Zobrazit přihlášovací formulář

Čtyři lásky a jedna pravá

  • Publikováno:
Čtyři lásky a jedna pravá

Všichni sníme o tom, že najdeme svou spřízněnou duši. Že nejen zažijeme tu pravou lásku, kterou si navzájem můžeme dát, ale i to, že s ní zůstaneme do konce života. Nebezpečí hledání spřízněné duše je jednoduché, ale veliké – může se stát, že ji nepoznáme. Že nám ji osud naservíruje na stříbrném podnosu, my si toho ale nevšimneme. Protože jsme si neprošli vším tím, čím jsme měli.

Zažít různé typy vztahů je pro to, abychom svou spřízněnou duši potkali a poznali, často nezbytné. Protože v opačném případě (i když zdaleka ne ve všech) nemusíme vědět dostatek o sobě samých, abychom věděli, kdo je pro nás ten nejideálnější partner.

Neúspěšné vztahy zdaleka nejsou ztrátou času, jsou pro nás poučením – a zdaleka ne jen v tom, abychom věděli, co nechceme, ale i v tom, abychom si utříbili, co je pro nás v životě důležité. Skrz vztahy poznáváme sami sebe, a čím lépe sami sebe známe, tím lépe jsme schopni říct, kdo se k nám hodí. A kdo je naše spřízněná duše. Jakými vztahy bychom si měli projít? Ideálně takovými, které odhalí naše postoje k nejdůležitějším aspektům lásky a partnerství.

První láska. Všechno, co je první, je extrémně důležité. První láska je nekritická, nehodnotící, absolutní a plná nadějí. Kdo z nás si do svého prvního partnera nepromítnul celý život, všechny naděje, které ještě nebyly zkalené realitou a zkušenostmi. Konec první lásky je devastující, apokalyptický. Ale velmi důležitý. První láska nás naučí nostalgii, blahosklonnému pohledu na naše mladší já, naučí nás, že změny se dějí, nehledě na to, jak moc je nechceme.

Zklamaná láska. Najdeme si partnera, všechno je růžové, zalité sluncem a krásné. A po chvíli se to začne kazit. Nevíme, co se stalo, pořád uvažujeme, jak se mohla situace tak změnit. Poté si uvědomíme, že nešlo o naše záměry nebo o situaci, že jenom náš partner začíná postupně odhalovat svou pravou tvář. Že ten, do kterého jsme se zamilovali, byl v roli, předstíral a časem se prostě jen přestal obtěžovat. Byla to hra a my jsme se zklamali v druhém člověku. To je velký přínos – není všechno zlato, co se třpytí. I to se musíme naučit. A také to, že nemáme zapotřebí spravovat něco, co nikdy nebylo.

Láska ze zvyku. Je dost možné, že po velkém životním zklamání se budeme ze všech sil snažit najít stabilitu a klid. A tak budeme takzvaně hrát na jistotu. Najdeme i partnera, který má nejmenší potenciál nám ublížit. Založíme vztah na přátelství, na zodpovědnosti, na bezpečí. Partner bude naše útočiště v rozbouřeném světě, ochrání nás před zklamáním, bude nás milovat více než my jeho. Velmi často ale naše pocity vůči němu nejsou na stejné úrovni. Ať chceme, nebo ne, ať je naše rozhodnutí nenechat si už nikdy ublížit sebesilnější, naše nitro bude čím dál tím víc nespokojené. Oceníme všechno, co náš partner pro nás dělá, budeme se snažit tvářit, že je to takhle všechno v pořádku... až na to, že není. A jednoho dne si to uvědomíme. A budeme to my, kdo ublíží.

Hurikán. Po emocionální oploštělosti si najdeme něco, co nám otevře oči a dveře do úplně jiného světa. Vztah plný vášně, lásky, dramatu, divokosti a nespoutanosti. Budeme si říkat, že kdyby toto bylo v knize nebo ve filmu, nikdo by nám to neuvěřil. Budeme dělat spoustu šílených věcí, budeme se cítit tak intenzivně, jako ještě nikdy předtím. Tyto typy vztahů se ale často řídí pravidlem, že „je to moc dobré na to, aby to byla pravda“. Často je to pro oba aktéry jen platforma pro kompenzaci jisté nudy, kterou prožívali předtím. Vztah často jak rychle vzplanul, tak rychle skončí. A nechá nás zmatené, překvapené a nedůvěřivé k budoucnosti.

Ta pravá. A právě v momentě, kdy bychom měli tendenci všechno vzdát, začít s cynismem a prostě jn počkat, co nám osud přivane do cesty, objeví se člověk, díky kterému pochopíme, proč doposavad všechno ostatní nefungovalo. Ten pravý, ta pravá. Člověk, který pasuje k naší duši. Ten, na kterého jsme vlastně celý život čekali, aniž bychom to věděli. Můžeme mít pocit, že ho známe už dlouho, klidně z předchozích životů, pokud je to něco, v co věříme. Nebudeme tomu chtít věřit a neustále se budeme ptát – děje se tohle doopravdy? A navzdory všemu budete vědět, nejen že chcete, ale i že máte být spolu. Že jedině tak je a bude svět v pořádku. A toto odhodlání, oddanost a bezpodmínečná důvěra má tu moc hory přenášet.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Erifi ID 102888 erifi
6.2.2018, 20:52
(clamp) (clamp) (clamp)
Myslím, že každý, kdo si tohle přečetl, si u každé lásky někoho konkrétního vybavil..
(clamp) (clamp) (clamp)