VTÍPKY > BÁSNIČKY

Michaela P. (mischel27) ID 66060

Oblast: Rakovník

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 5.7.2007

Naposledy: 7.10.2013 16:22

Aktualizace: 28.7.2008 14:03

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 2

VŠECHNY FOTOGRAFIE 254
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 4

RECEPTY 2

NÁVODY 0

Celkem: 4 (zobrazuje se 1-4)

BÁSNIČKY

o zvířátkách

HROCH

Hrochu, hrochu, hrochu,
nebojíš se trochu ?
Do vody hned skoč
a kůži si smoč. (tleskněte)

Hrochu, hrochu, hrochu,
nebojíš se trochu ?
Jamku v bahně udělej,
pěkně se tam poválej.

Hrochu, hrochu, hrochu,
nebojíš se trochu ?
Všechnu trávu slupni,
do vody zas hupni.

Hrochu, hrochu, hrochu,
nebojíš se trochu ?
Až do vody hupsneš,
to si pěkně schrupneš.

CHOBOTNICE

Chobotnice ve střehu,
rybky plavou ke břehu.
Slunce svítí nahoře,
prosvítá až do moře.

KATKA ČEKÁ NA ZVÍŘÁTKA

Milena Lukešová

Tahle holčička je Katka,
čeká tady na zvířátka.

Kdo k ní přijde dnes ?
Pejsek, pejsek, pes.
Haf, haf, haf !

Potom Katka chvilku počká,
hned za pejskem je tu kočka.
Mňau, mňau, mňau !

Vstala Katka ? Ano, ano !
Kohout křičí - dobré ráno !
Kykyrykyký !

Katka zkusí hlídat husy,
na ty husy volat musí.
Gaga, gaga, ga !

Koza mečí: není tvoje !
Tohle kůzle to je, to je
mé, mé, mé !

Kdopak veze vozík s trávou ?
Kráva kouká, kývá hlavou.
Bú, bú, bú !

Hop, hodný kůň sveze Katku
a budem číst od začátku.
Iha, iha, ha !

MEDVĚD Z CIRKUSU

Hou, hou, hou, medvídkové jdou.
Běží málem v poklusu,
hezky kolem cirkusu.
Převalí se na koberec,
předvedou nám kotrmelec.

Návrat
medved01.gif(37 kb)
NETOPÝR KOČKOPLACH

Na výlet se v noci vydal, ach,
NETOPÝR kočkoplach. (Tleskněte.)
Chtěl všem kolem nahnat strach
NETOPÝR kočkoplach. (Tleskněte.)

HÚÚÚ, zahoukalo strašidlo,
PÍÍÍ, to se myšce povedlo.
A hned dostal strach
NETOPÝR kočkoplach. (Tleskněte.)

Potom někde HÚÚÚ se ozvalo,
to ho vylekalo nemálo.
Myška HOP a HLAVOU ZAVRTĚLA,
JAKO BY HO HRYZNOUT CHTĚLA.

Vedle PRÁSK ho vyděsilo rázem,
MÁVÁ KŘÍDLY, aby nespadl na zem.
ZUBY CVAKÁ, jaký dostal strach
NETOPÝR kočkoplach. (Zatleskejte.)

ŽELVA

Želvo, želvo, želvičko,
polez, svítí sluníčko.
Všichni utečou ti brzy,
polez, neroň želví slzy.

MYŠ
Bartoš

Aj, ty myško, myško malá,
tys mi kousek cukru vzala !
Odpusťte mi, drahá paní,
já mám doma čtyři mladý,
pro ně na snídani.

ČÁP I.
Bartoš

Čáp letí po poli,
husička ho dohoní.
Kam, ty čápe, kam letíš ?
Do zlatej komory.
Co tam budeš dělati ?
Zlato, stříbro lámati.
Kam ho budeš dávati ?
Císařovej cérce,
na ty zlaté věnce.

SLEPICE
Erben

Kokoko, kokoko, kdák,
kam mám to vajíčko dát ?

ŠNEK
Bartoš

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti grejcar na tvarůžky
a troníček na tabáček,
bude z tebe hajdaláček.

HOLUB
Bartoš

Vrkú, vrkú, sedláku, sedláku, chudý, chudý,
nasej hrachu, hrachu, hrachu všudy, všudy,
pro mé zuby, zuby !

KUKAČKA
Erben

Kup mi, kup mi
sukni, sukni.

HOUPY, HOUPY
Erben

Houpy, houpy, houpy,
kočka snědla kroupy.
Kocour hrách na kamnách.
Koťata se hněvaly,
že jim taky nedali.
Houpy, houpy, houpy,
byly všecky hloupý !

PILNÁ ZVÍŘÁTKA
Erben

Sysel seče votavu,
liška pohrabuje,
zajíc na vůz nakládá,
myška našlapuje.

PÁV A HOLUB
Erben

Páv sedí pod dubem,
hraje v karty s holubem.
Holubička pláče,
že jí sněd koláče.

O ZAJÍCI
Erben

Běžel zajíc kolem plotu,
roztrh sobě novou botu.
Liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Co ty se máš posmívati,
když ty nemáš kousek gatí !

VRÁNA A LIŠKA
A. J. Puchmajer

Na vysokém dubě,
sejra držíc v hubě.
Paní vrána seděla,
sejr ten snísti hleděla.
Vtom jej liška ucítivši,
honem z doupky běžela,
a se k vráně přiblíživši,
tuto řeč jí držela:
"Jakž jsi pěkná, sestro zlatá !
Jakž jsi všecka hezoučká !
Žlutá, modrá, kropenatá,
červená a běloučká.
Kdybys hlas jak peří měla,
věz, to bych ti věřit chtěla,
žes ty nejpěknější ptáček,
v lesích našich ohniváček."
Vrána, jíž ta marná chvála,
pravdivá se býti zdála,
chutě zazpívati chtěci,
sejra z huby pustila,
jejžto liška uchopěci,
takto k vráně pravila:
"Ne tvůj, bloude, hlas a peří,
ale sejr mi mile voní,
pochlebníku kdo co věří,
věz, že pozdě bycha honí.
Podruhé ty, majíc sejra,
střež se lišky hůř než vejra."

MYŠKA A ŽÁBA
František Doucha

Bujná myška chtěla
vesele se mít,
řekla k žábě: "Můžem
na hody si jít."

Přivolila žába:
"Spolu půjdeme,
a kde bude dobře,
tam si sedneme."

Obě šly kus cesty,
unavená myš
prohodila k žábě:
"Milá kmotro, slyš !

Na záda ti sednu,
neb mi všelijak.?"
Myslila si žába:
"Inu, budiž tak !"

Když ji žába nesla,
slyšet bylo krok,
do rybníka žába
učinila skok.

Myš se potopila
spolu do vody,
napila se bahna,
že šla na hody.

HOCH A KRTEK
František Doucha

Krte, krte, krtečku,
děláš mnoho kopečků.
Na zahradě, na pažiti
kazíš trávu, maříš kvítí,
podrýváš jim kořínek.

Hochu, hochu, hošíčku,
ty se mejlíš trošičku.
Já jen chodím na žížaly,
aby škody nedělaly,
nehubily bylinek.

KOŇSKÉ BARVY
Karel Alois Vinařický

Podle barvy zveme koně
vrané, popelavé, broně,
plavé, tygry, myšky,
ryzky, hnědé, lišky,
jablečáky a siváky,
višňáky a plesniváky.

HUSIČKA
Karel Alois Vinařický

Ta naše husička
jak moudrá holčička
na pastvě nerepetí,
na cestě neklevetí,
o jedné noze stává,
druhou pak pod křídlo dává,
jedno oko otevřené,
druhé pak má přimhouřené.
Napolo spí, napolo bdí.

SLUNÉČKA
Karel Václav Rais

Vy, slunéčka zlatá,
pěkně kropenatá,
které dříve do nebíčka
z vás dvou dochvátá ?

Poleť s námi, dítě,
k dvězdám na blankytě,
vždyť maminka: „Sluníčko mé“
říká, hladí-li tě.

Sami, zlatí moji,
vzneste křídla dvoji.
Vždyť já musím večer spáti
u maminky svojí.

MUŠÍ HODY
Karel Václav Rais

Bzukla stará: „Honem sem, sedím tady nad mlsem !“
Bzikly mladé: „Jdeme hned, máš tam cukr nebo med ?“
„Balvan cukru veliký, pro všecky mé jedlíky !“
Už to bzučí od koutků, bzzz, to máme pochoutku.
Kdo si vzpomněl na mušky ? „Srdce naší Barušky !“
Bzzz, to blaho, bzzz, ta chuť, pěkný dík jí za to buď !

ČÁP II.
Karel Václav Rais

Čápe, čápe, bílý, na tvá křídla měkká
vylezu si, poletíme hodně do daleka.

Zakroužíš si krásně vysoko a výše,
ale přece uvidíme do té naší chýše.

Čápe, čápe bílý, na tvém bílém hřbetě
budu viset jistojistě po celičkém světě.

Uvidíme jistě v našem domku šedém,
k obědu že dneska budou lívanečky s medem.

Maminka je chystá, ale při své práci
myslí pořád: „Proč ten klouček se mi nenavrací ?“

Vyběhne i z domu, „Kde jsi ?“ na mne zavolá,
a já budu na tvém hřbetě křičet: „Hola, hola !“

Poletíme níže k mamince až dolů,
potom u nás budeme se dobře míti spolu.

MYŠKA
Růžena Jesenská

Myška malá chodívala na okénko k nám.
„Počkej, hezká, já ti dneska kousek cukru dám.“

Lezla tiše výš a výše po loubinci zas,
až tu byla malá, milá. „Mělas, myško, čas.“

Měla časy, chutnala si na cukříčku hned.
„Beze strachu, milý brachu, vždyť tě nezná svět.“

Lezla tiše výš a výše, ráno, každý den,
ve výklenku na okénku cukřík připraven.

Očka malá, ouška malá, malý ocásek,
vrtěl se jí při kročeji, pak se dolů smek.

Chodívala myška malá, nebála se nic,
do výklenku na okénku nechodívá víc.

Kam se děla ? Nevěděla, že má Mourek chuť,
když se koukal na ni, mňoukal: „Pečínkou mou buď !“

TEN NÁŠ PES
Josef Václav Sládek

Ten náš pes skákal dnes, skákal také včera,
bude as skákat zas zítra do večera.

Pejsku náš, co to máš, žes tak vesel stále ?
Řek bych vám, nevím sám, hop, a skáka dále.

