VTÍPKY > O DĚTECH

Celkem: 2.161 (zobrazuje se 136-150)

<< předchozí 1,.,5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15,.,145 další >>

O DĚTECH

...PROBLÉM...

K vidění pouze přes FB :-)

PŘEJÍT NA ODKAZ

Vložil(a) Anonymní uživatel (Zrušený účet) ID 20487 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (2) poslední: 16.5.2015, 21:45 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

...a zase ta Viki...

"To neuvěříš, co se nám teď stalo!" přišla vysmátá manželka s tříletou Viki na jedné ruce, která se také uchechtávala. "Malá stála ve vaně a pořád říkala: Zaklyj si oci! Zaklyj si oci! Bude koužlo! Tak jsem je zavřela a najednou oslavný prd. Víš, takový ten, co mu prdýlka zatleská půlkama o sebe..." A pro názornost má žena ten zvuk i napodobila. Večeře v mém žaludku pomalu začala pakovat kufry.
"...tak jsem je leknutím otevřela a co nevidím: padala z ní celá rota hnědých parašutistů. Něco takového jsem naposledy viděla na praxi u koní. Koblih, jak by měla místo prdýlky Agrofert. Něco neskutečnýho..."
Už nikdy nebudu jíst koblihy. Večeře měla sbaleno a dožadovala se vycházek taháním za jícen.
"...no a pak jsme měli plnou vanu čokoládových anakond a museli je lovit - což mi připomíná, pořádně si umyj kalíšek od kartáčku na zuby..."
Večeře mi málem vyrazila tlamu. Musím koupit nový kartáček na zuby a kelímek. A vanu. Nebo raději celou koupelnu.
"...já vážně nechápu, jak se to všechno do toho prcka vejde, ale jsme pěkně vykakinkaný a mám dvě zprávy: ta první je, že zeleninu opravdu jí. Ta druhá je, že ji netráví."
Už nikdy nebudu jíst zeleninu. Ani cokoli jiného.
"Jo a kdyby ses šel mýt a něco kolem tebe plavalo, moc do toho nešťouchej, jsou jako živý."
Říká se, že někteří lidé žijí jen z modliteb a meditací.
Už vím proč.

Vložil(a) Kamila G. (Sindy1) ID 125598 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (11) poslední: 30.3.2015, 15:30 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

VZKAZ PRO RODIČE :-)

Vložil(a) Bronislava B. (broni77) ID 405162 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (34) poslední: 20.4.2015, 22:22 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

OTÁZKY :-)

Vložil(a) marie d. (maječka22) ID 116161 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (6) poslední: 18.3.2015, 22:17 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

Kamzík

"Tati !" ptá se malý Honzík " co je to kamzík ?"
"To je taková blbá ryba !!!!" říká otec.
"Ale tati, tady píšou, že leze po skalách ."
"No vidíš, jak je blbá !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! " odpoví tatínek.

Vložil(a) Alexandra H. (1xixao) ID 359069 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

25 skvělých odpovědí na obvyklé otázky (anglicky)

Měli jsme to jako obohacení hodiny AJ, ale stačí i překladač...
Která odpověď u Vás vede?
U mě 12 :-)
http://www.idealistrevolution.org/here-are-25-kids-that-gave-absolutely-brilliant-answers-on-their-tests-these-are-hysterically-genius/

PŘEJÍT NA ODKAZ

Vložil(a) Kamila M. (Kamillami) ID 237929 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (12) poslední: 28.2.2015, 10:38 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

Jak trefné

Co mě naučily moje děti?

- naučily mě, že lze fungovat i při minimální možnosti spánku ( i 2-3 hod denně byly luxusem)

- naučily mě, že i při horečce a chřipce lze vařit, uklízet, žehlit

- naučily mě, že i s poslintanou flekatou halenkou od přesnídávky, dětského mléka, zmrzliny, čokolády, lze chodit mezi lidmi a tvářit se jako dáma

- naučily mě, že pokud se rozhostí, byť jen na malou chvíli ticho v bytě, značí to katastrofický průšvih

- naučily mě, že pokud je najdu v družném, tichém hovoru bez vulgarit, tak mě pomlouvají a nebo kují pikle jak me podfouknout

- naučily mě, že pokud chci přežít v relativně dobrém psychickém stavu jejjich dětství, musí mít každé dítě svůj pokoj, svůj počítač, svoji televizi, svoji MP3, svůj tablet...doporučuji každý pokoj uzamykatelný z obou stran.

