VTÍPKY

Jitka B. (jitka137) ID 129471

Oblast: Brno

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 23.4.2008

Naposledy: 19.6.2018 15:43

Aktualizace: 19.2.2018 18:59

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 38

VŠECHNY FOTOGRAFIE 2
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 1

RECEPTY 0

NÁVODY 0

Celkem: 1 (zobrazuje se 1-1)

O DĚTECH

Mateřství -Napsala Jitka137

Mateřství

Mateřství je prý nejšťastnější a nejkrásnější věc v životě ženy.Kdo tuto větu řekl, neměl asi nikdy děti.
Ano těhotenství je krásná věc, těšíte se na miminko, jste plná očekávání. Jaké asi bude, komu bude podobné, jaké bude mít oči, vlasy? S napětím sledujete jak Vám roste bříško ( ne s pocitem štěstí), chlubíte se příbuzným a známým fotem z ultrazvuku. Co na tom, že na fotce nikdo kromě Vás nic nevidí, že miminko vypadá jako něco mimozemského.Je prostě Vaše a je nádherné.
Přijde den D a Vy se velmi těšíte na ten okamžik, kdy poprvé spatříte své dítě. Toho tvorečka, který ve Vás 9 měsíců bydlí, ale zatím jste to jaksi pořád jen Vy. Za pár vteřin už budete každý za sebe a ono se bude muset poprat s tím světem co na něj čeká.
Porod trvá nekonečně dlouho, stane se Vám asi milionkrát, že se přistihnete jak si říkáte, panebože tohle že je zázrak? Větší utrpení snad už ani nemůže být, a já do toho šla dobrovolně? A ještě jsem se blbá těšila!
Naštěstí to skončí a Vy jste právě porodila své děťátko. Je nádherné, malinké a tichounké. Vůbec neřve jako ostatní děti a jak Vás všichni strašili. Hladíte ty malinkaté ručičky, které Vás jednou budou s láskou objímat. Miminko spí v porodnici naprosto ukázkově.Budí se přesně jednou za tři hodiny(co na tom, že o tom ví celá porodnice) na mlíčko. Další 3 hodiny klidu.. Ostatní maminky snad ani nezamhouří v noci oka. Jejich děti jsou slyšet pořád, ale Vaše sladce spí. Víc jste si snad ani nemohla přát. Co všichni mají s tím, že si to ještě pěkně užiju až přijdu domů? Vždyt já o svém miminku ani pomalu nevím.
První týden doma – chlapeček je andílek, stále papá každé 3 hodinky, jinak spí. Prý nevyspím … spím jako batole a to skoro celou noc, protože moje mimi vstává pouze dvakrát za noc.Je to andílek…
Tento pocit o andílkovi mě opouští 20den od příchodu domů z porodnice. Už týden jsem se nevyspala , pohled do zrcadla mě začíná děsit a hlady šilhám. Nestíhám vůbec nic. Doma to vypadá jako na bojišti, všude se válejí dětské pleny, flaštičky, dudlíčky a štěrchátka.Můj andílek se mění na ďábla.
Vstávám v noci každou hodinu na krmení, ve dne můj ďábel nespí vůbec.Max na 10minut, ovšem v momentě,kdy ho položím do postýlky,je vzhůru a vyžaduje moji pozornost.
Při větě – nějak jsme zapomněli na sex, se o mě pokouší mrákoty.
Sprchuju se max.2minuty, protože jakmile usednu do vany,ďábel volá,spíše řve o mámu.
Návštěvy nezvu, pokud by někdo viděl ať už mě, nebo náš kutloch, asi už by se z toho nikdy nevzpamatoval.
Zrcadlo obcházím obloukem,přestože už ani nevím jak jídlo vypadá, slovo váha ani nevyslovuji. Vypadám jako stará,strhaná,nemocná tlustá stařena. Kruhy pod očima jsou jediné líčidla, které najdete na mém obličeji.Divím se, že muž ještě neutekl.Asi ho drží to, že musí být synovi na blízku, pokud by mi z toho totálně hráblo.
Po půl roce ďábel spí přes den asi 4hodiny v noci stále ne.Už jsem se vzdala naděje, že se ještě někdy vyspím.
Když mi kamarádky zavolají, jestli bych se s nimi nešla někam bavit, mám chuť vyhodit telefon z okna. Já bych po pěti minutách bez dětského pláče usnula klidně ve stoje, a jediná zábava, kterou by měly, by bylo to jak mě dopravit domů.Vždyť ani nemám co na sebe.Veškeré mé oblečení pro mě přestalo být nositelné s prvním kilem v těhotenství.Myšlenka na to, že bych se do svých věcí ještě někdy vešla, mě také dávno opustila.
Nastala druhá fáze mateřství, syn sice ve spaní udělal značné pokroky, ovšem teď si našel jinou zábavu jak týrat matku.
