VTÍPKY

Soňa R. (Soňa R.) ID 188677

mimibazar.cz/sona-r

Oblast: Jeseník

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 3.1.2009

Naposledy: 29.3.2020 22:34

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 192

VŠECHNY FOTOGRAFIE 0
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 3

RECEPTY 0

NÁVODY 0

Celkem: 3 (zobrazuje se 1-3)

O ŽENÁCH

Deníček blondýny - BOŽÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ :D

5. leden

A je to, mám řidičák! Konečně můžu řídit auto a nemusím poslouchat instruktora: "Tady je zákaz vjezdu!", "Jedete v protisměru!", "Pozor na tu starou dámu! Brzdětě! Brzděte!" a podobně. Nevím, jak jsem to mohla ty dva roky vydržet!

8. leden

Autoškola zorganizovala party na oslavu mého odchodu. Přišli všichni
instruktoři. Jeden se mi svěřil, že se za mě šel pomodlit, druhý měl
slzy v očích a všichni společně tvrdili, že se při této příležitosti opijí.
Bylo to velmi příjemné, ale myslím si, že až taková oslava byla trochu přehnaná.

12.leden

Koupila jsem si auto. Musela jsem ho však nechat v prodejně, aby
Vyměnili zadní nárazník. Při odchodu jsem totiž namísto jedničky zařadila zpátečku. To bude tím, že jsem už týden neseděla za volantem.

14.leden

Konečně mám svoje auto. Při odchodu z parkoviště jsem byla tak šťastná, že jsem se rozhodla udělat si výlet. Ostatní řidiči měli stejný nápad.Jezdili za mnou a troubili jako na svatbě. Nechtěla jsem být nepříjemná, tak jsem se připojila k jejich hře a zpomalila z 10 na 5 km/h. Všem se to moc líbilo a troubili ještě víc.

22. leden

Mám úžasné sousedy. Vyrobili tabulku s velkým nápisem: POZOR PŘI PARKOVÁNÍ! Bílou barvou pro mě vyznačili velký box na stání a zakázali dětem hrát si venku, kde parkuji. Všechno proto, aby mě moc neznervózňovali.Je to velmi milé...
31. leden

Všichni řidiči na mě troubí a dělají různá gesta. Je to milé, ale
trošku nebezpečné. Když mi jeden chtěl cosi říct, nevěděla jsem,kde najít čudlík na otevření okna. Když jsem ho hledala, tak jsem do někoho narazila. Naštěstí jsem jela svojí výletní rychlostí 10 km/h.

19. únor

Město je velmi špatně osvětlené. Dnes jsem jela poprvé autem v noci a celou dobu jsem musela mít zapnutá dálková světla, abych lépe viděla. Ostatní řidiči si mysleli to samé. Když mě spatřili, také si zapnuli dálková světla a troubili.Je to trochu nebezpečné. A takhle troubit by už neměli, ruší lidi.

26. únor

Dnes jsem měla nehodu. Nedařilo se mi odbočit z kruhového objezdu. Bylo na něm totiž moc aut (nechci přehánět, ale byli tam přinejmenším čtyři). Jezdila jsem pořád dokola, držela se středu. Čekala jsem na svojí příležitost, do té doby, než jsem se unavila a narazila do pomníku ve středu objezdu. Myslím si, že by měli omezit dopravu na kruhovým objezdu na jedno auto.

3. březen

Pronásleduje mne neštěstí. Když jsem vyjížděla z garáže, omylem jsem si spletla brzdu s plynem. Narazila jsem do auta přede mnou a rozbila mu celý pravý bok. Auto náhodou řídil instruktor autoškoly, který mi dal řidičák. Dobrý člověk, o tom netřeba pochybovat. Trvala jsem na tom, že je to moje chyba, ale on stále jen velmi slušně opakoval: "Bože, odpusť mi! Bože, odpusť mi".

KOMENTÁŘE (35) poslední: 11.11.2009, 15:21 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

O ženách - ale také pro muže!

Kterákoliv z nás by mohla dosvědšit tento příběh, který napsal sám život.

Dobrodružství na veřejném záchodě

(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštevovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpelivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy krížem a konečne se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečne se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sundáváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě vetší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašne ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštestí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.
V tom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zarveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád ješte přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužicky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ješte stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ješte nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku.
Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se skríženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se te naštvaně.... „Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

KOMENTÁŘE (1) poslední: 26.3.2009, 20:54 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

Chloupky...

O odstraňování chloupků.

