| Opravdu k zamyšlení.................a hodně pravdivé |
| Z práce se žena vrátila pozdě, unavená podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří. SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?" MÁMA: "Jistě, na copak?" SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?" MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?" Odpověděla žena nazlobeně. SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?" MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu." SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou. "Mami, můžu si půjčit 50 korun?" Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost." Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je. "Už spíš, synku?" Zeptala se. "Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec. "Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena. "Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl." Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku. "Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka. "Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec. "Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet." Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění. Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života. |
|
|
 | eva p. (evicela) ID 205626 (9.2.2014, 13:05) |
ach jo to je zase hra na city pro slabší povahy, realita je ale někde jinde  |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Marcela B. (Marci75) ID 15583, mimibazar.cz/marci75 (9.2.2014, 9:07) |
Tohle běhá po emailech pěknou řádku let a je to blbost. Slabší povahy to opláčou, ale ta realita je opravdu někde jinde - díky Ivanko Cipofko, to je úplně přesný, co jste napsala  |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Ivana J. (cipofka) ID 105292 (7.2.2014, 20:13) |
Já se omlouvám, ale přijde mi to stejná kravina, jako spousta přeposílacích kravin typu "pošli deseti přátelům".... jo, k zamyšlení to snad je, ale nějak si nedokážu představit, že by moje téměř sedmiletá dcera vyplodila toto...
Jo, adekvátní jejímu věku bylo, když mi kdysi řekla:
"Mami, já bych chtěla, abys byla zase bez práce..."
Když uviděla můj výraz (ne ani zděšený, ale spíš zvláštní, jak na to přišla), tak rychle dodala:
"Ale myslím jen na chvilku..."
Tak jsem se zeptala proč.
"Protože bych nemusela tak brzo vstávat do školy a nemusela zůstávat v družině jako poslední."
Tak toto mi přijde k zamyšlení, i když s tím stejně nic nenadělám. |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Jana b. (fehofka) ID 93304 (upraveno 8.2.2014, 19:01) |
| Hezky napsané,ale realita je bohužel trochu jiná. |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Michaela K. (Mikrah) ID 167589 (upraveno 9.2.2014, 18:44) |
 |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Dana J. (Danča 2) ID 19490 (7.2.2014, 11:12) |
u nás doma je to spíše obráceně, bych musela já platit dceři aby si se mnou povídala  . . .zrovna včera jsem jí volala, mám odpolední a tak je ten týden vždy nevidím ( kromě chvíle než jdou do školy/školky) a tak jsem jí volala a chtěla si povídat a prý tak ahoj mami a buch s telefonem . . . . .to že ji mám ráda jsem jí teda písla smskou |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
 | Gabriela P. (přeslice) ID 14455, mimibazar.cz/preslice (7.2.2014, 9:25) |
 po ránu takový dojáky, jsem si normálně zabrečela. Zrovna včera jsem nestihla s dětmi slíbený bazén přijela jsem až v půl osmé večer. Měla jsem na sebe vztek, ale fakt nebylo vyhnutí. Mrzelo mne to celé to odpoledne i pak večer. |
| ODPOVĚDĚTnahlásit |
inzerce
. . .zrovna včera jsem jí volala, mám odpolední a tak je ten týden vždy nevidím ( kromě chvíle než jdou do školy/školky) a tak jsem jí volala a chtěla si povídat a prý tak ahoj mami a buch s telefonem . . . . .to že ji mám ráda jsem jí teda písla smskou 
po ránu takový dojáky, jsem si normálně zabrečela. Zrovna včera jsem nestihla s dětmi slíbený bazén 