VTÍPKY

Martina L. (Lopina) ID 21660

mimibazar.cz/lopina

Oblast: Sokolov

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 29.8.2006

Naposledy: 7.11.2019 11:10

Aktualizace: 16.11.2017 8:04

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 682

VŠECHNY FOTOGRAFIE 9
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 13

RECEPTY 0

NÁVODY 0

Celkem: 11 (zobrazuje se 1-11)

O ŽENÁCH

FAKT VÝBORNÉ!!! - Dobrodružství na veřejném záchodě :-))

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.

Dobrodružství na veřejném záchodě

(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do

hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

KOMENTÁŘE (17) poslední: 28.4.2010, 21:18 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O MUŽÍCH

To bych doma tedy nechtela :-))

Dostala jsem e-mailem tenhle pribeh a dost me pobavil, tak se s vami o nej rozdelim. Popisuje to nejaka zena :-)

Můj drahý, milovaný muž má úžasný zlozvyk a teď poslouchejte,respektive čtěte.
Rád slévá různé poloprázdné umělohmotné i skleněné lahvičky v jednu.
Když to po sobě čtu, je to možná napsáno nepochopitelně a proto uvedu pár příkladů.... Šampon na vlasy Proč jich mít kolem vany 7 když tam mohou být dva a vůbec mu nevadí, že slije šampon na barvené vlasy se šamponem proti lupům... mám doma několik přípravků na okna, jiným myji plastová, jiným žaluzie, jiným okna sleněná (babičce). Nač mít tři přípravky, když mohu mít jeden, že?

A jakmile to objem přípravků dovolí, šup- už mám 3 v 1, neštve mě ani tak to, že změní přípravek vůni i barvy, ale sere mě, že se nehodí použít ani na okna skleněná, ani na okna plastová, ani na žaluzie...
Ale miláček to vždy stopí na garáž a prý tím jdou svěle mýt disky na autě.
Jakmile mám rozdělaných více čajů a čajová to já sem, ihned mi je dá všechny do jedné krabičky a ty zbylé krabičky vyhodí. Na otázku jak poznám teď ten mátový od višňového mi skoro s opovržením odpoví "čichneš nééé"... nedávno si místo průduškového udělal senný, protáhlo mu to úplně jiné dutiny, než měl v plánu! Proseděl na wc skoro celou noc, když ráno zíval u stolu musela jsem mu to vrátit slovy "copak Peťulko nečichl sis k tomu co zalíváš???? Ten pohled bych vám nepřála vidět :-D
Je to tři dny zpět co jsem si koupila nějakou novou ústní vodu, já jsem na zuby dost pečlivá, ...mělo mě to ale hned napadnout, když sem tam měla dvě rozdělané, že tu novou mám pečlivě schovat, bohužel...

Můj drahý, milovaný manžel byl rychlejší.... Lidi v noci sem se vzbudila, šla se napít a měla jsem takový divný pocit v ústech, říkám vypláchnu si... dala jsem si hlt a myslela jsem, že se pos****!!! Tak rychle vzbuzená sem snad nikdy nebyla...hubu jak v ohni.... Honem sem se napila studené vody.....nepomohlo........ty debile...nadávala jsem v duchu a to jen s ohledem na děti.. letěla jsem do mražáku, vyloupla pár ledových kuliček a seděla na vaně a pokoušela se přežít... věřte-nevěřte byla to bolest šílená!!!! Když to mírně polevilo a já jsem se ujistila, že když dýchnu nezapálím peřiny, šla jsem si lehnout. Květuško co jsi dělala v tý kuchyni, je ti něco???? A tu mě napadla vskutku ďábelská pomsta....nemůžu nějak spát lásenko moje a něžně se zatnutýma zubama jsem ho pohladila po tváři...po krčku...po bříšku...ano šla jsem až TAM... Květuš.. téééď...to nééé..ale když viděl, že hlavou následuji ruku už vykasával pyžamo...jéé jééé ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÚUUUUUUUUU Mohu vás ujistit, že orgasmus to nebyl.... do prd******cos jedla?

