inzerce
 |
končící aukce |  |
návod na inzerci | |
časté otázky | |
podmínky inzerce | |
možnosti reklamy | |
kontaktujte nás... | |
 |
Inzeráty | Testování | Soutěže 1 | Hodnocení | Komentáře | Diskuse | Fotky | Magazín | Blogy | Návody | Bydlení | Poradna | Recepty | Vtípky |  |
VTÍPKY
|
|
| Celkem: 38 (zobrazuje se 16-30) | << předchozí 1, 2, 3 další >> |
| O ZVÍŘATECH |
| NORUJEŠ, NERVUJU, VYSTAVUJEME !!!! |
 |
| Psi… moje veliká láska, momentálně i tak trošku koníček. Krom na mimibazaru poměrně známé boxerky s námi bydlí i tříletá borderterierka Buffy a právě ta se momentálně stala středobodem mého vesmíru, předmětem veškerého mého trápení. Borderterier je úžasný pes. O co víc vořechoidní ve vzhledu, o to milejší a bezproblémovější v povaze. Cca do roka a půl je to neřízená střela, plná energie a lumpáren, pak zdůstojní a vy si říkáte, že to celé byl jen zlý sen, copak by tenhle klidný, oddaný a nad všechno povznesený pejsek být ten pytel blech, běhající i po stropě? Do nedávna byla Buffy plánována jen jako domácí mazlíček. To by se ale do naší blízkosti nesměl přistěhovat manželský pár, totálně, úplně a definitivně bláznivý, co se psů týče. Oba se velice brzy stali mými dobrými kamarády, lidmi, na kterých mi moc záleží a kteří mě… bohužel pro mé klidné noci, přítelův zdravý rozum a poklidné Buffynky žití svým nadšením nakazili. A tak, místo zakazování zájmu o zvěř na zahradě k velkézvědavosti vesnice neustále buduju a tahám roury… vesnicí se čile táhnou fámy , sahající od moderního zavlažovacího systému ( pro ty mé čtyři kapusty) až po metro Bakov – Praha. Až vylezu s krumpáčem, jistě se časem dozvím i něco o snaze podkopat se do 15km vzdálené banky, každopádně ale všechno špatně, buduju cvičnou noru. Když se sestavy trubek, prken a cihel konečně vzniklo cosi, podobné noře, s omluvným výrazem jsem sáhla do králíkárny, vytáhla dle mého názoru nejotrlejšího králíka ( trochu podružný motiv mého výběru byla jeho neochota krýt, nechci být ale nařknuta z propagace myšlenky „když ne…., tak alespoň makej) a zavřela ho do bedny na konci nory. Čubina se činila jak divá, před norou nezaváhala, prosvištěla ji naprosto ukázkově a pak…pak nastal problém. Před přepážkou za kterou cítí zvíře má pes štěkat, protože ale Buffy není úplně dutá ( jaký pán, takový pes, že? ) zaměřila veškerou svou snahu na to, dostat se do bedny…a tak hlodá přepážku, hrabe, ale ani nehlesne, krom občasného odfrknutí a zvuk, který i neznalec psí řeči nemůže přeložit jinak, než sprosté klení. A tak nevím… budu na zkouškách, které bohužel potřebuje k uchovnění štěkat sama? Když nikdo nekouká, snížila jsem se dokonce i k potupné snaze jít příkladem… a tak, až pojedete kolem Bakova a uvidíte bláznivou ženskou štěkající do roury, nedumejte nad tím, jestli na venkov stále nedorazil telefon, to jen norujeme :o)) Pro ochránce zvířat dodám, že králík je v bezpečí, krom lehkého vyděšení nepřijde nijak k úhoně a protože mi špatné svědomí velí mu tohle příkoří nějak kompenzovat a já mu dopřávám samé dobroty navíc, při vytahování z králíkárny už nemá vypoulené oči, ale začíná vypadat, že mu to až tak nevadí…každopádně… začal krýt. Nechci tvrdit, že na sexuální lenost zabírá několik dnů na dotyčného pořádně štěkat, ale u nás to funguje…. Tedy u králíků ( přítel to tu občas čte) Další, pro mne podstatně děsivější nutností k uchovnění je absolvování výstavy. Copak o to, nějak bych to protrpěla, ale musí být korunováno dobrým výstavním oceněním. Stránky věnované výstavám prolézám denně a moje milovaná krásná, opěvovaná čubajzna mi s každým přečteným řádkem šedne před očima. Od dojmu, že mám doma borderterieřího Frankenštajna mě dělí pouze má láska k ní. Při pohledu na štěňátka, učená dokonalému výstavnímu postoji sotva jsou odtržena od mámina cecku začínám mít dojem, že nejen že do takové polohy čubu nesrovnám, ale že v danou chvíli nebudu vědět já, která noha je levá a která pravá. Aby se to nepletlo, po podání a zaplacení přihlášky na krajskou výstavu ( začínáme skromně nejlehčím) se v mém poblouzněném mozku lehce projasnilo a já si uvědomila, že mám psa, kterého je třeba trimovat a měsíc do výstavy. Když jsem pak stála s Buffynkou před psím salonem, čuba otrimovaná na podsadu, tedy absolutně bez těch klasických bordích chlupů, s plnou parádou mi došlo, že tohle bude průšvih. I přes mou urputnou snahu vytahovat chlupy očima už je více než jasné ( bylo od začátku, ale tonoucí se stébla chytá) že do výstavy prostě neobroste a já se začala smiřovat s ostudou. Výstavní poplatek je zaplacený, navíc aby nebylo všem neštěstím konec, čubina v poslední době žije jen na zahradě nebo v polích a není možnost vídat se s větším množstvím psů. Někdy se pak stává, že vidí další pesany a vydává zvuky, za které by se Viktorka u splavu hrdě dmula pýchou. Smiřuji se tedy s tím, že tuhle první výstavu vezmeme čistě jako zkušenost a snad to rozdýcháme…. Doufejme že i rozhodčí, kterému nezbude než přihlížet jak se mu v kruhu producíruje neidentifikovatelná obluda ( čuba) zmítající na jednom konci hysterickým záchvatem, na druhém na vodítku pomatenou ženskou, která zakopává o vlastní nohy (já) Každé ráno těkám pohledem z kalendáře na čubu, z čuby na své žíly a kartičku ikea family ( zasvěcení vědí) Dnes ráno jsem se vzbudila rozklepaná a zborcená potem. Zdálo se mi, že jsme na výstavě prošvihli přejímku psů, zapomněli PP a nakonec že přítel čubu před předváděním namočil a tu ubohou podsadu jí tím rozcuchal tak, že v mém snu vypadala jako zasažena elektrickým proudem. Když jsem ve své noční můře došla i tak ke kruhu a na druhé straně vodítka místo bordera spatřila chrta, naštěstí jsem se probudila. Jak se tak uklidňuju u kafe, naštěstí probuzená, ale ne příliš uklidněná, zvoní pošťačka. Ano, přinesla vstupní list na výstavu. Třesoucí se rukou jsem rozervala obálku, mrkla na jméno rozhodčího a horečně začala googlit jeho jméno. Přiznávám, doufala jsem, že ho objevím v seznamu pacientů některého z ústavů pro nevidomé, bohužel se tak nestalo. Místo toho po mně Gogl, po několika týdnech totálně zahlcen psími chlupy, protože nic jiného než pesany mi teď nehledal , škodolibě flusl fotku postaršího sympatického pána v mysliveckém oblečeku, ostřížím zrakem hodnotícího pesany v kruhu. Po přečtení několika jeho výstavních posudků jsem došla k poznání, že se soustředí ponejvíc na pohyb v kruhu, postoj a … srst. Hned jak dorazí výplata, pomažu shánět nějaký model v myslivecké zeleni, pokud možno se závojem přes obličej. Nesmíme zapomenout stavit v lékárně a vyžebrat nějaká účinná antidepresiva.. třeba mi tahle kombinace pomůže přežít výstavu, zůstat nepoznána a možná docílím i toho, že výstavním kruhem proklopejtám bez toho, abych upadla, případně šlápla na některého našeho konkurenta. |
| KOMENTÁŘE (15) poslední: 21.6.2009, 23:03 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ZVÍŘATECH |
