VTÍPKY > O MUŽÍCH

Pavla M. (Blambůrek) ID 30601

Oblast: Kolín

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 9.11.2006

Naposledy: 15.10.2020 21:01

Aktualizace: 12.9.2017 20:00

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 147

VŠECHNY FOTOGRAFIE 18
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 2

RECEPTY 0

NÁVODY 0

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

O MUŽÍCH

Mužská inteligence

1. Mala k nam necakane prist navsteva, v chladnicke

vymetene a tak som poslala svojho muza do hypermarketu nakupit. Vravim

mu:

"Drahy, v kuchyni mas listocek, co mas kupit" a isla som chystat jedlo

pre

navstevu. Sadol do auta, odisiel a za 15 minut telefon - prosim ta,

ako

mam kupit

250 gramov hladkej muky? Miesto listku (velkeho ako krava) s nakupom, mi

zobral recept na kolac, ktory som mala polozeny pri pocitaci a on siel

podla

toho nakupovat.

2. Ma pobavil, ked mi zobral v sprche peelingovy sprchovy gel

(bol lenivy si obehnut pre svoj) a vravi: Prosim ta, ako to tu mas

dlho?

Ved

je v tom nejaky piesok ci co, to je pokazene, nie?

3. Moj syn bol na jesen so svojim otcom cez vikend na horach.

Prisli a ja sa pytam, co to ma syn na sebe? Otecko, ze vraj som mu asi

kupila

nove teplaky, nie? Syn tak behal cely vikend vonku v pyzamovych

nohaviciach.

V com spal, netusim.

4. Je to uz davno, dcera bola v jaslickach. Otecko ju siel

konecne po prvy krat vyzdvihnut. Povedala som mu "Mala ma kyblicek".

Pre nas

zeny je samozrejme, ze sa jedna o znacku na skrinke s oblecenim. Co

myslite, ze hladal? Ano, samozrejme hladal kyblik, v ktorom ma dcera

oblecenie.

5. On je detailista, presny matematik, ale je potrebne uplne

presne pomenovat polozku, ktoru chcete kupit, pretoze inak neprinesie

nic. Tak napriklad "slahacku nemali". "Nemali? A pozeral si sa tam

vedla jogurtov?""Ano, pozeral, ale nemali. Mali tam len 12% a 18%

smotanu

na slahanie, ale slahacku nie!" A nerob zo mna blbca!

6. Moj muz len tak mimochodom vravi: Ja som ani nevedel, ze

mame pracku so susickou! Ja na to: no to teda nemame. On: no to je

cudne,

ja

som vypral pradlo a ked som ho vybral, tak bolo suche! No ale aj tak som

ho zavesil na balkon, aby preschlo! Ano, pradlo bolo suche, pretoze

nepovolil

vodu! Pracka teda neprala, on vybral tie svoje smradlave a spinave

ponozky

a

este ich zavesil na balkon!

7. Ja som nedavno mojho draheho nachytala, ako utiera prach na

televizore svojimi ponozkami. Na moj zdeseny vykrik reagoval slovami: No

co, aj tak sa budu prat...

8. Moj muz isiel raz na sluzobku a miesto sprchovacieho gelu si

vzal moj kondicioner na vlasy. Ked som sa opytala, co s nim robil -

vraj

umyval (aj vlasy) vraj mu bolo divne, ze to nepeni, ale asi vraj nejaka

novinka...

9. Moj muz miluje tie sladke cokoladove a kokosove tycinky,

oplatky, bananky v cokolade atd. Pri nakupe ukladame vsetko do tasiek

piate cez deviate a doma to vyklopime a ukladame co kam patri. Manzel

bol

iniciativny a sam zacal vybalovat nakup a svoje zamilovane tycinky si

odniesol do svojej zasuvky. Lenze sa mu k tym dobrotam primiesala aj

jedna

mala

nahradna kocka do WC, co sa dava do obalu a zavesi v zachodovej mise.

Vecer

pri telke pocujem ako vzdy typicke rozbalovanie a sustanie,

chrupnutie,

cucanie a zrazu vyskocil z pohovky, rozsvietil a zareval: Fuj, co to

robia za hnoj, zase nejaka inovacia.... No skratka, mlsny ako pes a

uz

nevie

co by zozral.

10. Bola som v porodnici a chcela som od manzela nech mi kupi

balenie neperlivej vody, prsne vlozky a toaletny papier. Dostala som

balenie mineralky, odlicovacie tampony a papierove kuchynske utierky.

11. Uvarila som hrachovu polievku, dojedli sme ju a ja som

napustila vodu do hrnca, aby sa odmocil. Druhy den som prisla z prace

neskor ako

manzel a pytala som sa ci ma hlad. Odpovedal, ze dojedol tu

polievku.......

12. Manzel siel na sluzobku do Francuzska. Pytal sa ma, co by

som chcela ako darcek. A pretoze si radsej oblecenie, parfemy a sminky

kupujem

sama, tak vravim: Napriklad nejaku pletovu masku na tvar. Rano pred

odjazdom ma budi:

Prosim ta, ake mas cislo tvare?

13. Vcera som kupila chlebove placky. Dala som ich do zasobnika

na chleba a ked moj muz dostal hlad, na nieco by co spapal, prisiel za

mnou

s tymi plackami a pyta sa "je toto na jedenie?" no a ja, prave v

dobrej nalade mu vravim "nie, to je novy toaletny papier" a on

odpovedal

"tak

preco to je medzi chlebom?"

KOMENTÁŘE (10) poslední: 14.11.2007, 22:06 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O MUŽÍCH

Vánoční nákupy v Drážďanech

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka.
"Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"

Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní
gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už
ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby
pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem
se to provdala. Matka měla pravdu když říkala, že s tebou se místo do ráje
dostanu tak leda tak do prdele!"

"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo na
ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.

"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce
spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:

"Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak
padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.

" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou
pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.

"Času máme dost,

otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám."
uzavřel jsem.

Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou?

Vraceli jsme se

z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů
a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit
v noze. Nebo že by únava?

Však uvidíme.

Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se
zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.

Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru,která se držela
za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí.
Ale bylo to marné, najednou to blesklo a naulici ani noha.

To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je

To tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky,čumíš co kde
lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"

Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.

To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,ona by zhasla a
zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak
zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu .....

Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.

Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na
začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.

"Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po
německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna..

To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, svýrazem šílence v
očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se
otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnektřicítkou.

Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří
ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a
předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.

Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního
blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.

Blik!

Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.

To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a
celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína sekoukala z okénka a
nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času
jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že
vina je zcela na mé straně. Pakse vše vrátilo téměř do normálu.

Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanejtím, že ještě
nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco
hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno
zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem
většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře, s německou
poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím.

Moje němčina

stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta
ve výši dvacet euro - při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní
radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním
pásem!

Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit,zabalit do vánočního
papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní ježíšek a má milá
Kateřina se posere ....

KOMENTÁŘE (1) poslední: 9.12.2007, 18:02 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

MIMIAUKCE.cz