- naučily mě, že ani při dvou koupelnách a WC si nikdy sama v klidu neodskočím, nevykoupu, nenamaluji

- naučily mě, že lze vlasy lze umýt i jarem na nádobí (co jiného zbývá, když hlava namočená. Šampon koupený před týdnem je prázdný a doma jen batole, které do drogerie neskočí? )

- naučily mě, že i když si schovám parfém, malování, mp4 se sluchátky na to nejnemožnější místo, tak to 100% najdou a použijí. (jediné tajné místo, které vydrželo utajené déle, bylo mezi utěrkami. Tak nikdo z naší rodiny nechodí.)

- že když uvařím, nikdo nemá hlad

- že pokud neuvařím, mají hlad všichni a nic doma není

- že pokud uvařím hodně jídla, nikomu to nechutná

- že pokud udělám jen akorát, všichni chtějí přidat

- naučily mě, že boty nemusí být nutně jen v botníku, nýbrž i pod postelí, ve skříni, v psacím stole, na parapetu, na záchodě

- naučily mě, že oblečení prakticky lze skladovat kdekoliv

- naučily mě, že seč mají pořád v pokojích plno rozházeného oblečení, tak věčně nemají, co na sebe

- naučily mě, že mám do batohů a školních tašek sahat jen velmi obezřetně (zanořit prsty do plesnivého tekutého banánu....nic moc)

- naučily mě, že zásadně nemám čuchat k jejich svrškům, i když se tváří jako o čisté, pouze zmačkané

- naučily mě, že kopačky smrdí, ale ještě víc smrdí promáchané, nedosušené, hozené pod postelí

- naučily mě, že i v bordelu se dá naučit žít a vědět, kde co je (nebo kde by mohlo být)

- naučily mě, že nemám nahlížet do synova počítače a číst dceřiny deníky (když naivně věřím, že jsou mé děti asexuální dětské roztomilé bytosti, spí se mi lépe)

- naučily mě, že rozložení energie během dne se u dospělých a dětí výrazně liší. Já mám nejvíc energie brzy ráno a dopoledne, moje děti v noci. Výjimkou je batole. To má energii vždy. Mimo doby, kdy potřebujete, aby nespalo a byly jste někde s ním na čas.

- naučily me, že rušivost dětí zvuky je relativní...pokud luxujete, děti spí jak zabité. Pokud se neslyšně pod peřinou chcete přitulit(případně zašustí alobal od čokolády), jsou vzhůru všechny tři, i když spí zcela v jiných vzdálených částech bytu

- naučily mě, že můj talíř, není už jen můj talíř. Že můj parfém, už není jen mým parfémem. Že šminky, nová halenka, drahá kabelka není už jen a jen moje. Vždy se najde v rodině, někdo komu se to zrovna líbí, hodí, nutně potřebuje (většinou starší dceři a s tou mladší mě to ještě čeká)

- naučily mě být pohotová a kreativní ve svých lžícha lhát bez zardění (ta cola, co pije maminka je eeee, bleee, fuuuj), (když se budeš lépe učit, tak se jednou v životě budeš mít dobře)

- naučily mě, že i čtyřka je dobrá známka a že na vysvědčení je pro mě odměnou slovo prospěl/a

- naučily mě, nemít vysoké cíle. Na co vysoká škola? Stačí když jsou zdravé, nekradou a nepřepadají důchodce.

- naučily mě neříkat a nemyslet si NIKDY- nikdy moje děti nebudou kouřit (jediným nekuřákem v naší rodině jsem já a batole). NIkdy moje dcera nebude mít tetování. (má na zápěstí MOje rodina je pro mě všechno..mám ji dát pár facek a nebo být pyšná na to, co chce vykřičet do světa? )

- naučily mě mlčet, když se mi chce na ně řvát, a mluvit, když bych si chtěla mlčet sama se sebou

- naučily mě mít strach. Vtíravý, permanentní a nikdy nekončící. Strach, že je neuhlídám. Strach, že jim někdo ublíží. Strach, že si ublíží. Strach, že je špatně vychovám. Strach, že je nevychovám. Strach jestli to dělám dobře. Strach, aby se měly dobře.

Naučily mě být MÁMOU. A za to všem svým dětem dík.