KOCOUREK
Josef Kalus

Kocourek náš nemá křídel,
spadl z pece do povidel.
Prskaje se pod stůl schoval,
celý den se olizoval.

PES A KOTĚ
J. V. Sládek

Pejsek umí vrčet, kotě přede,
jeden to po druhém nedovede.

Kocourek by vrčel, pes před radši,
proto se na sebe ti dva mračí.

KOZIČKA
J. V. Sládek

Má naše kozička dlouhý vous,
dobře, že jí ho pes neukous.

Kdyby ho byl ukous docela,
kozička by vousu neměla.

Neměl by ho dodnes ani pes,
dobře tak, že jí ho neodnes.

NÁŠ KOCOUREK
Josef Kožíšek

Náš kocourek bělovousek,
je ho ještě malý kousek.
Ale práci všude shání
od rána až do klekání.

Venku leze po jabloni,
doma zase klubko honí,
u stodůlky honí klásek,
pak se chytá za ocásek.

Jde-li moucha po výsluní,
náš kocourek hned je u ní.
A kde pavouk nitky souká,
kocourek se aspoň kouká.

Pohne-li se kvítek bledý,
kocourek jde na výzvědy.
A tu záři rosných kapek,
rád by lapil do svých tlapek.

Na slunci i na podstřeší
celý den ho něco těší.
Po práci a po robotě
tiše spinká v staré botě.

RYBIČKA
Josef Kožíšek

Žába leze do kaluže, na rybičku reptá:
„Pojď, rybičko, na sluníčko, podívej se do světa.“

„Já jsem rybka jako šipka, nechci býti jako ty,
je-li tobě kaluž milá, já si hledám čistoty.

Sukýnku mám vybílenou, blýská se mi jako sníh,
koupila ji má matička za milión stříbrných.“

POLÁMAL SE MRAVENEČEK
Josef Kožíšek

Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půlnoci zavolali mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis:
„Třikrát denně přášek cukru, bude chlapík jako rys.“

Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: „Neplakej !
Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej !“

Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele.

KDE JE KDO
Filip Hyšman

Kde je kohout ? Na dvoře.
Kde je myš ? V komoře.
Pejsek je před síní,
kočička v kuchyni,
krávy jsou ve stádě,
kozy jsou v zahradě.
Bělounký holoubek
vyletěl na doubek,
koník je před vrátky,
pojedem na svátky,
koníček hrabe zem,
do Prahy pojedem.
Koníčku, hý !

NA SMETISKU
Jan Karafiát

Na smetisku kdosi stojí, kykyryhý,
křídla zdvih, krk k zpěvu strojí, kykyryhý.

„Já že bych se koho bál ?“ Kykyryhý.
Chlubí se on a lže dál. Kykyryhý.

Když tu z okna kocour skočí, kykyryhý.
A už nám rek zmizel z očí. Kykyryhý.

ČÁP III.
Jiří Žáček

„Jak se máte, kmotře čápe ?
Nevadí vám, že zas krápe ?“
„Jen ať prší, klapy, klap,
aspoň bude hodně žab.“

INTERVIEW S AZOREM
Jiří Žáček

Jak se těším na prázdniny ?
Ať mi lidé prominou,
ale i psi chtějí užít
cestování s cizinou.

Kupte svému psovi
bez rozdílu ras
pěkně za odměnu
letenku a pas.

Jenom škoti budou proti.

Jak se těším na prázdniny ?
Vyrazím si jako vy.
Vybral jsem si krásný zájezd
na Azorské ostrovy.

Azory jsou pro mě
zaslíbená země.
Všecko příbuzenstvo
seběhne se ke mně.

Už se těším,
celý dav
provolá mi na pozdrav
haf, haf, haf !

ZAJEČÍ ŘÍKADLO
Jiří Žáček

My jsme malí ušáci,
nemáme co na práci.
Trénujeme běh a skoky,
přes pařezy, přes potoky.
Učíme se kotouly,
nekoukáme na bouli.

PSÍ SLUŽBA
Jiří Žáček

Hafany to baví,
ve dne, v noci venčit pány,
aby byli zdraví.

KOTĚ
Jiří Žáček

Vlezlo kotě dírou v plotě,
vlezlo kotě do sadu,
koulelo si kapku rosy,
mělo dobrou náladu.

TIŠE, MYŠI
Jiří Žáček

Tiše, myši, tiše,
kočce kručí v břiše.
Nedupejte, máte přece
tlapky jako z plyše.

ŘÍKANKA PRO BERUŠKU
Jiří Žáček

Beruško, půjč mi jednu tečku,
třeba tu co máš na zadečku.
Musím ji napsat za větou,
ať se mi slova nepletou.

VELBLOUDI
Jiří Žáček

Velbloudi na poušti nikdy nebloudí.
Proč asi ? Možná, že jedí kompasy.

ROZHOVOR S DELFÍNEM
Jiří Žáček

Hádej, co mi řekl delfín ?
Že by chtěl být jako ty,
rád by nosil bílé tričko,
sandály a kalhoty.

Rád by čmáral na zdi domů,
rád by jezdil tramvají,
rád by chodil na zmrzlinu,
tohle v moři nemají.

Nemám prý to nikde říkat,
tak to píšu, ani muk.
Táta delfín by se zlobil,
že syn chce být radši kluk.

Návrat
medved01.gif(37 kb)

MOŘSKÝ VLK
Jiří Žáček

Všichni mořští vlci vědí,
na moři je hezky,
nahoře jsou kormoráni,
dole plavou tresky.

