VTÍPKY

DANA B. (pepina29) ID 138589

Oblast: Karlovy Vary

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 6.6.2008

Naposledy: 21.12.2018 15:14

Aktualizace: 27.7.2013 14:43

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 11

VŠECHNY FOTOGRAFIE 6
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 6

RECEPTY 1

NÁVODY 0

Celkem: 5 (zobrazuje se 1-5)

O DĚTECH

Jeden den s mojí rodinou (SOBOTA)

Dnešní den začal kupodivu v klidném duchu. Žádné hádání. Žádné rvačky. Asi to bylo tím, že bylo šest ráno. Divné, i manžel mi dal při příchodu z práce dokonce pusu a donesl mi kytí (To asi zase bude večer něco chtít) a odkráčel chrnět. Snažím se došourat do kuchyně a uvařit si kafe.

Chvilku přemýšlím, jak velký hrnek budu potřebovat, abych mohla začít fungovat. Vyhrál ten největší. Užívám si ticha asi tak půl hodiny, pak se rozrazily dveře od pokoje a husím krokem oba „Záškodníci“ vyšli z pokoje. Chvilku na ně nechápavě koukám, protože pokud chodili do školy, býval strašný problém je z té jejich nory vůbec vyšťourat.
Malý „Záškodník“ se okamžitě sápal po ovladači na televizi. No není to budoucí chlap? Starší zavětřil a zmizel v kuchyni (sbohem sušenky, saláme, nutello).
Po chvilce se objevil s obligátní snídaní na talíři čítající čtyři rohlíky, dvě sušenky a kus točeného salámu. Fakt nevím, kam to dává, že to na něm nejde vidět. Malý mu v nestřeženém okamžiku jednu sušenku sebral . Sbohem ticho…
Když se mi povedlo utnout hádku, začala jsem je duševně připravovat na to, že asi za dvě hodiny půjdeme nakoupit.
Odcházíme na nákup. Oba nafouklí jak pátrací balony, jen mít špendlíček, tak by se mi omlátili o stěny.
Cesta po obchodech se nesla ve velice přátelském duchu, hádali se, kdo může za to, že museli na nákup se mnou. Vůbec nepochopili, že já ty tašky tahat sama nebudu. Cesta domů ze začátku vypadala, že už se konečně dohádali.
Prošli jsme kolem vitríny, kam se dávají parte. Sedla jsem si na chvilku na lavičku a zapálila si. Starší „Záškodník“ mě začal poučovat, že každá cigareta je hřebíček do rakve a o kolik se mi zkrátí život.

Malý „Záškodník“ se mě najednou zeptal, co chci, až umřu, jestli chci pohřbít do země nebo spálit.
Chvilku jsem nemohla popadnout dech z toho, na co že se mě to ptá. (Pomyslela jsem si, že asi musím vypadat dost blbě. Chtělo by to holiče a asi i liposukci.) Odpověděla jsem, že chci pohřbít do země, a malý „Záškodník“ mě suše odbyl, že si teda mám začít šetřit, protože do země je to dost drahý. Co dodat, raději sem to nekomentovala, mám prostě dítě škrta.
K obědu si poručili čočku s párkem.
No fajn, proč ne, postavila jsem na oběd a učinila jsem pokus, aby se moji milovaní „Záškodnici“ zapojili do domácích prací.
Snaha marná. Po řevu ze strany malého a pubertálního držkování velkého „Záškodníka“, že to není bordel, ale věci, co nutně potřebují k životu. Jsem to vzdala, zpražila je pohledem, pod kterým by jiní zešedivěli. Oni ale nic. Šla jsem jim tam uklidit.
Oběd mi nakonec nejedli, že se vůbec divím.
No co, tak tu čočku budeme s manželem jíst ještě týden.
„Záškodníci“ šli ven.

