VTÍPKY > O ŽENÁCH

Šárka B. (Saraa) ID 25116

Oblast: Liberec

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 1.10.2006

Naposledy: 13.5.2024 12:22

Aktualizace: 27.9.2008 15:49

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 17

VŠECHNY FOTOGRAFIE 6
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 4

RECEPTY 34

NÁVODY 0

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

O ŽENÁCH

PŘIŠLO MI V MEJLU

O odstraňování chloupků.

Můj večer začal jako každý jiný večer - přijít domů, připravit večeři, pohrát si s dětmi*pak mě napadla myšlenka, kterou jsem si - hořkou- vypila v příštích pár hodinách až do dna* "Možná bych si dneska mohla
voskem odstranit chloupky" a tak jsem se odebrala ke koupelně.
Vytáhla jsem inkriminovaný vosk - byl to jeden z těch vosků používajících se za studena, žádný horký vosk, jen umístíte pruhy vosku mezi své dlaně, nahřejete je a oddělíte od sebe.
Po té si je přiložíte na nohu (nebo kamkoli jinam) a rychle je strhnete.
Takže žádný štráchy, přece to nemůže být tak těžké!
Já tedy sice nejsem žádný génius, ale přece tohle hravě zvládnu. (Hmmm, HA HA)
Takže s nadšením vytahuji první proužek, dokonce se projevuji jako genius a místo zdlouhavého nahřívání dlaněmi, použiji fén. Ten jej nahřeje na 1000 stupňů a já jsem připravena přikládat.
Přiložím proužek přes stehno a rychle strhnu.
Funguje to!
OK, nebyl to právě nejkrásnější pocit, ale dalo se to vydržet.
Tak tohle zvládnu.
Odstraňování chloupků voskem mě už neděsí.
Připadám si jako královna vosků, bojovnice proti nechtěným chloupkům a tvořitelka krásné hladké pleti.
Příštím proužkem se budu soustředit na poněkud severnější oblasti mého těla...
Než se do toho s vervou vrhnu, jdu zkontrolovat již spící děti.
A zpátky do koupelny do dalšího kola mého boje proti chloupkům.
Sundám si kalhotky a s jednou nohou na kraji toaletní mísy zaujámám pozici.
Stejným způsobem si přiložím proužek nahřátého vosku podél "bikinové linie", přikrývající část mé "krasotinky" až k vnitřní části mé hýždě (ano, hýždě, ten proužek je děsně dlouhý),
zhluboka se nadechnu a * TRH!!!!!!
JSEM SLEPÁ!!!! Oslepla jsem bolestí!!! Do pr*.!!!
S navracejícím se zrakem si povšimnu, že se mi podařilo strhnout pouze půlku proužku.
Do háje. Další hluboký nádech a TRH!!
Všechno se točí a vidím malé tečky.
Myslím, že se složím*nesmím omdlít, nesmím omdlít! Zdálky se ozývají bubny.
Dýchej, dýchej*.OK vracím se zpět k normálu.
Podívám se toužebně na svou trofej - povoskovaný proužek, který mi způsobil tolik bolesti, s mými chloupky pevně přilepenými.
Chci si své vítězství vychutnat a tak pozvednu svou trofej ale nevidím žádné chlupy!
Kde jsou ty chloupky? A vosk? KDE JE VOSK???
Pomalu se podívám na inkriminovanou oblast, s jednou nohou stále na porcelánové míse.
Vidím chloupky, které měly být na proužku s voskem. Nejsou!
Dotknu se a cítím VOSK!
Moje nejcitlivější místo těla je pokryto voskem tvořícím z mých chloupků lepivou hmotu.
Pak udělám další ohromnou chybu* vzpomínáte, že má noha je stále na záchodové míse?
Já v tomto momentě pokládám nohu na zem. Slepil se! Můj zadek je slepený! Zalepil se!
Batolím se po koupelně jako tučňák a přemýšlím jak rozpustit ten vosk.
Doufám, že nezačnu potřebovat kakat, to by pravděpodobně explodovalo hlavou.
Horká voda! Horká voda přece rozpouští vosk.
Napustím si horkou vodu, kterou budu schopna snést, do vany, ponořím voskem pokryté části,
vosk se rozpustí a já jej mohu lehce setřít, že? OMYL!!!
Vlezu do vany - voda je o trochu víc horká než teplota vody, kterou používají na mučení válečných zajatců, nebo sterilizaci skalpelů - a posadím se.
Velmi záhy zjistím, že ještě horší než slepené dolní regiony jsou slepené dolní regiony přilepené ke dni vany ve vroucí vodě, která NEROZPOUŠTÍ vosk.
Takže nyní pevně přicementována ke dni vany v duchu děkuju svému manželovi,
který nechal instalovat před měsícem do koupelny telefon a rozhodnu se zavolat kamarádce.
Ta jistě zažila podobnou věc a ví nějaké triky, které mne dostanou z této lapálie.
Musím přiznat, že začít telefonát větou: "Takže moje *. a zadek jsou slepený a přilepený ke dni vany" je poněkud netradiční. Nedozvídám se od ní žádné triky nebo rady, ale slyším na druhém konci drátu špatně přidušovaný záchvat smíchu.Pak ji napadne, abych zavolala zákaznické centrum, jehož číslo je na straně krabičky s navoskovanými pruhy.
No jistě! Ještě budu pro srandu operátorům.
Zatímco spolu vymýšlíme různé varianty řešení, začínám seškrabovat své slepené chlupy žiletkou.
Neexistuje lepší pocit než sedět ve vroucí vodě slepená až na záda a nasucho si holit citlivé chloupky.
Teď s již nefungujícím mozkem a silně porušenou hrdostí začínám nabývat jistoty, že budu potřebovat psychiatrickou pomoc kvůli posttraumatickému stresu.
Má přítelkyně se mnou stále mluví po telefonu, když můj zrak padne na mou záchranu.
Krém, který se používá na odstranění zbylých chloupků co tím můžu ztratit?
Namažu se s ním a do prčic to bolí!!!!
Můj zvířecí řev dozajista probudil děti a způsobil u mé kamarádky dočasnou hluchotu, ale je mi to jedno, protože to jde dolů!! Funguje to, jsem zachráněná!!!!!
Kamarádka mi hlučně gratuluje k vítězství a zavěsí. Úspěšně odstraním zbytek vosku a ve svém bezbřehém zoufalství zjistím, že VŠECHNY chloupky jsou na svém místě.
Žádný nechybí! Neopatrně to všechno oholím, no a co, stejně jsou všechny mé
kožní buňky umrtvené a nic necítím.
Klidně bych si sama mohla úspěšně amputovat celou nohu a necítit bolest.
Příští týden se chystám na barvení vlasů.:-))

