inzerce
 |
končící aukce |  |
návod na inzerci | |
časté otázky | |
podmínky inzerce | |
možnosti reklamy | |
kontaktujte nás... | |
 |
Inzeráty | Testování | Soutěže 1 | Hodnocení | Komentáře | Diskuse | Fotky | Magazín | Blogy | Návody | Bydlení | Poradna | Recepty | Vtípky |  |
VTÍPKY
|
|
| Celkem: 38 (zobrazuje se 1-15) | 1, 2, 3 další >> |
| O ZVÍŘATECH |
| Kdo asi sežral ježíška? |
 |
| Přistižen při činu :o)) |
| KOMENTÁŘE (13) poslední: 22.12.2013, 14:07 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| Mateřská... jak je to doopravdy |
| doufám že tu už není |
| KOMENTÁŘE (16) poslední: 15.10.2013, 14:30 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| OSTATNÍ |
| Přítel |
 |
| Přítel není ten, kdo tě polituje, přítel je ten, kdo ti pomůže....♥ ( kopírováno z FB... vím že není vtip, ale je v tom hluboká pravda, navíc je to něco, co by jsme si měli všichni uvědomit) |
| KOMENTÁŘE (10) poslední: 15.12.2012, 18:48 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| Život je někdy pes... |
| aneb mluviti stříbro, mlčeti zlato .o)) |
| KOMENTÁŘE (31) poslední: 7.7.2011, 11:50 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| Zoufalý výkřik manželky workoholika :o)) |
| Žárlivost mám na triku, nesnáším tu fabriku!!!! Konečně je pravda venku, snad bych byla radši za milenku!!! Ač jsem jinak žena činu, dneska žárlím na mašinu!!!! Fakt to není vůbec hezký, píše mu i sms.ky!!! Já jsem potom druhá, třetí, jak ona pískne, hned k ní letí. Mají zvláštní libůstku, píše: přijeď, stojím na můstku. Zášť je ostrá jako nože, zdrhá za ní už i z lože!!! Uchýlím se k poruše, třeba taky nakluše... Slzy se mi z očí derou, volám : lásko, alarm, eror, zažeň chmury z mojí tváře, já chci taky údržbáře........ Jak nepřijdeš, třikrát běda, asi obrátím se na souseda!!!! |
| KOMENTÁŘE (13) poslední: 8.6.2011, 13:51 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| Z deníčku uštvané manželky |
| Z deníčku uštvané manželky „Maminko, budeme už vstávat, jo?“ žadoní můj milovaný šestiletý poklad u postele. Těžko mu budu vysvětlovat, že jeho maličká ségra měla v noci mléčný mejdan a pařila až do šesti do rána co hodinu, a tak lehce po slepu popadnu Viktorku a jdeme nahoru na barák ( tohle přebíhání mě, milý deníčku žere čím dál víc) Udělám snídani pro Maxíka, nakrmím Viktorku, kterou přenášení probralo opět do stavu bdělosti, který jí upřímně závidím a macešsky nepřeju a jdu nakrmit zvířata. Dám se do žehlení, pořád ještě na jedno oko spící. K úplné bdělosti mě probírá řev monitoru dechu, Viktorka se rozhodla opět vyzkoušet co vydržím. Popadnu to lehce modrající sluníčko, ona zalapá po dechu a kření se na mne od ucha k uchu, zatímco já, zelená jako ten hnusnej přerostlej trávník, kterej na mne škodolibě čumí za oknem, vypínám žehličku, protože jsem vyklepaná tak, že jsem ráda za to, že udržím moč, napařovačka už by byla příliš. Tenhle roztomilý fórek za dnešek Viktorka ještě dvakrát zopakuje, pravděpodobně doufajíc, že trénování dělá mistra. Pověsím prádlo, zahraju si s Maxíkem pexeso a vyženu ho ven, hlídat ke kočárku, zatímco sekám spodní zahradu a dvorek. Za odměnu mu pak nalakuju dřevěného panáka, kterého večer přišroubujeme na vrátka od dětského hřiště. Ano, dětské hřiště, to je to, na co jsem myslela. Uhrabu zoranou hlínu, naseju trávu, lehce přelíznu hráběma a pokropím, než začne pařit sluníčko, doufám že tam dětem vyroste krásnej trávník. Při kropení se přesvědčuji, že prokojená noc zanechala následky a s jiskřičkami v očích vzpomínám na vtípek mého dětství..“ ano, můj rudý bratr také šlápl na hrábě. Popláču si nad naším chlupatým autobusem, kterému se zhoršily kožní potíže, zas je to o něco horší. Při pokusu vykoupat ji veterinárním šamponem obdržím takovou sprchu, že naprosto jistě vím, že se mi psí kožní alergie, blechy a všichni sousedi se zdravým zrakem a čichem budou vyhýbat dalších půl roku. Zadoufám, že se nějaký šampon dostal i čubě na kůži, s povzdechem se smířím s nutností vyhledat veterináře specialistu a telefonicky čubu objednávám. ( milý deníčku, v pondělí musím hodit na mimiaukci levou ledvinu, tohle bude zase drahé) Po nekonečné debatě na téma na co na všechno nemá chuť udělám svačinu pro Maxíka, opět nakrmím Vikču a jdeme sekat vrchní zahradu. Tenhle členitý plácek má asi 1000metrů čtverečních, takže se slušně zapotím a Maxík dostatečně otráví z hlídání sestřičky, jestli nehouká monitor, aby mě ani nenapadlo zapřáhnout ho při pletí jahod. Normální lidi jich mají záhonek, u nás je to plantáž. Na druhou stranu, někdo musí jezdit na jahody do zahraničí, my to máme doma…. Vikča začíná nabírat, jako obvykle hned v okamžik, kdy vlezu do brambor, abych vyplela i je… doběhnu si umýt ruce, ona mezi tím zesílí na frekvenci požární sirény, dřepnu si na mez a doufám že se nakrmí rychle. Doufám marně. Jako vždycky se