Co dělat, když o vás partner ztrácí zájem.

Myslíte si, že je u muže normální neprojevovat emoce, neřešit věci, o kterých se z nějakého důvodu těžko mluví, zanedbávat nebo podceňovat potřeby partnerky? Případně je bagatelizovat a ještě si z nich dělat legraci? Smutná pravda je, že párů, kde okouzlení a respekt ke vzájemným touhám a přáním rychle vymizel nebo ani nikdy nebyl, známe kolem sebe asi dost. Ale jak se s takovým nezájmem partnera vyrovnat, jak na něj reagovat, jak si ho vydobýt zpět? Chce to dost práce sama se sebou.

Zdaleka to nemusí být muž, kdo je ve vztahu chladnější, to není žádné pravidlo. Ale upřímně, chladná žena, která má vedle sebe zbožňujícího muže, který ji zahrnuje zájmem a pozorností, by o něj pravděpodobně velmi brzy ztratila zájem. A tak se setkáváme spíš se situací, kdy muž přestane lovit, zhruba po dvou letech vztahu se o sobě partneři dozvědí maximum, žijí spolu, popřípadě mají dítě nebo děti. Není třeba lákat, dráždit ani provokovat, co je doma, to je jisté.

Co všechno je láska

Než začneme žehrat na nedostatečné projevy zájmu, měli bychom poodstoupit a podívat se na vztah z objektivní perspektivy. Dáváme sami to, co bychom chtěli dostávat? A nejsme k některým projevům jenom slepí? Protože projevy lásky mají mnoho podob. Pokud vás partner drží za ruku, zajde nakoupit, přijde hned po práci za vámi domů, uvaří večeři, napíše vám jen tak, utěší vás, když se pohádáte s kolegy nebo jste unavení. Jsou to takové každodenní ekvivalenty dárků, květin a velkých gest.

Jste čitelní?

Protože myšlenky nečte nikdo. Pokud se dlouho tváříte, že je všechno v pořádku, a po několika měsících vyrukujete s tím, že „máme vážný problém“, partner vlastně ani nedostane šanci na svém chování něco změnit. Zakopaný pes je samozřejmě v tom, že chceme, aby partner ty věci dělat chtěl, ne abychom si je vynutili. Ale může to být trošku jako s úklidem, chcete mít doma pěkně, čisto a voňavo? Je pro to třeba něco udělat. Pokud tedy partner chce jako výsledek šťastnou vás a spokojený vztah, kroky k tomu podnikne rád.

Komunikační problémy vznikají naznačováním a následným zklamaným očekáváním. Někdy prostě nezbývá nic jiného, než být dostatečně explicitní. Říci narovinu, bez hysterie, bez výčitek, ideálně v naprostém klidu – nelíbí se mi, když. Jakmile necháte byť jen malý prostor pro to, že partner vaše sdělení nepochopí, zůstane také prostor pro to ho omlouvat, když s problémem nic neudělá. Jakmile dostane jasné sdělení a nepostaví se k němu čelem, konstruktivně nebo vám nebude oponovat argumenty, které uznáte, budete mít ke zvážení podstatnější věc – možná přehodnocení celého vztahu.

Akce, příklad, reakce

Pokud ovšem cítíte dlouhodobý nezájem, nepříjemný stereotyp a partnerovi to evidentně moc nevadí, ale vám ano, jednou z nejúčinnějších strategií je změnit své vlastní návyky. Když dáváte do vztahu 100 % energie a váš partner 40 %, není řešením, abyste vy začala dávat 120 % a tím ho ponoukla k vyšší aktivitě. Tak to nefunguje, naopak, můžete partnera začít odrazovat. Funguje jít ze 100 % na 30 %. Teprve, až partner narazí na nezájem z vaší strany, dojde mu, že se něco děje. Věnuje se svým koníčkům, přátelům a nebývá často doma? Vždyť máte volné pole dělat to samé. I s dětmi – domluvte se s kamarádkami, odjeďte na víkend, jeďte k rodičům, zařiďte si hlídání a choďte třeba cvičit nebo do divadla, udělejte si vlastní program, o kterém svému partnerovi nebudete říkat moc dopředu. Samozřejmě mu nelžete, ale své plány oznamujte, neptejte se, ideálně jen tak mezi řečí.

Klíčové je ovšem vydržet. Nic z vašich nových aktivit by neměly být „truc akce“. Měly by vycházet z vás, z toho, co doopravdy chcete dělat a podnikat. Jakmile partner zostražití a začne se zajímat, nepolevujte. Obhajte si vlastní prostor, učte se od něho – vždyť neděláte nic jiného, než to, co dělá on vám. A je to v pořádku, protože najednou zjistíte, že umíte krásně existovat i mimo vztah a přestanete být jistota, o kterou není třeba usilovat.

Hlavní je neřešit věci v afektu. Promyslet si, vydýchat, vědět, co chceme a co chceme vyřešit. Nedat prostor pro nepochopení, volit způsob i jazyk, kterému partner porozumí, neukvapovat se v závěrech a dopřávat i nechat si dopřát tolik prostoru, kolik potřebujete.