Zobrazit přihlášovací formulář

Co by měly maminky říct dcerám o manželství

  • Publikováno:
Co by měly maminky říct dcerám o manželství

Nebo babičky, nebo jakékoliv jiné, blízké osoby, které žijí v dlouholetém svazku a ví, že to není zdaleka jenom procházka růžovým sadem, ale taky pořádná práce. Přechod ze svobody a volnosti do pevného a dlouhodobého svazku může být pro ženu poměrně obtížný. Manželství totiž není stav, je to proces, který vyžaduje vedle lásky také obrovské množství pochopení, empatie a vůle porozumět. Ze dvou individualit se stane do jisté míry jedna. A i když to není o ztrátě vlastní totožnosti, přijetí role, kde neexistuje „já“, zato existuje jedno velké „my“, je občas velké sousto.

Jak vybalancovat sdílení životů a zachování si toho vlastního? Jak díky společnému jménu reprezentovat, ale i tak zůstat sví? Jak zařídit, aby po „ano“ následovalo „šťastně až do smrti“? Jako první se musíme smířit s tím, že to nebude vždycky jenom zalité sluncem. Ale zároveň musíme vědět, že všechny mraky se rozeženou, když zafouká správný vítr.

Tichá domácnost ještě nikdy nic nevyřešila. Doslova. Jakožto manželé musíme „tichou domácnost“ vypustit jak ze slovníku, tak z mysli. Protože komunikace je klíčem ke spokojenosti v každém vztahu, a jakmile s ní přestaneme, vzdáváme to. A dáváme prostor, aby rostly naše předpoklady, odhady a domněnky. O tom, jak je tichá domácnost nebezpečná, se můžete dočíst zde.

Ne každá umí být macechou. Může se stát, že se odhodláme vstoupit do vztahu, kdy náš partner už má děti. Je jedno, jak je upravena péče o ně, prostě tam jsou a budou tam do konce našich životů. Entuziasmus, se kterým se vždy hrneme do nového vztahu, nám dává pocit, že se dokážeme vypořádat naprosto se vším, co nám život přinese. Ne každá ale zvládneme být nevlastní mámou. Zvlášť, když samy nevíme, jaké to je, mít děti. Dynamika vztahů v takovémto svazku je jiná na všechny strany. A nesmíme opomenout stranu bývalé partnerky, která tam bude také – navždy.

Ve vztahu neexistuje „moje“. A jedná se především o peníze. Náš příjem už bude taky ten, se kterým se počítá. Jak pro radosti, tak pro běžný provoz nebo jako záchranný polštář. Neměli bychom se na to ale dívat ofenzivně, protože úplně stejně, kolik potenciálně ztrácíme, taky potenciálně získáváme. Rodinná finanční situace je vlivnější faktor, než bychom za dob svého single života čekali.

Náš partner není v procesu. Je hotový. Byť se časem mění. Nebereme si potenciál partnera, bereme si ho, jaký je. Pokud máme naplánovaný projekt změn, budeme buď hodně zklamané, nebo dlouhodobě nešťastné. Jako dlouhodobého partnera bychom si rozhodně neměli volit někoho, o kom si myslíme, že ho k tomu, aby se nám líbil, budeme muset předělat. Lepší manželství znamená práci na našem vztahu, ne na našem protějšku. A taky to neznamená, že musíme obětovat naše vlastní hodnoty pro jeho dobro. Jde o to, najít tu správnou cestu, kterou se vydat jako dva hotoví lidé. A změny přijdou samy.

Manželství je otázka dvou lidí. My a náš partner jsme v něm. Ne naši přátelé, ne naše rodina, ne naši kolegové. Spousta z nás má tendenci ptát se a poslouchat ostatní, když přijde na otázky vztahu. Jakmile se ze dvou stanou „my“, měli bychom se všichni naučit, jak držet některé věci pod pokličkou. Protože nikdo nemá do našeho vztahu takový vhled, jako my sami. Cizí názory budou vždy reflektovat cizí zkušenosti, ne ty naše. Pokud máme věci, které potřebujeme ohledně našeho vztahu probrat, měli bychom je probírat hlavně a zejména s naší drahou polovičkou.

Děti jsou skvělé, ale neměly by být hlavním cílem vztahu. Manželství, ale i pouhé sestěhování, pokud nejsme jeho zastánci, přináší spoustu, spoustu nového. Byť to v mnoha případech je opačně a lidé se berou kvůli dětem (na cestě), méně riskantní je nějaký ten rok vztahu počkat. A vidět, jak se věci usadí, nechat trošku obrousit hrany, přizpůsobit se novým rolím, novým povinnostem, novému životu. A v momentě, kdy jsme si oba jistí tím, čím novým jsme se stali, pak je vynikající doba na to učinit rozhodnutí, které nám převrátí život vzhůru nohama.

Vyhrát hádku neznamená, že máme pravdu. Nebo právo. Měli bychom se naučit vybírat si bitvy, do kterých se pustíme... a s jakou intenzitou. Pokud chceme partnerovi jen něco dokázat, musíme vzít také v úvahu, že každá taková hádka mže mít velmi poškozující vliv na naše manželství. Nikdo se nechce pořád hádat a nikdo se nechce cítit, že nemá nikdy pravdu. Jsou hádky, které stojí za to mít a poučit se z nich, ale jsou taky takové, které jsou naprosto zbytečné a je lepší nechat to prostě být.

  • Manželství nebo jakýkoliv jiný vážný a dlouhodobý svazek je nádherná věc. Může se ale ve zlé obrátit velmi rychle a to pak rozhodně nebývá hezké. Můžeme se hádat, můžeme nesouhlasit a přesto se stále milovat a snažit se, abychom měli společný život co nejhezčí. Respekt a důvěra jsou základními kameny každého vztahu. To vám potvrdí každá žena, která si své štěstí v něm žije už drahně let. A jsou to věci, které bychom se měly dozvědět ještě jako dcery, než si na ně s velkým překvapením přicházet až za běhu – když už jsme na nejlepší cestě stát se manželkami.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku