Mýty o hydrataci

Nejen o parných letních dnech bychom měli mít neustále po ruce lahev vody. Je to třeba, protože doslova každá buňka našeho těla potřebuje vodu pro své fungování. I úplně lehká dehydratace vám může způsobit malátnost, zamlženou mysl, potíže se soustředěním nebo bolest hlavy. Takže i přesto, že neustálé popíjení vody (zvlášť, pokud je horko a vlhko) je maximálně v pořádku, vládne sem tam kolem pití vody a celkové hydratace nějaká ta mystifikace.

Mýtus 1: Jsme chronicky dehydrovaní. Ne, pokud máme dobré stravovací návyky, respektive správnou dietu. Kdysi dávno lidé pili vlastně jen v případech, kdy zapíjeli těžká jídla, nebo při akutní žízni. Málokdo si na pole nosil dvoulitrovou lahev minerálky a v továrnách taky nebyl úplně čas upíjet celý den tekutiny. Pravdou je, že v jídle (myšleno ve vyvážené stravě) se skrývá asi dvacet procent naší denní dávky hydratace. Takže pokud se vyhýbáte „suchým“ jídlům, která pro svůj průchod trávicím traktem potřebují navázat vodu, a neodpíráte si ovoce a zeleninu, rozhodně to s tou hydratací nebude tak zlé.

Mýtus 2: Hlad je převlečená žízeň. Nebojte se, tělo umí poznat rozdíl. Žízeň je podmíněná mechanicky, prostě čím méně je v těle vody, tím víc vysychá, pomaleji proudí krev atd. O hladu nás informují hormony. Pokud si toto oblíbené úsloví našich maminek berete k srdci, vězte, že bylo myšleno jinak (a tatínkové to s tou žízní mysleli jinak úplně). Pokud máte neodolatelnou chuť na sáček bonbónů nebo tabulku čokolády, je to stresem, nudou nebo prostým zvykem. Sklenice vody vám nepomůže. Kdy sklenice vody pomoct může, to jsou případy velkého hladu – když před jídlem vypijete sklenici vody, zmenšíte významně riziko toho, že zkonzumujete neadekvátní množství jídla (a kdo by to neznal, „nacpat se k prasknutí“ – to se sem tam stane každému).

Mýtus 3: Měli bychom vypít alespoň 2 litry vody denně. Je to náhodné číslo, zprůměrované, realitě postačující, někdy nedostačující. Některé zdroje uvádějí, že například zdravá žena by pro krásu měla přijmout alespoň 3 litry vody denně (včetně jídla a nápojů, které se jako voda počítají, například čaje). Ale můžete potřebovat ještě víc, pokud se vyskytujete v horkém a vlhkém prostředí, jste těhotná nebo máte náročnou fyzickou aktivitu. Potřeba vody je individuální – dobré je řídit se barvou moči, ta by měla být vždy světlounce žlutá. Když tmavne, máme málo vody.

Mýtus 4: Jakmile pocítíme žízeň, je pozdě, už jsme dehydrovaní. Opravdová dehydratace se projevuje mnohem závažnějšími příznaky, jako jsou bolesti hlavy, závratě nebo dokonce ztráta vědomí. Pokud nechodíte na záchod, taky to není znakem úplně kvalitní hydratace. Žízeň je signál, který vaše tělo vysílá, a říká, abyste se zvedli a šli se napít. Toť vše. Pak je jenom na vás, jak dlouho s tím otálíte – čím déle, tím samozřejmě hůře. Názoru, že žízeň bychom neměli nikdy, nikdy pociťovat, se bát nemusíte. Není důvod k panice, ano?

Mýtus 5: Během cvičení bychom měli vypít co nejvíce vody. Nechte svou žízeň, ať vás vede. Ačkoliv je vzácný, existuje stav hyperhydratace, kdy se doslova naředí krev tak, že koncentrace rozváděných živin je příliš nízká. Tento stav může být dokonce smrtelný. Obzvlášť nebezpečné je ředit krev nadměrným příjmem tekutin při sportu. Už tak se z krve odčerpávají minerály, další ředění není úplně žádoucí. Poslouchejte svoje tělo, když máte žízeň, napijte se, když ne, není třeba.

Mýtus 6: Voda pomáhá krotit apetit. Jak jsme už zmínili v druhém bodu našeho přehledu, voda pomůže svým prostým objemem tomu, že nesníte nezměrné množství jídla. A taky pomůže se zažíváním – díky vodě, kterou před jídlem vypijeme, se žaludek snadněji vyprazdňuje a neulpívají na jeho stěnách zbytky jídla (tuků). Ale s potlačováním chuti na jídlo voda bohužel nepomáhá. Leda byste tomu intenzivně věřili natolik, že už by se to dalo považovat za sugesci. A potom… no proč ne?