| STŘÍHÁNÍ KŘÍDEL, KACHNÍ ZÁVODY A VLAŠTOVČÍ INKUBÁTOR |
 |
| Jak jsem slíbila, dělím se o zážitky ze stříhání křídel svých slepičích utečenců. Odhodlávala jsem se k tomu docela dlouho. Ono když má člověk kohouta cholerika, slepičárnu velikosti prostorné garsonky a bohužel jen dvě ruce, tuší poměrně dlouho dopředu, že tohle nebude zrovna jednoduchá záležitost. Po dvou týdnech odkládání a dvou panácích slivovice u sousedů jsem se konečně odhodlala k tomu, se na tenhle nevděčný úkol vrhnout. V tu chvíli ale naše domácnost silně připomínala zámek u šípkové Růženky… po nůžkách ani vidu, ani slechu, všechny prostě zmizely. Opojena slivovicí a bojovnou náladou jsem chviličku zamyšleně cvakala nůžtičkami na nehty, ale naštěstí zvítězil zdravý rozum a tak byla akce odložena na zítřejší den, kdy přítel dostal za úkol zpronevěřit z kanclu dlouhé nůžky na papír. Konečně náležitě vyzbrojena, ale s odvahou mírně podlomenou nedostatečnou hladinou v krvi jsem se vrhla do díla. První a nejdůležitější problém nastal v podobě bojovně naladěného Ferdinanda, který nehodlal dát svou čest a křídlo lacino a za pletivovými dveřmi od slepičárny čechral peří, hrabal hnátou a kokrhal tak, že sousedův kohout stydlivě zalezl do houfu slepic a celý zbytek dne předstíral němotu. Vstup do slepičárny začal obvyklým rituálem.. Ferda vystartoval, já uhnula, potupně nakopnut se odsunul na bidlo a číhal, jestli dostane příležitost. Pak už situace lehce připomínala španělskou koridu, ovšem v méně důstojném, venkovském provedení. Já máchla červenou dekou, Ferda proletěl kolem mohutně povzbuzován svým harémem a pokusil se zaútočit zezadu, zatímco já se nemotorně vyhrabávala z deky a peří. Ano, toreadorům se to machruje… obecenstvo většinou fandí jim, býci jsou přece jen o něco větší a méně mrštní než takový kohout a o tom, že na rozdíl ode mě nekloužou co krok po slepičincích snad ani netřeba mluvit. Nakonec jsem se i já dočkala obecenstva, stojícího alespoň z části na mé straně, to když se u dveří objevil můj drahý synek, mezi záchvaty smíchu halekajíc „ maminko máš na to, skoč po něm“ Po chvíli nedůstojného zápasení jsem zapomínajíc na svou lásku ke zvířatům popadla Maxíkovu fotbalovou branku, smeták, Ferdu jsem potupně zahnala do maličkého výklenku a zablokovala mu cestu sítí od branky. Zatímco v rohu hudral cosi nelichotivého na mou adresu, pochytala jsem celkem bez potíží celý jeho harém, doprovázejíc lov několika zdařilými gymnastickými prvky ( na slepičincích jsem celkem s přehledem zvládla rozštěp i provaz, což velice zaujalo mého mužského, který to se zájmem komentoval otázkou, jestli bych to večer zvládla zopakovat… po tom, co jsem se cvakajíc nůžkami dotazovala, jestli myslel to krácení zbytečného, dal se zbaběle na ústup) Slepice připravené o důstojnost a jedno křídlo protestovaly v pytli a já se v potu tváře odhodlávala k útoku na ten největší problém, na Ferdu, který se během té doby dostal poměrně slušně do varu. Ke své potupě musím uznat, že jsem si počínala poměrně zbaběle… Stranou sítě jsem ho nemilosrdně přimáčkla koštětem ke zdi, mumlajíc cosi o papiňáku a kohoutům na víně. Když to vypadalo, že mu stejnou měrou docházejí nadávky i kyslík, hodila jsem přes něj deku a pečlivě zabalila. S pocitem vítězství jsem vykráčela ven pro nůžky, když mi došlo, že budu muset v té změti deky, ostrého zobáku a pařátů někde