Mořské vlky nevyděsí
útes ani bouře,
klidně z dýmek vyfukují
k nebi kroužky kouře.

Mají svaly jako lana
a hruď tetovanou,
tykají si s velrybama,
ba i s mořskou pannou.

Všichni mořští vlci vědí,
na moři je krásně,
i když občas na ně z vody
žralok cení dásně.

Návrat
medved01.gif(37 kb)

KAPR V KAPRADÍ
Jiří Žáček

Leží kapr v kapradí,
pranic mu to nevadí.
Líně leží, líně pije,
je to kapr z Tramtárie.
Je to kapr ze souše,
štěká, ale nekouše.

Návrat
medved01.gif(37 kb)

POHŘEB SKŘIVÁNKA
Václav Hanka

K hrobu nesem miláčka,
ach, už se vystonal,
malinkého zpěváčka,
už bolestně skonal.

Skonal ach, ubožičký,
v křídelečko raněn,
ach, už natáh nožičky,
nemoh být uchráněn.

Darmo jsme mu snášeli
zevšad masti, léky,
očičky mu zhášely
a zamkl je navěky.

Plačte nad ním, ptáčátka,
plačte v smutnou dobu,
chlapčata a děvčátka
už ho nesou k hrobu.

V hrobeček ho složili,
zazpívali “amen“,
a na hrůbek vsadili
ověnčený kámen.

Návrat
medved01.gif(37 kb)

ŠPATNÝ HLÍDAČ
František Hrubín

Náš pes místo hlídání
jenom drůbež prohání.
Drůbež, vrabce, haf, haf, haf,
uletěl jsi, vrabče, zdráv !

Na psy ze vsi netroufá si,
na lišáka nestačí,
zato k jídlu jak se hlásí !
Nač tě máme, hlídači ?

NA JETELI
František Hrubín

Čmeláka tu v jeteli
včely bzučet učí,
on však nedbá na včely,
dál si po svém bručí.

Poletuje v jetýlku,
celý den je čilý,
mnohou včelku bzučilku
zahanbí svou pílí.

JAK VOLÁ LUČNÍ KOBYLKA
František Hrubín

Pane strýci, pane strýci,
pojďte s námi žito síci,
až požneme bílé žito,
půjdem zase na pšenici.
Pojďte síci, pane strýci,
pojďte síci, pane strýci !

VLAŠTOVKA
František Hrubín

„Nač máš nůžky, vlaštovičko ?“
„Stříhám vítr na sluníčko,
až se větrem obleče,
za mraky nám uteče.“

KŘIKLOUN
František Hrubín

Kokrháči, kokrháči,
Punťa už se ke zdi tlačí,
kokrháš, kokrháš,
že mu uši roztrháš !

Jen si, kokrháči, křič
od chléva až po náves !
Punťo, nech ho a jdi pryč,
ty jsi moudrý pes.

KOČKA A MYŠI
František Hrubín

Myši, myši kočku slyší,
kočka zase slyší myši.
Nechoď, myško, nechoď blíž,
kočka chytí každou myš.

Každý chloupek na kožíšku
zježí se jí, slyší-li
naši papírovou myšku
nebo myšku v obilí.

KŘÍDLA
František Hrubín

Haj, husičky, haj,
šla bych světa kraj.

Proč vy, husy, křídla máte,
když jen blátem cupitáte ?

Já mít křídla jako vy,
letěla bych k strýčkovi.

Haj, husičky, haj,
kolem voní máj.

MÁJOVÁ KOŤATA
František Hrubín

Jako všechny děti v máji,
koťata si ráda hrají,
hrou se přece také učí,
a jen hloupý na to bručí.

Ať si hrají, unaví se,
seběhnou se k plné míse,
pak se do klubíčka stočí,
olíznou se, zavřou oči.

VOSY
František Hrubín

Vosy, vosy, zlaté vosy,
do hnízda si slunce nosí.
To je vos, to je vos,
Vašku, nechoď v lese bos !

Vosí hnízdo hrozně píchá,
potom pozdě honit bycha.
Zvedne-li se hnízdo vos,
utíkej si třeba bos !

DRAK A HUSY
František Hrubín

Kdyby mě můj drak
udržel jen chvíli,
rovnou do oblak
bychom vyrazili.

Letět touží výš,
kdo to jednou zkusí.
Lehko zahanbíš,
dráčku, naše husy !

Husa štěbetá,
křídla prachem vláčí,
nechce do světa,
naše ves jí stačí.

VEVERKA
František Hrubín

Lez, veverko, lez,
zná tě celý les.
Zná tě modřín, zná tě jedle,
i ta borovice vedle,
zná tě smrk a zná tě dub,
i ti chlapci, co jdou z hub.

KOCOUREK
Josef Václav Sládek

Ořech, velký pes,
na kotě měl zlost.
Sezval čtyři kamarády,
by jich bylo dost.

By jich bylo dost,
velkých těch psů pět,
Mourka chytnout za kožíšek,
hoj, kocourku, v let !

Kocourek to zblesk,
hej, a to byl hon !
Pět psů letí za kocourkem,
napřed letí on.

Hoj, kocourku, běž,
nikde není plot,
jde tobě dnes o kožíšek,
jde ti o život.

