VTÍPKY - ...I MISTR TESAŘ............ALE STEJNĚ MÁME SKORO VŽDYCKY PRAVDU:-))

Veronika D. (Wenura) ID 65988

mimibazar.cz/wenura

Oblast: Cheb

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 5.7.2007

Naposledy: 18.4.2016 13:27

Aktualizace: 3.12.2008 16:57

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 45

VŠECHNY FOTOGRAFIE 36
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 47

RECEPTY 9

NÁVODY 0

O ŽENÁCH

...I MISTR TESAŘ............ALE STEJNĚ MÁME SKORO VŽDYCKY PRAVDU:-))

Divný radar, aneb jak nasbírat třikrát za sebou pokutu v Německu:-)

Pozor, přepis komunikace je autentický a nikoli pro slabší povahy!) :-)

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka.

"Ty demente, to byl určitě radar! Radar!" Čímž ale její lamentování neskončilo.

"Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě

dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na

výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědném

až to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala,

že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"

"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo

na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout."A co by jako kdo na týhle ulici fotil?"

Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala: "Našeho

vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak

padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.

" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou pokutu ne?"

snažil jsem se Katce oponovat. "Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova

padesátkou, abys viděla že nekecám." uzavřel jsem. Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem

opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní

z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece

neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme. Zabočil jsem do první vedlejší

ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval

týž manévr. Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru,která se držela

za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí.

Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha. To byla samozřejmě voda na manželčin

mlýn. Hned spustila: "A je To tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky,čumíš

co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"

Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský. To by byla paráda,

jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až

na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla

otevřít vrata na zahradu ....Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.

Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně

jestli tam bude nějaká čtyřicítka. "Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit

prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna..To mě ale dožralo tak, že jsem

se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel

až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou. Nikde samozřejmě žádná

značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou

rychlost mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď. Banhofstrasse.

Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu

projížděl. Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo. To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost,

rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína sekoukala

z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu

sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně.

Pak se vše vrátilo téměř do normálu. Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanejtím, že

Ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého.

Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní

schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře,

s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím.

Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl,

že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro!!! Při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž

zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!

Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit,zabalit do vánočního papíru, šoupnout to pod

stromeček a jen čekat až zazvoní ježíšek a má milá Kateřina se posere .....

<< ŽIVOTNÍ PONAUČENÍ:-)) | ...I MISTR TESAŘ............ALE STEJNĚ MÁME SKORO VŽDYCKY PRAVDU:-)) | REALITA DNEŠNÍCH DNŮ..... >>

nahlásit

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