Umála jsem se na něj...nic miláčku. Byla jsem si vypláchnout pusu víš a nějaký debil slil dvě ústní vody dohromady a ta jedna voda je téměř 80procentní, nekloktá se, ale po kapkách se přidává do vody a tou se pak kloktá, takže mám spálenou celou hubu víš zlato! Tak jsem chtěla ať z toho taky něco máš..... Než usnul, hezky dlouho se obracel... a slovo se mnou už nepromluvil.... Ráno si projedu jazykem v ústech....mě se vám úplně sloupla kůže.... Patrně jsem si v noci pusu jednoduše spálila, dnes jsem byla na dietě a na vlažných čajích!

Mimochodem můj drahý a stále milovaný manžel, když ráno přišel z toalety, požádal mě o heřmánkový odvar, prý má k vůli mým přihlouplým vtipům nějaký problém....jestli se mu sloupl žalud to nevím, ale ten čaj si musel vyčichat sám ;-) :-D za to večer...u pračky mě stály dvě aviváže, poloprázdné a neslité v jednu.
Ono to třeba k něčemu bylo dobré.....

KOMENTÁŘE (1) poslední: 19.12.2008, 20:25 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O MUŽÍCH

...ach jo, ti chlapi :-)

Tak to je opravdu realita, to nemá chybu!!!!
...ach jo, ti chlapi

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, a tak jsem poslala svého muže do Tesca nakoupit. Povídám: "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit." a šla jsem si po svém. Sedl do auta,odjel a za 15 minut telefon: "Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?" Místo lístku s nákupem velkým jako kráva mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat!

Mě pobavil, když mi "ukradl" ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: "Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?"

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách.V čem spal, to netuším.

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé
vyzvednout. Řekla jsem mu "Jitka má kyblíček". Pro nás ženský je
samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat
položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba
"Šlehačku neměli". A já na to: "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?"On: "Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mě blbce!"

Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na lístek "Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 jsou plné a 2 vpravo jen obrysy".
Jenže! V té době se zrovna u těchto vložek měnili obal: byl skoro stejný,jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prdeli!
Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu
řeknu "přesný název těch vložek" - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi PŘEČTE ty názvy, a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse, Ultra Fit and Slim, Libresse....."Já už ani nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A můj muž mi řekl, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.

Můj muž jen tak mimochodem povídá: "Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!" Já na to: "No to teda nemáme." On: "No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo!!!" Ano, prádlo bylo suché, protože nepustil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon!

Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy:
"No co, stejně se budou prát!"

Můj muž jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicionér na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy). Prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka...

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky,banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme, kam patří. Manžel iniciativní jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse. Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: "Fuj,co to dělají za hnůj, zase
nějaká inovace...". No zkrátka, mlsný jak pes a už neví, co by sežral.

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky...

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme jí a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku.......

Muž jel výjimečně do práce autem. Stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny. Rychle vystoupil z auta, šel ke stánku s novinama a najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce... Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde! Tak volal na policii, že mu ukradli auto...a policajti říkali: "Tak to jste byl vy, kdo nechal to auto na křižovatce???"

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: "Třeba nějakou masku na obličej." Ráno před odjezdem mě budí:"Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???"

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když můj muž opět prolézal kde co, aby něco zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: "Je tohle k jídlu?" No a já, právě v dobré náladě mu říkám: "Ne, to je nový toaletní papír." A on odpověděl: "Tak proč to je mezi chlebem?"

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: "Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?" Jeho překvapený výraz vidím ještě teď a když se mě zeptal s mrknutím oka:
"Teď . .. . když děti ještě nespí"???