pokusí bojkotovat levé prso, čímž mě znervózní a vytane mi na mysl nedávno spatřený inzerát… „ prodám kozu, momentálně zasušenou“ Nedůstojně zkusím jestli chyba není na mém přijímači a nutím tu chudinku aby to zkusila znovu. Má smůlu, kdybych ji při jejím apetitu krmila jen z pravého, za chvíli bych na něj místo košíčku podprsenky kupovala náhubek na jezevčíka. Dokojím, dopleju brambory, prořežu větve a startuji křovińák, pokoušejíc Maxíkovu trpělivost, stran péče věnované mladšímu sourozenci. Po dosekání okrajů zahrady, na které jsem se klasickou sekačkou nedostala nasázím hrášek, uklidím nářadí a svištím udělat pozdní oběd. Po jídle spláchnu nádobí, opět prohraju v pexesu, abych udělala malému radost za jeho vzorné hlídání a poklidím oba baráky, aby až se nám vrátí tatínek z pracovního výletu, pořádaném firmou za účelem utužení kolektivu, nebyl doma bordel jako v tanku. Zbytek odpoledne pak budu trávit tím, že se z toho urvaného, ospalého jezeďáka který na mne mžourá ze zrcadla, udělám sexy odpočatou ženušku. Hlínu zpod nehtů sice vydrbu horkou vodou, ale zelené od trávníku jsou pořád, vyřeším to tedy lakem na nehty. ( ano, opravdu praktické, když nejpozději zítra bude při práci dole) Z vlasů vyklepu listí a větvičky, zaženu myšlenku na znovunastartování křoviňáku a jdu je rozčesat a umýt. Pozůstatek těhotenského megapupku rafinovaně ukryju do saténové noční košilky ( díky výrobcům za velikost „berouskovo šapito“ ) Dám chladit šampáňo, doběhnu otrhat pár jahod a po uspání našich dvou miláčků budu doufat, že než milovaný manžel dorazí z utužovacího výletu ve společnosti bezdětných, usměvavých a odpočatých kolegyň, nebudu už únavou slintat do polštáře a dokážu se s přirozeným výrazem vybičovat k nějakému, alespoň trošku uspokojujícímu postelovému výkonu. Víš milý deníčku, představa toho, jak se mu okamžitě zhroutím do náručí, vypovídám ze všech starostí, které se v době jeho nepřítomnosti nastřádaly a nechám se opečovávat je taaak přitažlivá…. Když si ale vybavím to rozesmáté kvokání, které mu znělo za zády ve chvíli, kdy se rozhodl zatelefonovat domů, aby se přesvědčil, že to tu bez něj nějak plní bezmoci přežíváme, mě od toho spolehlivě odrazuje. A tak se večer mírně líznu, budu se tvářit vášnivě a odpočatě a po sexu se budu oddaně tulit a šuškat mu o tom, jak jsem tu bez něj byla totálně bezmocná, přes den si neuměla poradit a v noci se hrozně bála… při sexu pak budu myslet na Seanna Conneryho, kterého by docela jistě taková hovadina, jako pořizovat si bramborové pole a lán jahod určitě v životě nenapadla. |
| KOMENTÁŘE (42) poslední: 4.6.2011, 23:03 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| Motivační hesla pro pochod Prahou :o)) |
| Chceme prachy, žádné díky, rodíme vám poplatníky!!!!!!!!! Vydejme se na pochod, ať poslanci jdou do sebe, než zaplatí za porod, držme nožky u sebe!!!!!! Maminky to vezmou z gruntu, jen ať zapotí se stát!!! Za pomoci z korku špuntu, budou všechny stávkovat. Proberte se lidičky!!!!!!! okrádají rodičky!!!! Neháčkuju, nepletu, nerodím do světa zlého!!! Od cenzury na netu, ke zrušení porodného. Všechno je to vážně k pláči, tak se matky chopme stávky!!!! Smažou návod na mimáči, zkrouhnou sociální dávky.... Mateřský cit, ten se chvěje, dnes už není fakt nic vhod... hrozné, kam dneska svět spěje, tak se dejme na pochod!!! |
| KOMENTÁŘE (25) poslední: 22.2.2011, 11:45 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| Kriminálka mimibazar!!! |
| Policistům je to k pláči, že nikomu neschází.... Maj smůlu že na mimáči, zálohy se nachází...... Nepomůžou žádné kecy, demonstrace vyšumí, Na mimi ženské znalé věci, to jen tak někdo neumí!!!! Nenajdeš tu slípku, k@ávu, nikde žádné kvokání!!!! Všechny zběhlé v trestním právu, odbornice v pátrání. KAŽDEJ POLDA ZAPLÁČE, VYHAZOV JE ZÁRUKOU... AŽ KRIMINÁLKA Z MIMÁČE, TO VEZME PEVNĚ DO RUKOU!!! Autor si dovoluje upozornit čtenáře, že tento příspěvek není vázán k jednomu konkrétnímu případu, ale je důsledkem dlouhodobého zoufalství nad neustálou kritikou policie, soudců, záchranných složek a podobných institucí a to stylem "zasvěceným, věci znalým a vysoce odborným"!!!!! |
| KOMENTÁŘE (60) poslední: 25.10.2010, 10:27 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ZVÍŘATECH |
| Psí námluvy a mateřské pudy |
 |
