P okládka podlah
A gronomie
R ekonstrukce všeho druhu
T erénní práce
N atěračství
E konomie
R uční práce
K ojení
A tak dál a tak pořád…
ŘEKL, ŽE MĚ MILUJE a tím to celé začalo. Kdyby od té chvíle mlčel, možná bych teď právě dorazila z nákupního centra, případně z procházky po Karlově mostě. Místo toho jsem před chvílí doběhla z práce, holinky od bláta, za nehty hlínu a ve vlasech jehličí. Později totiž ŘEKL I TO, ŽE MILUJE VENKOV
Chvilku jsem váhala, ale zaslepená láskou a romantikou jsem se nechala přemluvit. Koupili jsme tedy domek na maličké vesnici. Romantik by pravil, že tu lišky dávají dobrou noc. Realita je ale taková, že pouze kradou slepice. K těm se ale dostanu za malou chvilku.
Jako málokterá zamilovaná jsem se nijak nezajímala ekonomickou situací toho, kdo mne právě okouzlil a tak před koupí domu logicky přišla hypotéka. Následovalo tedy zjištění, že pečení holuby do pusy létat nebudou. Že mi ale budou škodolibě kálet na vyprané prádlo, to mě trošku nadzvedlo. Sice je trochu omlouvá to, že nejsou pečení, ale poštovní, ale na výsledku to nic nemění.
Když si tedy můj milovaný splnil sen v podobě nemovitosti v místě, které rozlohou lehce připomíná díru po granátu a zalidněností jeden vagon metra na trase C, začala jsem plna optimismu plánovat zabydlování.
V překladu to znamenalo to, že jsem léto trávila zedničinou, pokládáním podlah, škrábáním a malováním zdí a chlácholením jednoho zmoženého mužského, kterého z plnění snu začaly bolet ruce a téct nervy.Konečně přišel den D a my se nastěhovali, šťastní, že to máme za sebou.
ŘEKL, ŽE MILUJE MASO…. A tak jsem odhodila střevíčky na podpatku, na trhu zakoupila slepice, kachny a králíky a začala farmařit. Chvilku trvalo, než jsem přišla na to, že králíkům nesmím dávat jména, protože takovej tisíckrát pomazlený Karlík moc nechutná, než jsem přestala ke slepicím chodit ozbrojená hráběmi a hystericky zahánět kachny při každém dešti.
Dnes už se s králíky mazlím jen občas, u slepic už profesionálně a s chladným cynismem ovládám trojhmat – otevřít kurník, vyhnout se útoku kohouta, nebohé slípce podtrhnout vejce pod zadkem a cestou ven ještě zákeřného kohouta načutnout- a kachny vyháním na déšť záměrně, ušetří mi to sprchování hadicí, které tolik milují. Mužský má k veškeré téhle zvěři vztah poměrně podivný… z počátku ji ignoruje, když mluvím o krmení a čištění, tváří se dojemně nechápavě, když se ale zakulacují a dospívají, získává jeho vztah výrazně na láskyplnosti . Pravděpodobně bude trpět alergií na peří, když se totiž kachny této ozdoby zbaví, jeho vztah k nim okamžitě výrazně zněžní.
ŘEKL, ŽE MILUJE MOJI ŠIKOVNOST A SAMOSTATNOST … a tak každé ráno vstanu, nakrmím hospodářská zvířata, vzbudím syna kterého odvedu do školky vzdálené něco přes tři kilometry přes pole ( pomalu ale jistě se ze mne stává rekordman v přespolním běhu s potomkem na zádech) doběhnu zpátky, doma popadnu nářadí a nastoupím do práce. Vzhledem k odlehlosti bydliště a absenci řidičského průkazu jsem vzala práci pro obec. Během dne tedy pracuji v lese a čistím obec, abych odpoledne odhodila lopatu a radostně se rozběhla pro prcka do školky. Cestou zkoumavě prohlédnu srnčí a divočáky, protože mě ale tlačí čas a omezuje rozměr mrazáku nechám je jít, v klidu vyzvednu syna, učitelce odevzdám poslední peníze na další školkový výlet a vydáme se na zpáteční cestu. Cestou si vyslechnu jaký měl den, zahrajeme si na stopaře ( do teď neprokoukl, že stopy které ho tak fascinují nevytvořil sněžný muž, ale něžná nožka jeho matky obutá do holinek) a občas to proložíme hrou na velkou pardubickou, to když mě tlačí čas a malého botičky.
Doma pak nachystám jídlo než se můj milovaný vrátí z práce, obstarám i ostatní zvířata a po úklidu domácnosti vyrazím operovávat zeleń, tentokrát ne na panském, ale na půdě domácí.
Večer pak vyzuji holinky, ve vaně utopím toho unaveného jezedáka, který na mne zoufale zírá ze zrcadla a pokusím se vžít do role vášnivé milenky. Pravda, občas toho nebohého zemědělce záměrně topím o trošku déle než by bylo nutné, doufaje, že mezi tím partner usne, většinou ale doufám marně a tak nemá smysl protahovat jeho utrpení. Když pak mužský spokojeně oddechuje, dívám se z okna a přemýšlím nad tím, co si budu přát, až jednou uvidím padat hvězdu.
Napadá mě jen jediné. Budu si přát, aby můj miláček alespoň měsíc neříkal vůbec, ale vůbec nic, případně aby sousedi odjeli na týden pryč a já mohla v klidu vyhloubit dostatečně velkou jámu pro jeho zmizení!! |
inzerce
VŠECHNY VTÍPKY
fakt dobrý 
Opět mám poprskaný celý monitor 
, proč prosím Tě neodhodíš holinky a nezačneš psát? 
