MAGAZÍN - Vztahy a sex

Co bychom měli začít brát doopravdy vážněPublikováno 17.2.2019, 19:41
Je to ho celá řada, samozřejmě. Nebudeme ale mluvit o šéfech, o radách rodičů a podobně, ale o tom, jak bychom se měli začít k životu stavět. Protože ono sice je vždycky nějaké zítra, příště, jindy, ale jedno to „zítra“ bude poslední. Nechceme nikoho strašit, ale není čas ztrácet čas. Až příliš mnoho z nás se bez vlastního přičinění, respektive vlastním nepřičiněním, ocitlo v životní situaci, která se nám nelíbí. Položme si otázku – je v pořádku, když to tak bude až do konce života?

Jak vypadá upřímná omluvaPublikováno 12.2.2019, 21:37
Slůvko „promiň“ říkáme poměrně často, někteří z nás i častěji, než je třeba. Hodí se, když někomu stoupneme na nohu nebo ho dloubneme loktem v tramvaji, ale jsou situace, kdy je to prostě málo. Z „promiň“ se stalo skoro citoslovce, bez konkrétního významu. Jak mu ho dáme? A jak poznáme, že ten, kdo se nám omlouvá, to myslí vážně?

Je důvěra rozhodnutí?Publikováno 30.1.2019, 17:15
Čím je člověk starší a zkušenější, tím hůře se mu věří ostatním lidem. Především, když jsou ze startu cizí a my je teprve začínáme poznávat. Nevinné oči dítěte pomalu vystřídají podezřívavé oči dospělého, které nás nutí se na nově příchozí do našeho života dívat spíše s nedůvěrou než se slepou oddaností. Myslíte si, že to, jakou v lidi máme důvěru, je jejich zásluha? Opak je pravdou.

Partnerství a emocionální odpojeníPublikováno 30.1.2019, 17:15
Láska se skládá z mnoha, mnoha věcí. Je to přirozená náklonnost, přátelství, emocionální i tělesná intimita, důvěra, bezpečí, respekt. Každý si do ní zahrne a promítne, co potřebuje. Ale na některých věcech partnerství prostě stojí. Pokud nechceme, aby se z nás stali spolubydlící, měli bychom dávat především pozor na emocionální odpojení. Jak ho poznáme?

Jak si za neštěstí můžeme samiPublikováno 29.1.2019, 18:12
Neštěstí je možná zavádějící slovo. Máme totiž na mysli ten pocit, kdy prostě nejsme šťastní. Každý zvlášť musíme posoudit své vlastní nitro, to, jakou perspektivou se díváme na svou situaci, jestli se kolem nás a nám dějí převážně dobré věci, špatné věci, nebo vlastně ani neumíme říct. A když už budeme u toho zkoumání vlastního nitra... možná bychom do té analýzy měli zahrnout taky to, jestli si za ty pocity nemůžeme sami. Jak?

Je čas přehodnotit těchto pět radPublikováno 11.1.2019, 23:52
Internet, knihy, kamarádky, rodinní příslušníci... všichni jsme plní zkušeností a rad, čemu se při randěn vyhnout, na co si dát pozor, čemu se vyvarovat, jaké chování nás dostane lépe a kvalitněji ke kýženému cíli. Jenomže doba se mění a s ní i pohled na některé zaručené tipy. Protože jsme tak nějak došli ke kolektivnímu přesvědčení, že čím jsme na začátku vztahu přirozenější, tím přirozenější jsme pak i v jeho průběhu. Takže zapomeňte na „musím počkat tři dny“ pravidlo. A pojďme je spolu přehodnotit.

Co by rozhodně vztah být nemělPublikováno 7.1.2019, 12:45
Kvalita našeho života je v přímé úměře s kvalitou vztahů, které udržujeme. A náš nejbližší člověk, ten, se kterým se rozhodneme strávit celý svůj život, není nikdo, koho by nám někdo definitivně přidělil. Vybíráme si ho sami a máme tedy pevně v rukou to, jaký vztah prožíváme. A i když máme každý jiné preference, jsou některé věci, které by vztah prostě být neměl. Protože objektivně nejsou dobré pro ničí duši. Které to jsou?

Když potřebujeme změnit životPublikováno 4.1.2019, 19:55
Zaměstnání, osobní život, volný čas, rodina. Někdy je prostě čas na změnu. A my to víme, cítíme to, ale z nějakého důvodu si to odmítáme přiznat. Protože změna je často těžká, náročná, až bolestivá, i když je nutná. Protože setrvat ve stavu, ve kterém jsme prostě nešťastní a nespokojení, nás časem pozře zaživa. Takže – podle čeho poznat, že už toho bylo dost, a změna je na spadnutí?

Co s těmi, kdo si chronicky stěžujíPublikováno 2.1.2019, 10:20
Není na světě všechno růžové a úžasné. Ale to ještě neznamená, že musíme (nebo kdokoliv jiný) mluvit jen o tom, co je špatně, a ignorovat v konverzacích to, co je dobře. Jsou mezi námi lidé, kteří si stěžují prostě chronicky. Jejich negativita ubírá energie všem zúčastněným, nijak ovšem nepřispívá k řešení reálného, často ale i vlastně jen domnělého, problému. A nejhorší je, že stěžovatelé neubírají energii jen sobě, ale nám všem, kteří se s nimi musíme potkávat.

Co když s námi partner soupeří?Publikováno 31.12.2018, 15:03
I když si každý představujeme romantický svazek dvou lidí jako nekonečnou harmonii a podporu, může se stát (a stává se to docela často), že se přidá žárlivost. A to ne na někoho třetího, ale vzájemná. Prostě se ze vztahu stane tak trošku souboj o to, kdo je na tom vlastně lépe. A kdo by se bez koho lépe obešel. Asi nemusíme dodávat, že to není úplně nejzdravější, ale pracovat se s tím dá. Jak poznáme, že s námi partner v podstatě soupeří?