VTÍPKY

Mirka H. (Miruse) ID 50391

Oblast: Teplice

Telefon: 725290440

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 29.3.2007

Naposledy: 27.3.2019 21:35

Aktualizace: 23.9.2012 9:35

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 36

VŠECHNY FOTOGRAFIE 6
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 2

RECEPTY 0

NÁVODY 0

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

O ŽENÁCH

Pravda pravdoucí

Ať žije mateřská dovolená a bezmezné flákání
Zdravím všechny matky na mateřské dovolené. Je to leháro, co? Právě jsem se vrátila z týdenního pobytu na chalupě s dcerou, kde jsem se doslova válela a nedělala vůbec nic. Jen se maličko starala o dítě, ale to přece zvládne úplně každý. Muži především. Ale ti mají často mnohem zásadnější úkoly. Jsem doslova nabitá odpočinkem a ráda se s vámi podělím, jak na to.

Přijížděly tam za mnou různé návštěvy, nakonec i podruhé těhotná kamarádka se synem, kterému jsou rok a čtyři měsíce. A s tou jsme si tu “dovču” užívaly ještě víc. V noci jsme spaly jako zabité, jen jsme pro zábavu zhruba každou půlhodinu vstávaly a dávaly dítěti dudlík. Jen tak, protože bez toho prostě nemůžeme být a ani v noci není dobré se nudit.

Chrápaly jsme neskutečně dlouho, někdy dokonce až do půl sedmé ráno. A pak teprve začlo to pořádné flákání. Doporučují naši malou olympiádu: z domu jsme si udělaly překážkovou dráhu, protože zbožňujeme překračování předem rozmístěných zábran, uzavírání schodů, klouzání po hračkách a vyprošťování prstíčků přivřených do zásuvek či odhánění koček ochutnávajících dětskou konzervu HAMI nebo HIPP. Která jim chutnala víc? Ani jedna, protože nejraději mají sušené dětské mléko Nutrilon.

Nemůžeme si ani správnou dovolenou představit bez pytlů plných uhovněných plen, které dokážou provonět celý dům i zahradu velikosti 3 HA. A to duševní uspokojení při vyndavání brouků z pusy dětí, celodenním vyváření lahví, poblitých a poprskaných triček, lovení rozkošných drobků roztodivného jídla zašlapaného v kobercích a skoky do hory počůraných ručníků. Hned po raním flákání nastává intelektuální odpočinek u četby obrázkových knih. Haf, bů, koko, haf. Někdy lze procvičovat i na živých exponátech přímo ve volné přírodě. Sousedův pes a kráva jsou k dispozici po celý den a často si spolu s traktoristou (vrr, vrr, brm, brm) střihnou i noční šichtu.

Těch nekonečných deset minut ležení na slunci, kdy se obě naše přehodňoučké roztomilé děti přestaly na okamžik mlátit golfovými holemi a pohrabáči do hlavy a usnuly, jsme si skoro ani nemohly užít, jak jsme se nudily a raději jsme dělaly to, co máme nejraději – úklid a vaření. Škoda, že to nejde dělat celý den. (Kam se na to hrabe proležené dopoledne u moře s knihou). Dopřávaly jsme si i některé drahé kosmetické procedůry, protože to k odpočinku patří. Například skvěle osvěžující maska z brambory či jogurtu, dítětem přímo umístěná na vlasy a obličej. Mrkvový zábal rukou a nebo tvůrčí batikování šatů čímkoliv, co je zrovna v dosahu a patlá či barví.

Po několika procházkách, koupání a nesmírně zábavném uspávání (šššš, hůůůů, brm, brm, hají) nastává mistrovství světa v šeptání a pohybování předměty bez hluku. Profesionálky jako my, navíc na večer vždy ozdobené vysílačkami a chůvičkami napojenými na sebemenší hles našich dětiček, jsou schopny bez jediného cinknutí příboru vyprázdnit myčku nebo ohřát cokoliv v mikrovlnce - otravné pípnutí ohlašující konec ohřívání, řešíme ladným přískokem k vypínači těsně než odpočítávání dorazí k nule. Kolem deváté už jsme tak odpočinuté, že si musíme jít lehnout, protože první dítě se hlásí o dudlík a kdo by chtěl přijít o ten pravý noční život.