Mladý o život,
jde ti v honu tom.
Hejsa, kdyby tady nebyl
jabloňový strom.

V patách Ořech, Lap,
Čumil, Brok a Šnek,
na jabloň jim jako vítr
skočil kocourek.

To jest jeho hrad,
to jest jeho dům.
Mrkvičku kocourek strouhá,
pěti pánům psům:

„Nahoru se k nám
vylézt nelíbí ?
Kdyby jeden nohu zlomil,
čtyři zbyli by.

Na jednoho pět ?
To je velká čest !
Kdyby přiběh ještě jeden,
bylo by psů šest !“

ŽEŽULKA
Josef Václav Sládek

Zakukala žežulička z doubravy:
„Přišlo jaro, kdo je se mnou pozdraví ?

Přišlo, jak by z nebe spadlo, samý květ,
pospěšte si, chcete-li je uvidět.“

My bychom je pozdravili, ale jak ?
My kukati neumíme jako pták.

Ale přec se půjdem na ně podívat.
Nekukáme, můžem však mu zazpívat.

KONÍČEK
Josef Václav Sládek

Jaký to koníček, třeba vraný,
když není osedlán, okovaný.
Honem se, kováři, k dílu mějte
a toho koně nám okovejte.

Kovář se postavil za kovadlo,
přikoval koníčka na houpadlo.
Přikoval, zakoval nohy obě,
napravo, nalevo, po dvou k sobě.

Potom ho osedlal sedlář hřebce,
sedí se na něm jak na kolébce.
A teď tě, bratříčku, posadíme,
v daleké kraje se vypravíme.

Já sednu, bratříčku, podle tebe,
budem se houpati až do nebe.
Za hory, za lesy, bystré vody,
s větrem se rozletíš o závody.

A potom pozvolna, zlehka, tiše
koník tě donese do snů říše.
Tam na tom nejlepším světa koni
nikdo tě, bratříčku, nedohoní.

SOVA
Josef Václav Sládek

Sovička mrzutá sedí a nedutá,
jen se mračí.
Květy ji neblaží, slunce jí překáží,
i zpěv ptačí.

Sovička mrzutá sedí a nedutá
za celý den.
Poslyšte písničku, snad paní sovičku
rozveselí.

„Sovičko mrzutá, kdo ani nedutá,
sedí v tichu,
na radost mrzí se a na svět mračí se,
ten je k smíchu.“

Sovička mrzutá sedí a nedutá,
ani slova.
Zpívejte celý den, ona se mračí jen,
vždyť je sova !

MACÍČEK
Josef Václav Sládek

Není macík jako macík, to je macíček,
nejsmělejší, nejmlsnější ze všech kočiček.

Celý den u kamen leží, vyhřívá se rád,
zlíbí-li se, milostivě dá se pochovat.

Ze všeho mu na tom světě nejmilejší klid,
přede, ale neupřede ani jednu nit.

K práci nemá chutě žádné, do hry - to je let,
a kde hrnek se smetánkou, to ví o něm hned.

Ale přesto macíčkovi budiž také čest,
kde jen v domě myška hne se, už jí v patách jest.

V noci půdu obejde si, chrání chlév a sklep,
na špýcharu obilíčko, ve špižírně chléb.

Jako voják noční stráží, chodí sem a tam,
co by chtěla myška smlsnout, smlsne radši sám.

Ráno přijde upravený, způsobný a tich,
náprsničku ulízanou, tlapky jako sníh.

Proto má tě, náš macíčku, přec jen každý rád:
zde je myška papírová, chceš-li, pojď si hrát !

VČELKA
Josef Václav Sládek

Včelka lítá sem a tam, od fialek k růžičkám.
Od růžiček v lípy květ, všude sbírá sladký med.
Na jabloni, na máku, od rána až k soumraku.
Od jara až k jeseni lítá květnou zelení.
U všech květů čilý host, až je v úlu medu dost.
A když zasněžen je úl, má vždy sladký, plný stůl.
Ať je zima, ať je led, vzpomíná na letní květ.
Vzpomíná na slunka jas, čeká, až se vrátí zas.
V létě práce, v zimě klid, kéž nám všem tak mohlo být.

PES A KOTĚ
Josef Václav Sládek

Pejsek umí vrčet,
kotě přede,
jeden to po druhém
nedovede.

Kocourek by vrčel,
pes před radši,
proto se na sebe
ti dva mračí.

KONĚ
Josef Václav Sládek

Já mám povoz o dvou koních,
neběží-li, prásknu do nich.

Jsou ty koně neučeny,
a já jsem kluk nezvedený.

Kam si chtějí, tam si chodí,
dobře mají, když mne shodí.

VLAŠTOVKA PŘILÉTLA
Josef Václav Sládek

Vlaštovička lítá kolem domu,
nepoví, co hledá, pranikomu.
Lítá, hledá, šuká v každém koutě,
vrátila se právě z dlouhé poutě.

Vrátila se z jihu v slunka jase,
ó, žeť svoje hnízdo hledá zase.
Lítá, hledá, šuká na podkroví,
našla tam svůj domek jako nový.

Byli by zaň vrabci mnoho dali,
však my jim ho v zimě neprodali.
Řekli jsme: „Už, páni, pronajato !“
Vlaštovka nám nese jaro za to !

ZPĚVÁCI
Josef Václav Sládek

Od rána do šera, celý den boží
zpívají ptáčata v poli a hloží.