Sláva, ticho.
Večer jsme strávila v koupelně, na obličej namalovala ještě jeden. Navoněla, vzala sexy košilku a když sem konečně vyšla..............
Ptáte se co bylo? No nebylo nic, manžel usnul na gauči.
S pozdravem vaše pepina

KOMENTÁŘE (71) poslední: 10.7.2011, 20:42 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

Jeden den s mojí rodinou

Je sedm ráno
Vstáváme na poslední den školy…….
Manžel si to přihasil z noční, prdelí na obličeji místo tam, kde jí má mít. Asi zase po nich v práci chtěli nějaký pohyb.
No, hned jsem se dozvěděla, jaká jsem nezodpovědná matka a že jestli donesou kluci špatné známky, můžu za to já, protože jsou po mně. Jasně debil jsem tu Jáááá. On se výroby vlastně ani nechtěl zúčastnit. Ale nahlas jsem to neřekla. Jen jsem po něm hodila vražedný pohled. Škoda, asi si nevšiml. Výjimečně jsem neměla chuť se po ránu hádat do krve.
Jen počkej, až se vzbudíš, pomyslela jsem si výhružně.
Tak a jsou tu prázdniny. Bože proč? Pohled z okna na zataženou oblohu mi pomohl zase nedodržet slib, že na děti počkám před školou.
Plácala jsem se po bytě od kafe k počítači a zpět. Dostala jsem dnes nečekaný volno, tak jsem si ho chtěla užít.
Deset dopoledne
Záškodníci donesli víza. Bože za co mě trestáš? Zase se jim povedlo mi zkazit den.
Záškodníci se domáhají za celoroční dřinu ve škole zmrzliny. Při pohledu na vízo a přemýšlím, co že v té škole vlastně celý rok dělali. (Už jsem si vzpomněla. Doháněli chudáky učitelky na pokraj šílenství.)
Chvilku se je snažím přemluvit, že vodové nanuky z mrazáku by taky nebyly špatný. Neuspěla jsem. Odcházíme do hospody na pohár. Prý tradice je tradice. No jasně ale platit musím já.
Příchod je, jako obvykle, ve velkém stylu. Malý záškodník zařve pozdrav tak hlasitě, že ti co se zrovna chystali napít, se pobryndali. Raději si jdeme sednout někam dozadu. Snažím se zachovat aspoň trošku té vážnosti, ale jen do chvíle, než mi starší Záškodník začne vyprávět na celou hospodu, jak se poblil na nějaké skautské soutěži. Chudák paní co obědvá vedle u stolu. Nepomáhá napomínání a upozornění, že má mlčet. Netrpělivě vyhlížím číšníka s poháry. Hurá, konečně chvilka ticha. Celé tři minuty, pak si malý Záškodník říhne takovým způsobem, že přešla chuť na jídlo i ty, co ještě neslyšeli povídání toho staršího. Raději vyklízíme pole. Než jsme se dostali domů, stihli mě pumpnout ještě o hamburger. A kdo to platil? No já - tatínek si to umí zařídit.
Je jedna hodina odpoledne.
Manžel vstal a ta prdel místo obličeje mu zůstala. Při pohledu na vysvědčení se o něj dokonce chvilku pokoušel infarkt, ale těšila jsem se jen chvilku. Spustil jako samopal hromadu nadávek a zákazů. Nevím, jak si je všechny může pamatovat. A jak bude zlý. (Podíval se přitom na mě. Jako bych do té školy chodila já.) Hm, ten určitě. Zase to jako obvykle zůstane na mě. Záškodníkům bylo tátovo kázání totál někde. Vyčetla jsem to z toho, jak pekelně se soustředili. Malý se šťoural v nose a ten starší si našel na ruce beďara, který potřeboval nutně vymáčknout.
Jsou čtyři odpoledne.
Na chvilku se mi Záškodníky podařilo sklepat a jela jsem se projet na kole, aby si užil i tatínek. Po ujetí asi dvou set metrů mi zvonil mobil. Sakra, manžel. Škoda že jsem ten mobil nezapomněla doma. Že neví co s nimi, že se hádají jak stádo bab o kostku lega. Mimochodem, mají těch kostek asi patnáct kilo. Takže sem se jich zbavila sotva na deset minut. Hurá.
Manžel si odkráčel na noční. Prý odpočinout si. Záškodníci se na chvilku přestali hádat. A já jsem si udělala kafe. Konečně.
Je sedm večer.
Zaklepala sousedka, jestli bych jí nepohlídala její velice hodné děti. Syna a dceru. Sice nechápu, proč je nenechala doma samotný, ale po sdělení, že by se mohly pozabíjet anebo udělat z bytu kůlnu, jsem kývla. Mám doma to samý v bledě modrém.
Je osm večer.
Bože, co jsem komu udělala, že sem na to kývla? Během dvaceti minut se kluci stihli porvat a ten starší Záškodník měl nemístné poznámky na zmalovaný obličej sousedčiny holky. Takže jsem domlouvala. Pak i řvala. Kdyby to byly všechno moje děti, tak bych snad dobrovolně skočila z okna. Těšila jsem se na to, až konečně zmizí a já si odpočinu.
Je večer, cizí děti vyklidily pole a šly domů. A Já??? No, Já si udělala další poznámku do notýsku. „Bohnice zase tak daleko nejsou.“
S pozdravem Pepina.