KOMENTÁŘE (11) poslední: 28.3.2008, 9:43 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy - Stoji za precteni :-)

Dostala jsem e-mailem toto krasne vypraveni :o)

Těhotenství : Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy
#
# 1.měsíc Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro,
# vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. # Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je
# mi tak nějak fyzicky odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. # Asi se pozvracím. "Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si
# přeju. Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet
# výlohy, abych se neskácela. Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném
# papírku mi to pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale
# jsem šťastná.
#
# 2. měsíc
# Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj: # když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se
# pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku
# otevře, pozvracím se taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju
# se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle
# otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí
# a ženu k oknu to rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne
# vyhráno. Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne
# snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a
# zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer
# na opékání. Ty už jsem neustála.
#
# Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to
# neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím
# záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.První,
# co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka. # Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a
# přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez
# odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou.......... # Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu
# jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám. Asi
# bych měla něco sníst.......... Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou
# otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí
# pronáším neomaleně: "Blila."
# Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán
# ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"
#
# 3. měsíc
# Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně
# těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych
# přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a
# vyhrožuju poblinkáním sesterny.
# Směje se a povoluje mi trochu vody. Přicházím domů a rozrážím dokořán
# všechna okna: nesnáším vůni našeho domu. "Nepřipadá ti, že nám to tady
# strašně smrdí?", vyzvídám na každém. Smrdí mi sprchový šampon, tělové
# mléko, je mi odporný olej na opalování, hnusí se mi jídlo, je mi odporný
# dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné, co mi voní a na co mám chuť
# prakticky pořád, je pivo. Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi
# vyrašil lišej záhadného druhu. Večer k nám přišlo pár známých na
# grilovačku.Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně
# smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a
# omastek mu teče po bradě.
# Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín,
# obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?" #
# 4. měsíc
# Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel,
# příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu
# mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno,
# co jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek
# s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než
# dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec
# ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc...
# Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat. # Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. # Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a
# ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude
# a že vůbec. Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do
# ložnice, kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: # "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže," # odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím...... #
# 5. měsíc
# Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v
# obličeji). Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé
# zprávy pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože
# mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se
# synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s
# dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená,
# že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci. # Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu
# sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková
# reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.
# Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové
# punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám
# nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové
# červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel. # Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti
# sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , nějakou pipku s
# pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na
# mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení
# nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.
#
# 6. měsíc
# Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech. # Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají. # Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na
# zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého měsíce s
# sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama. # Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím
# jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým
# obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem. A pak vidím
# všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a
# netěhotné. Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních
# měsících těhu při pohledu na buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem
# žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o
# rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa se
# začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím
# jak lokomotiva.
# Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na
# rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel vymetá
# podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. # Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...#
# 7. měsíc
# Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem ale pro změnu
# znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž
# vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert
# zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl,
# tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky. Manžel po jejich
# odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně
# došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem
# společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti
# nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený
# v synových očích. Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. # Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem
# udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí
# tam byli jen naši nejbližší známí... Navíc mě trápí střevní problémy, což
# je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. # Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních nákupů
# dost problematický úkol.
#
# 8. měsíc
# Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že
# červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po
# okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti.
# Taky přemýšlím, jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat. # Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V
# kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne. # Praskly na mně moje těhotenské rifle. # Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a
# následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k
# výbornému pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená
# nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky,
# což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné. Praskly mi zipy u
# obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře.
# Takový lehce destrukční měsíc.
#
# 9.měsíc
# Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva)
# prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s prsty. # Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických
# prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu při
# nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou.
# Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem
# měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi
# půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých
# zádových a krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k
# pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a
# netlačilo se.
# Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení
# je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je
# pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst. Třetí variantou je
# návštěva pedikérky.
#
# Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se
# nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo
# se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady,
# poklesky a nepříliš vzorné chování.
# Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do
# prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak
# nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak
# náhražka přijato.
# Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky
# neodbytný pocit krásné nostalgie.
#
# To bylo přece tak nádherné......... období, no řekněte....... #

KOMENTÁŘE (24) poslední: 28.3.2008, 9:45 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

OSTATNÍ

Takhle dopadneme :-)

Za pár let v EU......