Pěnkavy v zahradě, kosové v lese,
skřivánek písničku k nebi až nese.

Písnička, perlička na poslouchání,
ti malí zpěváci nic nechtí za ni.

Dokud jim prostírá, slunéčko létá,
za ni by nevzali poklady světa.

Ale až na zimu, v sněhu a mrazu,
dáme jim dukátků nového rázu.

Žitečka, zrnéčka pšenky jak zlato,
budou zas na jaře zpívati za to.

HRDINA
Josef Václav Sládek

Malý Válek, peciválek
husího se pírka zalek.
Kde co potmě zašustilo,
celého jej postrašilo.

Kočku slyšet, myšku v noci,
byl by upad do nemoci.
A to já jsem jiný chlapec,
nezalézám nikdy za pec.

Do komory, milý brachu,
jdu i potmě beze strachu
pro hrušky a pro jablíčka,
kdo chce strašit, ať si vyčká.

I když kočce oči svítí,
člověk musí mužem býti.

RUDOVOUSEK
Josef Václav Sládek

Náš kocourek rudovousek
vyvedl nám pěkný kousek,
ano, vyved kus !
Náš kocourek rudovousek
nesněd nám jen husy kousek,
on sněd celou hus !

Náš kocourek rozmrzelý
sněd jen husu, nechal zelí,
to mu bylo mdlé.
Když jsme se to dověděli,
náš kocourek, vždycky bdělý,
věděl, že je zle.

Věděl, že je nebezpečí,
že as husa byla něčí
a on, nezván, host.
Hned pomyslil na zaječí,
na cestu však mezi řečí
poslední vzal kost.

PYŠNÝ MACEK
Josef Václav Sládek

Macek lezl ze vrátek,
roztrhl si kabátek,
máma mu ho vyspravila,
chodil zas jak ve svátek.

Macek, macek ušatý
kožich má až na paty,
pyšně sobě vykračuje
mezi všemi koťaty.

Macku, macku, macíčku,
vzhůru nosíš hlavičku,
však by ty jsi jinak chodil,
kdybys neměl mamičku.

Návrat
medved01.gif(37 kb)

SLAVÍK A VRABCI
Josef Václav Sládek

Podvečerem slavík zapěl v sadu,
hned se vrabci slétli na poradu.

„S tím slavičím zpěvem to jsou čáry !
Umíme to také: Čimčarari !“

Čimčarali vrabci, sil co měli,
žeť slavičí píseň překřičeli.

Ale on pěl dále nočním stínem,
vrabci dávno spali za komínem.

VRANÍK
Josef Václav Sládek

Můj koníček vraný jako malovaný,
hopsa, hejsa, hej !
Nožky pěkně zdvíhá, ušima si stříhá,
hopsa, hejsa, hej !

Dlouhá černá hříva po větru mu splývá,
hopsa, hejsa, hej !
Podkovky mu zvoní, jiskra jiskru honí,
hopsa, hejsa, hej !

Můj koníčku vraný jako malovaný,
hopsa, hejsa, hej !
Až tě osedláme, kam se podíváme ?
Hopsa, hejsa, hej !

Rozjedem se v poli přes hory a doly,
hopsa, hejsa, hej !
Rozjedem se letem šioširým světem,
hopsa, hejsa, hej !

Žeť se rozjedeme, kam se rozjet chceme,
hopsa, hejsa, hej !
Tak, můj vraný koni, ať si nás kdo honí,
hopsa, hejsa, hej !

Návrat
medved01.gif(37 kb)

ZVONILI, ZVONILI
Josef Václav Sládek

Zvonili, zvonili na zvoneček,
lidé se sbíhali na kopeček.
Jak na koni: „Kdo to zvoní ?“
Zvonil to maličký mraveneček.

„Ty jeden ošklivý mravenečku,
cože ty dělat máš u zvonečku ?
Běž si domů, hled si svého,
nezvoň a nežaluj na každého !“

HOST
Josef Václav Sládek

Co se děje, co se děje ?
Pes nám štěká na zloděje.
Ale zázrak nad zázraky,
zloděj na psa štěká taky.

Nebyl zloděj, bez oběda
přiběh k nám pes od souseda.
Byli s naším kamarádi,
měli se prý tuze rádi.

Hosta nutno uctít přece,
náš proň ukrad slípku z pece.
Ale že tak pěkně voní,
raděj sám se pustil do ní.

Tak si vjeli bez ostychu
kamarádsky do kožichu.
Poprali se jako lití,
byli za to oba biti.

LUARD A BROK
Josef Václav Sládek

Luard byl psík a Brok byl pes,
na honbu spolu vyšli dnes,
zajíc jim hnedle vyběh kdes.

Zajíček napřed cupy, cup,
psi v patách za ním dupy, dup,
na trní nechal zajíc chlup.

Luard byl s Brokem kamarád,
však o chlup se začli spolu rvát.
Zajíček utek, ten byl rád.

PAŠÍKOVA SLÁVA
Josef Václav Sládek

Když byl pašík malé sele,
neměl v světě nepřítele.

Ze dvora mu snesli všecko,
chovali ho jako děcko.

A čím větší byl a větší,
dělali s ním více řečí.

Když byl těžký na dva centy,
dělali mu komplimenty.

A když ztloustnul ještě více,
dělali z něj jitrnice.

