VTÍPKY - JAK SI UŽÍT DEN

HRY

JAK SI UŽÍT DEN

Budíček... Mám zhruba tři vteřiny na to dostat se nepozorovaně z postele. Než si ONA uvědomí, že něco vydává zvuk. Dvě vteřiny využiji k tomu, že se řádně poválím na zádech, protáhnu všechny čtyři nohy, zadržím bručení, které by JI mohlo vzbudit a snažím se nedotknout toho šedého vetřelce, který k nám skoro před rokem přibyl a podezřele dobře se zaklimatizoval. Na můj vkus až do...st rychle. Na můj vkus dost brutálně. Snažím se ho nedotknout, aby mě neprofackoval ostrými drápy, proč to nepřiznat. Vteřinu mám na tichý přesun z postele na zem. Lehám si vzorně na podlahu. Teprve když slyším JEJÍ hrabání se z peřin, běžím ji mile přivítat. Jediným hupsnutím JI přikovám opět k matraci a začnu JEJÍ denní očistu obličeje. Prská a nadává, ale stejně mě hladí.

Nenápadně JI tahám do kuchyně k mé nejoblíbenější skříňce. ONA je rozespalá, takže dost pomalá a chápe ještě míň než obvykle. Šťouchnu JI čumákem do nohy a hned na to šťouchnu do dvířek skříňky, asi desetkrát. ONA už je tak vycvičená, že první, co každý den udělá, je, že dvířka otevře a já se rázem ocitám v ráji vůní a chutí, slastně přivírám oči, zatímco ONA s nohama křížem mi nabírá misku granulí. Když je fakt hodně pomalá, ještě párkrát JI šťouchnu a pro změnu taky pytel se žrádlem. Teprve pak má ONA dovoleno dělat ty divné věci v koupelně. To už JÍ ale stojím za zadkem a křížem mám nohy pro změnu já, a to všechny čtyři. Pouští mě na zahradu, a tak nějak tuším, že se pak doma nějakou dobu věnuje vetřelci. Žárlím víc než je zdrávo, takže je jisté, že pomsta bude sladká.

Když mi zase otevře domů, vetřelec už je uklizen. Konečně. Zato je už vzhůru Klon. Rozuměj, to je JEJÍ syn. Říkám mu Klon, i když JÍ není vůbec podobný, ale někdy má ty JEJÍ náladičky. A dost často doma zaclání a pořád mi hladí uši. Což by mi tak nevadilo, ale už to dělá sedm let a zdá se mi, že mí příbuzní je mají poněkud menší. Čekám, až vypadnou, abych si mohla udělat siestičku.

ONA veze Klona do školy a pak pokračuje do práce. Tady bacha, musím zapojit všechny smysly, hlavně sluch. ONA už má svůj věk a občas něco zapomene, tudíž se občas pro něco vrací. Není radno rozjet můj plán dost brzy, neboť takové JEJÍ ječení hned po ránu není nic příjemného. Tudíž je nejlepší tak půl hodiny počkat. Když neslyším JEJÍ auto, což je poznat na sto honů, je všechno v oukeji.

Zajímavé je, že ONA si vždy myslela, jak mě vychová. Třeba v tom, abych nelezla na sedačku. Nejdřív mi jen věřila. Pak zjistila, že sice JÍ dost věcí řečených po lidsku rozumím, ale když ke mně vede sáhodlouhou přednášku, z níž nekouká ani slovo "granule", ani "půjdeme ven", ani "hračka" a navíc je v podivné tónině, tak prostě mě to maximálně uspí. A hrozně JI překvapilo, že mě na té sedačce pořád nacházela. Tak zkoušela přitvrdit. Nejdřív nějaké povely tak hnusně řečené, že jsem fakt slezla. Což mi ovšem nezabránilo akci zopakovat, jakmile se otočila zády. Pak začala vtipně na sedačkách budovat pyramidy ze židlí. To mě vždy velmi bavilo napasovat se tam tak, aby nic nespadlo a abych se nezranila. Tak jsem třeba měla půl těla na zemi a půl v židlích, ale mise byla splněna. To JI časem taky přestalo bavit. Takže situace je teď taková, že ONA ví a dělá, že radši neví a já zase, abych JI netočila, nedělám to před JEJÍMA očima.