Ani milionář se nemá lépe, než my. Odpočinek, dovolená, odpočinek. A k tomu ty bonusy a sociální jistoty! Není nic lepšího, než mateřská dovolená. Na konci týdne dorážejí utahaní otcové a jen tiše nám závidí. Taková pohoda. Jak zbytečné byly ty roky strávené ve školách a v práci. Již do smrti nechci dělat nic jiného!

KOMENTÁŘE (13) poslední: 23.6.2008, 13:13 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

OSTATNÍ

9 nádherných měsíců - vtipně sepsané ;o)

Těhotenství-Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy

1.měsíc

Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný
vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší
než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky
odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím.

"Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám mžitky před
očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych se neskácela.
Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen

potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.

2. měsíc

Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj:
když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím.
Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se
taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo,
otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a
bleskově
vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat.
Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno. Snídám bílý rohlík s
máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní
jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v
igelitovém
pytlíku, co si koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála.
Nesnáším
zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak
poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si
na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.

První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.
Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a
přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez
odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou..........

Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu
jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám. Asi
bych
měla něco sníst..........

Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech:"Cos tady celý
den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila"

Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán
ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"

3. měsíc

Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně
těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych
přišla
příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju
poblinkáním sesterny.

Směje se a povoluje mi trochu vody.

Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.
"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.

Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování,
hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva.
Jediné,
co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.

Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.
Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku.

Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí. Manžel
odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po
bradě. Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín,
obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"

4. měsíc

Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel,
příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu
mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co
jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s
mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než dokážu
sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec ho
nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc...

Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno
rozkopat. Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám
asertivně
vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé
kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že
vůbec.
Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice,
kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel potichu vysvětluje:

"Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže,"
odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

5. měsíc

Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v

obličeji). Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř
u každé zprávy pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci,
protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potaj utírám slzy v divadle,
kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka.
Večer pláču,protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam
autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají.
Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.
Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu
sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková
reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.

Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové
punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že
mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové
červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než
zemřel.
Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti
sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , nějakou pipku s
pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si
na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po
holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

6. měsíc

Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech. Ukázalo
se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají.
Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu
na zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého
měsíce
s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma
prsama. Žárlím na všechno, co je ženského rodu.
Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu
se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a
obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky,
sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel při pohledu na mé
svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu
při pohledu na
buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka.
V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech
(slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa se
začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a
funím jak lokomotiva.
Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé.
(Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel
vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama.
Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem ale pro
změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy
to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod.
Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil
řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal
spíš od dítěte než od maminky. Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval
hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně došlo, že jsem celý
rok zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem společně
uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti
nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří,že mě k pláči dojal strach
spatřený v synových očích.
Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu,
kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem
udělala
na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam
byli jen naši nejbližší známí... Navíc mě trápí střevní problémy, což
je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je
pro
mě vůbec nevycházet z domu,v době předvánočních nákupů dost
problematický úkol.

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit,
že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené
po
okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,
jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.
Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné.
V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo
sežehne.
Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty
mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně.
Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému
pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená
nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout
kozačky, což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné.
Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo
nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé
(dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s
prsty.
Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických
prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu
při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na
pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho
problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové
rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a
krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé
noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a
netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak,aby bylo vidět na prsty u nohou. Při
dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty
najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak
ošetřit jeden prst. Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého
jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9
měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé
nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám
ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby
hledaly to břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně
zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak
náhražka přijato.
Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky
těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné
období, no řekněte.......

KOMENTÁŘE (9) poslední: 20.3.2008, 16:36 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

MIMIAUKCE.cz