VTÍPKY - Jak mamka (ne)letěla do Egypta

O ŽENÁCH

Jak mamka (ne)letěla do Egypta

Vtípek "Jak jsme honili autobus student agency" mě inspiroval k sepsání příběhu, který se mojí mamce a její kamarádce stal letos na jaře.

A takhle mi to mamka vyprávěla:
Rozhodly jsme se, že navzdory varování kožních lékařů zahájíme opalovací sezónu v Egyptě. S maximální precizností jsme vybraly a zaplatily zájezd. Tetelily jsme se blahem, když přišly cestovní pokyny a už jsme se viděly u bazénového baru:-) Letíme v úterý 10.5. odlet v 1:00 v noci, dostavte se na letiště ve 23:00....ano v 11 večer a tady se to stalo! V 11 večer, ale v pondělí!
10. května,
čas 9:00 - kurf sbalený, sedím v křesle a lakuju si nehty. Začnu počítat, který den se budeme vracet a ejhle, počty nevychází...cože, to snad není možné, v cestovce nás ošidili o jeden den, zájezd vychází jen 7 dní místo 8. Náhle pocítím nepříjemné mrazení a v mrákotách hledám voucher. Bohužel to není sen - touto dobou jsme už měly sedět v hotelové jídelně a vybírat ty nejlákavější lahůdky k snídani. Dvě minuty nehnutě sedím a přemýšlím, jestli mám tento fakt sdělit manželovi (který tento výlet ochotně "sponzoroval") a nebo preventivně spáchat sebevraždu. Můj mrtvolný výraz vše prozradil za mě. Propukám v hysterický pláč.

čas 9:30 - manžel se ujímá velení a volá do cestovky. Slečna mu ochotně sdělí, že jejich další letadlo letí za týden. Lituje, ale bohužel nám nemůže nijak pomoci. Představuji si jak kolegyním vesele vypráví o dvou slepicích, kterým uletělo letadlo. Moje kamarádka pořád ještě nic netuší. Propukám v hysterický smích.

čas 10:00 - telefonujeme na všechny letiště v republice a zjišťujeme, že by se snad nějaká letenka dala sehnat, ovšem za cenu asi 18tis. pro jednoho. Začínám se smiřovat s faktem, že jsem přišla o 20tis. za zájezd a brzo příjdu i o kamarádku. Totální zoufalství. Jsem rozhodnutá koupit nejlevnější last minute zájezd do místa, kde je "náš" hotel. Hledám na internetu, telefonuji do všech cestovek...nic za přijatelnou cenu:-(

čas 11:00 - protože jsme z generace, která se ve škole učila ruštinu, povolávám do boje svého anglicky mluvícího kamaráda. Telefonuje na letiště do Vídně a za 6+6tis. zabukuje na večer dvě letenky do Egypta. N-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-é.

čas 15:00 - ochotná slečna z cestovní kanceláře se spojí s delegátkou a zařídí nám v Egyptě odvoz z letiště do hotelu. Vyrážíme na letiště Schwechat do Vídně. Sedím v autě a zjišťuji, že mám nalakovaných pouze 7 prstů. Čert to vem.

čas 22:00 - odbavení, pasová kontrola....uf, to snad ani není možné, ale sedíme v letadle směr Egypt. Všechno špatné je za námi a už se těšíme na šumění moře, grilované ryby a vodní aerobic. Nervové vypětí mi nedovolí usnout. Za čtyři hodiny přistáváme.

čas 2:00 - tak konečně! Čekáme v letištní hale na kufry, které ne a ne přijet. Všichni odchází, jen my dvě bezradně stojíme a koukáme, jak se prázdný pás zastavil. Proč? Proč? Proč zrovna my dvě? Obracíme se pro pomoc, což vzhledem k našemu jazykovému vybavení jde poměrně ztuha. Platíme asi 18 dolarů za víza a stále čekáme na kufry. Nervozita mírně stoupá. Přichází další dva úředníci a něco po nás chtějí. Začínám být na arabštinu alergická. Zkouší to anglicky. Kroutíme hlavou - ne. Německy? Ne. Rusky? Hurá! Ruštinu přece ovládám! Respektive jsem ovládala. Asi před 30 roky. Kývu hlavou jako osel, ale vůbec jim nerozumím. Už jsou na nás tři. Mluví a mluví, koukají do pasů, na víza... a my jen bezradně stojíme a v pravidelných intervalech vykřikujeme "bagáž! bagáž!". Konečně to snad pochopili a věci se dávají do pohybu. Odvádí nás do nějaké kanceláře. Moc se nám nechce, ale asi nás nechtějí nechat čekat na kufry v tak nehostinném prostředí letištní haly. Asi nám nabídnou kávu!

čas 3:00 - tak káva se nekoná. Jeden z nich nám sebral pasy i víza a odešel. Moje kamarádka nemá daleko k srdeční zástavě. Úředník se vrací a s ním i naše pasy. A taky přeškrtnutá víza. Netušíme co to má znamenat. Přiběhne další úředník, nadává, klepe si střídavě na hlavu a na hodinky. Následuje bleskový přesun k proskleným dveřím a vystrčí nás na letištní plochu. Zmateně na sebe koukáme. Autobus stojící kousek od nás otevře dveře a řidič na nás haleká a gestikuluje, abysme nastoupily. Ahá, doveze nás k letadlu pro kufry. U letadla vystupujeme. Na schůdkách stojí letuška. Mává. Mává a ukazuje na hodinky. V tu chvíli mi svitne. Začínám chápat, proč úředníci pořád říkali "...salááám". Jsme na letišti v Marsa Alam místo v Hurghadě!!!! Letadlo mělo mezipřistání. A to nám bohužel nikdo neřekl. Jako laně vyběhneme po schůdcích. Celé letadlo - resp. pasažéři se smějí, tleskají a pískají. Mám pocit, že takhle jsem se ještě nikdy v životě nestyděla.
Dovolená byla kratší o jeden den a dražší o pár tisíc, ale úžasná.

A poučení pro všechny, kdo jste dočetli až sem - UČTE SE JAZYKY, AŤ SI VE SVĚTĚ NEPŘÁTE JAKO BLBEC!

:-))))

Vložil(a) Jiří B. (POLÁRNÍK) ID 59126 | zobrazit další vtípky

<< nechtěná pujčka | Jak mamka (ne)letěla do Egypta | ... >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ

Celkem: 30 (zobrazuje se 21-30)

<< předchozí 1, 2

	Lucie K. (Maxinka) ID 6208, mimibazar.cz/maxinka (31.7.2011, 22:30)
	díky
	ODPOVĚDĚT

	Petra S. (petula.s) ID 31907, mimibazar.cz/hnizdecko (31.7.2011, 22:24)
	Uáááá Úplně to vidím
	ODPOVĚDĚT

	Václava Š. (šíma) ID 13613 (31.7.2011, 22:17)
	tak přesně tohle(ažna to mezipřistání) se stalo kamarádce, odlet v 0,05. taky sehnali náhradní letenky a stálo je to "pár" tisíc.
	ODPOVĚDĚT

	Dana V. (dannella) ID 328889, mimibazar.cz/dannella (31.7.2011, 22:01)

	ODPOVĚDĚT

	Zuzana T. (Zutau) ID 187270, mimibazar.cz/zutau (31.7.2011, 21:45)

	ODPOVĚDĚT

	Petra T. (hafikpetra) ID 274295, mimibazar.cz/hafikpetra (31.7.2011, 21:40)

	ODPOVĚDĚT

	Věra K. (Robodrak) ID 5728, mimibazar.cz/robodrak (31.7.2011, 21:39)
	to je mazec
	ODPOVĚDĚT

	Hanka C. (Mourinka) ID 17016, mimibazar.cz/mourinka (31.7.2011, 21:36)
	Super
	ODPOVĚDĚT

	*Zdenka N. (Cindy2)** ID 350964, mimibazar.cz/cindy2 (31.7.2011, 21:35)
	tedy - to je síla, mně se jen podařilo v letadle do Turecka zapomenout pas. Protože jsme to dlouho řešili s tamními úředníky (nakonec se pas našel na zemi asi o tři sedadla dál, jak mi zřejmě vypadl z tašky, když jsem z vyčerpání usnula s předtím asi dvacet minut vřískající dcerou v náruči). Tím se ovšem nikdo z nás dvou nedostal včas k vybrání zavazadel. Nakonec jsme nalezli naše dva kufry u jedné kanceláře (označené naštěstí štítkem se jménem), tak se ven vyhrnulo asi pět úředníků a hned, co to tam berem. Další chvíli tedy trvalo, než jsme se prokázali pasy a že jsou kufry naše. No, zdrželi jsme autobus do hotelu asi o hodinu. Spolucestující si na mě zřejmě ukazovali, ale naštěstí nikdo nekamenoval - na to jsme byli všichni už moc unavení...ale konec dobrý, všechno dobré
	ODPOVĚDĚT