| Chovám bordel teriery…. Teda border teriery, tak je to správně, i když přesnější je ten první název. Kdyby vám to nic neříkalo, je to pejsek který vypadá jako totální voříšek, ale svou povahou a rodokmenem strčí do kapsy kdejakého dvounohého snoba. Totálně jsem jim propadla. Jsou to pesani, kteří se s vámi budou spokojeně přes týden vyvalovat na gauči v bytě a o víkend když vyrazíte plni optimismu o své fyzičce na tůru vám ukáží, jak jste na tom bledě. Zatímco vy už taháte jazyk po zemi, váš bordík vesele poskakuje kolem vás a dává najevo, jak je rád že lítá. Po příchodu domů se k vám spokojeně stulí a je z něj opět ten bytový povaleč. Tyhle ježaté čupakabry vrthly do mého života a obrátily ho úplně naruby…. Jsou tak oškliví až jsou hezcí, naprosto universální, bez zlozvyků terierů nebo loveckých psů… a tak se neustále dohaduju s někým, kdo je nazývá smetákem a má snahu je hanit… jsou úžasní, vhodní prakticky pro každého, zvlášť pro lidi, kteří ocení vyrovnaného parťáka, aniž by kladly nároky na krásu… prostě bordel teriéři. A tak od pořízení druhého bordíka nebylo daleko k založení chovu. O svých traumatech z výstavy a norování už jsem tu psala, kam se ale tyhle zážitky hrabou na krytí. Za týden jsem se o psím sexu dozvěděla víc, než jsem kdy chtěla vědět. Krycího psa ( ano, tak my psí kuplířky říkáme nebohým nápadníkům) jsem vybírala pečlivě a dlouho. Měl mít lovecké vlohy, ale zároveň být rodinný tip, přitom krasavec inteligentní. Jako správná náročná tchyně jsem vybírala dlouho, až padla volba na ideálního ženicha. Co na tom, že byl ještě nezkažený, pro mou holčičku jen to nejlepší, ona už mu příroda poradí. NEPORADILA, mrcha :o(((( Dagoušek byl nádherný, svalnatý, přítulný a makavý, ale úplně bez sexuálních zkušeností. Ty naopak nahrazoval obrovským nadšením pro věc. Ve chvíli kdy se hned po prvním polibku pokusil o orální sex jsem začala trošku pochybovat o jeho slušném vychování, ale když se mu taktně ukázal správný konec, polepšil se. Bohužel se tréma a nedostatek zkušeností projevily. I na to jsem byla připravená a měla sebou zkušenou psí kuplířku. Problém byl v tom, že jakmile ke psům přišla, bylo po všem… taky by se mi nelíbilo kdyby mi někdo kecal do sexu, ale v tomhle případě to bylo nutné. Já jako budoucí tchyně byla vzata na milost a tak se nakonec odborná pomoc škodolibě pochechtávala u kafíčka, dávajíc mi na dálku odporné…tedy odborné instrukce. Do dneška si myslím že jestli šel někdo v tu dobu kolem zahrádkářské kolonie prakticky v centru Prahy, odnesl si trauma na celý život. Ono rozhovor ve stylu… „musíš ho za něj popadnout nad kulkami, on ho pořádně nevystrkuje….ale já mu na něj sahat nechci… vzpomeň si jak to děláte doma a snaž se…. ( se sebezapřením) tak už.. no vidíš, dobrý, ale moc mu ho nemačkej… heleeee, on to dělá vedle…. Tak ho musíš nasměrovat, zeveď ho kam patří… hurá, dobrý…už ne, on dřevák vyklouz“…v Praze každý den nepotkáte.. alespoň ne v těch slušných čtvrtích. Čubina po několika dlouhých desetiminutovkách frajerova snažení získala výraz „ ty drž a já budu nadskakovat“ po dalším čase prostě usnula opřená o mé koleno a nechala mužský protějšek a´t se snaží jak umí. Po několika dalších minutách snažení a mého totálního přemáhání se povedlo pesana správně nasměrovat, umístit tam kam patřil, aby mu ve finiši podjely tlapky a plýtval materiálem do trávy. Majitelé nápadníka dostali za úkol rozmluvit mu přerušovanou soulož a já rozcuchaná, rozpačitá a poučená o psím pornu víc než bych kdy chtěla jsem s nevěstou jela domů. Při příští návštěvě bylo vidět, že na jejich straně pravděpodobně došlo k rozhovoru o motýlcích a včeličkách a tak šlo všechno o dost líp. I tak se to ale neobešlo bez hanebného násilí, přizvaná kamarádka veterinářka a já jsme ve vhodný moment přiskočily, popadly nápadníka a přidržely ho tak, aby opět nemohl od pořízení rodiny couvnout… ano, přiznávám se bez mučení, vlastně jsme zbouchly my jeho a ne naopak. Pravděpodobně zaslechl cosi o ekonomické krizi a usoudil, že pořízení rodiny do téhle doby by rozhodně nebylo zodpovědné a to ani za předpokladu, že by volby nedej bože vyhrál Jánošík Paroubek, který by jistě zavedl přídavky i na štěňata, jen kdyby mu to někdo poradil. Po úspěšném závěru námluv a to dokonce dvakrát ( i když mám dojem, že jsme si zajistili jediný vrh po tomto krasavci, neb po tomhle krytí z něj bude určitě doživotní impotent prchající před každou háravou) přišla chvíle, kdy jsme stáli na veterině ¨, já dojatě žmoulala tlapku své holčičky….které to celé bylo úplně ukradené…. A zbožně zírala na ultrazvuk, kde nám pan doktor ukazoval jakési šmouhy, s tím že jde o miminka. Naštěstí jsem se probrala včas, než jsem se stačila hlasem staženým dojetím zeptat, jestli jsou to holčičky, nebo kluci. Doma na mne naplno dolehly mateřské pudy. Zatímco budoucí matka s otráveným zívnutím zalezla do pelíšku, já letěla vybírat výbavičku a chystat válečné plány pro důstojné uvítání miminek na svět. Prostě a jednoduše…. HORMONY JSOU SVINSTVO!!!! |
| KOMENTÁŘE (28) poslední: 9.6.2010, 12:00 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| JSEM DIVNÁ... |