KOMENTÁŘE (2) poslední: 7.12.2008, 13:49 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

PŘIŠLO MI V MEJLU

Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy.
Při představě, jak po každé nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle.
Proto bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodběnevyzuje.
Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla.
Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni zastaví jeho šéf.
ŠÉF??? Nastala mela.
Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být v pořádku a nikde ani smítko.
O šéfovi bylo známo, že je to pedant neodpustí žádnou chybu.
A taky jsem se chtěla vytáhnout.
Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách
vypadaly jako andílci. Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly hlasitým vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů.
Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozval u dveří zvonek.
V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v domnění, že je to manžel, houkla přes rameno: "Vyzout
a uklidit boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu."
Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku. "Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde
počkat na vašeho pana manžela."
Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá jako rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu, a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal.
Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v
první chvíli vůbec nic závadného na jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět myšlení naskočilo, bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to
stát a tupě zírat na stůl před šéfa.
Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i maso, a to celé rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve
svých stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout oči k panu "Nejvyššímu", byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala
po talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda, odmítl. Tou polévkovou lžící tu "šlichtu" snědl a ještě zdvořile poděkoval. Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo. Já
mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi
žebrající u kostela.
Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po
všech stavbách v širokém okolí.
Šéf prý to líčil na poradě takhle: "Zazvoním, otevřou se dveře, a než stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi.
Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd. Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání - asi abych paní domu neupatlal ubrus -
polívkovou lžíci - nejspíš abych si příborem neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k Martinovi!
Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!"
Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby - když u nás obědvali - neodpustili narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš?
Hele, chlapi, už jsem velkej, dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by nebylo?
A už od dveří řvali: "Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!"
Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem......

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

MIMIAUKCE.cz