už je to tady, už mi hrabe.... Ano, já věděla že nemám pročítat stránky MMB tak často....
Klasický začátek dne... ráno se přemlouvám, abych vylezla z postele. Přemlouvám se tak dlouho, až mě pohled na čas na mobilu donutí vystartovat jako raketa. Bezva, vstávám čile, ale ukopla jsem si palec na noze. Kleju jak pohan a páčím z pelechu mladého. Maxík odmítá vstávat. Nejdříve nasadím něžný mateřský tón, pak slibuju jak Paroubek a nakonec vyhrožuju tak, že by u nás mohly světové teroristické skupiny založit výcvikový tábor.
Donutím malého se oblíknout a nasnídat. Já snídat nebudu, tlustá jsem dost. Kouknu do zrcadla, už mám praxi a nelekám se ( tedy když na zrcadlo nenarazím náhodně v obchodě, to pak trávím půl dne přemýšlením, proč mají před velikonocemi výzdobu na haloween) na ten příšernej ksicht namaluju člověka, kterého se učitelky neleknou a stačím si skoro vypíchnout jedno oko tužkou na oči, když slyším před domem troubit sousedku, která nás vozí do školky. V rychlosti strhnu z věšáku Maxíkovu bundu a v tu chvíli se do té doby klasické ráno zastaví.
Z věšáku se spolu s ní zřítila i budna přítele, z náprsní kapsy vypadla krabička kondomů. Matku roku nevyhraju, před synem mi uklouzlo " a do pr@ele" Na deprese není čas, do školky se musí. Skočíme do auta a vysadíme malého ve školce. Cestou zpátky mám dojem, že se mi kouří od uší. Odolám touze vytáhnout drahého za centrální mozek z práce, za pomoci rezavého víčka od konzervy ho od něj odpojit a teprve potom žádat vysvětlení. Bezva, prvotní šok přešel...
Mám jet se sousedkou na výlet, drahému jsem slíbila dortík a nějaký malý dárek z lásky... V cukrárně mi padne do oka rakvička se šlehačkou..bezva, nic příhodnějšího bych nevybrala. V drogerii kupuji kondomy / podstatně kvalitnější než ty, které tahá v kapse) Je jaro, všichni přezouvají na kvalitní letní gumy, nic vhodnějšího mě nenapadá.
Sms.kou informuji o tom, že by si příště mohl prezervativy dávat do zapínací kapsy ( neprojíždím mu kapsy ani před praním, po jedné špatné zkušenosti z dob dávných vztahů) protože když mi ráno na hlavu spadnou špr@ky, stojí pak den za dvě věci a informuji ho o nutnosti přezutí na kvalitnější letní gumy, na tomhle přece jezdit nemůže.
Miláček volá, ví že jsem v Baumaxu, zaúkoluje zamluvit dlažbu a mile se poptá po tom, jak mi je. Jsem skvělá, ovládám se. Ovládám se natolik, že se vcelku vlídně otážu, jak myslí že by mi mělo být, jsem přece v pohodě. Roztomile to odkývá a ještě se láskyplně rozverným tónem rozloučí s tím, že se uvidíme doma. Zaklapnu telefon, už se neovládám... od@ral to muškát, který jsem právě zakoupila... škoda ho. Ten chlap snad nemá pud sebezáchovy...
Přijedu domů z výletu a jedeme pro dlažbu. Drahý se celou dobu chová, jako by se nechumelilo...nechumelí, venku svítí sluníčko, ale v autě začíná setsakra přituhovat... po chvíli, kdy je mu moje neobvyklá zamlklost už podezřelá ( mlčím už asi hodinu v kuse, když si konečně všiml) se bezelstně otáže "co je"?? Tvářím se jako terminátor a vyčkávavě na něj zírám vražedným pohledem..... za chvilku mi dojde že mám před sebou chlapa a polopatě sedotazuju, jestli mi nechce můj ranní nález alespoň trošku přiblížit. Měl celý den na to, aby něco vymyslel, ale přišel s tak totálně nablblým vysvětlením, že prostě musí být pravdivé ( jsem spolu půl roku, šlo o minulé zásoby, jen se je pokusil propašovat z nočního stolku ( kde by mě nepřekvapily) v bundě, kterou jsem dva týdny před tím prala, takže mě v ní překvapily dost.
Zhodnocení situace.... i když to hlodalo, věřila jsem mu, jinak by byl okamžitě odpojený od centrálního mozku. Přes všechnu zamilovanost si uvědomuji, že mám doma zase jen chlapa... rakvičku jsem doma sežrala, musím si přece obalit nervy tukem a navíc on si ji za to celodenní ignorantství vůbec nezaslouží... kondom s růžovým prasetem, který jsem mu taky zakoupila si nechám na památku.. co kdybych zas někomu potřebovala naznačit, že je kus doby@ka. |