tam zabloudilo i pár nudlí a protože "hlad je sviňa", jím ji opravdu s chutí. Večer si podle návodu mohu dopřát omeletu z prášku. No, omeletu - chutná to jako čistý vaječný bílek a protože se to dělá na teflonové pánvi bez tuku, je to takové...takové bez chuti a zápachu. Poprvé porušuji "přikázání" a tajně do omelety propašovávám 50g (ano, všechno musím poctivě vážit) uzeného tofu. Uklidňuji se tím, že když je to v omeletě zamotané a vlastně to ani nejde vidět, je to, jako by tam ani nebylo. Svůj první den proteinové diety zhodnocuji jako poměrně netraumatický a kupodivu nemám po těch večerních bílkových orgiích hlad ani v noci, což už se mi roky nestalo.
ČTVRTEK: Ráno nedočkavě nahlížím do svého dietního plánu a poměrně rychle mě přejde humor......Snídaně - omeleta v prášku. Rozhodla jsem se neznechutit si to (pytlík téhle srandy vyjde asi na 40korun) a krájím na drobné kousky zelenou papriku, kterou mám v úmyslu své "kuchařské umění" hned po ránu zpestřit. Nevím, jestli to bylo způsobeno mou rozespalostí nebo rozrušením z toho, že po tolika vaječných omeletách začnu sama vejce snášet. Prostě mi ujela ruka a dala jsem do směsi o něco (o hodně) více vody, než kolik tam patří. Na první pohled to nevypadalo tak hrozně, ale když jsem tu úžasnou hmotu nalila na pánvičku, zesklovatěla a to bylo tak všechno, na co se zmohla. Nešla ani otočit a svým rosolovitým pohybem bojkotovala veškeré mé pokusy o její úpravu. Chvatně krájím na kostky uzené tofu, na které se směs lepí a obaluje ho. Alespoň vůní to trošku začalo připomínat jídlo. Přidávám krájenou papriku a po naložení na talíř ještě spoustu chilli omáčky. Dá se to sníst, ale modlím se, ať mi moje dieta dá dlouho s omeletami pokoj. A taky že jo, na oběd mám mít vepřovou kotletu a vařený brambor. Nikdy jsem vepřové nejedla a teď, na stará kolena, s tím nebudu začínat. Beru do ruky tabulky a kalkulačku a snažím se vypočítat, jakým množstvím kuřecího masa se dá nahradit 100g kotlety. Nakonec to vzdávám a kuřátka si dám "přiměřeně".... Pošťák zvoní vždycky 2x a ten náš není vyjímka. Konečně-můj objednaný steper! Teď už mi nic nebrání, začít nový a ZDRAVÝ život. Nedočkavě jej vybaluji z krabice, obouvám si sálové tenisky, pouštím energickou hudbu a šlapu...asi 3 minuty. Je mi nějak divně. Bolí mě nohy, ale to se dalo čekat. Blbě se mi dýchá a točí se mi hlava. To mě jen utvrzuje v přesvědčení, že se sebou musím něco dělat, protože nemám žádnou fyzičku.
PÁTEK: V noci mě probudila moje vlastní horečka, což se až tak často nestává, většinou mě budí horečky dětí a jejich následný pláč. Jsou tři hodiny ráno, mám knedlík v krku, začíná se mi špatně dýchat a horečka ne a ne ustoupit. V hlavě mívám obvykle prázdno, ale dnes tam mám přesýpací hodiny. Jakýkoli pohyb hlavy je mučivě bolestivý. Vstávám a vařím si čaj (zelený, samozřejmě). Na zbytek noci se přesouvám umřít do obýváku, protože ten je, narozdíl od ložnice, v přízemí. Kdybych se náááhodou nedožila rána, tak ať mě kluci funebráčtí nemusí vláčet po schodech, to bych jim přece nemohla udělat. Navíc by nám rakví beztak potloukli novou tapetu na schodišti a na to byla docela drahá... Hned ráno frčím k doktorovi a až teď začínám chápat souvislosti - moje tělo se mnou odmítá spolupracovat při dietě a zvýšené tělesné aktivitě. Bojkotuje veškerou moji snahu o to, aby se mělo lépe a bylo zdravější. Poprvé v životě mám zápal plic. Ležím jak placka, je mi neskutečně zle, antibiotika ne a ne zabrat. Když mi tchýně nabídne, že u ní můžu pár dní nechat děti, mám chuť jí zlíbat.
SOBOTA: Horečky neustupují a já jsem strašně ráda, že nemusím vařit. Děti jsou pryč a já už třetí den baštím proteinové polévky z pytlíku a (vděčně i) omelety v prášku. Je mi tak špatně, že už je mi to jedno. Vlastně bych nemusela jíst nic, jak je mi blbě, ale mám strach porušit dietu a tak do sebe poctivě cpu všechno, co mi předepisuje tabulka a zapíjím to bylinkovým čajem a ACC.Jsem doma sama a protože nemám důvod ke zpěvu, jsem neskutečně překvapená, jaký zvuk ze mě vyjde, když se snažím mobilem zavolat dětem. Uvědomila jsem si, že jsem více než 20hodin sama a nepromluvila jsem, takže ten chraplavý SEXY mužský hlas, co se po domě line, je můj. Uvažuju, jak to využít a z koho si vystřelit, ale na to je mi vážně moc špatně :-( Až večer při zprávách si uvědomuju, že jsem propásla druhé kolo voleb. Neúčastnila jsem se ani prvního, protože mám utkvělou představu, že v naší republice bude v politice pořád stejný bordel bez ohledu na to, kdo je zrovna u vesla a jestli volím nebo ne. Jen se mi poslední dobou začala do mysli vkrádat myšlenka, jestli bych neměla svůj názor přehodnotit a volit Stranu zelených. Přece jen tak nějak ideologicky blízko GREENPEACE a ti, jak známo, bojují za práva veleryb, vorvaňů a plejtváků...no a kdyby nááááhodou můj nový zdravý život neklapnul, tak ať mám alespoň u někoho zastání.....
NEĎELE: Snídaně-výýýýborný vanilkový puding v prášku. Zasedám k PC a a datluji tehle deníček, protože si říkám, že jsem ženská jako každá jiná a takovéhle problémy má asi polovina z Vás. Psaní je pro mě ohromný relax a nejvíce mě hřeje u srdce, že jste tenhle fiktivní deníček dočetli až do konce. Děkuji za komentáře a doufám, že jste se aspoň místy zasmály.(Předpokládám, že chlapi tohle číst nebudou, proto to tvrdé Y.) Musím se přiznat, že by mě ženy, které mají skutečné problémy s váhou asi ukamenovaly. Já mám "nahoře" deset kilo a věřím, že tentokrát to opravdu klapne. Jedná se o čistou autobiografii a veškerá podobnost s Vašim životem je čistě náhodná. Přeji krásné podzimní dny a skáču šipku do postele, protože jediné, co je na zápalu plic pozitivního je, že jsem měla čas na psaní :-)
P.S. Až doteď jsem měla super náladu, také díky Vašim reakcím. Pak jsem nahlédla do svého jídelního plánu a nálada je v...Bože, jestli uhodnete, co budu mít k večeři....
Omeletu z pytlíku, správně :-(((( |