| GRATULUJI! |
Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si... Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!
I Ty jsi jedno z nich :o). |
| Vložil(a) Jindřiška Valachová (Inulka) ID 19183 | zobrazit další vtípky |
|
|
 | Veronika V. (verju) ID 17532, mimibazar.cz/verju (3.11.2008, 12:51) |
......jojo, takovejch kamarádů na sídlišti když jsme se sešli, dělali jsme bungry, s holkama jsme hrály s míčem "školku o zeď", pamatujete se někdo? A taky krvavý koleno, a šipkovanou po celým městě  )
Taky ráda vzpomínám na tu dobu, jedli jsme co jsme chtěli, žádný toto nesmíš, tady je cukr, tady je tuk, tady je to E, tady je toto E 
Když jsem si sedřela kolena, utrhla jsem jitrocel.......
Díky za tuhle myšlenku
 |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Silvie H. (danima3) ID 68838, mimibazar.cz/danima3 (3.11.2008, 12:40) |
 je to přesně tak,,,, dnešní děti mají díky těm počítačům mnohem slabší a křehčí kosti, nejsou tak vylítaní jako my |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
| Jitka B. (alfa12) ID 122431 (3.11.2008, 12:32) |
Jéé šťovík  a stříleli jsme ze vzduchovky a praku a nikdo nás nežaloval, maximálně rodičům a ti nám nařezali sami  a bylo vyřešeno... |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Pavla K. (Pavla s) ID 58963 (3.11.2008, 8:07) |
štovík byl fajn a ještě tzv. chlebíček byl bašta  , na toto dětství se nedá zapomenout  |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Lucie K. (2lucinca) ID 68743, mimibazar.cz/2lucinca (3.11.2008, 6:23) |
je to úplná pravda. Když se dneska zamyslím co jsme s bráchou nadělali blbin, že naši museli být šediví . Ještě v 15 jsme hráli hry jako přehazovaná, na schovku, Honzo vstávej. Dnešní děti ve 12-13 nevědí co na sebe oblíknout a je vidět, že venku se strašně nudí. Je mi jich líto, že jednou nebudou mít zážitky jako my  |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Lenka P. (Myšule) ID 11713 (3.11.2008, 5:44) |
Šťovík  to si dobře pamatuju |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | LENKA Š. (SAFA) ID 52554 (2.11.2008, 22:28) |
| takový dětství jsem zažila |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Monika D. (niyka) ID 41469, mimibazar.cz/niyka (2.11.2008, 13:41) |
já taky i když s tím jídlem bych trochu srovnala tehdejší kvalitu a dnešní všudemožně nacpané chemické náhražky...
ale jinak opravdu fajn a tleskám 
|
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Markéta D. (mmakina) ID 66112 (2.11.2008, 13:21) |
Moc hezky napsané. Pod to bych se podepsala. |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
inzerce
VŠECHNY VTÍPKY
) 
a stříleli jsme ze vzduchovky a praku a nikdo nás nežaloval, maximálně rodičům a ti nám nařezali sami 