HOUSÁTKA
Josef Václav Sládek

Zelená, zelená travička,
sešla se studená rosička.
Jarní slunko zlatou nití
vyšívá na lukách kvítí,
housátka se v trávě svítí
jako zlatá sluníčka.

HUSOPASKA
Josef Václav Sládek

Husy, husy, běloučké husičky,
husy, husy, bílé husy.
Rády a nerady musíte do řady,
ta ze všech nejhezčí napřed musí.

Husy, husy, běloučké husičky,
husy, husy, bílé husy.
Ta jedna kleveta, co pořád štěbetá,
když se nic nepase, hladu zkusí.

Husy, husy, běloučké husičky,
husy, husy, bílé husy.
Až sejde travička, dáte mi peříčka,
v zimě se zahřeju, podřímnu si.

HOLOUBCI
Josef Václav Sládek

Vždycky mi, matičko, říkáváte,
že mne jak holoubka vychováte.
Holoubci broukají bez ustání,
a já si zabrouknout nesmím ani.

„Mám-li tě za svou mít holubičku,
nesmíš ty broukávat na matičku.
Holoubci také tak nebroukají,
vždy na ni vesele zavrkají.

SYSEL A LIŠKA
Josef Václav Sládek

Pozval sysel lišku na hostinu,
uvařil jí proso, hrachovinu.

Na hrášku si liška pochutnala,
ale za to proso děkovala.

Teprv podvečerem, když šla domů,
snědla zrnko prosa, sysla k tomu.

PAŠÍKOVA SLÁVA
Josef Václav Sládek

Když byl pašík malé sele,
neměl v světě nepřítele.

OSEL
Josef Václav Sládek

Osel začal smůlu míti
a měl už ji navěky,
šel si na led zatančiti
a spad rovnou do řeky.

Do luk vběh o senoseči,
tam to aspoň neklouže,
hupky, hupky přes tři kupky
a pad rovnou do louže.

MOUCHY
Josef Václav Sládek

Sedly mouchy v loubí stínu,
tři pod jednu pavučinu.

Pro tři že je místa málo,
všechněm třem se mouchám zdálo.

Jedna dí: “Jsem mušák starý,
mně zde místo patří, vari !“

Druhá dí: “Jsem velká dáma,
já tu budu sedět sama.“

Třetí praví: „Bloudi oba,
mladým patří naše doba.“

Mezitím, co spor se vede,
pavouk vůkol sitě přede.

A než konec byl té vádě,
všechny tři sněd popořadě.

NA PROCHÁZCE
Jiří Žáček

Jezevčíci, ti si hoví,
vždyť to jsou psi salámoví.
Podívej se, mámo, sama:
je to salám s nožičkama.

KOTĚ
Jiří Žáček

Vlezlo kotě dírou v plotě,
vlezlo kotě do sadu,
koulelo si kapku rosy,
mělo dobrou náladu.

ZAJEČÍ ŘÍKADLO
Jiří Žáček

My jsme malí ušáci,
nemáme nic na práci.
Trénujeme běh a skoky
přes pařezy, přes potoky
Učíme se kotouly,
nekoukáme na bouli.

Návrat
medved01.gif(37 kb)

PAVOUCI AKROBATI
Jiří Žáček

Dívej se, hele, tati,
začíná podívaná !

Pavouci akrobati
napjali v lese lana.

Šplhají po jehličí
vysoko nad oblohou.

Ó, to se jim to cvičí,
když mají osm nohou.

CVRČEK
Jiří Žáček

Na palouku u lesa
cvrček v díře bydlí,
jak to u něj vypadá ?
Má tam stolek s židlí.

Na stole má jablko
a v něm tucet brček,
když má žízeň, pije mošt
jako každý cvrček.

PSÍ ŽIVOT
Jiří Žáček

Chudáčci. Kdo ?
No, podívej se na psy,
nemají šaty, tudíž ani kapsy.
Nemohou s sebou nosit venku
kapesník, klíče, ani peněženku.
A tak si říká každý pes:
Je to psí život bez kapes.

CO MI ŘEKLA MYŠKA
Jiří Žáček

Chlubila se myška:
„Šla jsem na noční lov koček s lasem.
Pochytala jsem jich pět,
všecky hrbí strachy hřbet.

To čubrníš ! To jsou věci !
Mám ty číči doma v kleci.
Lovit kočky dovedu,
mám je ráda k obědu.“

HALÍ, BELÍ
Jiří Žáček

Halí, belí, halí, belí,
já mám slova pod postelí.
Je to slůně kapesní,
ale zato hodně sní.

Halí, belí, halí, belí,
čím ho krmím ? Petrželí !
Spořádá jí hromadu,
pak se svalí dozadu.

Já mám slona pod postelí,
vejde se tam skoro celý.
Jenom chobot čouhá ven,
když mi přeje dobrý den.

PARÁDNICE GORILA
Jiří Žáček

Gorila v zoologické zahradě
má sedm vousů na bradě.
Je to parádnice, jaká se často nevidí,
celý den čučí do zrcátka,
zda jí ty vousy sluší.
Zkrátka, odkoukala to od lidí.

OHRYZANÁ BÁSNIČKA
Jiří Žáček

Když se myši probudily,
kručelo jim v bříšku,
ale doma objevily
jenom tuhle knížku.

Že jim tuze vytrávilo
ze zimního spánku,
v cukuletu ohryzaly
skoro celou stránku.