Když se teda do půlhodiny domů nevrátí, odstraním ze sedačky deku, ta mi dost vadí, ono na kůži se mi leží líp a taky je pak hned podle fleků vidět, že tam někdo byl. Jsem sice dáma, ale někdy nejsem úplně čistá, ráda se válím...ve všem. Polštářky pěkně uspořádám tak, aby mi hezky vyšly pod hlavu. No a pak nerušeně dospávám, protože v noci je to vždy jen na půl oka kvůli vetřelci, z kterého mám strach. A ještě teda taky přemýšlím o té pomstě.

Kolem poledního se dole v baráku začnou dít věci. JEJÍ máma tam pracuje a zrovna rozbaluje nějaké jídlo, cítím to až na kavalec. Otevřít všechny dveře, to je brnkačka už od té doby, co jsem dosáhla na kliku, i když se otevírají ke mně. Akorát je neumím zavírat, což JEJÍ mámu neskutečně štve, protože větrám. Minu sekretářku JEJÍ mámy, která mě fakt nemá ráda. Ale nemá ráda nikoho z nás, rozuměj, psů. Mile přivítám JEJÍ mámu tak, že ji na točícím křesle zarazím pod počítač, všude lítají papíry, ale bohužel jídlo si cvičně drží nad hlavou. Je hodná a něco mi dá, ale ONA to nesmí vědět. Cestou se ještě zarazím u sekretářky. Trošku se ometu kolem jejích útlých boků, oslintnu mini a zahrabu v koši, jestli už i ona obědvala a něco nezbylo. Koutkem oka ještě zahlédnu, jak si dezinfikuje ruce a možná už se objednává na preventivní prohlídku.

JEJÍ máma se se mnou jde projít na zahradu. Domů se mi pak nechce, tak zůstávám ležet na výhradně mojí dece před dveřmi a JEJÍ máma jde zase pracovat. Každého přicházejícího klienta podrobím řádné prohlídce. Jednak test zátěže. Jestli se udrží na nohách, když na něj skočí třicetikilový pes. Pak test odolnosti. Jestli vydrží pár mých ústních tekutin na obličeji. Pak test kamarádství. Jestli se rozdělí o cokoliv v kapsách. Na další testy už se nedostane, jelikož to zjistí JEJÍ máma a testující vzorek mi ukradne a na mě se zle dívá.

Tak na tohle nemám nervy, jdu se projít na ulici. Poflakuji se od plotu k plotu, baví mě dráždit příbuzné, zaštěkám si a ladně přeskočím k dalšímu, cestou třeba potkám i nějakého člověka, kterému opřu packy o ramena, sežeru nějaké neidentifikovatelné voňavé věci v trávě a když mě to nebaví, jdu dom. A tam jsem vlastně slíbila pomstu. Nu což, otevřu dvířka od skříňky s košem. Vytáhnu ho ven a veškerý obsah roztahám opravdu po celé kuchyni. Něco z toho pojím, ale většina se pěkně tu zapouští do koberce, tamhle zbarví lino. Krásná práce.

Přichází Klon s hordou kámošů, všichni do jednoho fotbalisti. Ani jednomu z nich nevadí, že ležím na gauči a že je v kuchyni něco navíc. Naopak mě poplácávají a říkají, že jsem hustá a baví je se kuchyní brodit v ponožkách. Navíc si se mnou ještě hrají.

Když slyším JEJÍ auto, vsadím vše na jednu kartu a na to, že dnes vstávala pravou nohou, takže jestli se během dne v práci něco nepo...., bude to opět v oukeji. Zavrtám se do svého pelíšku, hlavu ke zdi, pod packy a dělám se neviditelnou. Ač jsem hnědá, skoro splývám s šedým pelechem. Aspoň si to myslím. JEJÍ hlas vítá vetřelce a zní mile. Zůstávám však ve stejné pozici. Vchází do kuchyně a stále něco mele. Najednou v půli slova zmlkne a jak bůh pomsty se otočí ke mně. Úplně cítím to dusno. No ani to nebudu reprodukovat, úplně mi to rvalo uši. Trest jsem jako vždy přijala s klidem. Dnes bez večeře. Ani se nesnažím JI obměkčit, je vážně naštvaná. Dost dlouho to uklízí.

