Policejní komando rozehnalo hlouček chodců před nádražím, v jehož středu seděl jakýsi děda na schodech a pohazoval si v dlani dvoukorunou. "Co to tu vyvádíte dědku za provokaci!" zahřímal ohvězdičkovaný velitel. "Jakoupak provokaci? Já si jen vzpomínám, že za tuhletu dvoukorunu jsem za 1. republiky koupil 20 dkg salámu, za minulého režimu 2 housky a mlíko a teď přemýšlím kde sehnat ještě 3 koruny abych se mohl jít vysrat.""
Malý synek se ptá tatínka, co je to kapitalismus. Tatínek chvíli přemýšlí a pak začne povídat: "Já jsem živitel rodiny chlapče, já budu "kapitalista". Tvoje matka se stará o rodinné finance, budeme jí říkat "vláda". My jsme tvoji rodiče a tak se staráme o tvoje potřeby... tedy ty budeš "lid". Služebná... no, budeme jí říkat "pracující třída". Tvůj malý bratříček bude... ehmm... "budoucnost". Přemýšlej o tom synku a zítra si popovídáme." Chlapeček toho má plnou hlavu a jde tedy spát.
V průběhu noci ho však probudí pláč jeho mladšího bratříčka. Již znaleckým okem obhlédne situaci a zří, že dítko je pokakané. Tak se rozhodne, že půjde za maminkou a oznámí jí to. Když přijde do ložnice rodičů, slyší jen spokojené odfukování a tak se rozhodne mamku nebudit a jde rovnou za služebnou. Už za dveřmi je slyšet podivný hluk, a tak nakoukne klíčovou dírkou a vidí tatínka, kterak si užívá se služebnou. Protože je zamčeno, tak se rozhodne nechat to na ráno. Ráno u snídaně říká: "Tati, myslím, že už chápu politický koncept kapitalismu." Tatínek potěšen vzhlédne a říká, ať mu to tedy poví, že ho když tak opraví.
No a synáček spustí: "Takže kapitalista spokojeně ojebává pracující třídu zatímco vláda spí, mínění lidu je ignorováno a budoucnost je úplně posraná." --
Muž jel autem, které se mu porouchalo zrovna blízko kláštera. Zaklepal tam tedy vrata. Otevřel mu starý mnich. Muž mu vysvětlil, co se mu stalo a požádal o nocleh. Mnich ho milostivě uvedl do kláštera, hojně ho pohostil a dokonce mu opravil i to auto. Když se muž pokoušel usnout, zaslechl podivný zvuk. Ráno se mnicha na tento zvuk ptal, ale ten jen řekl: "To ti nemohu prozradit. Nejsi mnich." Muž byl sice zklamaný, ale poděkoval a šel svou cestou. Po několika letech se tomu muži porouchalo auto před tím samým klášterem. Mnichové ho uvítali, pohostili a dokonce opravili auto. V noci uslyšel ten samý podivný zvuk, který už slyšel tenkrát před lety. Ráno se ptal, co to bylo za zvuk, ale mnichové odpověděli: "To ti nemůžeme prozradit. Nejsi mnich." "Dobrá, dobrá. Umírám zvědavostí. Jak se tedy stanu mnichem?" "Musíš procestovat svět a pak nám říct, kolik je na světě stébel trávy a kolik zrnek písku. Když to zjistíš, staneš se mnichem." Muž se vydal splnit tento úkol. Vrátil se za čtyřicet pět let a v klášteru oznamoval: "Procestoval jsem svět a zjistil jsem, na co jste se ptali. Na světe je 145 236 284 232 stébel trávy a 231 281 219 999 129 382 zrnek písku." Mnichové odpověděli: "Blahopřejeme. Teď je z tebe mnich. Nyní ti ukážeme cestu k tomu zvuku." Přivedli ho k dřevěným dveřím a hlavní mnich řekl: "Ten zvuk je za těmito dveřmi" Muž vzal za kliku, ale dveře byly zamčené. Řekl tedy: "Mohu dostat klíč?" Mniši mu dali klíč a on odemknul dveře. Za dřevěnými dveřmi však byly ještě jedny - kamenné. Požádal o klíč k těmto kamenným dveřím. Mniši mu jej dali, on je odemknul a našel dveře vyrobené z rubínu. Požádal mnichy o klíč a když mu jej poskytli, našel další dveře ze safíru. Tak to pokračovalo přes smaragdové dveře, stříbrné dveře, topasové dveře a ametystové dveře. Konečně mniši řekli: "Tak toto je poslední klíč k posledním dveřím." Muž si oddychl, odemknul dveře, vzal za kliku a za těmito dveřmi celý ohromený našel příčinu toho divného zvuku. Ale tobě to nemůžu říct, protože nejsi mnich.......
inzerce