vymotat křídlo. Naštěstí se podařilo a Ferda přišel během okamžiku o jedno křídlo. Netroufám si hádat, kdo z nás dvou po téhle proceduře vypadal zdrchaněji, každopádně jsem se do druhého dne vzpamatovali oba… já obnovila svou touhu po domácích vajíčkách a Ferda se přes noc naučil útočit s jedním křídlem… sice lehce nakřivo, ale o to krvelačněji a tak náš boj stále probíhá. Co se dalšího zvěřince týče, opět jsem si vysloužila pověst ne příliš zdatného zemědělce… moje milované kachny úspěšně tloustnou a prospívají a já je od chvíle, kdy se mužský při pohledu na ně začal olizovat pravidelně pouštím na pastvu po zahradě… ne že by měly málo krmení, ale při čilém pobíhání úspěšně hubnou. Mezi tím si v prádelně začaly stavět hnízdo vlaštovky, bohužel přímo na žárovce, takže peru jen během dne a i když momentálně bojuji se streptokokem a zimnicí, odmítám topit, protože kotel do prádelny hnusně kouří a mohl by jim ublížit. Nejapných dotazů kdy vlaštovkám začnu tou žárovkou v pravidelných intervalech přisvěcovat, aby nemusely tolik sedět na vejcích a návrhů, že bych si pak mohla nechat patentovat první vlaštovčí inkubátor si zásadně nevšímám, dál bojuji s Ferdou, který měl být už dávno o hlavu kratší a tajně spřádám plány na zateplení chlívku na zimu, aby mi kačenky přes zimu nenastydly…. Prostě a jednoduše, prosperující zemědělec ze mne asi nikdy nebude…. |
| KOMENTÁŘE (13) poslední: 8.6.2009, 18:19 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| Návrat mezi lidi .o) |
| Po roce na rizikovém těhotenství a čtyřech letech mateřské dovolené jsem hledala práci. Snažila jsem se na sebe podívat objektivně a popravdě.... docela mě ten pohled vyděsil. Ano, dokážu zvládnout deset věcí najednou, dva bláznivé mužské, smečku doma a zvěřinec na dvoře a zahradě koordinuji poměrně s úspěchem, ale ve věcech běžné reality, papírování a vyřizování po úřadech si přijdu trošku jako Tarzan, když ho poprvé dopravili do civilizace. Sehnat práci, která by se dala šikovně zvládnout i s denním přespolním během do školky a ze školky ( řidičák si hodlám dělat až v době, kdy si při pohledu na své ruce budu vybavovat která je levá a která pravá a nebude mě napadat pouze "vařila myšička kašičku" a "paci, paci, pacičky" ) takže denně běhám 3km přes pole s jetelem do školky, pouze ranní cestu mi ušetřila sousedka, která nás vozí autem, takže cesty zůstávají pouze tři, dohromady cca něco přes devět km) Nakonec duch zvítězil nad hmotou a mé zoufalství ze slova "nezaměstnaná" mě vybičovalo k sehnání práce pro obecní úřad. Ano, než být na pracovním úřadě, budu se hrdě ucházet o obecní hrábě!!! Konečně je rozhodnuto, dnes odpoledne jdu podepsat pracovní smlouvu. Budu manager dvou rozlehlých oblastí, velet širokému pracovnímu týmu.... přeloženo do lidské řeči. Udržovat dvě vesnice ohledně veřejné zeleně a podobně, šéfovat budu sekačce, motorové kose, hrábím a podobně. .o)) Už při nácviku, kdy jsem dělala v tomhle "oboru" brigádu mě vesele zdravili silničáři.... hurá, jsem mezi lidmi, už patřím i jinam, než jen do klubu Hami, nebo ikea family .o) A právě v tuhle chvíli mě dohnala životní realita. Podepsat smlouvu jdu ve čtyři a už od rána trávím dost času na záchodě, průběžně se kontroluji v zrcadle a popravdě už si nejsem ani příliš podobná. Právě na té místnosti se mi v záblesku geniality vybavila existence takových věcí, jako je zápočtový list a podobné sci-fi předměty. Po delším zadumání mě napadlo, kde je najdu. Ano, byli v krabici, v zadním fochu skříně, pod vrstvou prachu! Po odklizení sešitu "mých prvních pět let", prvních vydařených kreseb a fotky z ultrazvuku, jsem vyhrabala i zápočťák. Když jsem se vybičovala k tomuto nadlidskému výkonu, opět jsem se vrátila na své místno a s křečí v břiše dumala nad tím, co všechno budu ke svému novému zaměstnání potřebovat ( už vím, že i pracovní rukavice se dělají v zajímavém provedení, google nezklamal) V tuhle chvíli se mi klepou ruce, kroutí střeva a vaří mozek při vypočítávání toho, za jak dlouho stihnu ráno ze školky prosvištět jetelem, popadnout nářadí, doběhnout s ním do vedlejší vesnice a začít pracovat. O polední pauze ta samá trasa nazpátek,, jen s tím rozdílem, že mi bude prcek v práci asi chvilku pomáhat, než si ho převezme přítel. (Až uvidíte jetelem běžet bláznivou ženskou s dítětem na zádech, nevolejte prosím lékaře, to jen spěchám zpátky do práce!!!!) Sepisuju sáhodlouhý seznam, co musím v baráku ještě do pondělka stihnout udělat, jak si rozplánuju čas, abych stíhala po osmičce obstarat domácnost, hospodářská zvířata a ještě navařit na zítra, protože miláčci jsou zvyklí na teplé obědy... Jestli zvládnu bez větších zmatků tohle, přihlásím se na pozici vrchního managera nějaké velké logistické firmy... nejdříve ale musím za pomoci dvou tablet černého uhlí a jednoho lexaurinu ( panák by byl cítit) dojít podepsat pracovní smlouvu a nafasovat hrábě :o))) |
| KOMENTÁŘE (22) poslední: 21.6.2009, 23:52 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| Saláty, drůbež a pocuchané sousedské vztahy... |
 |
| Před nějakou dobou jsme se přestěhovali na vesnici a já začala dle známého pořekadla " čím hůř, tím radši" farmařit. vzhledem k tomu, že nic nepotěší člověka víc, než neštěstí druhých, mé vyprávění některých zážitků z tohoto obru si tu našlo vděčné čtenáře. Proto jsem se rozhodla psát do vtípků, většinou je to na delší povídání a na diskusi bývá málo prostoru .o))) Jak už některé víte, chovám slepičky a odporně škodolibého skřeta jménem Ferdinand, převtěleného v kohouta. Coby bývalý pražák jsem do drobného zemědělství vstoupila plná neznalosti, ideálů a nemístného optimismu. Má představa, že slepice jsou podceňovaná zvířata neprávem považovaná za tupá vzala tuto neděli za své, stejně jako úplně zcestný dojem, že když se k nim budu chovat laskavě, přinese to určitě ovoce...ovoce nepřišlo a zelenina šla do pr@ele... ale začnu od začátku. V neděli jsem ráno hrdě pozalévala zahradu, kde se na mne z hlíny smály krásné salátky, vypiplané ze semínek a květáček, kterému jsem ke zdárnému růstu málem chodila předčítat. Nakrmila jsem slepičky, laskavě hovoříc, i když mi ty důry zobaly prsty u nohou a mále jsem si zlámala hnátu na slepičinci. Pak jsme s rodinkou vyrazili na trhy, kde jsem si nakoupila další věci na zahradu a radostně se vraceli domů. Po otevření vrátek na mne ale čekalo překvapení. Prostředkem dvora ke mně výhružně kráčel kohout, ve škodolibém ksichtě výraz vítězství uprchlého trestance. když jsem zaklonila hlavu, v nadechnutí k bojovému pokřiku, rozhodnutá skočit po něm dříve než on po mně, oněměla jsem úžasem. Na štítě střechy seděla jedna ze slepic, se zájmem shlížela na dvůr jako na koridu a bylo naprosto jasné, komu fandí. Ne, já která ji chodím krmit a podestýlat jsem to opravdu nebyla… jen ten palec dolů jí chyběl. Ferdu jsem vyprovodila ze dvora na zahradu, dá-li se pobízení špičkou do jeho zadnice a klení po námořnicku říkat vyprovázení. Slepici ze štítu jsem sundala pomocí několika šutrů, s velkým přemáháním mířených vedle a slibů, že jestli okamžitě nesleze, jdu pro vzduchovku. Sousedku jsem si musela odpoledne udobřit bábovkou a pressíčkem, její volání jestli může na kafe jsem v tu chvíli úplně přeslechla. Ona můj řev „padej domů ty prašivá slepice“ bohužel ne… Na zahradě mě čekal naprostý šok. S nelidským skřekem a podlomenými koleny jsem zaregistrovala, že ti dva byli jen předsunutá hlídka, ostatní dámy si zatím daly dostaveníčko v salátovém baru… ano, mé drahé, opečovávané salátky lehce připomínají rukolu, tedy ty, které tenhle nájezd přežily!!! Zbytek znám více méně jen z vyprávění. Zatmělo se mi před očima, popadla jsem hrábě a s nelidským řevem a nadávkami takové razance, že i v blízkém statku spoluobčané zalezli domů a zavírali okna jsem se vydala na trestnou výpravu, ze které si toho moc nepamatuju. Snad jen to, že během chvíle jsem syčela jako papiňák, do kterého jsem hodlala Ferdu i s celým harémem umístit, po dopoledni v salátovém baru jim přece vířivka přijde docela určitě vhod, varianta pro mladší kusy zněla solárko , v takový hezký den přijde grilované kuře vhod.. Naštěstí jsem byla zaslepená spravedlivým vztekem tolik, že všechny slepice vyvázly bez úhony, dokonce i Ferda utržil zranění pouze na svém egu a sebevědomí. V tuhle chvíli brousím nůžky, rozhodnutá celému harému pěkně přistřihnout křídla…podle Ferdova nasupeného výrazu z ranního krmení mi to tak lehce neprojde, můžete se tedy těšit na pokračování .o))) |
| KOMENTÁŘE (34) poslední: 6.5.2009, 8:50 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O ŽENÁCH |
| Takový normální den... |
| Před nějakou dobou mi začala otékat noha… nejdřív jsem si jí nevšímala, doufaje, že se zachová stejně, bohužel neměla dost taktu. Když už jsem na ni nemohla došlápnout a vlastní dítě se mi s chechotem posmívalo, že mám nožku nikoli jako popelka, ale jako shrek, nechala jsem se dohnat k lékaři. Bylo mi řečeno, že to mám od dlouhé chůze ( do školky chodím přes pole, denně až 9km) a z nevhodného obutí, místo vysokých pevných bot mi byly doporučeny kecky. Vzhledem k mrazu a sněhu jsem se rozhodla nohu pár dní nechat doma odpočívat. Protože na mně ale vysloveně visí a bez ní se prostě nehnu , zůstala jsem doma i já a Maxík, kterého neměl kdo vyzvedávat. Noha odpočívala, zahálela a … nelepšila se, mrcha. Mám urýpaného chlapa a tak jsem byla dokopána k jinému lékaři, který stanovil diagnosu „ zánět šlach“ no co, každý má právo na svůj názor a nemusí být stejný jako toho druhého a i lékař je jenom člověk. Na nohu nemám šlapat, mám ji hezky mazat a jestli neposlechnu, pomažu pro sádru . Nechápu, kam to zdravotnictví spěje, takhle vyhrožovat mně, která jim za půl hodiny času a jednu rozmazanou fotku kostnaté hnáty zaplatila královských 30kč, zvlášť v období krize by si takové chování měli rozmyslet!!! Protože jsem poctivá, fakt jsem se snažila. Hladové pohledy rodinky na hodinky, kde se ručičky blížily ke dvanáctce jsem statečně ignorovala, ke vřískotu „ prosíííím pitíčko, čokoládu, jogurt atd“ jsem se tvářila hluše, ale zrádné srdce mateřské neodolalo a já pajdám od lednice k plotně, od plotny ke kotli a od kotle utírat zadek…ještě že partner alespoň tuhle činnost zvládá sám a alespoň to nemám dvojmo. Dnes ráno