Večer JÍ jdu dát hlavu do klína a dělám moc pokornou. Vlastně asi i jsem, ač to nerada přiznávám. Dává mi pusu na čumák. To je pro mě znamení, že JI opět můžu přikurtovat ke gauči a pořádně JÍ projevit lásku. Jenže ONA nemá ráda, když po NÍ skáču. Jednou se v nějaké knížce dočetla debilní návod, jak odnaučit psa skákání, a to tak, že mu ve skoku pěkně nastavit koleno. Myslím, že to tenkrát odnesl chudák Marley. Vždycky mi o tom vypráví, že mi to jednou taky udělá, ale naštěstí mě na to má moc ráda, a to jsem si sakra jistá.

Klon už se JÍ posté ptá, kdy půjde spát. Jdu to překontrolovat. No jistě, v JEJÍ posteli už zase kraluje vetřelec a tak přede, že bych si ho snad i oblíbila, ale nenechávám se unést. ONA se nasouká pod deku tak, aby vetřelec nemusel ani milimetr hnout svým tlustým zadkem. Čekám, až oba zaberou a pak se nenápadným plížením přesunu k nim nahoru.

A spíme...

Vložil(a) Lenka Š. (Papuanka) ID 12749 | zobrazit další vtípky

<< Kouzelný dědeček | JAK SI UŽÍT DEN | Ruda z Ostravy to natřel Klusovi s Krajčem >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ

	Jana R. (íháček) ID 1973, mimibazar.cz/janazen (16.11.2013, 17:23)

	ODPOVĚDĚT

		Lenka Š. (Papuanka) ID 12749, mimibazar.cz/papuanka (29.11.2013, 18:59)

		ODPOVĚDĚT

	Gabriela Z. (zlmy) ID 4396, mimibazar.cz/zlmy (16.11.2013, 15:22)

	ODPOVĚDĚT

		Lenka Š. (Papuanka) ID 12749, mimibazar.cz/papuanka (29.11.2013, 18:59)

		ODPOVĚDĚT

	Lenka R. (Lenka.Alena) ID 3448, mimibazar.cz/lenkar (16.11.2013, 12:45)
	hahahahahaahahahahahaahahahahahaahahahahahahaahahaha ::::::::::::::: ))))))))))))))))))))))
	ODPOVĚDĚT

		Lenka Š. (Papuanka) ID 12749, mimibazar.cz/papuanka (29.11.2013, 18:59)

		ODPOVĚDĚT

	Veronika R. (veru) ID 1296, mimibazar.cz/veru (16.11.2013, 11:05)
	uááááááááááááááááá........................věříš, že jsem na tebe nedávno myslela a přemejšlala, kde lítáš, že jsem dlouho nic nečetla? a hledala sloní nohu a výlet s kamoškou? ráda tě zase vidím a PIŠ
	ODPOVĚDĚT

		Lenka Š. (Papuanka) ID 12749, mimibazar.cz/papuanka (17.11.2013, 19:20)
		Děkuji
		ODPOVĚDĚT

	Veronika Š. (MájaVčelka) ID 378759, mimibazar.cz/MajaVcelka (16.11.2013, 10:02)

	ODPOVĚDĚT

	Petra Š. (Pitris.) ID 200683 (15.11.2013, 15:29)

	ODPOVĚDĚT

Hana J. (kristine95) ID 284263 (15.11.2013, 12:13)

Tohleto psala naše labradorka, akorát kvůli zachování anonymity pozměnila pár detailů. Jinak k té sedačce a odpadkovému koši se přiznala hezky.

ODPOVĚDĚT

		Lenka Š. (Papuanka) ID 12749, mimibazar.cz/papuanka (17.11.2013, 19:20)
		Naše labradorka zdraví Vaši
		ODPOVĚDĚT

	Andrea M. (ajkammm) ID 108394 (14.11.2013, 14:11)
	Leni Dát si takovou dlouhou pauzu, to mi nedělejte.... Sloní noha II. nebude?
	ODPOVĚDĚT

		Lenka Š. (Papuanka) ID 12749, mimibazar.cz/papuanka (14.11.2013, 19:31)
		Andrejko, ňák do ní nemám co dát, ale dám si předsevzetí do příštího roku
		ODPOVĚDĚT