Vložil(a) Iva M. (ApeTo) ID 184 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (4) poslední: 24.3.2015, 17:42 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

A opět Viki

Čekáme na zastávce tramvaje. Manželka se snaží zabavit tříletou dceru:
"Pojď Viki, už dlouho jsme neříkali barvy, tak co to jede kolem za auta?"
"Sejvená. Modjá. Selená. Vyblitej platejz. Bílá. Uschlý hovínko. Modjá. Zlutá. Kydanec leča. Sejvená. Ojanžová. Rozšjápjej bobl. Bílá. Modjá. Shnilý listí. Zlutá. Sedivá. Cejná. Had s plůjmem..."
Celý ostrůvek se ohromně bavil. Má žena mne však nenápadně chytla pod krkem, přitáhla k sobě a zasyčela: "Ty už nikdy nebudeš učit malou barvy!"
Já nevím, co se po mně chce? Jsem muž. Rozeznávám 16 druhů barev, stejně jako výchozí nastavení Windows a nějaká puškvorcová mi vůbec nic neříká. Většinu barev není absolutně možné identifikovat, ale to dítě vyžaduje odpověď a nespokojí se s "Nevím." Tak něco jsem si vymyslet musel.
Káťa mi náhle vrazila ruku dcery, že se musí jít podívat na jízdní řád. Odešla a studovala ho, dokud tramvaj nepřijela. Tak jsem tam stál a držel Viki.
"Cejná. Modjá. Cejná. Plíseň ze zadku. Zlutá. Cejná. Vyvlhlnutej heml. Cejná. Hnědá. Natjávenej tucňák. Sejvená..."
Dobře. Možná... Možná to byla chyba.

Vložil(a) Radomíra R. (Brůs) ID 146328 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (25) poslední: 25.2.2015, 20:53 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

