Tak vidíte. Máme zase Vánoce, jak když je člověk vymaluje. A hlavně jsme moudřejší a chytřejší. Už víme, jak to uděláme napřesrok. Víme, že napřesrok většinu dárků seženeme mnohem dřív. Ano, tak se to má dělat. Kupovat dárky v září a říjnu, když má člověk po dovolené spoustu peněz, kdy má v jedné krabici od bot samé pětistovky, v druhé samé stovky a ve třetí dvoustovky. Musíte mít ovšem na paměti, že sehnat dárky a položit je pod stromeček, to není všechno. Toho druhého nejčastěji připravujete o radost totiž tím, jak dárky od něho neumíte přijímat. Přijmout dárek je podobné umění jako balet nebo rozhoupání zvonů. A podobný obřad jako přijímání do šlechtického stavu, uzavření manželství nebo otvírání studánek. Vždyť si uvědomte, že někdo na vás myslel, že si lámal hlavu, co by vám udělalo potěšení, že si utrhl od úst a že je celý nesvůj, jestli vám ten dárek udělá alespoň takovou radost, jako jemu dělal starost.
Především si musíte Štědrý večer zorganizovat tak, že vyzvedáváním dárků zpod stromečku někoho pověříte. Když vám stojí stromeček na podlaze, pověřte tím někoho, kdo je jako proutek a komu to shýbání, dřepy a vstávání nedělá potíže. Pokud máte stromeček na stole, může tuto funkci zastávat i někdo, kdo nemůže nic dopnout. A taky musíte mít někoho, kdo se umí po štědrovečerní večeři nepozorovaně vytratit a udělat cililink v předsíni nebo v pokoji. Musí to být ten, kdo má nejvyjevenější tvář, nebo ten, kdo umí hodně užasle strčit hlavu do dveří a říci: "Víte, že tady byl Ježíšek?" Na to vy musíte stejně užasle zakroutit hlavou a odpovědět: "Opravdu?" nebo "No ne!" nebo cokoliv jiného vhodného. Ale vhodného! Je přeci svatý den, tak žádné klení nebo něco takového.
Nu a pak se odeberete ke stromečku k tomu nadílení. Až dostanete dárek, nezačínejte ho honem honem rozbalovat, jako by bylo samozřejmé, že máte dostat vlastně všechno, co je pod stromečkem. Nejdříve se zeptejte: "Cože? Tohle je pro mě?" Pak si přečtěte jmenovku a řekněte: "Vidíte, že to není pro mě." A když vám budou říkat: "Je, je, je..." Přečtěte si ještě jednou jmenovku a opravte se: "Ba jo, je to pro mě." Mějte totiž na paměti, že předehra ku spatření dárku je více vzrušující než jeho vlastní prohlížení. I když je tedy jasné, že dárek je opravdu váš, nesmíte se na něj vrhnout jako nedočkavý hafan na hozený kousek klobásy. Kruťte nad ním ještě chvilku hlavou se slovy: "To jsem blázen, co to může být?!"
Ani nadále však nepospíchejte. Mašličku rozvazujte pomalu a stočte si ji do klubíčka s tím, že tak pěknou stužku si musíte schovat na příští Vánoce. Přesně totéž pak uděláte s papírem, ve kterém je dárek zabalen. A teprve pak přijde chvíle, na kterou čeká dychtivěji dárce než obdarovaný. Otevřete krabičku a vyjměte dárek. Nezapomeňte, že tento okamžik je úplně nejdůležitější. Nechoďte mi tedy na oči, jestli řeknete jenom: "Aha, voda po holení." nebo "Aha, násada na kosu." či "Aha, klobouk." Naučte se nejdříve nevěřícně vydechnout: "Neee..." A po třech vteřinách rozsvítit oči a dodat třeba: "Voda po holení. Jak víte, že ji tak potřebuju?" Potom si dárek prohlížejte ze všech stran, nechte si ukázat, jak se rozšroubuje klobouček, aby tekla, několikrát se pocmrndejte a několikrát dárek pochvalte. Pak za něj Ježíškovi hezky poděkujte, a než dostanete další, pěkně si ho třeba i beze slova prohlížejte. Ten, kdo vám ho dal, to moc dobře vidí, i kdyby byl k vám zády. Prosím vás, nezapomeňte na to, že největší surovost je dárek vůbec nerozbalit a položit ho stranou. Může vás ovšem potkat i to, že klobouk, který dostanete, si nasadíte na hlavu a on se vám zastaví až pod nosem. Prostě bude o pět čísel větší. To se může stát, ale nesmí se stát, že vyhrnete jako nějaký Vincek z pazderny: "Jé, vždyť je mi velkej." Naučte se být taktní. Naučte se říct například: "Podívejte se, von je mi div ne akorát!" Významově je to totéž, ale snáší se to o mnoho líp.
Tohle všechno jsem vám chtěl říct ještě ve chvíli, kdy už se toho moc zachránit nedá, ale jestli jste dobře poslouchali, mohl by vás uchránit od toho nejhoršího. Nemluvě o tom, že teď už víte, co učit na Štědrý večer své děti. A pak, já si tím hlavně čistím svědomí vůči všem, kdo mi kdy v životě něco dali, a já to neuměl přijímat. Ať mi o těchto svátcích lásky odpustí, že to umím až dneska, kdy už na ty dárky skoro nevidím. |
inzerce