| už je to tady, už mi hrabe.... Ano, já věděla že nemám pročítat stránky MMB tak často.... Klasický začátek dne... ráno se přemlouvám, abych vylezla z postele. Přemlouvám se tak dlouho, až mě pohled na čas na mobilu donutí vystartovat jako raketa. Bezva, vstávám čile, ale ukopla jsem si palec na noze. Kleju jak pohan a páčím z pelechu mladého. Maxík odmítá vstávat. Nejdříve nasadím něžný mateřský tón, pak slibuju jak Paroubek a nakonec vyhrožuju tak, že by u nás mohly světové teroristické skupiny založit výcvikový tábor. Donutím malého se oblíknout a nasnídat. Já snídat nebudu, tlustá jsem dost. Kouknu do zrcadla, už mám praxi a nelekám se ( tedy když na zrcadlo nenarazím náhodně v obchodě, to pak trávím půl dne přemýšlením, proč mají před velikonocemi výzdobu na haloween) na ten příšernej ksicht namaluju člověka, kterého se učitelky neleknou a stačím si skoro vypíchnout jedno oko tužkou na oči, když slyším před domem troubit sousedku, která nás vozí do školky. V rychlosti strhnu z věšáku Maxíkovu bundu a v tu chvíli se do té doby klasické ráno zastaví. Z věšáku se spolu s ní zřítila i budna přítele, z náprsní kapsy vypadla krabička kondomů. Matku roku nevyhraju, před synem mi uklouzlo " a do pr@ele" Na deprese není čas, do školky se musí. Skočíme do auta a vysadíme malého ve školce. Cestou zpátky mám dojem, že se mi kouří od uší. Odolám touze vytáhnout drahého za centrální mozek z práce, za pomoci rezavého víčka od konzervy ho od něj odpojit a teprve potom žádat vysvětlení. Bezva, prvotní šok přešel... Mám jet se sousedkou na výlet, drahému jsem slíbila dortík a nějaký malý dárek z lásky... V cukrárně mi padne do oka rakvička se šlehačkou..bezva, nic příhodnějšího bych nevybrala. V drogerii kupuji kondomy / podstatně kvalitnější než ty, které tahá v kapse) Je jaro, všichni přezouvají na kvalitní letní gumy, nic vhodnějšího mě nenapadá. Sms.kou informuji o tom, že by si příště mohl prezervativy dávat do zapínací kapsy ( neprojíždím mu kapsy ani před praním, po jedné špatné zkušenosti z dob dávných vztahů) protože když mi ráno na hlavu spadnou špr@ky, stojí pak den za dvě věci a informuji ho o nutnosti přezutí na kvalitnější letní gumy, na tomhle přece jezdit nemůže. Miláček volá, ví že jsem v Baumaxu, zaúkoluje zamluvit dlažbu a mile se poptá po tom, jak mi je. Jsem skvělá, ovládám se. Ovládám se natolik, že se vcelku vlídně otážu, jak myslí že by mi mělo být, jsem přece v pohodě. Roztomile to odkývá a ještě se láskyplně rozverným tónem rozloučí s tím, že se uvidíme doma. Zaklapnu telefon, už se neovládám... od@ral to muškát, který jsem právě zakoupila... škoda ho. Ten chlap snad nemá pud sebezáchovy... Přijedu domů z výletu a jedeme pro dlažbu. Drahý se celou dobu chová, jako by se nechumelilo...nechumelí, venku svítí sluníčko, ale v autě začíná setsakra přituhovat... po chvíli, kdy je mu moje neobvyklá zamlklost už podezřelá ( mlčím už asi hodinu v kuse, když si konečně všiml) se bezelstně otáže "co je"?? Tvářím se jako terminátor a vyčkávavě na něj zírám vražedným pohledem..... za chvilku mi dojde že mám před sebou chlapa a polopatě sedotazuju, jestli mi nechce můj ranní nález alespoň trošku přiblížit. Měl celý den na to, aby něco vymyslel, ale přišel s tak totálně nablblým vysvětlením, že prostě musí být pravdivé ( jsem spolu půl roku, šlo o minulé zásoby, jen se je pokusil propašovat z nočního stolku ( kde by mě nepřekvapily) v bundě, kterou jsem dva týdny před tím prala, takže mě v ní překvapily dost. Zhodnocení situace.... i když to hlodalo, věřila jsem mu, jinak by byl okamžitě odpojený od centrálního mozku. Přes všechnu zamilovanost si uvědomuji, že mám doma zase jen chlapa... rakvičku jsem doma sežrala, musím si přece obalit nervy tukem a navíc on si ji za to celodenní ignorantství vůbec nezaslouží... kondom s růžovým prasetem, který jsem mu taky zakoupila si nechám na památku.. co kdybych zas někomu potřebovala naznačit, že je kus doby@ka. |
| KOMENTÁŘE (24) poslední: 4.6.2011, 1:26 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| ŽENY NA VĚTVI |
| Jestli vám tenhle název připomenul „muže na stromech“, pak se moc nepletete. Zrovna tenhle seriál se mi dnes vybavil když jsem po několikaměsíčním absťáku po hlavním městě vytáhla paty z venkova. Ne že bych se chtěla drze a nesoudně nazývat spisovatelkou, jsem spíš maniakální grafoman vyrovnávající se s každodenním stresem tím, že si třídí myšlenky na papíře, stejně tak naše malá vesnička má k Aljašce daleko ( ani ne tak rozlohou, jako úžasnou pospolitostí, vylíčenou v seriálu - naše vesnice připomíná spíše Jiráskův román „ proti všem“) ale stejně jako hlavní hrdinka seriálu jsem se tu ocitla v jiném světě, někdy mezi „jinými“ lidmi a dočasný návrat do civilizace pro mne byl trošku kulturní šok. Cílem našeho dnešního výletu nebyla Praha, šlo jen o zastávku cestou na návštěvu, ale i tak jsem si, když jsem vstoupila do nákupního střediska „šestka „připadala jako Alenka navrátivší se do říše divů. Ostrá světla, barevné výlohy butiků a nikde žádná pole a ovce….prostě pohádka. Požitkářsky jsem nasála vůni klimatizace smíšenou s parfémy kolemjdoucích, nenápadně vyklepala slámu z bot a vstoupila do víru velkoměsta. Všudypřítomné nápisy „sleva“ lákaly a já zabrousila hned do prvního obchodu s botami. Do oka mi padly lodičky na vysokém podpatku, které slibovaly, že i z mé krátké, křivé nožky během minuty udělají sexbombu. K realitě mě přivedla až nepříjemně se vtírající myšlenka na to, kam tyhle úchvatné kousky obuju. Sekání zahrady by asi nebylo zrovna to pravé ořechové, i když mravenci by mohli ve strachu o holý život konečně prchnout na sousední pozemky a při přespolním běhu bych se možná maličko bořila do terénu. Navíc jediná větší společnost do které se doma dostanu mě čeká za dveřmi slepičárny a riskovat kvůli marnivosti že slepice úlekem měsíc neponesou se mi ani za nádherných 299kč opravdu nechtělo. Jediný „městský“ kousek obuvi který tu krom kanad a holinek využiju jsou originál crocsíky… sláma s hlínou padají jednou dírou tam a druhou hned ven, takže jsem je ke své radosti nemusela jako ostatní uložit do nejzazšího kouta botníku. Nechala jsem si tedy zajít chuť a s třesoucí se rukou jsem je po posledním pomazelní vrátila do regálu. V Kenvelu jsem koupila krásné černé tričko, které na vesnici přece jen najde lepší uplatnění ( hodí se k lékaři, do hasičárny na sobotní pivo a vzhledem k tomu, jak často mám příležitost ho unosit možná i do rakve, jestli výrazně nepřiberu) V tu chvíli už mě dohnala realita, v podobě upozornění od přítele, že by bylo záhodno pokračovat v cestě, neb krom návštěvy ještě jedeme vyzvednou čtyřnohé vepřové v podobě vietnamského selete a na místě musíme být na čas. Rychle a přiznávám značně zdrceně jsem se ještě pohledem rozloučila se vší tou nádherou a zkroušeně došourala k autu. Nemůžu ale říct, že bych si dneska neužila žádné povyražení. Prasátko které jsem koupila k rozšíření zvěřince a později zásob v mrazáku už není se svými patnácti kily žádné miminko a neposedností jistě troufne lecjaké pubertální smrádě. Já, zemědělec začátečník bohužel podcenila jak jeho temperament, tak rozměry a vzala na jeho přepravu pouze látkový pytel. Cca 70 km domů jsem tedy absolvovala v předklonu ( ze kterého se kvůli skřípnutým zádům hned tak nenarovnám a tak mě ode dneška bude moct do pozadí beztrestně kopat nejen osud, ale kdokoli za mými zády) snažíš se zoufale udržet šílející prase, které se i s pytlem pokoušelo přeskočit za volant a vrátit domů. Díky tomu, že syn spal a já s každým dalším kilometrem čím dál víc ztrácela zábrany a slušné vychování se mohlo snadno stát, že si mé nadávky některý z dalších účastníků silničního provozu vzal osobně. Jestli na vás tedy dnes na dálnici pokřikovala mírně nahrbená a silně rozcuchaná osoba s nepříčetným výrazem cosi ve stylu: „ ty prase bl@ý co to děláš“ nebylo to proto, že jste zapomněli dát blinkr při předjíždění… dokonce to ani vůbec nebylo na vás!!!! Čuníka se mi díky zmobilizování veškerých sil a sebeovládání povedlo umravnit natolik, že cestou domů nepřebral řízení a dokonce jsem ho i úspěšně ubytovala. Jako odměnu za prožité příkoří jsem si dopřála pojmenovat ho..tedy ji, maličko netradičně. Dostala totiž mužské jméno. Ne že bych byla natolik extravagantní, nebo se neorientovala v rozdílu mezi ženskými a mužskými jmény, ale tento výběr pro mne prostě skýtá netušené možnosti a slasti. Dostala totiž stejné jméno, jaké nosí i můj exmanžel. Nejen že teď tedy mohu veřejně a hlavně beztrestně vykřikovat, že je Jenda šílenej dobytek, ale dokonce ho ani na rozdíl od dalších zvířat chovaných ke konzumaci neobrečím. Jestli odolám touze odpravit to prase sama, pozvu řezníka s obrovskou chutí. |
| KOMENTÁŘE (27) poslední: 18.8.2009, 14:14 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ZVÍŘATECH |
| Z DENÍKU NEVYCVÁLANÉHO PSÍHO SPRATKA II |
| Tak už jsem se v rámci možností trochu zabydlela a dokonce už se i trošku orientuji v hierarchii smečky mých podivných dvounožců. Nejraději mám toho nejmenšího, kterého mi věnovali na hraní. Neustále se mnou dělá lumpárny a krásně se loví. Když ho trošku zakousnu sice kvičí jako by ucházel ( musím ještě prozkoumat jestli není nafukovací) ale to pak vždycky pohotově přiskočí velká lidská holka s jakousi vodičkou a opraví ho, takže ho příště můžu zase používat. Ten největší si se mnou hraje jen občas, jinak chce mít svůj klid. Díky tomu že nejvíc štěká jsem ho původně pokládala za vůdce smečky, ale tím bude nakonec asi lidská holka, protože opravuje hračky, určuje chod smečky a dokonce i sama loví jídlo. Na dvounožce to celkem jde. Zatím ho po ulovení tahá v takových legračních pytlích které se pěkně koušou a trhají, ale je docela šikovná, takže se ho časem snad naučí nosit v hubě, tak jak se sluší. Musí si ale ještě trošku zlepšit kondici, protože vždycky po lovu funí s jazykem až na vestě. S domácími psisky to docela jde. Ta s legračním placatým čumákem vždycky krásně vyskočí a zaječí, když ji po tom, co si dovolí zabrat ten nejhezčí a největší pelech v nestřeženém okamžiku rafnu do zadku, ale alespoň je legrace. Tu která vypadá jako já jsem si ochočila tak, že mi dělá polštář a učí mě nové věci. Během dne mě dvounožci nechávají v klidu zkoumat a pospávat, ráno se totiž odcházejí někam vyvenčit a proběhnout. Ten největší bude asi nějaký nemocný, když se vrací, pořád smrdí stejně divně jako když odcházel, takovou tou ošklivou člověčinou. To lidská holka, to je jiné kafe, ta určitě ví, co je zábava. Podle toho, že se vrací ufuněná a voní stejně jako moje máma, když se vracela z procházek s panem chovatelem který se oblékal do zeleného, se určitě celý den válí někde v jehličí, ožužlává klacky a očůrává každý strom, který potká. Slíbila mi, že časem můžu chodit s ní. Ráda bych se těšila, ale nevím, jestli jí ještě můžu věřit. Včera mi totiž slíbila, že pojedeme na „kočkování“ a já už se moc těšila, jak si užijeme zábavu, proženeme společně nějakou čičinu a vůbec si ten den krásně vychutnáme. Místo toho mě ale ta zrádkyně odvezla k nějakému propradnému stvoření, které sice smrdělo jako pes, ale vůbec se tak nechovalo. Ani nezavrčelo, bez varování mě chytilo za krkem a ošklivě štípnulo do boku. Krom neznalosti psí etikety to byl navíc nějaký psí mrzák. Sice voněl jak má, ale vypadal podobně postiženě jako dvounožci, na kterých se tedy příroda pěkně vyřádila, a ani neměl ocásek. Od lidské holky za to navíc ani nedostal přes čumák jako ta s placatým čenichem, když po mě občas vyjede, ale ještě mu dala nějaké papírky, ve kterých byl určitě zabalený nějaký pamlsek. O tom, že je divně postižený svědčí i to, že papírky neroztrhal aby sežral obsah, ale zahrabal si to do nějaké krabice na později. Po téhle zradě si budu muset dobře rozmyslet, jestli se od lidské holky nechám ještě někam nalákat, budu ji muset asi ještě převychovat. Vaše Conie |
| KOMENTÁŘE (12) poslední: 23.7.2009, 21:18 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ZVÍŘATECH |
| Z DENÍKU NEVYCVÁLANÉHO PSÍHO SPRATKA |
 |
| Milý deníčku, jsou mi právě dva měsíce a i když tak trošku vypadám, nejsem voříšek, ale bordEr teriér s rodokmenem, před kterým by kdejaký dvounožec musel padnout na kolena a blednout závistí. Jmenuji se Conie Hunting Herat a narodila jsem se v maličké vesničce u Opavy. V mém rodišti se mi moc líbilo, sotva jsem se ale začala rozkoukávat a trošku poznávat svět, stalo se něco, co mi dočista změnilo život. V jeden takový ošklivý, pošmourný den se u našich dveří objevili tři dvounožci a nadšeně se hrnuli rovnou k ohrádce ve které jsem si právě hrála se svými sourozenci. Můžu říct, že na mne žádný dojem neudělali, spíš naopak. Neomlouvá je ani to, že projeli celou republiku v mizerném počasí, takhle se prostě k miminkům na návštěvu nechodí!!! Aby nebylo málo to, že vypadali jako něco, co právě vyplavilo moře, neuměli se ani chovat. Jeden z nich, vlastně jedna, protože to je člověčí holka nás jednu po druhé brala do rukou a místo obvyklého muchlání nás prohlížela, zírala nám na zuby, prostě strašné vychování. Když nás naše milovaná paní chovatelka odnesla na zahradu, odpoutala jsem se od sestřiček, které pobíhaly v chumlu poblíž těch individuí a jala se prchat opačným směrem za příslibem radostnějších zítřků. Byla jsem ale potupně odchycena a aby toho nebylo málo, ta divná člověčí holka mě popadla a rozhodla se už nepustit. Když jsem viděla jejich auto, šly na mne mdloby… já s takovým rodokmenem a povezu se v něčem takovém? Pořád jsem ale doufala v nějaký zázrak, po únosech dětí se teď jde přece poměrně tvrdě. Doufala jsem ale marně.. odtáhli mě do domku, který nebyl o nic lepší než to „auto“ kterým přijeli a hned za vraty na mne pustili dvě psí holky, které určitě unesli dřív než mne. Když jsem viděla tu větší, bylo mi hned jasné, proč nás maminka pořád okřikovala, abychom nelítaly, chudinka vypadala, že to jednou neubrzdila a následky nese do dneška, druhá vypadala trochu jako moje maminka, i když voněla jinak. Každopádně jsem obě na přivítanou rafla, aby věděly, že to se mnou nebude tak jednoduché. Moji noví dvounožci se nakonec neukázali tak špatní, i když k dokonalosti mají hodně daleko. Pravděpodobně půjde o nějaký domorodý kmen, toho nejmenšího z nich mi asi obětovali na hraní. Lidská holka mě obskakuje, ale také neustále hnusně peskuje. Včera jsem se třeba pokusila zakousnout slepičku a ta lakota nenažraná mě potupně vytřepala za kůži. Představte si, že oni v krádeži dětí jedou ve velkém, chudinkám slepicím kradou jejich potomky ještě dřív, než se vůbec stačí vylíhnout. Ten největší ze dvounožců docela ujde, jen si se mnou občas hraje a nijak neprudí. Jediné, co jim opravdu neodpustím je to, jak příšerně zprznili mé jméno, konkrétně ta nejprotivnější z nich. Po několika mých podařených kouscích, které ona samozřejmě se svým omezeným intelektem a smyslem pro humor vyhodnotila úplně špatně mi začala říkat „Konina“!! Původně jsem ji chtěla šetřit ze strachu, že by trpěla doživotními komplexy, ale asi jí budu muset dát přečíst svůj rodokmen, aby věděla, s kým má tu čest. Ještě jednou mě takhle naštve a překoušu j kabel u přístroje, ke kterému je pravděpodobně ze zdravotních důvodů napojená, když zrovna není v práci. To bych pak ale nemohla vést svůj deníček, do kterého si chci zapisovat všechny křivdy, které na mne kdy spáchali, abych, až mě konečně někdo osvobodí mohla žalovat. |