Můj večer začal jako každý jiný večer - přijít domů, připravit večeři, pohrát si s dětmi...
pak mě napadla myšlenka, kterou jsem si - hořkou - vypila v příštích pár hodinách až do dna...
"Možná bych si dneska mohla voskem odstranit chloupky" a tak jsem se odebrala ke koupelně. Vytáhla jsem inkriminovaný vosk - byl to jeden z těch vosků používajících se za studena, žádný horký vosk, jen umístíte pruhy vosku mezi své dlaně, nahřejete je a oddělíte od sebe. Po té si je přiložíte na nohu (nebo kamkoli jinam) a rychle je strhnete. Takže žádný štráchy, přece to nemůže být tak těžké! Já tedy sice nejsem žádný génius, ale přece tohle hravě zvládnu (Hmmm, HA HA). Takže s nadšením vytahuji první proužek, dokonce se projevuji jako génius a místo zdlouhavého nahřívání dlaněmi, použiji fén. Ten jej nahřeje na 100 stupňů a já jsem připravena přikládat. Přiložím proužek přes stehno a rychle strhnu. Funguje to! OK, nebyl to právě nejkrásnější pocit, ale dalo se to vydržet. Tak tohle zvládnu.
Odstraňování chloupků voskem mě už neděsí. Připadám si jako královna vosků, bojovnice proti nechtěným chloupkům a tvořitelka krásné hladké pleti. Příštím proužkem se budu soustředit na poněkud severnější oblasti mého těla... Než se do toho s vervou vrhnu, jdu zkontrolovat již spící děti. A zpátky do koupelny do dalšího kola mého boje proti chloupkům. Sundám si kalhotky a s jednou nohou na kraji toaletní mísy zaujímám pozici. Stejným způsobem si přiložím proužek nahřátého vosku podél "bikinové linie", přikrývající část mé "krasotinky" až k vnitřní části mé hýždě (ano, hýždě, ten proužek je děsně dlouhý), zhluboka se nadechnu a...TRH!!!!!!
JSEM SLEPÁ!!!! Oslepla jsem bolestí!!! Do pr....!!! S navracejícím se zrakem si povšimnu, že se mi podařilo strhnout pouze půlku proužku. Do háje. Další hluboký nádech a TRH!!
Všechno se točí a vidím malé tečky. Myslím, že se složím...nesmím omdlít, nesmím omdlít! Zdálky se ozývají bubny. Dýchej, dýchej....OK vracím se zpět k normálu. Podívám se toužebně na svou trofej - povoskovaný proužek, který mi způsobil tolik bolesti, s mými chloupky pevně přilepenými. Chci si své vítězství vychutnat a tak pozvednu svou trofej a... nevidím žádné chlupy! Kde jsou ty chloupky? A vosk? KDE JE VOSK??? Pomalu se podívám na inkriminovanou oblast, s jednou nohou stále na porcelánové míse. Vidím chloupky, které měly být na proužku s voskem. Nejsou! Dotknu se a cítím VOSK! Moje nejcitlivější místo těla je pokryto voskem tvořícím z mých chloupků lepivou hmotu. Pak udělám další ohromnou chybu...vzpomínáte, že má noha je stále na záchodové míse? Já v tomto momentě pokládám nohu na zem. Slepil se! Můj zadek je slepený! Zalepil se! Batolím se po koupelně jako tučňák a přemýšlím jak rozpustit ten vosk. Doufám, že nezačnu potřebovat kakat, to by pravděpodobně explodovalo hlavou. Horká voda! Horká voda přece rozpouští vosk. Napustím si horkou vodu, kterou budu schopna snést, do vany, ponořím voskem pokryté části, vosk se rozpustí a já jej mohu lehce setřít, že? OMYL!!! Vlezu do vany - voda je o trochu víc horká než teplota vody, kterou používají na mučení válečných zajatců, nebo sterilizaci skalpelů – a posadím se. Velmi záhy zjistím, že ještě horší než slepené dolní regiony jsou slepené dolní regiony přilepené ke dni vany ve vroucí vodě, která NEROZPOUŠTÍ vosk. Takže nyní pevně přicementována ke dni vany v duchu děkuju svému manželovi, který nechal instalovat před měsícem do koupelny telefon a rozhodnu se zavolat kamarádce. Ta jistě zažila podobnou věc a ví nějaké triky, které mne dostanou z této lapálie. Musím přiznat, že začít telefonát větou: "Takže moje .... a zadek jsou slepený a přilepený ke dni vany" je poněkud netradiční... Nedozvídám se od ní žádné triky nebo rady, ale slyším na druhém konci drátu špatně přidušovaný záchvat smíchu. Pak ji napadne, abych zavolala zákaznické centrum, jehož číslo je na straně krabičky s navoskovanými pruhy. No jistě! Ještě budu pro srandu operátorům. Zatímco spolu vymýšlíme různé varianty řešení, začínám seškrabovat své slepené chlupy žiletkou. Neexistuje lepší pocit než sedět ve vroucí vodě slepená až na záda a nasucho si holit citlivé chloupky. Teď s již nefungujícím mozkem a silně porušenou hrdostí začínám nabývat jistoty, že budu potřebovat psychiatrickou pomoc kvůli posttraumatickému stresu. Má přítelkyně se mnou stále mluví po telefonu, když můj zrak padne na mou záchranu. Krém, který se používá na odstranění zbylých chloupků...co tím můžu ztratit? Namažu se s ním a do prčic to bolí!!!! Můj zvířecí řev dozajista probudil děti a způsobil u mé kamarádky dočasnou hluchotu, ale je mi to jedno, protože to jde dolů!! Funguje to, jsem zachráněná!!!!! Kamarádka mi hlučně gratuluje k vítězství a zavěsí. Úspěšně odstraním zbytek vosku a ve svém bezbřehém zoufalství zjistím, že VŠECHNY chloupky jsou na svém místě. Žádný nechybí! Neopatrně to všechno oholím, no a co, stejně jsou všechny mé kožní buňky umrtvené a nic necítím. Klidně bych si sama mohla úspěšně amputovat celou nohu a necítit bolest.

Příští týden se chystám na barvení vlasů.

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 3 (zobrazuje se 1-3)

MIMIAUKCE.cz