VTÍPKY > O ŽENÁCH

Linda K. (Linda.K) ID 61480

Oblast: České Budějovice

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 4.6.2007

Naposledy: 30.9.2015 20:06

Aktualizace: 16.6.2015 8:37

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 0

VŠECHNY FOTOGRAFIE 1
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 9

RECEPTY 0

NÁVODY 0

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

O ŽENÁCH

Deníčky

Její a jeho deníček
JEJÍ deníček:
V sobotu večer se choval podivně. Chtěli jsme si jít někam sednout. Byl naštvaný. Možná kvůli tomu, že jsem byla s kamarádkou celý den po nákupech a přišla jsem pozdě. Skoro jsme nepromluvili, tak jsem zkusila navrhnout jít někam jinam. Neprotestoval, ale přesto pořád mlčel a byl duchem nepřítomný. Když jsem se zeptala, co se děje, řekl jen: „Nic.“ Ptala jsem se ho, jestli je naštvaný kvůli mně. Ale odpověděl, že to nemá se mnou nic společného a že si nemám dělat starosti. Když už jsme jeli domů, řekla jsem mu, že ho miluji, ale nevěnoval tomu pozornost. Jednoduše nechápu, proč mi neřekl: „Také Tě miluji.“ Když jsme došli domů, cítila jsem, že jsem ho ztratila a že už se mnou nechce nic mít. Jen nepřítomně seděl a koukal do prázdna. Pak jsem si šla lehnout. Přišel o 10 minut později a k mému překvapení zareagoval na mé něžnosti. Pak jsme se milovali. Avšak stále jsem měla pocit, že je svými myšlenkami daleko ode mne. To bylo na mně příliš, tak jsem se rozhodla, že si otevřeně promluvíme, ale on již spal. Než jsem usnula, tak jsem plakala. Nevím, jak to půjde dál. Jsem si skoro jistá, že má jinou. Pak můj život nemá skoro žádný smysl.
JEHO deníček:
Baník sice prohrál, ale večer jsme si prima zašukali.

KOMENTÁŘE (18) poslední: 3.10.2010, 21:42 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

Co čeká těhotnou ženu

co čeká těhotnou ženu
# #
# #
# # 1.měsíc # # # Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro,
# # vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád
# # je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak
# # fyzicky odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se
# # pozvracím. "Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám
# # mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych
# # se neskácela. Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to
# # pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.
# #
# # 2. měsíc # # # Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu
# # vnitřní boj: když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani,
# # brzy se pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když
# # ledničku otevře, pozvracím se taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou
# # vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a
# # risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko.
# # Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už
# # mám aspoň na dopoledne vyhráno. Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to
# # jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit
# # věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si
# # koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení,
# # takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu
# # tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si na
# # hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. První, co uvidím po otevření
# # dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka. Poslepu zvedám prkýnko. Jsem
# # vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím, že bych měla něco
# # sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a
# # bílá káva. Stojím před ledničkou.......... Věčný koloběh. Mám pocit, že se
# # neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou
# # vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám. Asi bych měla něco
# # sníst.......... Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech:
# # "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně:
# # "Blila." Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá
# # dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"
# #
# # 3. měsíc # # # Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já
# # dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem
# # sestry, abych přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo
# # čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.
# # Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.
# # "Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém. Smrdí mi
# # sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování, hnusí se mi
# # jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné, co mi
# # voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo. Opuchly mi nohy a obličej a
# # na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu. Večer k nám přišlo pár známých
# # na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso
# # odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který
# # mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně
# # bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě:
# # "Copak je maminko?" # # # # # #
# #
# # 4. měsíc # # # Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy
# # manžel, příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani
# # trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila
# # všechno, co jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten
# # kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se
# # pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden
# # hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc...
# # Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat.
# # Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat,
# # že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho
# # mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec. Vztekle kopu do
# # balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím.
# # Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš
# # jí moc zlobit..." "Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču
# # dojetím...... # # # # # #
# #
# # 5. měsíc # # # Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako
# # lišej v obličeji). Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u
# # každé zprávy pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci,
# # protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam
# # jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože
# # babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem
# # přesvědčená, že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.
# # Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu
# # sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková
# # reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany. Zvracím už jen
# # jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli
# # křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou
# # nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky,
# # které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel. Asi půl hodiny se zmítám v
# # hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec
# # dovalil macechu , nějakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve
# # finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že
# # je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát. # # #
# # # # # # # #
# #
# # 6. měsíc # # # Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v
# # žebrech. Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu
# # trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu
# # na zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého měsíce s
# # sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama.
# # Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím
# # jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým
# # obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem. A pak vidím všechny
# # ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel
# # při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při
# # pohledu na buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V
# # knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které
# # je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa se začínají stávat továrnou
# # na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva. Nenajdu na
# # svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda
# # přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně
# # se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v
# # gumové punčošce... # # # # # #
# #
# # 7. měsíc # # # Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem
# # ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji,
# # málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš
# # s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala. Čert
# # trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.
# # Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval,
# # že mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát. Pak
# # mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve
# # skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal
# # strach spatřený v synových očích. Novinkou pro tento měsíc je absolutní
# # neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout.
# # Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy
# # počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí... Navíc mě trápí
# # střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná
# # kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních
# # nákupů dost problematický úkol. # # # # # #
# #
# # 8. měsíc # # # Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám
# # pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené
# # po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,
# # jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat. Zmizel mi lišej z
# # brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit
# # Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne. Praskly na mně moje těhotenské
# # rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a
# # následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k
# # výbornému pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená
# # nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky,
# # což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné. Praskly mi zipy u
# # obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce
# # destrukční měsíc. # # # # # #
# #
# # 9.měsíc # # # Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny
# # mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s
# # prsty. Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných
# # akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou
# # jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na
# # pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho
# # problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové
# # rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční
# # páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo
# # tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se.
# # Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení
# # je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je
# # pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst. Třetí variantou je
# # návštěva pedikérky. Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření,
# # do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch
# # 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady,
# # propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky,
# # které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho
# # zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně
# # nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato. Netrvá to
# # ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný
# # pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......
# # # # # # # # # # # # # # # # # # # #

KOMENTÁŘE (6) poslední: 29.2.2008, 23:04 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

MIMIAUKCE.cz