| KOMENTÁŘE (16) poslední: 19.8.2009, 21:47 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| Láska je slepá – sousedi ne!!!! |
| P okládka podlah A gronomie R ekonstrukce všeho druhu T erénní práce N atěračství E konomie R uční práce K ojení A tak dál a tak pořád… ŘEKL, ŽE MĚ MILUJE a tím to celé začalo. Kdyby od té chvíle mlčel, možná bych teď právě dorazila z nákupního centra, případně z procházky po Karlově mostě. Místo toho jsem před chvílí doběhla z práce, holinky od bláta, za nehty hlínu a ve vlasech jehličí. Později totiž ŘEKL I TO, ŽE MILUJE VENKOV Chvilku jsem váhala, ale zaslepená láskou a romantikou jsem se nechala přemluvit. Koupili jsme tedy domek na maličké vesnici. Romantik by pravil, že tu lišky dávají dobrou noc. Realita je ale taková, že pouze kradou slepice. K těm se ale dostanu za malou chvilku. Jako málokterá zamilovaná jsem se nijak nezajímala ekonomickou situací toho, kdo mne právě okouzlil a tak před koupí domu logicky přišla hypotéka. Následovalo tedy zjištění, že pečení holuby do pusy létat nebudou. Že mi ale budou škodolibě kálet na vyprané prádlo, to mě trošku nadzvedlo. Sice je trochu omlouvá to, že nejsou pečení, ale poštovní, ale na výsledku to nic nemění. Když si tedy můj milovaný splnil sen v podobě nemovitosti v místě, které rozlohou lehce připomíná díru po granátu a zalidněností jeden vagon metra na trase C, začala jsem plna optimismu plánovat zabydlování. V překladu to znamenalo to, že jsem léto trávila zedničinou, pokládáním podlah, škrábáním a malováním zdí a chlácholením jednoho zmoženého mužského, kterého z plnění snu začaly bolet ruce a téct nervy.Konečně přišel den D a my se nastěhovali, šťastní, že to máme za sebou. ŘEKL, ŽE MILUJE MASO…. A tak jsem odhodila střevíčky na podpatku, na trhu zakoupila slepice, kachny a králíky a začala farmařit. Chvilku trvalo, než jsem přišla na to, že králíkům nesmím dávat jména, protože takovej tisíckrát pomazlený Karlík moc nechutná, než jsem přestala ke slepicím chodit ozbrojená hráběmi a hystericky zahánět kachny při každém dešti. Dnes už se s králíky mazlím jen občas, u slepic už profesionálně a s chladným cynismem ovládám trojhmat – otevřít kurník, vyhnout se útoku kohouta, nebohé slípce podtrhnout vejce pod zadkem a cestou ven ještě zákeřného kohouta načutnout- a kachny vyháním na déšť záměrně, ušetří mi to sprchování hadicí, které tolik milují. Mužský má k veškeré téhle zvěři vztah poměrně podivný… z počátku ji ignoruje, když mluvím o krmení a čištění, tváří se dojemně nechápavě, když se ale zakulacují a dospívají, získává jeho vztah výrazně na láskyplnosti . Pravděpodobně bude trpět alergií na peří, když se totiž kachny této ozdoby zbaví, jeho vztah k nim okamžitě výrazně zněžní. ŘEKL, ŽE MILUJE MOJI ŠIKOVNOST A SAMOSTATNOST … a tak každé ráno vstanu, nakrmím hospodářská zvířata, vzbudím syna kterého odvedu do školky vzdálené něco přes tři kilometry přes pole ( pomalu ale jistě se ze mne stává rekordman v přespolním běhu s potomkem na zádech) doběhnu zpátky, doma popadnu nářadí a nastoupím do práce. Vzhledem k odlehlosti bydliště a absenci řidičského průkazu jsem vzala práci pro obec. Během dne tedy pracuji v lese a čistím obec, abych odpoledne odhodila lopatu a radostně se rozběhla pro prcka do školky. Cestou zkoumavě prohlédnu srnčí a divočáky, protože mě ale tlačí čas a omezuje rozměr mrazáku nechám je jít, v klidu vyzvednu syna, učitelce odevzdám poslední peníze na další školkový výlet a vydáme se na zpáteční cestu. Cestou si vyslechnu jaký měl den, zahrajeme si na stopaře ( do teď neprokoukl, že stopy které ho tak fascinují nevytvořil sněžný muž, ale něžná nožka jeho matky obutá do holinek) a občas to proložíme hrou na velkou pardubickou, to když mě tlačí čas a malého botičky. Doma pak nachystám jídlo než se můj milovaný vrátí z práce, obstarám i ostatní zvířata a po úklidu domácnosti vyrazím operovávat zeleń, tentokrát ne na panském, ale na půdě domácí. Večer pak vyzuji holinky, ve vaně utopím toho unaveného jezedáka, který na mne zoufale zírá ze zrcadla a pokusím se vžít do role vášnivé milenky. Pravda, občas toho nebohého zemědělce záměrně topím o trošku déle než by bylo nutné, doufaje, že mezi tím partner usne, většinou ale doufám marně a tak nemá smysl protahovat jeho utrpení. Když pak mužský spokojeně oddechuje, dívám se z okna a přemýšlím nad tím, co si budu přát, až jednou uvidím padat hvězdu. Napadá mě jen jediné. Budu si přát, aby můj miláček alespoň měsíc neříkal vůbec, ale vůbec nic, případně aby sousedi odjeli na týden pryč a já mohla v klidu vyhloubit dostatečně velkou jámu pro jeho zmizení!! |