jsem vstala s odhodláním se poctivě šetřit. Na stůl jsem nachystala konvici čaje, jogurtíky a jídlo, k ruce vzala ovladače na televizi, dvd i CD přehrávač a libovala si, jak jsem na to vyzrála. První ledová sprcha přišla při snídani. Jak odolat láskyplné prosbě vašeho čtyřletého, že by zrovna dnes měl ohromnou chuť na kakao a piškoty? Jak dlouho dokážete odolat podezřelému tichu z dětského pokoje a klesající teplotě v místnosti? V dětském pokoji jsem uklidila hračky, které pravděpodobně atomový výbuch nad naší vesničkou rozmetal do všech koutů, dosypala do kotle, ke kterému musím přes dvůr a slastně se zhroutila zpátky na gauč. V tu chvíli venku vypukla vřava, naše dvě čuby jaty sourozeneckou rivalitou se pokoušely vzájemně zavraždit. Vyskočila jsem a s ladností postřelené srny se „rozběhla“ zjednat pořádek. Cestou jsem šlápla na kocoura, nakopla si palec o židli a podvrtla nemocnou nohu na schodech. Bez velkých zranění jsem ukončila psí zápasy a zjistila, že to naše psí dámy pojaly stylově a po dešti si daly důkladný zápas v bahně, s lehkou příměsí uhelného prachu. Nacpala jsem je do vany, vykoupala za řevu Maxíka a´t jim proboha neubližuju a snažila se nemyslet na to, co mě čeká ve zbytku domu, do jehož útrob mi třikrát prchla mokrá a nešamponovaná boxerka. Vysušila jsem psy, vytřela dům, znovu uklidila dětský pokoj, kterým se stačilo prohnat tornado a odolala touze zavolat pojišťovně, u které jsme pojištěni na živelné katastrofy, i když jsem přesvědčená, že tohle by prošlo. Tonoucí se chytá stébla, já mobilu. Rozhodla se zavolat do školky, že zítra Maxíka určitě přijde. Bez vraždy se obešlo i kázání mužského, že mám raději doma odpočívat a mít nohu nahoře. Na druhou stranu, je to jen 9km přes pole… Až zítra uvidíte cosi pajdat přes pole, nevolejte prosím myslivce k doražení vadného kusu. To jsem jen já, která s lehce dementním úsměvem napodobuji Forresta Gumpa a peláším za svým cílem, já, která za totálního nepochopení svého partnera vyměnila odpočinek a domácí pohodu za paralympijský přespolní běh. |
| KOMENTÁŘE (13) poslední: 6.5.2009, 14:50 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| čokoláda .o) |
 |
| k nakousnutí? .o) |
| KOMENTÁŘE (8) poslední: 19.12.2008, 12:42 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| Japonská kuchyně :o) |
 |
| :o) |
| KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| Tak kvůli tomuhle bych porušila dietu :o) |
 |
| V tomhle případě bych si dala říct .o) |
| KOMENTÁŘE (3) poslední: 5.5.2009, 21:04 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| Něco ke kafíčku :o) |
 |
| :o) |
| KOMENTÁŘE (8) poslední: 17.7.2008, 12:29 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| jediná pro mne přijatelná úprava marshmallow :o)) |
 |
| :o) |
| KOMENTÁŘE (12) poslední: 17.7.2008, 8:01 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| ČERNÝ HUMOR |
| Trošku jiný příběh stvoření... |