KOMENTÁŘE (55) poslední: 10.7.2011, 20:33 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

OSTATNÍ

TCHÝNĚ

Pan Kalianko se vrátí z práce a ptá se manželky: "Dnes tu byla Tvá matka?" - "A jak jsi to poznal?" - "Podle plivanců na naší svatební fotografii!"

Chlapík přijde za soudcem: "Prosím Vás, kolik bych mohl dostat za vraždu?" - "Vy jste někoho zabil?" - "Ne, ale chci - svoji tchyni." - "Víte co, přiberte i tu moji a já Vám rok slevím.

Bača si vyjde do města a když se vrací, tak ho zastihne hrozná bouřka.
Je asi 100 m od salaše, když blesk udeří do stáda ovcí a všechny zabije.
Bača na to : "No toto !!"
Je asi 50 m od salaše, když blesk udeří do salaše a ta začne hořet.
Bača na to : "No toto !!"
Ze salaše vyběhne bačova tchýně a bác, blesk ji zabije...
A bača na to : "No proto !!

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

A pak chtěj někomu splnit přání)))

Jde kluk po břehu řeky a vidí zlatou rybu, jak se plácá v bahně.
„Hoď mně zpátky do vody, splním ti tři přání...”
Hodí ji do vody, rybka připlave ke břehu a ptá se ho: „Co by sis přál?”
„Vodpluj!”
Rybka se vzdálí, doplave zpět, znova se ho ptá, co by si přál.
„Nevotravuj!”
„Už jsi promrhal dvě přání, máš ještě jedno, dobře si to...”
„Zdechni!”

KOMENTÁŘE (4) poslední: 21.12.2010, 9:59 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O MUŽÍCH

Chceš se naučit machrovat

Pepa se rozhodl, že se na stará kolena naučí machrovat, a tak jde do kurzu karate. Instruktor se ho ptá, proč, a Pepa mu sdělí, že se chce naučit machrovat. Tak mu instruktor podá sekeru a požádá ho, aby mu usekl hlavu. Pepa se nechá přesvědčit, sekne, instruktor ucukne a říká: „Tak tohle je machrování!”
Pepa přijde celý šťastný domů a ptá se: „Kde je syn?”
„V lese.”
„Tak jdu za ním.”
Najde ho a chlubí se: „Byl jsem ve městě a naučil jsem se machrovat.”
„A jak se to dělá?”
„Vezmi sekeru a usekni mi hlavu.”
„To nejde.”
„Nekecej a sekej!”
Syn vezme sekeru, sekne a Pepa je bez hlavy. Syn si sbalí věci a jde domů. Matka se ho ptá: „A kde je otec?”
„Ále, machruje v lese!”

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 5 (zobrazuje se 1-5)

MIMIAUKCE.cz