| KOMENTÁŘE (37) poslední: 15.11.2010, 16:59 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| VZPOMÍNKY NA PÍSKOVIŠTĚ |
| Svého času, bydlíc ještě v těsné blízkosti Stromovky jsem se rozhodla stát se vzornou matkou!! Už žádné courání po parku s objevováním zvířátek, rostlinek a podobných nesmyslů, vyrazíme na písek. Den první…. Ráno jsem zabalila nepostradatelné propriety… kyblík, lopatku, pět bábovek a dítě, navlečené do starých tepláků a vyrazili na písek. Už při vstupu na hřiště jsem cítila, že je něco špatně. Zatímco můj pohled zmateně klouzal po dětech, navlečených do značkových souprav, maminky na písku, evidentně sehraná parta mě probodly pohledem jako nevítaného vetřelce, pohrdavě sjely staré oblečení mé ratolesti a opět se daly do plodné debaty. Lehce jsem tušila, kdo bude dnes asi na pořadu dne. Srdnatě jsme vysypali bábovičky… trochu to připomínalo krmení racků, cizí děti je chytaly ještě ve vzduchu, já si sedla na lavičku a pozorovala cvrkot. Po půl hodině, kdy jsem jedním uchem poslouchala drby a problémy, nad kterými zůstával rozum stát a jedním okem sledovala jak si můj synek, lehce připomínající v téhle sestavě Zilvara z chudobince plácá ručičkami v písku ( věci půjčuje ochotně a nějak zapomíná řešit, aby mu alespoň něco zbylo) jsem to vzdala a tiše se s ním, nakřáplým kyblíkem a dvěma lopatkami odplížila k domovu. Cestou mi v hlavě zrál strategický plán jak začlenin syna mezi malé pražáčky. Den druhý…. Jsem šikovná. Na extra levném sekáči jsem zakoupila za 150kč teplákovou s velikým nápisem adidas a v hračkárně nové bábovky.. Před bránou hřiště jsem nasadila srdečnou grimasu až mě braly křeče do koutků a hrdě nakráčela středem. Vysypaly jsme bábovky, a já opět zasedla na bidélko. Můj lehce dementní úsměv a značka na teplákovce mi pomohla zapadnout a tak, zatímco si syn hrál s bábovičkami, já byla v centru štěbetání. Tentokrát jsem vydržela pouze hodinu a to ještě díky silné vůli a obrovskému sebeovládání. Cestou z hřiště jsem zakoupila a z části spolykala balení ibalginu a zcela bez bábovek a iluzí dumala, jak syna neochudit o dětskou společnost a hračky a zároveň zachovat zdravý rozum. I uzrál v mé hlavě ďábelský plán. Na sekáči, kde mají naštěstí i hračky jsem zakoupila pěkný a levný model sklápěčky od Bruderu, v drogerii hnědý jak na nehty v odstínu toho, do čeho nechcete šlápnout a v hračkárně další sadu báboviček a novou lopatku. Dny následující…. Maxík odcházel na hřiště velice spokojený… děti se s ním nadále kamarádily, díky náklaďáčku používanému jako návnadu a značkové teplákové soupravě, on si v klidu hrál s bábovičkami, které zdobil proužek hnědého laku na nehty a které tedy děti, značně vycepovány totálně podělanými trávníky a chodníky nechávaly zcela být. Já usedala na nejvzdálenější lavičku co nejdál od hejna, vyzbrojena vražedně nepřístupným pohledem, knížkou a termoskou s kafem a spokojeně četla, sem tam pozorujíc cvrkot. I tak se našly odvážné maminky, které tahle fasáda neodradila, například v podobě tří alternativních žen, které si přisedly nabízejíc ráno upečené ovesné sušenky, se snahou navázat debatu na dětské oblečení z čisté bavlny a zdravou stranu. Po tom, co jsem ochotně odvětila, že já nejradši 100% polyester, neb se nemusí žehlit, se sušenkami bych se nepekla, protože hranolky z friťáku jsou rychlejší a pohostinně nabídla jim i dětičkám návštěvu u mého strýčka na liščí farmě, s možností odkoupení nějaké té kožešinky se slevou ( ano, lhát se nemá, ale tohle bylo v sebeobraně) měla jsem pokoj i od nich. A tak i na písku se dalo spokojeně vegetit, dokonce i v centru Prahy |
| KOMENTÁŘE (25) poslední: 21.6.2009, 23:48 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| Celkem: 38 (zobrazuje se 1-15) | 1, 2, 3 další >> |
Reklama
|
Podmínky serveru
|
Ceník členství
|
Návod pro inzerci
|
Desatero
|
Ochrana kupujících
|
Dobrý prodejce
|
Osobní údaje
|
Kontakt
|
Jednotné kontaktní místo
Autorská práva k publikovaným materiálům | Podmínky pro užívání služby informační společnosti | Informace o zpracování osobních údajů | Informace o fungování interního systému
Cookies | Nastavení soukromí | Vlastnická struktura
Autorská práva k publikovaným materiálům | Podmínky pro užívání služby informační společnosti | Informace o zpracování osobních údajů | Informace o fungování interního systému
Cookies | Nastavení soukromí | Vlastnická struktura
© 2001–2024 Copyright CZECH NEWS CENTER a.s. a dodavatelé obsahu