VTÍPKY

Růžena K. (pramelka) ID 194705

mimibazar.cz/pramelka

Oblast: Praha - město

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 27.1.2009

Naposledy: 27.4.2024 20:17

Aktualizace: 25.3.2024 9:34

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 214

VŠECHNY FOTOGRAFIE 41
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 2

RECEPTY 20

NÁVODY 0

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

OSTATNÍ

Nové sofa

KOMENTÁŘE (2) poslední: 6.5.2012, 18:28 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

OSTATNÍ

Restaurace ve Vrchlabí

Prosím rozešlete dál jako varování!!!

Varování všem návštěvníkům Vrchlabí...
Jednomu pánovi jsem slíbil, že o něm > napíšu.
Smál se mi do očí a asi mi nevěřil. No, chleba sice levnější
nebude, ale svůj slib plním...

Nedávno jsem s rodinkou navštívil město Vrchlabí.
V Krkonošském muzeu se nám celkem líbilo, audiovizuální
program o Krkonoších byl zajímavý a dojmy veskrze pozitivní.
Všechno dobré však jednou končí...
Dostali jsme hlad. Jedna z průvodkyň muzea nás nasměrovala
do Zámecké ulice č.2, kde se nachází restaurace -,,Zámecká konírna".
Chyba!!!
Prý tam nevaří snad zle, ale někdy to tam prý ,,trochu"
déle trvá...
No, říkal jsem si, že už jsem v životě čekal na ledacos,
tak nějakou tu "chvilku" na kus žvance ještě vydržím.
No jo, ale ona je chvilka a chvilka...
Je 13.40 h a my usedáme ke stolu na předzahrádce restaurace
Zámecká konírna.
Je 13.45 h a pán sedící o jeden stůl za námi odmítá
platit za přílohu na svém talíři. Má květák ala mozeček s vařenými brambory.
Právě brambory se prý nedají jíst, jsou prý studené a uvařené
nejméně před dvěma dny...
Brambory jsem nechutnal a pomyslel jsem si, že je třeba
pán trochu rozmazlený.
Asi nebyl...
Je 13.50 h a konečně k nám přichází servírka.
Objednávám si pivo, žena malé pivo a pro naše dítě džus.
Přijímáme jídelní lístky.
Je 14.05 h a dostáváme své pití a objednáváme si jídlo.
Pro dítě ,,hotovku" hovězí na česneku s bramborovým
knedlíkem a špenátem.

My se ženou si objednáváme ,,minutky". Zapamatujte si prosím
čas objednávky jídla...
Je 15. 10 h a já chápu, že něco není v pořádku. Náš
potomek už skučí hlady.
Jeho ,,hotovka" ještě nejspíš běhá v plné síle života
někde na pastvě a špenát roste vesele na poli. K vedlejšímu stolu přichází
servírka a mně dochází trpělivost.
,,Slečno, umíte utíkat?" ,,Proč?!" udivený pohled servírky.
,,Proč? Protože je to právě 65 minut, co jsme si objednali jídlo.

