jeden z dob minulých |
Nataška pohrabuje seno na louce za vesnicí, když v tom ze vsi vyrazí Ivan, výská, poskakuje, rukama mává a horoucně volá: „Natašo!!! Nataško - má milá!!!“ A je to tady, řekne si v duchu Nataša, odhodí hrábě a vyrazí jako srnka k lesu, alespoň k tomu březovému hájku musím doběhnout, aby si o mě nemyslel že jsem lehká. Běží jako šipka, Ivan za ní, děvče na kraji mlází „zakopne“, skulí se do trávy - a čeká. Ivan ji, rozehřátý, prudce oddychující, dohoní, oči mu planou. „Nataško, děvče moje milé - dnes mě přijali do Komsomolu!“ |
Vložil(a) Dana P. (DanušaP) ID 238115 | zobrazit další vtípky |
|