VTÍPKY - brečela jsem smíchy

Kamila Z. (usmev) ID 17790

Oblast: Ostrava

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 2.7.2006

Naposledy: 18.8.2021 22:10

Aktualizace: 29.11.2016 21:31

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 63

VŠECHNY FOTOGRAFIE 19
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 5

RECEPTY 36

NÁVODY 0

O ŽENÁCH

brečela jsem smíchy

# # # ----------------------------------------
# # # # # # Alou do bačkor! (14.1.2008)
# # # # # #
# # # # # # Poslala nám čtenářka...
# # # # # #
# # # # # # Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po
každé #
# # # # nevyzuté
# # # # # návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto # bez
# milosti
# # # # # vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje.
# # # # # #
# # # # # # Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno
mi #
# # # manžel
# # # # # oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni #
zastaví
# # jeho
# # # # # šéf.
# # # # # # ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo
být
# v
# # #
# # # # # pořádku a nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a
#
# # # # neodpustí
# # # # # žádnou chybu.
# # # # # # A taky jsem se chtěla vytáhnout...
# # # # # # Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku
syčela
# #
# # # # voda
# # # # # na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně
před
# #
# # # # obědem
# # # # # dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako #
andílci.
# # # Ovšem
# # # # jen
# # # # # do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony # se začaly
hlasitým
# # # # # vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého # papůůů.
# # # # # # Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti,
když v
# #
# # # tom
# # # # se
# # # # # ozval u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v #
# domnění,
# # # že
# # # # je
# # # # # to manžel, houkla přes rameno: "Vyzout a uklidit boty! Já to po #
tobě,
# # ty
# # # # # dobytku, uklízet nebudu." Kmitala jsem po kuchyni za vydatného
řevu #
# # # # hladových
# # # # # ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve # dveřích.
# # # # # Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku. "Mladá #
paní,
# # jmenuji
# # # # se
# # # # # Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela."
# # # # # # Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji
rudá #
# # # jako
# # # # # rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil #
mi
# # # nakrmit
# # # # # dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i
#
# # hostu,
# # # a
# # # # # ten # se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu
přijal.
# # # # # #
# # # # # # Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi
úplně
# #
# # # # vypnula
# # # # # mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo #
divné,
# proč
# # # šéf
# # # # # tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první # chvíli vůbec
nic
# # # závadného
# # # # na
# # # # # jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, # kdy mi zřejmě
opět #
# # # # myšlení
# # # # # naskočilo, bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem
se #
# # jenom
# # # # na
# # # # # to stát a tupě zírat na stůl před šéfa.
# # # # # #
# # # # # # Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s
kačenkou,
# #
# # # na
# # # # něm
# # # # # místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i #
maso, a
# # to
# # # # celé
# # # # # rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých # stoličkách. Když
mi
# # stud
# # # # # dovolil zvednout oči k panu "Nejvyššímu", # byl v obličeji rudý
jako
# rak
# # od
# # # # # zadržovaného smíchu. Nakonec se tak # rozchechtal, až mu tekly
slzy.
# # # # # Když jsem se mu sápala po talíři, # abych vše napravila a dala mu
# novou
# # # # porci
# # # # # oběda, odmítl. Tou polévkovou # lžící tu "šlichtu" snědl a ještě
# zdvořile
# # # # # poděkoval.
# # # # # # Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani
slovo.
# # # # # # Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a
# # přemýšlel
# # # s
# # # # #
# # # # # hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A
já už
# #
# # # # viděla
# # # # # miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u #
# kostela.
# # # # # #
# # # # # # Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po
všech #
# # # # stavbách
# # # # # v širokém okolí. Šéf prý to líčil na poradě takhle:
# # # # # # "Zazvoním, otevřou se dveře, a než
# # # # # # stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně
oběda
# #
# # # mě
# # # # # donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno
# vysvětlilo
# # s
# # # #
# # # # # tím, že # dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na
oběd.
# # # # # Chlapi, # já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský
# prostírání
# # -
# # # #
# # # # asi
# # # # # abych paní domu neupatlal ubrus - polívkovou lžíci - nejspíš abych
si
# # # # #
# # # # # # příborem neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s #
# # # předkrájeným
# # # # # obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si
# #
# # # # neumazal
# # # # # sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas
vysvětlilo,
# #
# # # # jinak
# # # # #
# # # # # bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto
bacha,
# # až
# # # #
# # # # # půjdete k Martinovi!
# # # # # # Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!"
# # # # # #
# # # # # # Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby - když u nás obědvali -
#
# # # # neodpustili
# # # # # narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele, # chlapi, už
jsem
# # # # velkej,
# # # # # dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by nebylo?
# # # # # # A už od
# # # # # # dveří řvali:
# # # # # #
# # # # # # "Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!"
# # # # # #
# # # # # # Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám
dobytkem.
# # # #
# # # #
# # # #
# # # #
# # # #
# # #
# # #
# #
# #
#
#

<< a o tom to je | brečela jsem smíchy | Socha :-) >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ

	Kateřina Š. (kačena) ID 38, mimibazar.cz/kacena (11.3.2011, 8:18)
	Je krásné vědět, že v tom člověk není sám, co?
	ODPOVĚDĚT

	Gabka H. (happynes) ID 226750, mimibazar.cz/happynes (10.3.2011, 21:10)
	nemá chybu někoho mi to připomíná
	ODPOVĚDĚT

	Kamila H. (kasimo) ID 6483 (14.2.2008, 19:33)

	ODPOVĚDĚT

Dominika T. (Domik8) ID 111488 (14.2.2008, 19:29)

ODPOVĚDĚT

Markéta S. (marusja) ID 7263 (13.2.2008, 17:41)

bomba

Fakt jsem se zasmála (Y)

ODPOVĚDĚT

Simona Ch. (Simule2) ID 41852 (12.2.2008, 15:12)

Právě jsem ho taky chtěla vložit. Taky jsem u toho brečela a znovu když jsem to četla manželovi ;-)

ODPOVĚDĚT

	Marie V. (medonoska) ID 31754 (12.2.2008, 14:49)
	Tak tohle je ze života upachtěné maminky, ještě že takovéto okamžiky jsou, jsou kořením života
	ODPOVĚDĚT

	Jitka K. (JitkaKr) ID 21299 (12.2.2008, 13:51)
	Dobrý
	ODPOVĚDĚT

	Zuzana Raková (korýška) ID 10839, mimibazar.cz/koryska (12.2.2008, 13:29)
	Hezké - připomíná mi to mé chování - i když jedu sama autem, nikdy si neodpustím (v okamžiku kdy míjíme nádraží) obráti hlavu na zadní sedadlo a do prázdné autosedačky zahulákat "vláááááčeeeeek"
	ODPOVĚDĚT

		Daniela D. (ascape) ID 28515, mimibazar.cz/danielaa (13.2.2008, 17:31)
		joooo tak to je u nás taky a nebo polpeláááři koukej...
		ODPOVĚDĚT

		Marie Ch. (MPiki) ID 22766, mimibazar.cz/mpiki (12.2.2008, 15:17)
		Tak přesně tohle dělám taky.... a já myslela, že jsem jediná kdo zblbnul
		ODPOVĚDĚT