VTÍPKY

Jitka M. (kastanek1) ID 13507

mimibazar.cz/mrkoska

Oblast: Šumperk

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 5.4.2006

Naposledy: 10.10.2023 11:43

Aktualizace: 11.8.2023 10:12

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 1306

VŠECHNY FOTOGRAFIE 728
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 3

RECEPTY 0

NÁVODY 0

Celkem: 3 (zobrazuje se 1-3)

OSTATNÍ

..celkem vtipné... mě to pobavilo - ze života :-))

..vtip, který mě dnes dorazil, také se pobavte :-))
Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj.
Když stalo zřejmým, že se vememe, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se
svých
oblíbených fazolí.
O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce
pokazilo auto. Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi že
přijdu
domů pozdě, protože musím jít pěšky. Cestou jsem míjela malou restauraci a
vůni
pečených fazolí vycházející z jejich kuchyně jsem nedokázala odolat.
Abych se dostala domů, musela jsem ujít několik mil a tak jsem si řekla,
že než
přijdu domů všechny škodlivé následky těch fazolí vyprchají.
Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec, spořádala jsem tři velké
porce
pečených fazolí.
Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen plyn který můj
zažívací
systém produkoval. Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený
že mě
vidí a s potěšením mi oznámil:
Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení.".
Zavázal mi pak oči azavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě v
okamžiku kdy chtěl rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon. Musela
jsem
mu slíbit že se šátku na očích nedotknu dokud se nevrátí a pak šel
zvednout
telefon.
Pečené fazole které jsem zkonzumovala na mě stále ještě měly vliv a tlak
se
stával neúnosným.
Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila příležitosti, přesunula
váhu na
jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen hlasité, ale zapáchalo to jako
vlečka
hnoje, která přejela Skunka před papírnou. Vzala jsem ze svého klína
ubrousek a
mávala jím rázně ve vzduchu. Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a
vypustila
tři další salvy.
Zápach byl horší než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala vzdálené
konverzaci ve druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku ve svém
zažívacím
systému po dalších několik minut.
Požitek byl nepopsatelný. Když slova na rozloučenou z vedlejší místnosti
signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu
ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se
uvolněně a
byla jsem se sebou velmi spokojená. Má tvář musela být alegorií na
nevinnost,
když se manžel vrátil a omlouval se, že telefonoval tak dlouho.
Zeptal se jestli jsem se dívala pod šátkem a já jsem jej ujistila že ne.
V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně
proneslo:
"Happy Birthday!"
Omdlela jsem!!!!!!!!!!!!!!

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

OSTATNÍ

toto mě dnes přišlo.. hodně jsem se pobavila, třeba i Vás pobavím :-))))))) NEJTRAPNĚJŠÍ PRVNÍ RANDE :-)

