VTÍPKY - STOJÍ ZA PŘEČTENÍ ...

HRY

STOJÍ ZA PŘEČTENÍ ...

# Mami můžeš mi půjčit 50,-korun?
#
# Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná,
# když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
# SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
# MÁMA: "Jistě, na copak?"
# SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?"
# MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?",
# odpověděla žena nazlobeně.
# SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za
# hodinu?"
# MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun na hodinu."
# SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
# SYN: "Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
# Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit
# na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky
# do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký.
# Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."
# Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za
# sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě
# víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze?
# Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet:
# Možná, že na něco opravdu těch 50korun opravdu potřeboval.
# přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je. "Už spíš,
# synku?" Zeptala se "Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.
# "Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.
# "Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno
# vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
# Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuji,"
# zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek. Žena
# viděla,
# že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje
# hněv. Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl
# na matku. "Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela
# matka.
# "Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.
# "Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého
# času? Prosím, přijď zítra dřív. Mohli by jsme spolu večeřet."
# Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za
# odpuštění.
# Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně
# tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž
# bychom jej strávili s těmi, na kterým nám opravdu záleží,
# které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě
# 100kč a zapomínáte na kom Vám záleží.
# Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde
# náhradu hned do 2 hodin ale ti kteří nás mají opravdu rádi
# opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.

Vložil(a) Jindřiška Valachová (Inulka) ID 19183 | zobrazit další vtípky

<< I nevěra se dá nějak vysvětlit... | STOJÍ ZA PŘEČTENÍ ... | Seriál Světla pasáže >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ

MIMIAUKCE.cz