Ach, vy žrouti, já vám za to
píšu z mravů pětku.
Knížky jsou tu k prohlížení,
knížky nejsou k snědku.

LENOCHOD
Jiří Žáček

Lenochod má líné nožky,
rád si sedne do lenošky.
Co tam dělá ? Lenoší !
Vrní přitom rozkoší.

PÁV
Jiří Žáček

Dobrý den, páve, já tě zdravím.
Udělej duhu chvostem pavím.

ČÁP IV.
Jiří Žáček

Čáp se chlubí: Klapy, klapy,
nosím na svět jenom samé chlapy.

Holky nosí umouněná vrána,
kam se hrabe na mě - veterána.

Markétka mu říká: Ach, ty smíšku,
děti přece rostou mámě v bříšku.

MALOVÁNÍ KONĚ
Jiří Žáček

Proč se ten kůň tolik směje,
proč se tolik řehtá ?
Markétka ho pastelkami
za ušima lechtá.

KOMENTÁŘE (12) poslední: 19.7.2009, 23:00 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

básničky

BŘEZEN

Březen to je měsíc jara,
budí všechny květinky.
,,Vstávejte a rozkvétejte,
i když jste jen malinký!

Sluníčko se na vás směje,
už musíte vstávat!"
Paprsek,ten krásně hřeje,
zkouší teplo dávat.

SLUNÍČKO
Pozdravímesluníčko,
usmějem se maličko.
Je tam někdo na obloze,
ukryté ve zlatém voze,

Skutálí se ze své skrýše,
paprskem si na zem píše.
Kdo umí rovně držet hlavu,
postavit nos na podlahu,

Nahrbit se, prohýbat,
hada nechat tiše spát,
Na ocas mu nešlapat,
prolézt všechny skulinky,

Být poslušný jak hodinky,
přivonět ke kvítkům z luk,
Nadechovat čerstvý vzduch?
Já jsem tady, slunce, kuk!

DÉŠŤ
Padají kapky,
padá voda,
mokrými drápky
voda hlodá.

Padají kapky,
padá deštík,
mokrými drápky
listí leští.

Černá vrána
Krákorala černá vrána
krákorala na havrana:
"Milý strýčku havrane,
kdy už jaro nastane?

Ťukám, ťukám zobákem,
abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu,
bez jídla a noclehu."

Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde - možná ráno

BOJ S RÝMOU
Vlezla na mě rýma,
je mi pořád zima.
Když je zimní plískanice,
bacilů je mnohem více.

Zalezu si do postýlky,
dám si čajík od maminky.
Přikryju se peřinou,
tak zvítězím nad rýmou.

Březen to je měsíc jara,
budí všechny květinky.
,,Vstávejte a rozkvétejte,
i když jste jen malinký!

Sluníčko se na vás směje,
už musíte vstávat!"
Paprsek,ten krásně hřeje,
zkouší teplo dávat.

SLUNÍČKO
Pozdravímesluníčko,
usmějem se maličko.
Je tam někdo na obloze,
ukryté ve zlatém voze,

Skutálí se ze své skrýše,
paprskem si na zem píše.
Kdo umí rovně držet hlavu,
postavit nos na podlahu,

Nahrbit se, prohýbat,
hada nechat tiše spát,
Na ocas mu nešlapat,
prolézt všechny skulinky,

Být poslušný jak hodinky,
přivonět ke kvítkům z luk,
Nadechovat čerstvý vzduch?
Já jsem tady, slunce, kuk!

DÉŠŤ
Padají kapky,
padá voda,
mokrými drápky
voda hlodá.

Padají kapky,
padá deštík,
mokrými drápky
listí leští.

Černá vrána
Krákorala černá vrána
krákorala na havrana:
"Milý strýčku havrane,
kdy už jaro nastane?

Ťukám, ťukám zobákem,
abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu,
bez jídla a noclehu."

Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde - možná ráno

BOJ S RÝMOU
Vlezla na mě rýma,
je mi pořád zima.
Když je zimní plískanice,
bacilů je mnohem více.

Zalezu si do postýlky,
dám si čajík od maminky.
Přikryju se peřinou,
tak zvítězím nad rýmou.

KOMENTÁŘE (2) poslední: 19.7.2009, 23:06 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

kos

Říkanka o kosovi

Hop a skok a žádný krok,
kos tak skáče celý rok.

Po žížalách pokukuje,
zobákem je vytahuje.

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Jak zrnko roste

JAK ZRNKO ROSTE..........

Dřímalo zrnko v souvrati,

deštík je přišel volati,

,,Zrnéčko ,vstávej,jaro tu

celý svět má se k životu!

Otvírá zrnko komoru

posílá lístek nahoru

zdali na světě uhlídá

o čem ten deštík povídá.

Lístek se krade z úkrytu

slunce ho vítá z blankytu

,,Poskoč si lístku ,už je čas!

nesu ti z nebe zlatý klas!

Dívá se klásek do světa

kterak tam radost prolétá

květinám sedá v kalíšky

skřivánka nese do výšky.

Jenom ten žebrák pěšinou

smuten jde širou krajinou

koukolem všude krásně tak

jemu jen slza zkalí zrak.

Dědečku v chudé krajině

usměj se také blaženě

v každičkém klásku chleba dost

na světě i tys boží host.

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 4 (zobrazuje se 1-4)

MIMIAUKCE.cz