Tak takhle bude jednou vypadat informační společnost...
Telefonická objednávka pizzy v roce 2015 v EU

Pizzaservis: Dobrý den! Děkujeme, že jste zavolali Pizzeriu Volcano.Můžeme...
Zákazník: Dobrý den, rád bych si něco objednal.
P: Můžete mi nejdříve povědět Vaše NIDC?
Z: Moje Národní Identifikační číslo je, malý moment...6102049998-45-54610.
P: Děkujeme, pane Haluška. Bydlíte v Růžové ulici 25 a Vaše telefonní čísloje 421-70-645-62-45. Vaše číslo práce ve firme Rourky a trubičky s.r.o. je 421-70-455-87-87, klapka 47. Z kterého telefonu voláte?
Z: Cože? Jsem teď doma. Odkud máte všechny ty informace?
P: Jsme napojení na národní modul Evropského informačního systému.
Z: Aha, no dobře. Chtěl bych si objednat dvě z Vašich speciálních pizz s extra porcí masa.
P: To by pro Vás nebylo vhodné.
Z: Prosím?
P: Podle Vašich lékařských záznamů máte vysoký krevní tlak a extrémně vysokou hladinu cholesterolu. Vaše zdravotní pojišťovna by Vám Vaši velmi nezdravou volbu jídla určitě nepovolila.
Z: A do háje! A co byste mi teda doporučili?
P: Mohli byste vyzkoušet naši sójovo-jogurtovou pizzu s nízkým obsahem tuku.Určitě Vám bude chutnat.
Z: Jak můžete vědět, že mi bude chutnat?
P: Minulý týden jste si v knihovně vypůjčil knihu Sójové recepty pro gurmány. Proto si myslíme, že by Vám tato pizza vyhovovala.
Z: Tak teda dobře. Vezmu si teda tyto dvě pizzy,rodinnou velikost prosím.Kolik mě ten špás bude stát?
P: Výborně, to by mělo pro Vás, Vaši manželku a Vaše čtyři děti stačit.Ten špás, jak jste to nazvali, Vás vyjde na 4O euro.
Z: Dám Vám číslo mé kreditní karty.
P: Je nám líto, ale budete muset zaplatit v hotovosti. Úvěrový rámec Vaší kreditní karty jste přečerpali před 12 dny.
Z: Aha, tak teda skočím do bankomatu pro peníze, abych měl, až přijede Vaše dodávka.
P: Obávám se, že ani z toho nic nebude. I kontokorentní úvěr na Vašem osobním účtu jste už přečerpali. Možná by vám mohla půjčit paní Vajcíková z přízemí. Podle našich záznamů dostala včera důchod a po zaplacení nájemného a všech poplatků by ještě měla mít 52 euro, pokud mezitím nebyla nakupovat...
Z: To je jedno.Jednoduše ty pizzy pošlete. Peníze budu mít připravené. Jak dlouho to bude trvat?
P: Budeme mít trochu zpoždění, máme mnoho objednávek. Odhadujeme to zhruba na 30 minut.Pokud ale spěcháte, můžete si pizzy přijet vyzvednout osobně,když budete mít peníze. Ale myslím si, že transport rodinných pizz na motorce není příliš pohodlný.
Z: Odkud víte, že jezdím na motorce?
P: Je tu poznámka, že jste přestali splácet Vaše auto. Ale motorku už máte splacenou, takže předpokládám, že ji používáte.
Z: Ale teď jste mě už fakt nasrali, vy...
P: Dávejte si laskavě pozor na jazyk, pane! Kvůli urážce na cti státního úředníka jste už byl v roce 2009 trestaný.
Z: - lapá po dechu -
P: Přejete si ještě něco?
Z: Ne, děkuji. Vlastně ano, nezapomeňte mi přibalit ty dva litry Eurocoly zadarmo, jak to slibujete v reklamě!
P: Je mi líto, ale vylučovací doložka k EU normě č. Y236 Z5630098/2010 výdej slazených nápojů zadarmo diabetikům přísně zakazuje....

KOMENTÁŘE (4) poslední: 4.12.2007, 7:49 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

ČERNÝ HUMOR

Starecke vtipky :-)

Chviličku před započetím smutečního obřadu se obřadník v síni otočí ke stařičké vdově a ptá se: "Kolik bylo vašemu manželovi?" "Devadesát vosum", odpoví vdova, "byl o dva roky starší než já." "Takže vám je tedy devadesát šest" podotkne obřadník. Dáma odpoví: "Už skoro nemá cenu chodit domů, co?"

Reportér hovoří se stočtyřletou dámou:
"A co je podle vás nejlepší na tom dožít se věku 104 let?"
"Že už nepodléháte nátlaku svých vrstevníků."

Už jsem opravdu starej!
Mám dva bypassy a umělej kyčelní kloub a koleno, bojuju s rakovinou # prostaty, s cukrovkou, jsem napůl slepej, neslyším nic tiššího než # startující letadlo, beru čtyřicet různých léků, z kterých jsem malátnej a mám vokna. Demence na postupu, mizernej krevní oběh, v rukách a nohách nemám cit. Už si nepamatuju, jestli je mi vosumdesátvosum nebo devadesatjedna Už jsem přišel o všechny přátele. Chválapánubohu, že mám aspoň ten řidičák.

Cítil jsem, že mám tělo absolutně z formy a tak jsem se přáhlásil do fitnessklubu. Rozhodl jsem se, že budu chodit na cvičení pro seniory. Ohýbal jsem se, kroutil, svíjel, skákal a potil se skoro hodinu, ale než jsem se konečně navlík do cvičebního úboru, tak cvičení skončilo.

Starší dáma se rozhodla připravit svoji poslední vůli a sdělila svému duchovnímu svá dvě poslední přání. Jednak si přála být zpopelněna a za druhési přála být rozptýlena v obchodním domě Tesco. "V Tescu", užasl duchovní,"proč v Tescu?" "Budu mít jistotu, že za mnou děti přijdou aspoň jednou za tejden".

Paměť už mi neslouží jako dřív.
Jo, a taky paměť mi už neslouží jako dřív.

Jak zabránit tvorbě vrásek?
Cpát se dokud se kůže nenatáhne.

Je to hrůza, když začínáte vydávat zvuky jako váš kafíčkostroj... Poslední dobou je na polovině věcí v mém nákupním vozíku napsáno: Přináší rychlou úlevu.

Modlitba: Bože, obdaruj mě senilitou, abych zapomněl na lidi, který jsem stejně nikdy # neměl rád, dej mi to štěstí narazit na ty, které rád mám, a dopřej mi zraku, # abych je dokázal od sebe rozeznat.

KOMENTÁŘE (2) poslední: 25.11.2007, 1:27 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŠKOLE

Slohova prace :-)

Mile maminky,
tato slohova prace jednoho zaka, mi prisla e-mailem, tak se pobavte :-)

Slohová práce žáka ZŠ na téma: Moji rodiče.

Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu
v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky,
matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky....
ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc,
jako např. služka, otrok a jiné. Matka se vyznačuje tím, že se zázračně
nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí,
přičemž deset věcí dělá současně. Vidím na vlastní oči, jak po návratu z
práce dá vařit vodu na sporák, zatímco zadělá na buchty.
Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mě vymýšlí věty
oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky.
Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu.
Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři,
všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry, Olina
má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně. Potají si mámu prohlížím.
Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné
velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí....ne,
vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.

Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma
ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu,
vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami.
Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a
cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce,
přichází domu s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi
neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není
prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení
vůbec nechodí.

Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací
svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje a neučí se,
dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil. Tak si myslím, že
při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly
na ně dobrý vliv. Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

OSTATNÍ

Jak zachránit lidský život

Toto mile maminky neni vtip, ale par rad, jak pomoci .... Nastesti se tato nemila udalost nestala mne, ale predavam dal.......