| Na počátku pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou a žlutou a červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli dlouho a zdravě žít. A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: „ještě pár horkých višní k té zmrzlině?“ Muž odpověděl „ano, rád“ a žena poznamenala: “Mně prosím ještě horkou vafli se šlehačkou .“ A tak každý nabrali 5 kilo. A tak Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila. A Satan vytvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr, a zkombinoval to do těsta na buchty a dorty a….. A žena změnila svou konfekční velikost z čísla 38 na 46. I řekl Hospodin: „zkuste můj čerstvý okurkový salát.“ A Ďábel k tomu ihned stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu. A mužové a ženy si po tomto požitku povolili pásky alespoň o jednu dírku. Bůh ale vyhlásil: „Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni!“ A Satan vytvořil malé briošky a Camembert, humrové chlebíčky a kuřecí prsíčka na másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře. A hladina cholesterolu lidstva stoupala k nebesům. Tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratily nějaké to kilo. A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkáčem, aby se člověk nemusel obtěžovat s přepínáním. A lidé se smáli a plakali před blikající obrazovkou a počali se odívati do strečových joggingových dresů. Nato Bůh stvořil brambory, s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další cenné látky. A Satan odstranil slupku a vnitřek naplátkoval, pak to osmažil na tuku a poprášil spoustou soli. A člověk získal dalších pár kilo. Pak přišel Hospodin s libovým masem, aby lidé nemusely zpracovávat tolik kalorií, a zasytily se. Ale ďábel stvořil McDonalds a Cheeseburger za 99 centů. A pak se Lucifer zeptal: „Hranolky?“ A člověk odpověděl: „Jasně - extra velkou porci s majonézou!“ A čert řekl: „tak to má být.“ A člověk dostal srdeční infarkt. Bůh si povzdychl a stvořil čtyřnásobný bypas. A Satan vynalezl státní zdravotní pojištění…………… a zplodil Julínka s Cikrtem …. |
| KOMENTÁŘE (3) poslední: 28.5.2008, 21:34 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| muži po čtyřicítce |
| Vite co ma chlap po ctyricitce ve slipech? Jednoho nezamestnanyho a pytel vzpominek ! |
| KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| HÁDANKA |
| Proč jsou ženy tak slabé v matematice? Protože muži jim pořád tvrdí, že tohle ----------------------------- je dvacet centimetrů |
| KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| Hádanka o mužích |
| Jak nejlíp spáchá muž sebevraždu? Skočí ze svého ega na své IQ. |
| KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| O MUŽÍCH |
| Muži a věk |
| Chlapi sledují na druhém břehu koupající se dívky. Mužů je pět - od 20 do 60 let. 20letý: "Kluci, pojďte, přeplaveme řeku a na všechny ty holky vlítneme!" 30letý: "Na všechny ne. Budeme si vybírat!" 40letý povídá: "A víte co? Počkáme až doplavou ony sem. 50letý: "Bacha, bacha, už sem plavou!" 60letý zděšeně vykřikne: "Dělejte, že jsme mrtví!" |
| KOMENTÁŘE (1) poslední: 10.7.2008, 16:55 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
| Celkem: 38 (zobrazuje se 16-30) | << předchozí 1, 2, 3 další >> |
Reklama
|
Podmínky serveru
|
Ceník členství
|
Návod pro inzerci
|
Desatero
|
Ochrana kupujících
|
Dobrý prodejce
|
Osobní údaje
|
Kontakt
|
Jednotné kontaktní místo
Autorská práva k publikovaným materiálům | Podmínky pro užívání služby informační společnosti | Informace o zpracování osobních údajů | Informace o fungování interního systému
Cookies | Nastavení soukromí | Vlastnická struktura
Autorská práva k publikovaným materiálům | Podmínky pro užívání služby informační společnosti | Informace o zpracování osobních údajů | Informace o fungování interního systému
Cookies | Nastavení soukromí | Vlastnická struktura
© 2001–2024 Copyright CZECH NEWS CENTER a.s. a dodavatelé obsahu