Smála jsemse,až jsem brečela.Staženo z FB-děkuji

Pondělí. Začal třetí týden školky. Musel jsem v sedm ráno přesvědčovat tříletou dceru, že si nemůže vzít do školky meč, který zrovna vyhrála, i když je roztomile dívčí a růžový. Už moje maminka zastávala názor, že když se děti mají vzájemně pozabíjet, tak ať je to potichu a bez bordelu a takový meč toho nadělá, kdo to pak má uklízet? Úspěch je, že se oblékla sama a včas. Drobná skvrna na kráse byla, že si vzala tričko na mikinku, ale pořád lepší než bombarďáky na kalhoty, abych zase nemusel vysvětlovat, že dneska jde za Madonnu. Jako posledně u doktorky. Nechal jsem to tak, nakonec jí to slušelo, to je výhoda holek. Můžou si na hlavu narazit kýbl pomejí a stejně pořád vypadají krásně.
Pro Viki jsme přišli tentokrát i s babičkou, což učitelku vyděsilo, až se zeptala, kolik dětí chceme. Obvykle je povoleno jedno dítě na osobu a den. Ale babička jen zamávala a frčela dál. My jsme vyrazili do prodejny luxusního nábytku, kde jsme se původně chtěli jen podívat na jednu skvělou pračku. Možná znáte takové prodejny, které jsou tak luxusní, až máte pocit, že se tam nehodíte. Zde byl pocit umocněn paní v drahém kostýmku a vlasech v pevném drdolu se zlatými jehlicemi s neuvěřitelnou vrstvou make-upu, které zmrzl úsměv na rtech, jak viděla dítě. A nás. Neustále Viki sledovala, sykala, přivírala oči při každém jejím pohybu, až to nevydržela a sdělila Kátě, že toto místo není vhodné pro tak malé děti, že je tu mnoho velmi drahých věcí… Manželka se zeptala, jestli tu mají nějaký dětský koutek, ale paní odtušila zavrtěním hlavy. “No, co se dá dělat.” - řekla Káťa a vzala malou do náruče, což paní trochu uklidnilo. Náruč nebo vodítko. Vážně tam byly drahé věci, jen gauč tam stál přes 800 000;-. Ale některé kuchyně a ložnice byly úchvatné. Naprosto úchvatné. A ty koupelny! Masážní designové sprchy a vany s magickým osvětlením, ze kterých bych se ani nehnul. Úplně jsme se v nich ztratili. Bloudil jsem místnostmi, když jsem narazil na manželku, ke která přiběhla Viki. Byli jsme v patře, na galerii, kde nikdo nebyl, tak jsme si ji dovolili pustit. Viděl jsem, jak tříletá Viki přiběhla k mamince, něco jí řekla, Káťa úplně zbledla, rychle nakoukla do koupelny, pak popadla dítě, prohnala se kolem mně a jen sykla: “ZDRHEJ!”
Seběhli jsme po točitém schodišti a ukryli se v chodbičce za jednou z kuchyní, když zrovna po druhém schodišti šla nahoru ona paní.
“Rozbila něco?” - zeptal jsem se nervózně. Tady cokoli budeme splácet do konce života.
Káťa zavrtěla hlavou. Byla bledá. “Přiběhla, že jí to nejde spláchnout. Ona se jim tam vykadila! No fakt! Normálně jim tam hodila čokoládovou anakondu, takovouhle!” A roztáhla ruce jak prolhaný rybář. Jenže doplnila: “Víš, že včera nebyla.” Viki vypadala spokojeně. Co teď? Dilema rodičů. Přiznat se? Nenápadně to uklidit? Než jsme se stačili rozhodnout, ozval se z galerie výkřik oné paní na celou prodejnu:
“PROBOHA, NĚKDO NÁM NASRAL DO SWAROVSKIHO!”
Pak zvuk dusajících nohou běžících nahoru. Pohledem jsme se s mou drahou polovičkou dohodli, že se nepřiznáme, ale zkusíme zmizet.
Znovu ječení: “Kdo tohle mohl udělat? Vždyť to ani není lidské, to je jak od gorily!”
Zase jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Ano, také nás to vždy překvapí. Ono se řekne “děťátko”, ale než jsme měli dítě, netušili jsme, co takoví prckové dokážou. Paní zjevně žádnou zkušenost neměla. Pak se ozval mužský hlas:
“Byla tu taková malá holčička…”
Ale ten ječák ho hned přerušil: “Tohle není od malé holčičky, vždyť se na to podívejte! To je hovno jak cep!” Ticho, zřejmě se všichni dívali. Ani očima obsáhnout nemohli… Potom mrmlání: “Chm, holčička. Holčička. Tohle je veliký jak holčička!”
Nesmáli jsme se, byli jsme úplně zkamenělí, přesto nám nějak začaly slzet oči. Měl jsem deja-vu. Naposledy jsem hledání původce hovna zažil s mým psem. To byla tak nešťastná náhoda! Venčil jsem těsně před bouří, pes se snažil, jak mohl, aby to měl za sebou a dostal ze sebe všechno, i to, co si schovával až na zítřek. A když jsem to sbíral, tak mi pytlík i s hovnem vzala vichřice a vynesla obé až do druhého patra protějšího domu, kde s tím vítr flákl o jedno okno. Ten vítr měl sílu 90km/h. Pytlík to kamsi odválo, ale hovno zůstalo. I tehdá jsem se stačil schovat a byl tak neviděným svědkem pátrání jednoho starého páru, kdo jim umístil exkerment na okení taulku. Pokud se nad tím zamyslíte, působí to jako opravdová záhada, protože vykálet se na parapetu v druhém patře, není nic snadného. Díky tomu vznikla divoká teorie o mužích na lanech, kterým se nechtělo slaňovat až dolů nebo nepřejících sousedech, co se vytento do ruky a hodili nim to do okna. Ještě dnes mne budí ve strašlivých snech podobné ječení: "PROBOHA RUDOLFE TO JE HOVNO!! JAK SE SEM PROBOHA DOSTALO?!" Něco je špatně s mou karmou, přece něco takového se nemůže stát člověku v životě dvakrát.
Ječák prořízl prodejnu: “Proč koukáte nahoru? Myslíte, že něco takového udělá pták?!”
“Já hledám ventilaci.” - odpověděl mužský hlas a pak se ozval i další.
“Možná pštros, myslím, že v tom vidím ještěrku.”
Znovu jsme se s manželkou setkali očima a pak se podívali na dceru. Byla spokojená, coby ne, když se nám tak krásně vykakinkala.
“Já mám hlad.” - zakňučela Viki. Maminka jí ucpala ústa a zašeptala: “Právě jsme se přesvědčili, že jíš až moc.”
Že by Viki zbaštila ještěrku? Nebo si dělal legraci. Nejhorší je, že u tříletého dítěte to nemůžete nikdy vyloučit, ať ho hlídáte jak chcete.
“Já vám řeknu, co to je!” - slyšeli jsme ten ženský hlas, už tolik neječel, zněl spíš nasupeně. “Konkurenční boj! To je to!” - vyštěkla.
“Ale Agnes.” - ozval se mužský hlas, chlácholivý. “Kdo by sem nosil hovno…” - chvíle ticha, cítili jsme, že si to stále všichni prohlíží. “...z mastodonta.” - dokončil mdle, jako by se mu dělalo nevolno.
Sevřeli jsme s manželkou rty. Teď nesmíme vyprsknout. Nesmíme se smát! NE!!
“A kdo myslíte, že nám na výstavě rozbil to umyvadlo?”
“Co s tím budeme dělat?” - zazněl mužský hlas.
A druhý hned odpověděl: “Musí se to vyčistit, samo to asi neodejde. I když… Jestli ta ještěrka žije...”
Ženský hlas: “Kdepak, to nestačí vyčistit, to se musí vyměnit.”
“Proč vyměnit, vždyť to zařízení je určené právě na tohle.”
Zase chvíle ticha. Prohlížení. Národní muzeum muselo pukat závistí, protože žádnému exponátu se nevěnovala taková pozornost, jako tady… Tomu.
Vyplížili jsme se ven a podařilo se nám nenápadně vypadnout bočním vchodem. Běželi jsme až za roh a pak ještě dál. Až o dvě ulice jsme se vydýchali.
“Já mám hlad.” - zakňučela Viki znovu.
“Ty máš s jídlem utrum, mastodonte.” - prohlásila maminka.
Šli jsme dál. “Vědělas, že Swarovski dělá záchody?” - zeptal jsem se konverzačně.
“Ne. A už si od něj nic nekoupím, když teď vím, na co to je.”
Ano. To už víme. V hlavě mi zněla jedna věta:
“PROBOHA, NĚKDO NÁM NASRAL DO SWAROVSKIHO!” "

Vložil(a) Lenka R. (Lenyna) ID 6082 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (28) poslední: 11.2.2015, 21:04 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

moje maminka

Vložil(a) Dana P. (DanušaP) ID 238115 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (29) poslední: 1.2.2015, 22:08 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

Opět Pepíček :-D

Malý Pepíček jde do obchodu koupit vydru. Jenže šišlá a prodavačce řekl, že chce vydvu. Prodavačka mu jí dá a Pepíček jde domů. Cestou potká dva policisty a ten první říká: "Něco tady smrdí" a Pepíček odpoví: "Vydva."

Vložil(a) Irena Jurková (JurkovaIrena) ID 512217 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (2) poslední: 26.1.2015, 16:46 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

Pepíček

Pepíček přijde domů ze školy a má za úkol napsat pět vět. Jde tedy za maminkou, která na něho jenom zařve:\"Neotravuj...\"
Pepíček si to zapsal a šel za tatínkem, který koukal na fotbal v televizi a hráči zrovna netrefili bránu. Tatínek říká:\"O pět metrů vedle...\"!
Pepíček si to napsal a šel za babičkou, která hledala záchodového pavoučka a říká: \"A tady tě máme, ty záchodový pavoučku...\"
Pepíček si to zapsal a šel za bráškou, který si hrál na Batmana a říkal: \"Já jsem Batman...\"
Pepíček si to napsal a šel za sestřičkou, která si hrála s marcipánovými prasátky a říká. \"Marcipánová prasátka...\"
Druhý den ve škole paní učitelka vyvolala Pepíčka, aby přečetl úkol
A Pepíček začal: \"Neotravuj!\"
Paní učitelka se naštvala a dala mu facku.
Pepíček na to: \"O pět metrů vedle.\"
Učitelka si potom zavolala pana ředitele.
Pepíček na něj: \"A tady tě máme, ty záchodovej pavoučku.\"
Pan ředitel na Pepíčka: \"kdo si jako myslíš, že jsi?\"
Pepíček: \"Já jsem Batman.\"
Pan ředitel:\"A kdo si jako myslíš, že jsme my?\"
a Pepíček: \"Marcipánová prasátka.\"

Vložil(a) Irena Jurková (JurkovaIrena) ID 512217 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (7) poslední: 26.1.2015, 15:18 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

...HLAVNĚ ŽE V TOM MAJÍ JASNO...

Učiteľ sa pýta detí v triede:
- Čo chceš byť, až vyrastieš, Miško?
- Chcem byť multimilionár, budem členom najdrahších klubov, budem mať najkrajšiu k*rvu, dám jej Ferrari, milión dolárov, byt v Copacabane, sídlo v Paríži, Zlatú Visa kartu a milovať sa s ňou budem trikrát denne.
Učiteľ bol šokovaný, ale napokon pokračuje v lekcii ďalej:
- A ty Natalka?
- Chcem byť Miškova kurva...

Vložil(a) Anonymní uživatel (Zrušený účet) ID 20487 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (12) poslední: 21.1.2015, 20:36 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

školní psycholog