Pro mé dítě dokonce ,,hotovku" z denního menu. To proto,
protože má z nás největší hlad. Jestli tady naše jídlo nebude do pěti
minut, tak odcházíme a to pití budeme brát jako pozornost vašeho podniku
a odškodné za to, že jsme u vás ztratili zbytečně víc než hodinu života.
Můžete si potom za námi s účtem běžet. Proto se ptám,
jestli umíte utíkat..."
Neřekla ani ,,popel" a zmizela uvnitř restaurace.
Během minuty se na zahrádku vyřítil nějaký muž. Měl
na sobě oranžovou košili, postavu a výraz hodně nasraného tanku a prořítil
se zahrádkou až k jejímu poslednímu stolu. Později jsem podle toho, jak ho
jedna ze servírek oslovila zjistil, že se jmenuje Zeman.
Věděl jsem přesně, že ,,jde" po mně a jen jsem s pobavením
sledoval, co se bude dít. Pán sedící u stolu, u kterého se pan Zeman
zastavil ukázal rukou směrem k nám a řekl -,,...to támhle pán si stěžoval...".
Pan Zeman zařadil zpátečku, přidal plyn a přidusal k
našemu stolu.
,,Panééé", zaburácel na mě ze své široké výšky v
domnění, že si před jeho váhou přicvrknu do gatí.
,,Co si to tady U NÁS dovolujete?! My jme pane solidní podnik
a dneska tady máme mimořádnou situaci! Máme plno a hosti všechno snědli!
Musíte čekat a ne že tady budete sprostej!"
,,Kde?", zeptal jsem se ho klidně a nějak jsem ho asi svou
otázkou vykolejil.
,,Hýk. Co jako - KDE???"
,,Ptám se, kde máte tu ,,mimořádnou situaci"? Kde máte
ty hosty, co vás vyjedli? Jsme tady víc než hodinu a za celou dobu jsem napočítal
přesně patnáct hostů, včetně třech dětí."
Na to pán, který vystupoval v pozici autority podniku odpovědět nedokázal.
Místo toho začal zase vyprávět cosi o ,, solidnosti" jeho
podniku a o mém sprosťáctví. Tak jsem ho ubezpečil, že jsem dosud neřekl
jediné sprosté slovo.
,,No to je jedno!" zaburácel pan Zeman. ,,Vy si tady nemáte
co stěžovat a koukejte sedět a čekat jako všichni ostatní...!"
Tak to byla ta poslední kapka, kterou jsem potřeboval.
Zvedl jsem se, vzal jsem do ruky baťůžek a zavelel jsem
rodině odchod.
Nestačil jsem udělat ani dva kroky od stolu a pán chytil
můj batůžek.
,,Zaplaťte pití panéé!" vypískl.
,,Zaplatím servírce, s váma už se bavit nebudu vy ,,solidní
podniku".
A okamžitě pusťte můj batoh!" ,,Nepustím, zaplaťte!"
,,Řekl jsem, že to pití zaplatím, ale okamžitě pusťte
ten batoh!"
V té chvíli k nám přišel nějaký chlápek, co celé
dění sledoval z ulice, hned vedle zahrádky.
,,Když jsem tady byl minule pane vedoucí, tak jsem musel
čekat dvacetpět minut jen na to, než si mě někdo všimne a přinese
mně jídelní lístek!"
Od vedlejšího stolu se ozval další pán ,, Ten pán má
pravdu! Sedí tady pravdu celou věčnost a jídlo nikde!"
Pan Zeman však můj batoh nepustil. Začínal jsem toho mít
akorát tak dost.
Moje žena, která mě zná a ví, že hladovej a nasranej
Kroupa je ďábelská kombinace, pomalu odsunula naše dítě stranou dění.
Sama se připravila bokem, aby mohla zachytit batoh, o kterém byla přesvědčená,
že v příštích vteřinách poletí přesně na druhou stranu, než
poletí pan ,,vedoucí".
Skutečně jsem složil prsty pravé ruky tak, abych měl
zpevněnou malíkovou hranu a napřáhl jsem se. Víc nebylo naštěstí třeba
a pan Zeman asi pochopil, že myslím vážně, že nemá sahat na můj majetek
a to tím spíš, když jsem mu řekl, že pití zaplatím. Dostal rozum a konečně batoh pustil.
Potom se otočil k zděšeně přihlížející servírce a vypískl -,,Přineste mu ten účet a vyhoďte ty lidi, ať mi tady nedělají ostudu..."
,,Pane vedoucí, jste něco jako vedoucí že ano."
Pán ,,solidní podnik" se ke mně otočil ze dveří, odkud
dirigoval servírku k větší snaze, spočítat náš účet na dvě piva
a jeden džus.
,,Pane vedoucí, jsem bloggerem na portále iDnes. Dokonce
VIP bloggerem a ujišťuju vás, že ten portál a já na něm, máme docela
slušnou čtenost.
A víte co udělám? Já tam o vás a o vašem ,,solidním
podniku" napíšu.
Jestli tady někdo dělá ostudu, tak jste to vy a váš podnik,
který si hraje na ,,zámeckou konírnu"."
,,Cha chá, vy jste tak nějaký pisálek! Vy jste rád, když
se podepíšete vy hladová maškaro! Hlady vám lítají sliny až ke mně, ale
u MĚ se teda nenajíte!
U mě NE!" Řekl pan Zeman, zřejmě tedy vedoucí restaurace
Zámecká konírna v Zámecké ulici č.2 ve Vrchlabí a raději rychle zmizel
kdesi v hlubinách restaurace. Ten den jsme obědo - večeřeli (vzhledem k pokročilému
odpolednímu času) tak, že jsme si u řezníka koupili párky a housky.
Už jsme totiž neměli chuť a náladu jít se někam doprošovat
za své peníze toho, aby se k nám choval někdo tak, jak se v civilizované
společnosti střední Evropy sluší. Aby nás obsloužil a pohostil.

To je mé varováni všem, co by dostali chuť zajít do Zámecké
konírny v Zámecké ulici č.2 ve Vrchlabí. Vstup jen na vlastní nebezpečí
a pokud nechcete ztrácet čas a nervy, tak se tomuto podniku zdaleka vyhněte.
Slíbil jsem, že o této události napíšu a svůj slib
plním pane ,,vedoucí"...

--------------------------------------------------------------------------------

KOMENTÁŘE (13) poslední: 29.9.2009, 13:49 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

MIMIAUKCE.cz