Pokud jste to neviděli na Tonight show, doufám, že sedíte. tohle je
> pravděpodobně nejsměšnější příběh, ať už jde o první rande nebo ne!!!
> My všichni jsme zažili špatný rande, ale tohle je něco....
> Jay Leno šel mezi diváky, aby vyhledal, jakou nejtrapnější první schůzku
> zažila žena. Vítězkyně popsala svůj zážitek. A nikdo se neptal, proč si
cenu
> zasloužila!
> Řekla, že to bylo uprostřed zimy...Sněžilo a bylo pěkně zima... a kluk ji
> vzal na lyžování do hor .
> Byl to denní výlet (ne přes noc). Neznali se, koneckonců, a ještě se
nikdy
> nepotkali. Byla to trochu zábava, ale nic se celkem nedělo až do chvíle,
kdy
> se pozdě odpoledne vydali na cestu domů..
> Sjížděli autem z kopců, když si postupně začala uvědomovat, že si neměla
> dávat to extra kafe. Byli asi hodinu daleko od nejbližšího záchodu a v
úplné
> pustině!
> Společník ji navrhoval, ať to zkusí vydržet, což na chvíli fungovalo.
> Naneštěstí, kvůli těžkému sněhu a následné pomalé jízdě se dostala do
bodu,
> kdy už se nedalo - a buď ke krajnici, nebo na sedačku jeho auta.
>
> Zastavili a ona se rychle odplížila za auto, strhla si kalhoty a začala.
V
> hlubokém sněhu se jí špatně držela rovnováha, tak se opřela půlkou zadku
o
> nárazník, aby sebou nepraštila.
> Společník stál na druhé straně auta a dával pozor na silnici, a byl to
> opravdový gentleman a ani ho nenapadlo se juknout. Jediné, na co myslela,
> byla ta úleva v této poněkud ostudné situaci. Nicméně, hned jak skončila,
> začala si být vědoma jiného pocitu. Jak se ohnula, aby si natáhla
kalhoty,
> zjistila, že je pevně přilepena k tomu nárazníku. Myšlenky na jazyk
> přilepený k hůlkám jí vstoupily do hlavy, jak se pokoušela oddělit svou
kůži
> od ledového kovu. RychIe začínalo být jasné, že díky extrémní zimě má na
> krku úplně nový problém.
> Zděšena trapností situace a přesto si vědoma i humornosti té chvíle,
> odpověděla na otázku společníka, "proč jí to tak dlouho trvá", že jí
> opravdu umrzla jedna půlka a že potřebuje trochu pomoci! Jak obcházel
auto,
> tak se pokoušela zakrýt svetrem a jak se tak dívala úpěnlivě do jeho očí,
on
> se začal hrozně smát.
>
> Ona se také začala hihňat a když se konečně uklidnili, začli to dilema
> řešit. Zřejmě čelili, i v této hysterické situaci, opravdovému problému.
> Oba souhlasili, že potřebují něco horkého, aby osvobodili její chladnoucí
> pozadí ze zajetí ledového kovu!
>
> Mluvíc o tom, co ji původně dostalo do tohoto problému, pochopili, že
tímto
> způsobem jej také musí řešit. Takže, jak se dívala odvráceným směrem,
její
> nový nápadník ji na prvním rande odčůral půlku zadku od nárazníku.
> A jak jejich první rande skončilo? Stal se jejím manželem a seděl vedle
ní
> na Tonight show..

KOMENTÁŘE (13) poslední: 19.4.2009, 21:58 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

ze života :-)

Něco pro zasmání, co mě dnes přišlo..... aneb myslím, že se to může stát i nám ....Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé
nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto
bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje.
Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi
manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni
zastaví jeho šéf. ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt,
všechno muselo být v pořádku a nikde ani smítko. O šéfovi bylo
známo, že je to pedant a neodpustí žádnou chybu. A taky jsem se
chtěla vytáhnout.
Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela
voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až
těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách
vypadaly jako andílci. Ovšem jen do té doby, než jim začala být
dlouhá chvíle a ony se začaly hlasitým vřískotem a mlácením lžiček
do stolečků dožadovat svého papůůů.
Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v
tom se ozval u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a
v domnění, že je to manžel, houkla přes rameno: "Vyzout a uklidit
boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu." Kmitala jsem po
kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi padl pohled
na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní
pán v obleku. "Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na
vašeho pana manžela."
Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá
jako rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil
mi nakrmit dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem
nabídla oběd i hostu, a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá,
pozvání ke stolu přijal.
Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně
vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo
divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první
chvíli vůbec nic závadného na jeho porci nenašla. Ale hned v té
druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět myšlení naskočilo, bych byla
nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to stát a
tupě zírat na stůl před šéfa.
Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou,
na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i
maso, a to celé rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých
stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout oči k panu "Nejvyššímu",
byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného smíchu. Nakonec se tak
rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po talíři,
abych vše napravila a dala mu novou porci oběda, odmítl. Tou
polévkovou lžící tu "šlichtu" snědl a ještě zdvořile poděkoval.
Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo.
Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a
přemýšlel s hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený
důvod. A já už viděla miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s
dětmi žebrající u kostela.
Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech
stavbách v širokém okolí.
Šéf prý to líčil na poradě takhle: "Zazvoním, otevřou se dveře, a
než stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně
oběda mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se
všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal
jsem pozvání na oběd.
Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání
- asi abych paní domu neupatlal ubrus - polívkovou lžíci - nejspíš
abych si příborem neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s
předkrájeným obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod
krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se
všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych v
posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k Martinovi! Vyzout už před
vchodem a ničemu se nedivit!"
Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby - když u nás obědvali -
neodpustili narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele,
chlapi, už jsem velkej, dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by
nebylo? A už od dveří řvali: "Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit
boty!"
Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem.

KOMENTÁŘE (29) poslední: 29.1.2008, 8:42 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 3 (zobrazuje se 1-3)

MIMIAUKCE.cz