Grilovali jsme na zahradě našeho přítele . Jeho manželka přecházela zahradou, podvrkla se a upadla. Zdálo se nám, že se trochu třese. Zdvihli jsme ji, očistili oděv od hlíny a obsloužili ji čerstvými grilovanými dobrotami.
Chtěli jsme zavolat pohotovost, ale tvrdila, že je všechno v pořádku, že má jen nové boty, ve kterých dosud není zvyklá chodit. Její muž se s vervou věnoval grilování.
Večer proběhl v dobré náladě a poté jsme se rozloučili a rozešli. Překvapilo nás, když nám Petr zavolal, že zavezl manželku do nemocnice.
O 23.hodině večer, tři hodiny po našem rozchodu zemřela.
Kdyby alespoň jeden z nás přítomných byl schopen poznat základní symptomy mozkové mrtvice, mohla ještě žít.
Někteří nezemřou hned, ale zůstanou dlouhé roky odkázáni na cizí pomoc. Ale za pouhou minutku se můžete dozvědět životně důležité věci. Neurológ tvrdí, že když se k němu pacient dostane do tří hodin po příhodě, je většinou schopen pomoct a následky mrtvice odstranit. Pro laika existují čtyři důležité symptomy, jak poznat, že se jedná o záchvat mozkové mrtvice:
1. Poproste člověka, aby se usmál - nedokáže to.
2. Poproste ho, aby zvedl obě ruce - nepodaří se mu to
3. Poproste ho, aby řekl celkem jednoduchou větu, např.: "Dnes je velmi pěkné počasí." - nedokáže to
4. Poproste, aby vyplázl jazyk. Je-li stočený nebo se může hýbat jen ze strany na stranu, je to rovněž jeden z příznaků.
Pokud má postižená osoba byť jen jeden z uvedených příznaků, okamžitě volejte pohotovost a oznamte Vaše pozorování.

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

O Pepickovi :-))

Přijde učitel do třídy a řekne:
Tak děti tato místnost má 15m2, sluníčko
sem svítí pod úhlem 20°, kolik mi je let?
Udivené děti otevřou pusu dokořán a neví.
Přihlásí se Pepíček a řekne: 48 let
Na to učitel řekne:
Jak jsi na to přišel Pepíčku?
Pepíček odpoví:
Já mám doma bratrance, kterému je 24 let a táta říká, že je napůl debil...

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O MUŽÍCH

Ach ti chlapi....

Manželka stojí večer v ložnici před zrcadlem a naříká, (manžel leží naproti posteli) a poslouchá: "Pleť pomačkaná, prsa vytahaná, zadek jako vymačkanej pomeranč, křečový žíly, vlasy mi nedržej...jsem odporná". Celá zoufalá se obrátí na manžela, aby jí řekl alespoň něco pozitivního, a z lůžka se ozve: "Na svůj věk velice dobře vidíš..."

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

Divný radar, aneb jak nasbírat třikrát za sebou pokutu v Nemecku

Tak o toto se s vami mile maminky musim podelit....tenhle pribeh ze zivota me opravdu rozesmal :-))

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka. "Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"
Čímž ale její lamentování neskončilo.

"Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech,to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem se to provdala.
Matka měla pravdu když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"

"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo.Třeba jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout."A co by jako kdo na týhle ulici fotil?"
Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala: "Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne?
Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.

" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat. "Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že
nekecám." uzavřel jsem. Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z
Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme. Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.

Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru,která se držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha. To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je To tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky,čumíš co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"

Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský. To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík, ona by zhasl a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla
usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu .....Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem. Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna..."

To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou. Nikde
samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď. Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou
jsem jí pomalu projížděl.

Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo. To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína sekoukala z okénka a nepromluvila ani slovo.

Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně.
Pak se vše vrátilo téměř do normálu.

Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanejtím, že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo
dech.
Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře,s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím. Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro!!!
Při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!

Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat, až zazvoní ježíšek a má milá Kateřina se posere...

KOMENTÁŘE (22) poslední: 8.11.2007, 21:00 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 11 (zobrazuje se 1-11)

MIMIAUKCE.cz