Něvěřila bych jak těžké je, dostat do 8měsíčního dítěte 1bramboru s půlkou mrkve.První lžička vypadala, že konečně, v něčem nad synem zvítězím, omyl na sebe nenechal dlouho čekat, a již při třetí lžičce jsem pochopila, že ani tentokrát neurčuji pravidla já.Brambory s mrkví byly všude jen ne tam, kde měly být, a to v chlapečkově žaludku.Všechen nábytek začal nabírat odstín oranžové, která ovšem nešla za nic na světě odstranit.
Dva měsíce mi trvalo, než jsem syna přesvědčila, že ta zábavná hmota je k jídlu a ne k vytváření abstraktního umění na všem na čem to jen šlo.
CHLAPEČEK PAPÁ BRAMBOR S MRKVÍ, chlubila jsem se kamarádce, kterou jsem potkala na dětském středisku.Hned mě zmrazila a moji radost zabila větou, že její 10měsíční dcera už jí všechno co jedí dosělí.Nezapoměla dodat, že -BEZ PROBLÉMŮ.
Přežila jsem první rok!
Moc jsem se těšila, až chlapeček bude chodit. Chodil, ale všude tam kam jsem nechtěla.Chodil na všechna nebezpečná místa v bytě, takže jsem musela být NADÁLE stále ve střehu. Muselo zmizet vše z jeho dosahu, takže to pro změnu u nás vypadalo jako v holobytě. I tak si ovšem chlapeček našel plno věcí, které rozhazoval všude po bytě. Měl plno hraček, ale nejlepší byly samozřejmě ty, které pro něj byly naprosto nevhodné. Začalo ho bavit nádobí, z čehož jsem měla zezačátku ohromnou radost a neustále jsem ho fotila jak si dává na hlavu hrnec, nebo si žmoulá vařečku. Pak ale oběvil tyto dvě pomůcky dohromady a mě smích přešel. Neustálé mlácení do kastrolů bylo o nervy.V zápětí začal lozit do trouby(i po dveřích trouby), kterou jsem z bezpečnostních důvodů musela vytáhnout ze zásuvky, aby ji chlapeček nezapnul a nespálil se. To ovšem neslo jiné následky, a to, že když jsem například měla v plánu péct kuře k obědu, někdy jsem čekala na vyhřátí trouby třeba hodinu, než mi došlo, že jsem ji přece vytáhla ze zásuvky.
Měla jsem mnoho pocitů, od vzteku, přes beznaděj až k šílenství.Ale ani jeden pocit se nedal nazvat naprostým štěstím.
Když jsem začala učit syna na nočník, čekalo mě snad nejhorší období. Sice řekl aa , já ho posadila na nočníček, ale on vzápětí vstal a svoji potřebu( jakoukoliv) vykonal hned vedle nočníčku. Mohla jsem si klidně otevřít obchod se saponáty, jakou jsem jich doma měla zásobu.
Další etapa učení spočívala v tom, že syn chtěl jíst sám. Jídlo od jídla jsem se poučovala. Nikdy nesmíte dát dítěti k jídlu( když jí samo) bramborovou kaši, rajskou omáčku… a vlastně nesmíte dát žádnou kaši a žádnou omáčku. Nejlepší je chléb, ale které dítě by neustále jedlo jen chléb? Přidala jsem párek, který jsem pokrájela na kolečka,aby si chlapeček mohl sám napichovat.Skvěle létají vzduchem, to Vám můžu říct.Míč ještě pomalu neumí vzít do ruky, ale v házení párkem je můj syn mistr.
Přišly první slůvka. Jako první přišlo slovo Tati. No chápete to? Tati … já jsem s ním celý den,jíme spolu, spíme, čteme,hrajeme si. Táta přijde večer z práce, chvilku ho pochová, vykoupe,dá spát a přesto je to on,koho si vybral chlapeček jako favorita při vyslovení prvního slova.To je nespravedlivé, záviděla jsem partnerovi jeho prvenství.Ale dočkala jsem se i já.Při prvním vyslovení slova Mami mi vhrkli slzy do očí.Sice jsem byla až druhá, ale mohla jsem být také klidně až za bů, mňau nebo ham.
Ano byla jsem šťastná.Když k tomu syn přidal první objetí svýma malýma nemotornýma ručičkama, byla jsem dojatá.
Ano musím uznat, že mateřství je opravdu jedno velké štěstí!Je to sice také starost,chvílemi beznaděj,odříkání a sebezapření, ale tohle všechno Vám vynahradí vědomí, že Vás Vaše dítě miluje a potřebuje.
Než se narodil syn, zažila jsem sice mnoho krásných a zajímavých zážitků, ale žádný z nich se nemůže ani z poloviny rovnat s tím, co zážíváte jako matka.Ten kdo řekl, že dítě je největší štěstí v životě, měl sakra pravdu.
Vím, že už se nikdy nezbavím povinnosti ke své ratolesti,že se o něj budu celý život bát,že bude ještě hodně probdělých nocí,než se postaví na vlastní nohy,že mě to bude stát ještě mnoho nervů, ale nikdy a za nic, bych nevyměnila ten pocit štěstí, že můžu být matkou!!

KOMENTÁŘE (16) poslední: 10.9.2010, 8:39 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 1 (zobrazuje se 1-1)

MIMIAUKCE.cz